Barrister & Principal strana 27 z 42

Gottfried Wagner, pravnuk německého skladatele Richarda Wagnera, je černou ovcí své slavné rodiny. Když jako mladý muž zjistil spojitost svých předků s antisemitismem a nacionálním socialismem, vzdal se slibné kariéry v operním světě a našel nové poslání: jako potomek pachatelů hledá dialog s potomky obětí nacistické ideologie. Svůj poutavý příběh autor vypráví v knize Kdo nevyje s Vlkem. Její název je slovní hříčka a narážka na Adolfa Hitlera, kterého Gottfriedova babička láskyplně nazývala Wolfem. Kniha, která představuje příspěvek ke kritické historii Bayreuthu, byla přeložena do řady jazyků a autor ji prezentoval v mnoha zemích. Nyní se dostává i k českému čtenáři. „Mým kompasem je Osvětim, říká o sobě pravnuk komponisty, jehož hudba provázela nacistické rituály, až se stala jejich akustickým synonymem. V Izraeli platila celá desetiletí coby anatéma. Muž s fyziognomií nápadně podobnou velkému předkovi se s úspěchem pokusil o téma. Svou pokorou a otevřeností dokázal, že dialog mezi potomky pachatelů a obětí může najít společnou tóninu. Jeho výsledky jsou shrnuty v příběh, který Wagner vypráví cestou světem v mnoha zemích, v USA, Izraeli a nyní u nás.“

Sbírka povídek Deník pošetilého milence je prvotina a jejím hlavním tématem jsou vztahy mezi mužem a ženou. Ústřední postavou a dramatickým rámcem knihy je člověk nejistý, cosi tušící, až na výjimky ale neschopen naplnit své představy o životě. Rozpor mezi představami a tím, co nakonec jeho "antihrdina" žije v podmínkách, které si paradoxně spoluvytváří, obnažuje bolestný úděl člověka v současném světě, v němž jediným omezením je zase jen člověk sám.

Obecní dítě je možno přiřadit k typu, nazývanému vývojový či výchovný román. Jedná se v něm o vývoj a zrání vesnického chlapce Pavla Holuba, který se vlastní silou vypracovává ze dna společnosti. Jeho otec byl obviněn z vraždy a popraven, matka pak odsouzena na deset let do vězení. Pavlova sestra Milada se shodou okolností, hlavně díky přízni zámecké paní, dostala na vychování do poblíž ležícího kláštera, Pavel se však stal obecním dítětem a byl dán do péče opilce pastýře Virgila a jeho ženy. Vyrůstá tedy v pastoušce a lidé jím pohrdají, na což on reaguje vzdorovitostí a trucovitostí. Dokonce projevuje jakousi hrdost na svou špatnou pověst. Nedbá na dobré rady místního učitele, vášnivě je zamilován do pastýřovy hezké dcery Vinsky. Postupně u něho ale dojte k obratu, především po návštěvě u sestry Milady v klášteře…" Marie von Ebner-Eschenbachová (1830—1916), rozená hraběnka Dubská, původem z moravských Zdislavic, je významnou představitelkou německy psané literatury z území Moravy. Ve své tvorbě využila důvěrného poznání různých prostředí, v nichž od dětství žila a jež měla na její psaní vliv. Je autorkou dramat, kratších i delších próz a aforismů. Za svou románovou a povídkovou tvorbu byla Marie von Ebner-Eschenbachová roku 1898 vyznamenána rakouským nejvyšším civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu, a roku 1900 byla jako první žena promována čestnou doktorkou vídeňské univerzity.

Výbor z esejistické tvorby polského básníka je pokusem vytvořit nepřímý portrét Czeslawa Milosze jako původního myslitele vyrůstajícího z polských a litevských duchovních kořenů, který se originálně zamýšlel nad zneklidňujícími otázkami naší epochy a usiloval o pojmenování příčiny takových jevů jako novodobá eroze náboženského vědomí. V tomto světle jsou objevné a nadčasové i jeho texty o Dostojevském a Šestovovi, které napsal jako profesor slovanských literatur na americké univerzitě v Berkley a které přesahují rámec standartních akademických výkladů.

Tato kniha je zamyšlením nad určitými hodnotami života, které se náhle změní mávnutím ruky. Je psána formou deníku v době pobytu na transplantačním boxu Kliniky dětské onkologie v Brně. Zápisky vznikly naprosto spontánně, jsou jakousi formou terapie nás dospělých, kteří provázíme naše nejdražší na dlouhé cestě k vítězství nad zákeřnou nemocí. Každá nemoc je jiná, jiný je i způsob léčby, stejně tak jako každý člověk je jedinečný. Všechna jména byla změněna. My dospělí nikdy nezapomeneme. Nechtějme však po dětech, aby jejich trpká zkušenost byla i po mnoha letech čímkoli připomínána. Mým přáním je rozžehnout byť malou jiskřičku v lidech, kteří najednou vstoupí do úplně odlišného prostředí. Toto prostředí je však prosyceno ohromnou nadějí a silou bojovat s nepřízní osudu.

Josef Winterhalder st. (1702—1769) patří k nejvýznamnějším osobnostem barokního sochařství na Moravě. Jeho sochařské a kreslířské dílo se vyznačuje nebývalou pestrostí forem a vysokou kvalitou, v sochařově tvorbě se mísí progresivní neoklasicistní tendence s krajně expresivním kubizujícím stylem, který představoval druhou významnou linii pozdně barokního sochařství ve střední Evropě. Hraniční postavení Winterhalderova díla podtrhuje i rozdílná myšlenková orientace objednavatelů jeho děl, když pracoval zároveň pro konzervativní i liberální objednavatele z řad církevních řádů. Jak vážně a zodpovědně prožíval práci na každém uměleckém díle, dokazuje i množství mimořádně kvalitních kreseb. Winterhalder byl typem univerzálního umělce, neboť se vedle sochařských prací věnoval také malbě a v některých případech byl inventorem originálních ikonografických koncepcí svých děl. Nesporný byl i jeho význam coby učitele několika sochařů a malířů poslední barokní generace. Kniha je určena jak historikům umění, tak širší veřejnosti se zájmem o období baroka a křesťanskou ikonografii.

Jedna z nejlépe hodnocených knih o dějinách filosofie. Autor provádí čtenáře neopakovatelným způsobem dějinami západní filosofie od Descarta po Wittgensteina, přičemž se soustředí převážně na způsob, jakým byly jednotlivé myšlenkové koncepce utvářeny, nikoli na jejich pouhý výklad či popis. Scrutonovy dějiny filosofie, podobně jako celé jeho rozsáhlé dílo, vynikají myšlenkovou originalitou, přehledností a čtivostí.

Marie von Ebner-Eschenbachová (1830–1916), rozená hraběnka Dubská, původem z moravských Zdislavic, je významnou představitelkou německy psané literatury z území Moravy. Ve své tvorbě využila důvěrného poznání různých prostředí, v nichž od dětství žila a jež měla na její psaní vliv. Je autorkou dramat, kratších i delších próz a aforismů. Za svou románovou a povídkovou tvorbu byla Marie von Ebner-Eschenbachová roku 1898 vyznamenána rakouským nejvyšším civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu, a roku 1900 byla jako první žena promována čestnou doktorkou vídeňské univerzity. Samostatnou kapitolu díla Marie von Ebner-Eschenbachové tvoří memoárové práce, které mají kromě estetické i mimořádnou dokumentární hodnotu a autorku přímo i nepřímo charakterizují. Má dětská léta svědčí o autorčině úzkém vztahu k rodné Moravě, vzpomínky nás zavedou do Zdislavic i do Vídně a dovolí nám dětskýma očima nahlédnout do zajímavého prostředí šlechtické rodiny v první polovině 19. století.

Vražda politika Pima Fortuyna a volební vítězství strany LPF (Lijst Pim Fortuyn) v květnu 2002 způsobily radikální obrat nizozemského veřejného mínění: ideál multikulturní společnosti byl prohlášen za zkrachovalý, integrační politika za nezdařený pokus. Roku 2004 se prosadil „nový realismus“ a „politicko-korektní myšlení“ definitivně zapadlo. Kniha Baukje Prinsové Konec nevinnosti přináší důkladnou analýzu nizozemské debaty o menšinách a integraci. Autorka ukazuje, že současný stav nenastal bezdůvodně. Už od osmdesátých let zaznívala kritika vůči jednání s etnickými menšinami „v rukavičkách“, které však byly většinou přehlíženy.

Kniha známého britského filozofa do značné míry rozvíjí provokativní témata, která autor již stručně představil ve své předchozí knize i Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře /i .Scruton se suverénně pohybuje na hranicích estetiky, uměnovědy, teorie kultury a sociologie.

Paul Schmidt, hlavní tlumočník předních nacistických politiků, Hitlera, Göringa a Ribbentroppa, ve své knize zachycuje v chronologickém sledu vývoj zahraniční politiky Třetí říše v desetiletí od roku 1935 do roku 1945. Svými osobními postřehy uvádí čtenáře do zákulisí četných jednání a politických rozhovorů nejvyšších představitelů Itálie, Německa, Anglie, Francie, Sovětského svazu, Japonska, Spojených států a mnoha dalších zemí. Český čtenář zde najde strhující líčení dramatických mnichovských dnů roku 1938, spojených s okupací části bývalého Československa.

Vražda politika Pima Fortuyna a volební vítězství strany LPF (Lijst Pim Fortuyn) v květnu 2002 způsobily radikální obrat nizozemského veřejného mínění: ideál multikulturní společnosti byl prohlášen za zkrachovalý, integrační politika za nezdařený pokus. Roku 2004 se prosadil „nový realismus“ a „politicko-korektní myšlení“ definitivně zapadlo. Kniha Baukje Prinsové Konec nevinnosti přináší důkladnou analýzu nizozemské debaty o menšinách a integraci. Autorka ukazuje, že současný stav nenastal bezdůvodně. Už od osmdesátých let zaznívala kritika vůči jednání s etnickými menšinami „v rukavičkách“, které však byly většinou přehlíženy.

Kniha sleduje životní osudy příslušníků rodu habsbursko-lotrinského, kteří říze­ním osudu museli v průběhu posledního století bojovat o udržení trůnu zděděného po předcích a o zachování celistvosti rakousko-uherské říše. Závěrečné období vlády císaře Františka Josefa I. tvoří rámec pro vylíčení životního příběhu arcivévody Karla, pozdějšího posledního rakousko-uherského panovníka. Přibližuje jeho zoufalou snahu o ukončení první světové války, o reformu monarchie a její odpoutání od Německa...

Nová a moderně pojatá učebnice angličtiny pro středně pokročilé studenty. Je určena jak středoškolákům, kteří se připravují na maturitní zkoušku z angličtiny, tak samoukům i studentům soukromých jazykových kurzů. Kniha vznikla na základě mnohaleté autorčiny zkušenosti s výukou anglického jazyka v českém prostředí, především však z potřeby poskytnout českým studentům učebnici napsanou opravdovým rodilým mluvčím a v opravdové angličtině.

Jako "ruský dům" je v německém Murnau označována vila, ve které spolu v letech 1908-1914 žili a tvořili Vasilij Kandinskij, pokládaný za zakladatele moderní abstraktní malby, a německá expresionistická malířka Gabriele Münterová. Román líčí několikaleté dramatické soužití dvou velkých uměleckých osobností, jehož výsledkem podle autora bylo zrození abstraktního malířství.

Kniha známého britského filozofa do značné míry rozvíjí provokativní témata, která autor již stručně představil ve své předchozí knize i Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře /i .Scruton se suverénně pohybuje na hranicích estetiky, uměnovědy, teorie kultury a sociologie.