Barrister & Principal strana 41 z 42

Heinz J. Herrmann se narodil roku 1921 v Opavě. Jeho rodiče byli německy mluvící středostavovští Židé. Když byly Sudety obsazeny nacisty, rodina se odstěhovala do Prostějova, odkud byla později transportována do Terezína. Heinz J. Herrmann dále prošel koncentračními tábory Osvětim, Osvětim-Birkenau a Dachau. Musel se podílet na výstavbě a údržbě vyhlazovacího tábora v Birkenau, včetně plynových komor a krematorií. Po válce se vrátil do Opavy, kde v letech 1945-1948 spolupracoval na opětném vybudování rodinné firmy. Po komunistickém puči se rozhodl odejít do nově vytvořeného státu Izrael. Herrmannovy vzpomínky jsou výpovědí člověka, který doufal, že svým autentickým svědectvím pomůže ochránit svět před opakováním podobné katastrofy. Jejich název Můj boj proti konečnému řešení (Mein Kampf gegen die Entlösung) parafrázuje Hitlerův nechvalně známý spis Mein Kampf. Jak píše v úvodu, jeho kniha nemá popisovat pouze zážitky z koncentračních táborů, ale chce také poukázat na to, že k přežití tohoto pekla musely být jisté předpoklady. Bylo třeba mít zdravý instinkt, jak se vyhnout nebezpečným situacím (pokud to ovšem šlo), stejně jako schopnost neustálého vyhodnocování všeho dění v nejbližším okolí i toho, co se dalo dovědět zejména v prvních dnech a týdnech od starších spoluvězňů. K dalším důležitým předpokladům patřila pevná vůle přežít a aspoň počáteční silná tělesná konstituce. Ale i to všechno nestačilo, pokud člověk neměl hodně štěstí. Pouze nepřetržitý řetěz štěstí, jenž vydržel do posledního dne v lágru, dával naději přežít.

Petra Trnková se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů. Tato značně rozsáhlá oblast vizuální kultury přesahovala hranice nejen ve smyslu geografickém, a souvisela tak s dějinami českými i německými, ale zároveň rušila i pomyslné hranice mezi tzv. nízkým a vysokým uměním. Na základě důkladného materiálového průzkumu autorka zkoumá umělecké ambice jednotlivých fotoamatérů, vztahy mezi fotokluby, vazby na již etablované umělecké skupiny (např. okruh vídeňské secese), vztah k profesionálům či vázanost na lokální instituce a společenskou hierarchii. První část knihy je věnována tématu amatérské fotografie, a to nejen jeho historickým souvislostem, ale i otázce samotného pojmu fotoamatér se zvláštním důrazem na jeho sociální podmíněnost. Ve druhé části jsou mapovány předpoklady a možnosti uměleckých nároků fotografického média a jejich snahy o prosazení se v rámci stávajícího institucionálního systému a ukotvení v konceptu umělecké fotografie v devadesátých letech 19. století. Zvláštní pozornost je zde věnována především dvěma centrům, která v tomto procesu sehrála klíčovou roli, a sice Hamburku a Vídni. Třetí oddíl knihy pojednává o dění v rámci umělecké a organizované amatérské fotografie ve čtyřech vybraných lokalitách: Teplicích, Praze, Českých Budějovicích a v Brně, přičemž si zvláště všímá jednotlivých specifik. Čtvrtý, závěrečný oddíl knihy se zabývá konkrétními uměleckými snahami fotografů, zvláště v souvislosti s tzv. krajinářskou fotografií.

Jeden ze zakladatelů dějin umění jako odborné disciplíny Carl Friedrich von Rumohr (1785-1842) odpověděl kdysi ve společnosti na dotaz, jaký smysl má zabývání se dějinami umění: "Umělecké dílo nelze zcela prožít, pokud nebudou ozřejměny všechny okolnosti a vztahy, za nichž a z nichž vzniklo." Studie uspořádané v tomto svazku se snaží některé z těchto okolností ukázat. Jiří Kroupa, brněnský profesor dějin umění, představuje různorodá témata, kterými se zabývá, ale též různá období vzniku uměleckých děl (důraz ovšem klade na svou barokní specializaci) a svůj přístup k umění založený na Rumohrově tradici. Většina textů vznikla původně ve formě přednášek pro veřejnost v cyklu "před originály ze sbírek Moravské galerie v Brně" v 90. letech 20. století. Některé z těchto přednášek se později staly základem důkladněji přepracovaných odborných prací, ale určitý "vyprávějící" přístup jim přece jen zůstal vlastní. Studie jsou sestaveny do částí, které se snaží ukázat různorodé okolnosti vzniku výtvarných děl: "sapere" a "pratica" (tvůrčí praktiky a znalosti), umělecká úloha a forma na příkladu dějin valtického zámku, "bel composto" (propojení architektury s ostatními uměleckými obory), emblematika v barokním malířství, "disegno" a různé způsoby kresby, ale též úvahy o moderním umění. Autor přitom neusiluje o jediný recept na vnímání umění, ale snaží se ukázat někdy značně různorodé způsoby, jak můžeme pochopit význam uměleckého díla.

Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, j

Kniha shrnuje poznatky ze studia médií a na příkladech z českých i světových médií vykládá, jakou roli média sehrá vají v životě jednotlivce i společnosti. Vysvětluje, jak je možné média studovat, jak analyzovat mediované obsahy a jak přistupovat k chování médií. Kniha je společným dílem G. Burtona, britského odborníka na fi lmová a mediální studia, a teoretika médií J. Jiráka a je první česky psanou učebnicí mediálních studií, která se opírá o domácí tradici studia médií.

Zdaleka nejdůležitější kniha židovsko-křesťanského dialogu za poslední desetiletí. Vyznačuje se naprostou poctivostí a přesností rozboru a spojením respektu ke druhé straně s pečlivým opodstatněním vlastního postoje, což z ní dělá výzvu zvláště pro křesťany; je na nich, aby se zamysleli nad rozborem protikladů mezi Mojžíšem a Ježíšem

Osobnosti jsou zde ukázány v souvislostech s jinými obory lidské činnosti: někteří z nich vyšli z medicíny, fyziky či matematiky. Jednotlivé medailony mají podobnou strukturu: uvádějí základní životopisná data, intelektuální vlivy ve vývoji představovaných osobností, podávají informaci o kritickém ohlasu jejich výzkumu. Všechny jsou uzavřeny přehledem hlavních prací daného psychologa a doporučením další literatury.

Druhé vydání 2005! Procvičte si svou znalost českého jazyka a vyzkoušejte si svůj talent! Příručka je určena všem, kteří by rádi uspěli u přijímacích zkoušek na obor žurnalistika a chtějí před nimi rychle něco podniknout se svými znalostmi. V první č ásti publikace si můžete zopakovat znalosti teoretického minima z oblasti vývoje českého jazyka. V části praktických cvičení zjistíte, jak jste schopni aplikovat teoretické poznatky získané vaším středoškolským studiem v praxi. Publikace nabízí model ové varianty jevů, ve kterých se většinou chronicky mýlíme, spolu s klišé a přehledem častých stylistických stereotypů, s nimiž se setkáváme bohužel právě v denním tisku. V části stylistických cvičení můžete, opět formou testů a her, procvičit svoji stylistickou obratnost, schopnost vytvořit text na dané téma a zacílit jej ke konkrétnímu čtenářskému publiku, což bývá pravidelně jedním z úkolů v talentových zkouškách přijímacího řízení. Nabízíme vám také několik tvůrčích her. Publikace obsahuje vypracovaný klíč a seznam doporučené literatury potřebné k přijímacím zkouškám

Publikace přináší ukázky klíčových pasáží nejdůležitějších děl předních sociologických autorů. Je rozdělena do dvou částí: první část představuje základní sociologické pojmy a témata, druhá představuje zásadní myšlenky a přínosy klíčových autorů. Kniha je určena především těm, kdo nemají možnost prostudovat celý obor sociologie a množství objemných a stále početnějších spisů klasiků i moderních myslitelů, ale přece chtějí mít alespoň základní sociologický přehled.

Třetí Valpuržina noc se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. - Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se oci

Panoráma, román v deseti obrazech, je nejčtenější z Adlerových knih a je napsána ve stylu, který je charakteristický pro Bildungsroman. Zachycuje životní příběh Adlerova i alter ege /i Josefa Kramera, od dětství stráveného v Čechách, pobytu v německé škole a let dospívání k nuceným pracím na stavbě železnice, pobytu v koncentračním táboře a konečně emigraci do Anglie.První obrazy jsou napsány v lehčím stylu, avšak s tím, jak se témata jednotlivých kapitol stávají stále závažnějšími, mění se i styl vyprávění. V závěru již převažuje filosofický, hloubavý tón. V roce 1968, kdy kniha vyšla poprvé, získala cenu Charlese Veillona. H.G.Adler je jedním z předních pražských německých autorů své generace, takzvaných exilových Pražanů.

Autentické deníkové zápisky pořizované tajně (dokonce v utajení před vlastní rodinou) v letech 1948–58. Z chronologických záznamů událostí na Brněnsku vzniklo dílo, jaké dosud o historii Brna a jeho vývoji v poválečných letech chybí. Čestmír Jeřábek, sám

Autor v knize pojednává o některých politicko-společenských aspektech Nizozemí. Pokračování knih Holandská zkušenost a Holandská současnost.

Minogův Velmi krátký úvod do politiky patří podle kritiky mezi nejzdařilejší práce svého druhu. Autor v něm v krátkých a hutných kapitolách představuje čtenářům základní problémy politické teorie i praxe a současně se snaží přispět k odstranění některých nejběžnějších omylů a nedorozumění s politikou spojených.

Petra Trnková se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů. Tato značně rozsáhlá oblast vizuální kultury přesahovala hranice nejen ve smyslu geografickém, a souvisela tak s dějinami českými i německými, ale zároveň rušila i pomyslné hranice mezi tzv. nízkým a vysokým uměním. Na základě důkladného materiálového průzkumu autorka zkoumá umělecké ambice jednotlivých fotoamatérů, vztahy mezi fotokluby, vazby na již etablované umělecké skupiny (např. okruh vídeňské secese), vztah k profesionálům či vázanost na lokální instituce a společenskou hierarchii. První část knihy je věnována tématu amatérské fotografie, a to nejen jeho historickým souvislostem, ale i otázce samotného pojmu fotoamatér se zvláštním důrazem na jeho sociální podmíněnost. Ve druhé části jsou mapovány předpoklady a možnosti uměleckých nároků fotografického média a jejich snahy o prosazení se v rámci stávajícího institucionálního systému a ukotvení v konceptu umělecké fotografie v devadesátých letech 19. století. Zvláštní pozornost je zde věnována především dvěma centrům, která v tomto procesu sehrála klíčovou roli, a sice Hamburku a Vídni. Třetí oddíl knihy pojednává o dění v rámci umělecké a organizované amatérské fotografie ve čtyřech vybraných lokalitách: Teplicích, Praze, Českých Budějovicích a v Brně, přičemž si zvláště všímá jednotlivých specifik. Čtvrtý, závěrečný oddíl knihy se zabývá konkrétními uměleckými snahami fotografů, zvláště v souvislosti s tzv. krajinářskou fotografií.

Jedná se o jednu z prvních původních českých knih zaměřujících se na izraelsko-palestinský konflikt. Čtenáře jím v několika částech provede, objasní mu hlavní pojmy a fenomény počínaje stručnou historií arabsko-židovských vztahů před vznikem Izraele a smrtí Jásira Arafata a evakuací osad v Gaze konče. Práce je určena nejen odborníkům a studentům, ale i všem ostatním, kteří se zajímají o blízkovýchodní problematiku.