Barrister & Principal strana 30 z 38

Kdo vlastně byla a kam se poděla Dora Bruderová? Těžko říct, jestli příběh, který čteme, je realita, nebo přelud, jestli se vynořil z autorovy paměti, nebo je výtvorem imaginace. Pátráme v rozostřených tvářích z amatérských fotografií, uhadujeme jejich osudy, touláme se neznámými ulicemi, vstupujeme do cizích domů a bytů. Z nalezených předmětů se pokoušíme dozvědět něco o životě jejich někdejších majitelů. Přítomnost má význam pouze tehdy, lze-li v ní nalézt zbylé stopy minulosti. Cestou kulisami času narážíme vždy na ta samá období – na léta okupace a na Paříž šedesátých let 20. století. Výchozím bodem románu Dora Bruderová je drobný inzerát z roku 1942 – v okupované Paříži hledají rodiče svou patnáctiletou dceru. Rekonstrukce dívčina života a jejího zmizení je skutečnou skládankou, řešení se však nedočkáme, neboť k úplnému obrazu vždy chybí několik dílků.

"Není snadné se představit. Gloria Greyová, Janine Ann Johnsová, Cora Lamorová: mohu si vybírat a mám i jiná jména." — Těmito slovy otevírá svůj příběh další z fascinujících ženských postav Williama Trevora. Z rodiči odloženého dítěte se stal zneužívaný sirotek, z něj mladá žena, z níž její naivita a důvěřivost udělaly prostitutku v africkém Ombubu. To ovšem nevědí turisté, jimž o řadu let později pronajímá pokoje ve svém domě v Umbrii, kde hraje roli elegantní majitelky a v skrytu usedá k psacímu stroji, aby pod různými pseudonymy tkala předivo romantických příběhů se šťastným koncem. Její sluncem zalité dny však změní v drama teroristický útok ve vlaku, jímž cestuje. Jako jediná ze čtyř přeživších nikoho neztratila, a tak ostatním třem obětem poskytne na čas azyl ve svém domě. V duchu se však nepřestává vracet k tragické události a postupně rozšifrovává její příběh. Nebo jde jen o další fikci pomýlené ženy uvězněné ve vlastní fantazii? Odpovědět si musí čtenář sám, William Trevor mu však každopádně přichystal dilema nelehké a strhující přesností jazykového vyjádření.

Tu a tam jednoduché, ale radikální myšlenky otřásaly a otřásají samotnými základy našich znalostí. Pro většinu lidí v 15. století byla představa, že Země je kulatá, naprosto nesmyslná. Konečné přijetí tohoto objevu nakonec změnilo způsob, jakým lidé vnímají sami sebe i jejich vztah ke světu. Celá západní filozofie dnes opět prochází zásadními změnami. Podle autorů však moderní věda zatím nedokázala odpovědět na základní otázky naší existence, a nabízejí tak svou odpověď v podobě biocentrismu, který přichází s revoluční myšlenkou, že život vytváří vesmír a ne naopak. Ve své argumentaci důsledně vycházejí z poznatků moderní vědy – zejména kosmologie, astronomie, kvantové fyziky, teorie relativity a biologie – a úzkostlivě se vyhýbají duchovním i náboženským postojům i filosofickým sporům. Stručně a srozumitelně, a přitom erudovaně pojednávají o teoriích, jako je velký třesk, inteligentní plán, nekonečnost světů, kodaňská interpretace kvantových jevů, Einsteinova relativita atd.

Učebnice evropské integrace nás provádí celým spektrem témat od počátků a motivů evropské integrace až po její dnešní podobu a nástin možného budoucího vývoje s ohledem na probíhající krizi eurozóny. Od posledního vydání učebnice prošel evropský integrační projekt dvěma testy své stability. Od roku 2008 probíhá krize eurozóny, od roku 2015 se naplno projevují důsledky přílivu uprchlíků a migrantů z Blízkého východu a afrického kontinentu. Na konci června 2016 hlasovali občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu o vystoupení země z Evropské unie - tzv. Brexitu. Obě zmiňované krize včetně rozhodnutí o vystoupení Velké Británie z EU vedly jak k nárůstu euroskepticismu mezi občany EU, tak k nárůstu popularity euroskeptických stran ve volbách do Evropského parlamentu i do parlamentů národních. Učebnice evropské integrace je tak jednou z prvních publikací, která komplexně mapuje reakci EU a členských států na krizi eurozóny, migrační krizi a důsledky vystoupení Británie z EU. Od ostatních publikací tohoto zaměření se publikace liší způsobem, jakým je téma evropské integrace čtenářům představováno. Jednotlivé politiky, instituce, ale i legislativa Evropské unie jsou vysvětleny a přiblíženy na velkém množství konkrétních příkladů, které spolu s jednoduchým jazykem přispívají k čtivosti a pochopitelnosti vysvětlovaných témat. Eurooptimisté, eurorealisté i euroskeptici by svůj názor měli opírat především o dobrou znalost stávajícího systému fungování a spolupráce v rámci Evropské unie. Pouze tak mohou relevantně posoudit současný stav a podílet se na diskusi o budoucí podobě Evropské unie a role ČR v tomto integračním uskupení.

Jako "ruský dům" je v německém Murnau označována vila, ve které spolu v letech 1908-1914 žili a tvořili Vasilij Kandinskij, pokládaný za zakladatele moderní abstraktní malby, a německá expresionistická malířka Gabriele Münterová. Román líčí několikaleté dramatické soužití dvou velkých uměleckých osobností, jehož výsledkem podle autora bylo zrození abstraktního malířství.

Publikace přináší ukázky klíčových pasáží nejdůležitějších děl předních sociologických autorů. Je rozdělena do dvou částí: první část představuje základní sociologické pojmy a témata, druhá představuje zásadní myšlenky a přínosy klíčových autorů. Kniha je určena především těm, kdo nemají možnost prostudovat celý obor sociologie a množství objemných a stále početnějších spisů klasiků i moderních myslitelů, ale přece chtějí mít alespoň základní sociologický přehled.

Anne-Mei Theová vystudovala kulturní antropologii na univerzitě v Amsterdamu a právo na univerzitě v Groningenu. V posledním desetiletí pracovala na etnografických výzkumech o rozhodování zdravotníků na konci života pacienta a na výzkumech komunikace s pacienty v závěrečné fázi života. V knize Paliativní péče a komunikace hledá vysvětlení pro optimismus nevyléčitelně nemocných pacientů s malobuněčnou rakovinou plic a pro naději na uzdravení, kterou chovají. Během pěti let pomocí metod etnografického výzkumu sledovala průběh nemoci pacientů, účastnila se konzultací, na nichž byli seznamováni se špatnými zprávami, a pobývala s nimi až do jejich smrti. Situaci sledovala z rozdílných úhlů pohledu – z perspektivy pacientů, jejich rodin, lékařů a ošetřujícího personálu. Na základě výpovědí zúčastněných i vlastních pozorování autorka objasňuje, jak komunikace v různých fázích onemocnění ovlivňuje očekávání pacientů a jejich blízkých. Kniha poskytuje také popis úkolů, odpovědností a rolí všech zúčastněných: popisuje neformální pravidla, nejednoznačná sdělení, dilemata mezi profesionálním odstupem a osobním nasazením, vzorce informování a komunikace v různých fázích onemocnění, skryté náznaky blížící se smrti a ambivalenci pacientů, kteří oscilují mezi „věděním a nevědomostí“. V českém prostředí je publikace do značné míry výjimečná i zvolenou výzkumnou metodou, pečlivým a detailním zúčastněným zkoumáním natolik citlivého procesu, jakým je proces komunikace s terminálně nemocnými. Neformální styl a rozsáhlé využívání příběhů, úvah a záznamů rozhovorů činí tuto knihu přístupnou širokému okruhu čtenářů: lékařům, dalším příslušníkům ošetřujícího personálu, pacientům, jejich blízkým, výzkumníkům na poli zdravotní péče i sociálním vědcům. Je vhodná jako studijní materiál v mnoha zdravotnických a ošetřovatelských oborech a v dalším vzdělávání, kde může posloužit jako ilustrace komunikačního procesu s pacienty během terminální fáze onemocnění. Kniha doplňuje obecněji pojaté publikace z ediční řady Paliativní péče.

Kniha Pavla Suchánka zavede čtenáře do prostředí starobylého premonstrátského kláštera (kanonie) Klášterní Hradisko u Olomouce a jeho uměnímilovných opatů. Nejedná se o obvyklé přehledové uměleckohistorické zpracování historie kláštera, jeho výstavby a um

Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, "nejkrásnější město na světě", se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, "nejkrásnější město na světě", se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v O třech tvářích 20. století ve třech politických režimech vypráví autorka poutavě a věcně, kultivovaným jazykem, s obdivuhodnou vyrovnaností, s vědomím skutečných životních hodnot. Nikde nepodléhá sebelítosti, snaží se pochopit, omluvit, prominout. Vypráví ne proto, aby s někým zúčtovala, ale proto, aby jednou její děti a vnuci - a možná i my - věděli.

Kuchařka zaměřená na školní mládež ve věku 6-14, respektive 5-15 let.

Autentické deníkové zápisky pořizované tajně (dokonce v utajení před vlastní rodinou) v letech 1948–58. Z chronologických záznamů událostí na Brněnsku vzniklo dílo, jaké dosud o historii Brna a jeho vývoji v poválečných letech chybí. Čestmír Jeřábek, sám

Tento text, patřící mezi nejvyšší jógické tantry, podrobně vysvětluje systém tibetského buddhismu, který se zabývá jemnou fyziologií, a podává důkladný výklad kanálků, kapek a větrů, jež jsou základem vědomí. Pro praxi dvou stadií cesty nejvyšší jógické tantry je nezbytné porozumět základům, které je nutné očistit: smrti, mezistavu a znovuzrození.

Šest studií známého francouzského historika umění Andrého Chastela sebraných v tomto svazku je členěno do dvou tematických oddílů. V prvních třech studiích se autor zabývá mnohovrstevnatou osobností renesančního umělce Leonarda da Vinci a jeho vědami o malířství, ale také nutnými mezemi jeho tehdejšího poznání. V části druhé přinášíme tři Chastelovy studie o problematice gesta v umění, jíž věnoval velkou pozornost na svých seminářích na Coll&ge de France i v řadě jiných odborných textů. Pomocí příkladů od antiky až po 20. století zkoumá znaky této nonverbální komunikace a snaží se ukázat, co vše z nich můžeme v dnešní době vyčíst a kde se naopak skrývají rizika takovéto interpretace. André Chastel (1912–1990), významný historik umění a autor řady odborných prací především o italském renesančním umění. V edici DĚJINY A TEORIE UMĚNÍ již česky vyšla jeho kniha Vyplenění Říma. Od manýrismu k protireformaci (2003).

Vzhledem k současným požadavkům na vzdělání je evidentní, že jakékoli překážky představují mnohem závažnější problém, než tomu bylo před dvaceti, padesáti roky. Dítě musí zvládnout obrovské množství dovedností jiného druhu než v dřívějších dobách, vstřebat neuvěřitelné množství poznatků. Podstatný požadavek proto je, aby se dítě dobře soustředilo, aby bylo pozorné, ukázněné, vytrvalé – v tom se sice dnešní situace příliš neliší od minulosti, nicméně podstatná změna spočívá v tom, že u většiny vzdělávacích aktivit (ve škole i doma) musí být dítě v klidu! Proto představují stížnosti na neklid, živost dítěte od učitelů i od rodičů podstatný díl indikací na vyšetření v odborných institucích. Navíc vzhledem k tomu, že vychovatelé nemohou a nechtějí používat násilné metody ukázňování z dřívějších dob, je logické, že aktivity, neklidu, roztěkanosti musí mezi školáky přibývat. Odborníci jsou proto nuceni zabývat se těmito „jemnými odchylkami“ intenzivněji jak prakticky, tak i teoreticky. Hledají se způsoby, jak s výrazným neklidem zacházet, jak mu předcházet. Předložená práce Ireny Kolčárkové a Lenky Lacinové vykazuje jak lidskou, tak i odbornou potřebnost a relevanci.