Baset strana 2 z 5

K velké obci čtenářů Eduarda Martina (pseudonym PhDr Martina Petišky, syna spisovatele Eduarda Petišky) přichází další titul. Tatínkům, kteří bydlí v srdcích těch, kdo je milují. Toto je knížka o štěstí O štěstí mít tatínka. Dobrý tatínek rozsvěcí dítěti cestu a jeho dítě se po ní učí jít a nebloudit Tato knížka vypráví o umění být tatínkem. Děkuje tatínkům Říká: Tatínkové, máme vás moc rádi

Kniha Jizvy zůstávají / Dědictví zla stále živé zpracovává téma dětí politických vězňů a nepřímo navazuje na titul Nezhojené rány národa, který vyšel v roce 2012, kde však toto téma bylo zmíněno jen okrajově. Protože životní pouť dětí nelze oddělit od rodičů, sleduje nová kniha stejně jako kniha předchozí též život žen, persekuci rodin. Neopomíjí situaci doma po propuštění, ani jak se nový stav promítal u dětí a jak se vyvíjel život a vztah rodičů; kniha je tedy spjata i s tématem muklovským. Časová linka zasahuje až do normalizace potažmo do dnešní doby. Rodiny politických vězňů zůstaly po roce 1990 ne zcela zapomenutým, ale do jisté míry opomíjeným rozměrem komunistické persekuce. Dostalo se jim mnohem menšího prostoru než vězňům. Děti se ocitly ještě více stranou než jejich mámy. Toto se snaží kniha napravit. Podobně jako u titulu Nezhojené rány národa nejde jen o ztvárnění dějových částí života. Čtenář se též dostane hluboko pod viditelný povrch a do citlivých niterných rovin osobních vztahů vězeň/žena, vězeň/dítě, dítě/matka, vězeň/rodiče. Kniha sleduje různé psychologické okolnosti, zamýšlí se, rozebírá, dovozuje. Klade i otázku, kdo byl zasažen víc. Zda političtí vězni, či jejich ženy. Jak poměřit jedny a druhé rány. Zobrazuje, jak muklové v lágru nazírali na rozvody a jak se po návratu mohl postupně zhroutit i pevný svazek, který přetrval léta věznění. Otevírá otázku smyslu odboje, a zda v rodinách odbojářovi jeho aktivitu proti režimu nevyčítali. Rozebírá vnitřní stav vězňů po návratu a v dalších letech, kdy se jim ne vždy dařilo podle jejich představ a kdy mohli postupem času po marné snaze částečně rezignovat. Leckdo z nich se celý život po propuštění sháněl po něčem, co nalézt nemohl totiž po klidu a naplnění, které mu ukradli komunisté, popř. marně hledal sám sebe, toho, který zmizel v propadlišti lágrů. Vystihuje, jak se režim na dětech vězňů podepsal celoživotně nejen z hlediska vnějšího stavu, ale i z hlediska stavu duše. Kniha zachycuje drama, které se odehrálo v nejedné rodině politického vězně, a je doplňkem mozaiky vypovídající prostřednictvím různých prací o kauze politických vězňů.

Írán, země s prastarou kulturní tradicí z dob perské říše, se spoustou jedinečných nádherných památek, s úžasnou nedotčenou přírodou a především země, která uchvátí svou vstřícností a pohostinností. „Jsme Peršané“ hrdě se místní obyvatelé příchozím představí, aby je následně pozvali ke stolu a nabídli přespání ve svých domech. Dva roky po sobě jsme se do Íránu vypravili a pevně doufáme, že ne naposled. Přijměte pozvání k malému vyprávění o lidech, se kterými jsme se setkali, o jejich srdci na dlani a o přírodě, kterou jsme cestou po této krásné zemi viděli.

Toto je knížka o štěstí... O štěstí mít maminku. Mít skvělou maminku je jeden z největších životních darů... Mít skvělou maminku znamená mít bezpečí, mít naději, mít lásku.. Tato knížka vypráví o umění být maminkou. Děkuje maminkám... Říká: Maminky, máme vás moc rádi...

Putování Královským hvozdem cestou necestou končím u stodůleckého obecního mlýna. Stojím u jeho již zhroucené zdi, která byla po řadu let jediným zachovalým pozůstatkem z celé obce Stodůlky a připomínala existenci této starobylé svobodné kovářské rychty. Rozvalené kameny jakoby vypadly z mozaiky historie, jejíž znovusložení není jednoduché a snadné. Nořím ruku do chladné vody Křemelné a nechám ji protékat mezi prsty. Její nepřetržitý šumivý tok spolu s nehybnými kameny se pro mne stávají symbolem proměnlivosti života a čtyřistaleté historie této části Šumavy, včetně minulých padesáti let. I v těchto dobách se mnohé, až příliš mnohé, změnilo - spíše k horšímu, než k lepšímu - zapomnělo se a hodně zmizelo. Proto moje kniha nabízí návštěvníkům alespoň část bohaté a zajímavé historie tohoto koutu Šumavy jež svorně tvořili Češi i Němci. Vilém Kudrlička Snad obě strany pochopí, že jen ve vzájemné otevřené a seriozní spolupráci lze zpracovat historii nejen Šumavy, ale i vzájemných vztahů, současně odhalit a vysvětlit dosud stále zneužívané události a vyvarovat se nepřesností. Jen tak se rozjitřené rány na obou stranách zacelí ve prospěch nás všech. Šumava nám dává mnoho! Neměli bychom ji společně dát víc, než jsme dosud dali?

V malé vsi s podivuhodným názvem Zadní Deštná pod Poklicí žije svérázná dvojice otce a syna – starý Anton a mladý Anton. Žijí po svém, skromně, v souladu s přírodou a svým svědomím a tím jsou trnem v oku svým sousedům. Ale nepjen tím, o nich a o jejich původu se nic neví. Vše se objasní, když se jednoho dne zjeví neobyčejný mrak čili Mrak, s nímž mladý Anton zažije výjimečné dobrodružství mimo běžnou realitu. Jeho život získá novou náplň a osud další pokračování. Magie Antonova příběhu a poetičnost vyprávění nabízejí čtenářský zážitek nevšední kvality.

Tajemství mládí? Tajemství omládnutí?? Být mladý? Opět mladý? Proč by něco takového nemohlo být možné? Nový svazek mimořádně úspěšné „andělské řady“ přináší „omlazující návody“… Tato kniha vypráví příběhy oněch podivuhodných lidí, kteří tajemství omládnutí odhalují…

Andělské cesty vedou ke všemu, o čem lidé sní…Ke zdraví těla, duše, k uzdravení od úzkostí……Příběhy autorovy „andělské knižnice“ po léta nacházejí širokou obec čtenářů v Čechách i v zahraničí. Nový svazek oslovuje čtenáře nadějí, poznáním a láskou podobně jako předešlé mimořádně úspěšné knihy jeho „andělské řady“.

Mají kočky tajemství?Sdílejí své tajnostmi s lidmi?Kdo má rád kočky, odhaluje jejich tajuplný svět...Tato kniha vypráví o kočičích osudech.Přináší příběhy z jejich tajemného světa...

Milé děti i ostatní, oznamujeme Vám, že je všechno v nejlepším pořádku, a tak se spolu zase scházíme v téhle další knížce podle Povídání o pejskovi a kočičce, to je tedy celé o nás dvou, které napsal pan spisovatel Josef Čapek. Chceme k tomu ještě dodat, že jsme oba tuze rádi, že nás tak pěkně vypodobnil na svých obrázcích. Tahle nová knížka o nás se proto jmenuje Jak si dělali dort, protože jsme si jednou opravdu dělali takový velikánský dort, když jsme měli náhodou dohromady svátek i narozeniny.Bylo to ale také naposled, protože jsme poznali, že mnoho dobrého škodí. Ale víc už Vám nemůžeme prozradit, protože byste pak už snadno uhádli, jak to nakonec všechno dopadlo.Tak si pěkně čtěte a ten náš recept na opravdický dort snad ani mamince neukazujte. Raději ji poproste, ať Vám k Vašemu svátku nebo narozeninám udělá dort podle sebe nebo podle kuchařské knížky. Přejeme Vám dobré pochutnání. Tak nazdar a v úctě, Kočička a Pejsek

Antická knihovna č. 86 Plútarchos (po 45-po 120) z řecké Chairóneie patří k nejznámějším jménům antické literatury. Proslavily ho především Životopisy slavných Řeků a Římanů (vyd. v AK 2006 a 2007), v nichž vylíčil životní osudy významných řeckých a římských osobností. Mimoto je autorem více než dvou set drobnějších děl, jež věnoval nejrůznějším, především etickým otázkám lidského života (v AK soubory O lásce a přátelství, 1987, O politické činnosti, 2014). Z nich čerpá i svazek O historii, obsahující čtyři pojednání, věnovaná nejslavnějším obdobím a nejproslulejším představitelům řecké a římské historie (O Štěstěně Římanů, O Štěstěně či Zdatnosti Alexandra, Proslavili se Athéňané více ve válce než v umění?). Plútarchos líčí, jak se přitom uplatnila bohyně Tyché (Štěstěny) soupeřící s Areté (Zdatností) a dokládá řadu příkladů z dějin politických a dějin umění. Poprvé do češtiny přeložil Pavel Oliva.

Sotva se u nás najde někdo, kdo by neznal legendární film Císařův pekař a pekařův císař. Nelze si na něj nevzpomenout při četbě této knihy. Pojednává o tom, jak se naši předkové učili poznávat svět kolem sebe a jaké nástroje k tomu používali. Jak se přímo dobrodružně a často strastiplně prodírali od víry a pověry k poznání, že vše je jinak, než jak se dosud jevilo či – přesněji – myslelo a kázalo. Od astrologie k astronomii, od alchymie k fyzice a chemii, od ranhojičství k lékařství, prostě od báchorek a smyšlenek ke skutečné vědě, tak jak ji známe dnes. Jak se měnil pohled na úlohu a význam poznání a jeho protagonisty, mezi nimiž se najdou skuteční badatelé a učenci, ale i nejrůznější podvodníci a předstírači. A jak to, co bylo kdysi učeností, je dnes často šarlatánství, a co bylo dříve kacířství, je dnes odvážnou myšlenkou.

Navzdory svému mládí uskutečnil Ilya to, co se zatím nikomu nepodařilo: v jedné sezoně sám přepádloval celou Kanadu od západu k východu. Za těch dvěstě dní na cestě, kdy čelil přírodním živlům, se seznámil s mnoha zajímavými lidmi a měl i příležitost nahlédnout do života Indiánů. Upádloval téměř devět tisíc kilometrů po moři, jezerech a řekách a pěšky ušel kolem tříset kilometrů, mnohdy s kajakem na ramenou. Zažil měnící se přírodu a krajinu od pozdního jara do začínající zimy – za slunečných dnů, deště i horka, za silného větru, mrazu i sněhu. Ve své knize Ilya poutavě popisuje své zážitky a líčí nejen krajinu a každodenní radosti, ale i mnohá dobrodružství a těžkosti, které jej po celou dobu provázely. Autoři českého překladu, Ilyovi rodiče, oba Češi, emigrovali z Prahy 26. srpna 1968. Usadili se v Montrealu, kde se roku 1978 Ilya narodil. Většinu volných chvil svého dětství a mládí prožil v přírodě. Tam se zřejmě zrodily sny po dobrodružství v divočině. Přestože byl vychován jako Kanaďan, od dětství se učil česky a dodnes mluvenou češtinu výborně ovládá. Český původ v sobě nezapře.

Příběh mladého alkoholika, kterému se v opilosti začne zjevovat mluvící pes. Časem si mladík na psa zvykne a bere ho nejen jako existující bytost, ale i jako svého přítele. Reálný život ale není této podivné dvojici zrovna kladně nakloněn.Ve skutečnosti zosobňuje pes alkoholikův pud sebezáchovy, jeho druhé já, které se ho snaží přimět k abstinenci.Pokud ale mladík svého psa poslechne, už ho nikdy neuvidí a ztratí tak jediného přítele, kterého ještě má.

Příběh mladého alkoholika, kterému se v opilosti začne zjevovat mluvící pes. Časem si mladík na psa zvykne a bere ho nejen jako existující bytost, ale i jako svého přítele. Reálný život ale není této podivné dvojici zrovna kladně nakloněn.Ve skutečnosti zosobňuje pes alkoholikův pud sebezáchovy, jeho druhé já, které se ho snaží přimět k abstinenci.Pokud ale mladík svého psa poslechne, už ho nikdy neuvidí a ztratí tak jediného přítele, kterého ještě má.