Barrister & Principal strana 28 z 42

Jako "ruský dům" je v německém Murnau označována vila, ve které spolu v letech 1908-1914 žili a tvořili Vasilij Kandinskij, pokládaný za zakladatele moderní abstraktní malby, a německá expresionistická malířka Gabriele Münterová. Román líčí několikaleté dramatické soužití dvou velkých uměleckých osobností, jehož výsledkem podle autora bylo zrození abstraktního malířství.

Encyklopedie postmodernismu je první publikací svého druhu v českém jazyce. Zahrnuje více než padesát obsáhlých hesel o předních teoreticích a umělcích, kteří bývají označováni jako "postmoderní", bez ohledu na to, zda by s touto nálepkou sami souhlasili či nikoli. Žánrový záběr publikace je velmi široký stejně jako záběr samotné postmoderny.

"Není snadné se představit. Gloria Greyová, Janine Ann Johnsová, Cora Lamorová: mohu si vybírat a mám i jiná jména." — Těmito slovy otevírá svůj příběh další z fascinujících ženských postav Williama Trevora. Z rodiči odloženého dítěte se stal zneužívaný sirotek, z něj mladá žena, z níž její naivita a důvěřivost udělaly prostitutku v africkém Ombubu. To ovšem nevědí turisté, jimž o řadu let později pronajímá pokoje ve svém domě v Umbrii, kde hraje roli elegantní majitelky a v skrytu usedá k psacímu stroji, aby pod různými pseudonymy tkala předivo romantických příběhů se šťastným koncem. Její sluncem zalité dny však změní v drama teroristický útok ve vlaku, jímž cestuje. Jako jediná ze čtyř přeživších nikoho neztratila, a tak ostatním třem obětem poskytne na čas azyl ve svém domě. V duchu se však nepřestává vracet k tragické události a postupně rozšifrovává její příběh. Nebo jde jen o další fikci pomýlené ženy uvězněné ve vlastní fantazii? Odpovědět si musí čtenář sám, William Trevor mu však každopádně přichystal dilema nelehké a strhující přesností jazykového vyjádření.

Tato kniha je zamyšlením nad určitými hodnotami života, které se náhle změní mávnutím ruky. Je psána formou deníku v době pobytu na transplantačním boxu Kliniky dětské onkologie v Brně. Zápisky vznikly naprosto spontánně, jsou jakousi formou terapie nás dospělých, kteří provázíme naše nejdražší na dlouhé cestě k vítězství nad zákeřnou nemocí. Každá nemoc je jiná, jiný je i způsob léčby, stejně tak jako každý člověk je jedinečný. Všechna jména byla změněna. My dospělí nikdy nezapomeneme. Nechtějme však po dětech, aby jejich trpká zkušenost byla i po mnoha letech čímkoli připomínána. Mým přáním je rozžehnout byť malou jiskřičku v lidech, kteří najednou vstoupí do úplně odlišného prostředí. Toto prostředí je však prosyceno ohromnou nadějí a silou bojovat s nepřízní osudu.

Josef Winterhalder st. (1702—1769) patří k nejvýznamnějším osobnostem barokního sochařství na Moravě. Jeho sochařské a kreslířské dílo se vyznačuje nebývalou pestrostí forem a vysokou kvalitou, v sochařově tvorbě se mísí progresivní neoklasicistní tendence s krajně expresivním kubizujícím stylem, který představoval druhou významnou linii pozdně barokního sochařství ve střední Evropě. Hraniční postavení Winterhalderova díla podtrhuje i rozdílná myšlenková orientace objednavatelů jeho děl, když pracoval zároveň pro konzervativní i liberální objednavatele z řad církevních řádů. Jak vážně a zodpovědně prožíval práci na každém uměleckém díle, dokazuje i množství mimořádně kvalitních kreseb. Winterhalder byl typem univerzálního umělce, neboť se vedle sochařských prací věnoval také malbě a v některých případech byl inventorem originálních ikonografických koncepcí svých děl. Nesporný byl i jeho význam coby učitele několika sochařů a malířů poslední barokní generace. Kniha je určena jak historikům umění, tak širší veřejnosti se zájmem o období baroka a křesťanskou ikonografii.

Jedna z nejlépe hodnocených knih o dějinách filosofie. Autor provádí čtenáře neopakovatelným způsobem dějinami západní filosofie od Descarta po Wittgensteina, přičemž se soustředí převážně na způsob, jakým byly jednotlivé myšlenkové koncepce utvářeny, nikoli na jejich pouhý výklad či popis. Scrutonovy dějiny filosofie, podobně jako celé jeho rozsáhlé dílo, vynikají myšlenkovou originalitou, přehledností a čtivostí.

Marie von Ebner-Eschenbachová (1830–1916), rozená hraběnka Dubská, původem z moravských Zdislavic, je významnou představitelkou německy psané literatury z území Moravy. Ve své tvorbě využila důvěrného poznání různých prostředí, v nichž od dětství žila a jež měla na její psaní vliv. Je autorkou dramat, kratších i delších próz a aforismů. Za svou románovou a povídkovou tvorbu byla Marie von Ebner-Eschenbachová roku 1898 vyznamenána rakouským nejvyšším civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu, a roku 1900 byla jako první žena promována čestnou doktorkou vídeňské univerzity. Samostatnou kapitolu díla Marie von Ebner-Eschenbachové tvoří memoárové práce, které mají kromě estetické i mimořádnou dokumentární hodnotu a autorku přímo i nepřímo charakterizují. Má dětská léta svědčí o autorčině úzkém vztahu k rodné Moravě, vzpomínky nás zavedou do Zdislavic i do Vídně a dovolí nám dětskýma očima nahlédnout do zajímavého prostředí šlechtické rodiny v první polovině 19. století.

Vražda politika Pima Fortuyna a volební vítězství strany LPF (Lijst Pim Fortuyn) v květnu 2002 způsobily radikální obrat nizozemského veřejného mínění: ideál multikulturní společnosti byl prohlášen za zkrachovalý, integrační politika za nezdařený pokus. Roku 2004 se prosadil „nový realismus“ a „politicko-korektní myšlení“ definitivně zapadlo. Kniha Baukje Prinsové Konec nevinnosti přináší důkladnou analýzu nizozemské debaty o menšinách a integraci. Autorka ukazuje, že současný stav nenastal bezdůvodně. Už od osmdesátých let zaznívala kritika vůči jednání s etnickými menšinami „v rukavičkách“, které však byly většinou přehlíženy.

Kniha známého britského filozofa do značné míry rozvíjí provokativní témata, která autor již stručně představil ve své předchozí knize i Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře /i .Scruton se suverénně pohybuje na hranicích estetiky, uměnovědy, teorie kultury a sociologie.

Vražda politika Pima Fortuyna a volební vítězství strany LPF (Lijst Pim Fortuyn) v květnu 2002 způsobily radikální obrat nizozemského veřejného mínění: ideál multikulturní společnosti byl prohlášen za zkrachovalý, integrační politika za nezdařený pokus. Roku 2004 se prosadil „nový realismus“ a „politicko-korektní myšlení“ definitivně zapadlo. Kniha Baukje Prinsové Konec nevinnosti přináší důkladnou analýzu nizozemské debaty o menšinách a integraci. Autorka ukazuje, že současný stav nenastal bezdůvodně. Už od osmdesátých let zaznívala kritika vůči jednání s etnickými menšinami „v rukavičkách“, které však byly většinou přehlíženy.

Paul Schmidt, hlavní tlumočník předních nacistických politiků, Hitlera, Göringa a Ribbentroppa, ve své knize zachycuje v chronologickém sledu vývoj zahraniční politiky Třetí říše v desetiletí od roku 1935 do roku 1945. Svými osobními postřehy uvádí čtenáře do zákulisí četných jednání a politických rozhovorů nejvyšších představitelů Itálie, Německa, Anglie, Francie, Sovětského svazu, Japonska, Spojených států a mnoha dalších zemí. Český čtenář zde najde strhující líčení dramatických mnichovských dnů roku 1938, spojených s okupací části bývalého Československa.

Kniha významného francouzského katolického filozofa obsahuje krátká pojednání na různá aktuální témata z oblasti filozofie, teologie, biblické kritiky nebo přírodních věd.

Kniha významného francouzského katolického filozofa obsahuje krátká pojednání na různá aktuální témata z oblasti filozofie, teologie, biblické kritiky nebo přírodních věd.

Kniha vyšla ve Francii poprvé před dvaceti lety a dočkala se už několika vydání. Nejde o romantickou projekci sbližování mezi křesťanským myšlením a judaismem do doby, kdy došlo k zásadní roztržce v souvislosti s osobou hebrejského učitele, „jehož jméno je Spása“, ale o místy až drsnou demytologizační práci. Její výsledky jsou ovšem paradoxní: evangelia nejsou pozdějšími produkty zhelénizovaných křesťanských společenství napsanými v řečtině, ale vznikla nedlouho po událostech na základě přímo pořizovaných záznamů. Původní hebrejské texty byly přeloženy do řečtiny. Čteme-li evangelia v našich národních jazycích, jde o „překlad překladu“ spojený často s fatální ztrátou informace. Kniha přináší také novou časovou posloupnost evangelií – nejstaršími jsou Janovo a Matoušovo, Lukášovo a především Markovo vznikla později.

Otázky k přípravě na přijímací zkoušky na ekonomicky zaměřené obory.

Autoři se zaměřují na popis a výklad tělesných, zdravotních, osobnostních, školských a sociálních charakteristik jedenáctiletého dítěte.