Baset

Železnice… Pod tímto pojmem si každý představí něco jiného. Někdo svůj poslední nedělní výlet lokálkou, jiný praktický "autovlak" k Jaderskému moři a další třeba moderní soupravu "Pendolino"… Protože železnice je různorodost sama. Poutavý svět kolejí je sondou do této různorodosti. Na stránkách knihy se dozvíme, kudy vedla naše první koněspřežná železnice, kam jezdily "vlaky trochu jiné", jak vznikl a kolik měří nejužívanější železniční rozchod, kde se můžeme svézt po "úzkých" nebo "zubatých" kolejích. Na nádraží si koupíme jízdenku, nastoupíme do vlaku parního, motorového či vlaku taženého elektrickou lokomotivou, počkáme na "zelenou" a skrze hory i přes řeky vyrazíme za všednostmi i zajímavostmi naší železnice. Šťastnou cestu… Kniha Pavla Schreiera, která je doplněna řadou dobových fotografií nepřímo navazuje na již vydanou publikaci Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Co když se to událo podobným způsobem na Zemi, v tomto tak zvaném nultém vesmíru, který představuje v plus prvním vesmíru jejich kapesní vesmír. A pokud mají tam nahoře, v plus prvním vesmíru, všichni své makrodvojníky, oním pravěkým lovcem počínaje a Tronikem konče, který to tam nahoře popsal ve své makroreportáži, tak jako místní Tronik, který ovšem svému makrodvojníkovi nesahá, obrazně řečeno, ani po kotníky, jelikož by v našem nultém vesmíru jediný atom jeho nesmírné bytosti představoval přinejmenším galaxii o velikosti Mléčné dráhy, pak...; ale nepředbíhejme.

Dostává se vám do rukou nejnovější vydání almanachu české šlechty. V průběhu posledních let jsem se s mnoha zástupci rodů, jejichž jména jsou v této knize uvedena, osobně setkal při natáčení dokumentárního seriálu Modrá krev. Při natáčení série, která představuje českou historickou šlechtu a její potomky, jsem měl příležitost navštívit sídla mých více či méně vzdálených příbuzných a přátel. Vyprávěli jsme si o současnosti a ve vzpomínkách jsme se vraceli do minulost. A při té příležitosti jsme velmi často kvůli osvěžení paměti a potvrzení vzájemných vztahů a příbuzenských vazeb vzali do rukou předchozí vydání almanachů. Šlechtické tituly byly v roce 1918 zákonem zrušeny a novelizací po roce 1920 byly za jejich užívání dokonce zavedeny sankce. Určité společenské kontakty se postupem času pod vlivem minulého politického režimu na čtyři desítky let přerušily. Dvě generace potomků ztratily část povědomí o příbuzenských vazbách a genealogii. K nápravě vědomostí o rodových souvislostech jim může napomoci právě tato aktualizovaná verze almanachu. Tuto publikaci vnímám tedy nejen jako ryzí historické zobrazení rodů, ale také jako průvodce skrze osobní a příbuzenské vztahy. Existují pamětníci, kteří zástupce starých českých rodů a jejich potomky dodnes vnímají s respektem a úctou a jejich vztah ani politické režimy nijak neovlivnily. Pohled na šlechtu se za posledních třicet let hodně změnil a zcela přirozeně se změnilo i její současné společenské zařazení. Po restituci jsme se jako potomci šlechty opět stali majiteli větších či menších hospodářských celků s plnou odpovědností za jejich správu a obnovu. A tak vzrostl zájem o návštěvu šlechtických sídel a památek i zájem o historii a aristokracii. Česká historická šlechta ovlivnila politiku a dějiny našeho státu, měla vliv na vzdělanost, podporovala umění i vědu. Jako odkaz zachovala řadu krásných památek, uměleckých děl i pamětihodností ukrytých v zámeckých knihovnách, do kterých se bezpochyby zařadí i toto nové vydání almanachu. Věřím, že poslouží nejen pro odborná historická bádání, ale že potěší a pomůže v orientaci i všem ostatním, kteří se ve volném čase věnují ušlechtilým zájmům a historii. František Kinský

Nejslavnější řečník antického Řecka Démosthenés musel vyvinout značné úsilí, než dosáhl svého věhlasu. Pod jeho jménem se dochovalo 60 řečí, řada listů a návodů k vystoupením. Mezi nejslavnější řeči patří O věnci, Řeči proti Filippovi (tzv. filippiky), O míru a Řeči olynthské. Soubor 13 řečí zařazených do tohoto svazku je svým charakterem unikátní - představuje totiž jediný dochovaný soubor řečí pronesených ve sněmu, tzv. démégorií. Démosthénes je vytvořil a přednesl v letech 354-335 př. Kr., tedy na vzestupu své politické aktivity v protimakedonské opozici. Navzdory několika překladatelským pokusům v minulosti vychází soubor Démosthenových démégorií poprvé v úplnosti zásluhou prof. dr. Pavla Olivy, který překlad doplnil obsáhlou předmluvou a poznámkami.

Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Patří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotově i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, protože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.

Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků. Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambice. Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r. 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost. Literárně se věnoval dějepisectví, v němž si za cíl zvolil objasnění římské hegemonie a jejich příčin. Ve svém hlavním díle Historiai (Dějiny) skládajícím se z 40 knih vylíčil dějiny své doby od počátku druhé války punské až po dobytí Kartága, tj. období let 220 – 144 př. Kr. Z tohoto díla se dochovala v úplnosti první pětice knih, ostatní pak ve výtazích. V dějinách dějepisného žánru je Polybios typem pragmatického historika, jenž své dílo založil na osobní zkušenosti a události zaznamenával nezkresleně, podle pravdy. Smyslem historie podle něj není zábava, ale poznání a pochopení minulosti a poučení pro budoucnost. Historik má hledat souvislosti mezi událostmi a zkoumat jejich motivya příčiny. Polybios odvozuje osud státu těsně od podoby a konstrukce jeho ústavy, a právě v římské ústavě, kombinující monarchické, demokratické a aristokratické prvky, shledával základ mocenských úspěchů a perspektivu. Pro svůj postřeh a analytickou hloubku se Polybios stal prototypem moderního pojetí historiografie, jeho politické teorie nalezly ohlas u renesančních a novověkých myslitelů. Dějiny vycházejí poprvé v českém překladu. Přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Sladkosti jsou nedílnou součástí naší stravy, zejména při různých oslavách, svátečních příležitostech a Vánoce či Velikonoce si bez nich nelze představit. Ovšem lidé s celiakií, čili nesnášenlivostí vůči lepku, jsou na tom o dost hůře než běžní strávníci. V obchodech je velmi omezený výběr bezlepkových dobrot, nadto nebývají zrovna levné. A právě jim věnovala Iva Kohoutková svou cukrářskou příručku. Shromáždila v ní na 300 receptů všemožného cukroví, jež lze připravit v domácích podmínkách, a k nim přidala recepty na nejrůznější krémy a polevy. Připojila i řadu praktických rad, neboť práce se surovinami prostými lepku je ošidná a vyžaduje značnou opatrnost. Autorka se opírá o vlastní dlouholeté zkušenosti a ochotně se o ně dělí při nejrůznějších příležitostech. Mimo jiné v této knížce, kterou doplnila i vlastními snímky. Co v této knížce najdete? Vykrajované cukroví: Linecké, Čokoládové, Kakaové, Kávové, Ořechové, Mandlové, Kokosové, Ostatní vykrajované, Tvarované Cukroví do formiček: Trubičky, Rohlíčky, Košíčky, Tlapky, Ořechy, Ostatní cukroví do formiček Nepečené cukroví: Koule, Rolády, Košíčky, Ostatní nepečené, Polevy, Krémy Stříkané cukroví, Strojkové cukroví, Sněhové cukroví, Sádlové cukroví, Perníčky, Drobné řezy, Kombinace pečeného a nepečeného těsta

Předchozí tři svazky Polybiových Dějin (I, AK 78; II, AK 79; III, AK 80) obsáhly osmnáct ze čtyřiceti knih jeho dějepisného díla. Tento čtvrtý svazek přináší vše podstatné, co se dochovalo z dvacítky knih zbývajících, tj. XIX až XXXIX. Polybios v nich zaznamenal a vylíčil události mezi roky 196 až 144 př. Kr., jejichž markantním znakem a společným jmenovatelem bylo upevňování hegemonie Říma v rozsáhlém prostoru Středomoří a Přední Asie. Římané tehdy postupně ovládli Řecko a Makedonii, po porážce Kartága se zmocnili severozápadní Afriky a pod svůj vliv získali seleukovskou říši a ptolemajovský Egypt. Stejně jako třetí svazek i tento čtvrtý je sestaven ze zlomků, dochovaných z výtahů Polybiova díla, jež byly pořízeny v 10. století, a citátů z děl autorů, kteří z něj čerpali. Navzdory fragmentárnosti a neúplnosti obsahují tyto zlomky množství cenných údajů o dobových událostech a autorovy postřehy o souvislostech mezi nimi, jež skládají autentický obraz dění odehrávajícího se v tehdy známém „obydleném světě“. Tímto svazkem se v Antické knihovně završuje korpus Polybiova dějepisného díla, jež zásluhou prof. Pavla Olivy vychází poprvé v českém překladu.

Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé makedonské války. Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji popisem římského vojenství. Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hledat jejich příčiny. Tento svazek stejně jako předchozí dva přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Lubomír Vejražka navazuje svou novou knihou na dva tituly, ve kterých se rovněž zabýval často opomíjenými tématy souvisejícími s komunistickou represí a jejich nedostatečnou reflexí současnou společností. V roce 2012 vyšla publikace Nezhojené rány národa, ve které popisoval vnitřní dramata protějšků politických vězňů a tragické zkušenosti rozdělených rodin. V roce 2018 publikoval druhou knihu s názvem Jizvy zůstávají – Dědictví zla stále živé, ve které přiblížil především zkušenosti potomků politických vězňů, kteří vyrůstali bez jednoho či dokonce obou rodičů. Autor se s velkým porozuměním dotýká vnitřních světů pamětníků a popisuje jejich ostrakizaci, kterou zažívali desítky let a která v případě potomků politických vězňů do značné míry pokračovala i po roce 1989. Knihy jsou v ostrém rozporu se snahou části společnosti nalakovat komunistický režim na růžovo a jeho represivní podstatu označit za okrajovou. Vrcholem těchto tendencí, které vyvolávají bouřlivé diskuse ve společnosti, byl nedávný výrok děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Michala Pullmanna. Obludný politický monstrproces z počátku padesátých let označil tento vystudovaný historik a vysokoškolský pedagog za údajně autentický demokratický projev vůle dělníků žádajících tresty smrti pro bývalé stranické a státní funkcionáře. Tato absurdní teze, která popírá totalitní charakter komunistického režimu, je ovšem pouze viditelným projevem neochoty značné části historické obce vnímat a zprostředkovat svědectví politických vězňů. Historický výzkum se bohužel po roce 1989 zaměřoval na jiné události a společenské vrstvy. Situace se sice v posledních letech zlepšila, ovšem mezitím již odešla nejen většina politických vězňů, ale také značná část jejich potomků na věčnost. Ze své osobní zkušenosti mohu potvrdit, že roli historiků z uvedených důvodů dlouho suplovali sami někdejší političtí vězni, kteří se někdy až donkichotsky snažili posílit zájem širší veřejnosti o témata spojená s jejich osudy. Týká se to také jejich potomků, jak to dokládá úctyhodná činnost spolku Dcery, který v roce 1999 založily dcery politických vězňů z poúnorového období. Jejich hlavní motivací bylo předat své životní příběhy mladé generaci s cílem, aby se neopakoval komunistický teror, kterému byli vystaveni nejen jejich otcové a matky, ale také ony samotné již od dětského věku. Zdůrazňovaly psychologické vlivy represe na společnost, které se doposud projevují její roztříštěností a nedůvěrou mezi jednotlivými skupinami. Knihy Lubomíra Vejražky patří do stejného myšlenkového proudu a jsou neseny stejným étosem. Přestože jejich autor není profesním historikem, představují jeho knihy svou nadčasovostí a myšlenkovou hloubkou významné dílo, které nelze při bádání o zkušenosti politických vězňů a jejich rodin opomenout. Petr Blažek, historik

Léčivé rostliny či byliny anebo prostě léčivky jsou rostliny, které obsahují účinné látky, jež příznivě ovlivňují stav lidského organismu ve smyslu zdraví. Věděli to už naši předkové a léčili jejich pomocí odpradávna. Každá taková rostlina obsahuje nějakou účinnou látku, jež se využívá v lidové medicíně anebo ve farmakologii k výrobě léků. Roste jich u nás spousta, ale k léčení se jich aktuálně používá asi 300. Tato praktická příručka (do kapsy) popisuje rovnou stovku těch nejosvědčenějších – pěstovaných i sbíraných ve volné přírodě -, jež se těší největší oblibě. Její autorky, doc. ing. Jarmila Neugebauerová a ing. Věra Žďárská jsou odbornice na slovo vzaté. Problematice léčivých rostlin se na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v jihomoravské Lednici věnují řadu let na vysoké odborné úrovni. Jejich příručka sestává ze dvou základních oddílů: z botanického přehledu, abecedně uspořádaného, který obsahuje podrobné informace o vybraných rostlinách a jejich vyobrazení včetně používaných částí z uživatelského manuálu, který popisuje, co se z rostlin používá a jak se zpracovává a léčebně využívá. Doplňuje je přehled zdravotních potíží a návod léčby, slovníček odborných výrazů a názorné tabulky doby květu popsaných rostlin a jejich sběru. Tato příručka zaznamenala při 1. vydání značný ohlas mezi širokou veřejností a byla rychle rozebrána, proto nyní vychází v 2. vydání.Léčivé rostliny či byliny anebo prostě léčivky jsou rostliny, které obsahují účinné látky, jež příznivě ovlivňují stav lidského organismu ve smyslu zdraví. Věděli to už naši předkové a léčili jejich pomocí odpradávna. Každá taková rostlina obsahuje nějakou účinnou látku, jež se využívá v lidové medicíně anebo ve farmakologii k výrobě léků. Roste jich u nás spousta, ale k léčení se jich aktuálně používá asi 300. Tato praktická příručka (do kapsy) popisuje rovnou stovku těch nejosvědčenějších – pěstovaných i sbíraných ve volné přírodě -, jež se těší největší oblibě. Její autorky, doc. ing. Jarmila Neugebauerová a ing. Věra Žďárská jsou odbornice na slovo vzaté. Problematice léčivých rostlin se na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v jihomoravské Lednici věnují řadu let na vysoké odborné úrovni. Jejich příručka sestává ze dvou základních oddílů: 1. z botanického přehledu, abecedně uspořádaného, který obsahuje podrobné informace o vybraných rostlinách a jejich vyobrazení včetně používaných částí 2. z uživatelského manuálu, který popisuje, co se z rostlin používá a jak se zpracovává a léčebně využívá. Doplňuje je přehled zdravotních potíží a návod léčby, slovníček odborných výrazů a názorné tabulky doby květu popsaných rostlin a jejich sběru. Tato příručka zaznamenala při 1. vydání značný ohlas mezi širokou veřejností a byla rychle rozebrána, proto nyní vychází v 2. vydání.

Osobnost a tvorba židovského a současně římského historika Josefa Flavia je českému čtenářstvu dobře známa, a to jednak přímo vlastním dílem, Válkou židovskou, jednak i zprostředkovaně z románového zpracování Josefova života z pera populárního německého spisovatele Liona Feuchtwangera, nazvaného stejně Válka židovská. Josefovo nejslavnější dílo vyšlo v Antické knihovně v letech 1990–1992. Tento svazek je věnován dvěma menším pracím z jeho dílny, jež ač odlišné obsahem, literárním časem a autorským záběrem, přesto shodně vypovídají o vzrušené době, kterou jejich tvůrce prožíval. Drobný spis O starobylosti Židů je de facto první historickou polemikou proti římské nadvládě, a reagoval jím na hojné projevy nenávisti vůči Židům, šířené zejména v dobové historické a filozofické literatuře. Adresoval jej svému staršímu současníkovi Apiónovi z Alexandrie, známému svým antijudaismem, a hájil v něm židovský národ z hlediska starobylého původu, zejména náboženství, zákonodárství a mravů, a demonstroval přednosti židovské kultury a způsobu života. Josefův výklad o národě doplňuje jeho další historický spisek – vlastní životopis Můj život, který je první dochovanou antickou autobiografií. Josef v něm popsal dobu svého mládí, a především – jsa osočen Jústem z Tiberiady, že za protiřímského povstání v Galileji zradil své krajany – vylíčil svou činost za tzv. židovské války (66-73), a osvětil své sympatie a loajalitu vůči Římanům. V obou textech zaznamenal množství historicky cenných informací o své době i o dějinách židovského národa. Tento svazek zahrnuje polemický spis O starobylosti Židů čili Odpověď Apiónovi.

Jeden z nejmocnějších mužů v dějinách zločinu v Americe Joseph Bonanno, jenž se stal pravděpodobně předlohou pro postavu Dona Corleona v knize Kmotr od Mario Puza, v těchto upřímných a senzačních memoárech uvádí čtenáře do světa skutečné mafie. Odhaluje, jak to uvnitř pěti newyorských rodin Bonannovy, Gambinovy, Profaciovy, Luccheseovy a Genoveseovy fungovalo, a odkrývá nejen způsob, jakým mafie ovládala místní obchody, ale i jak ovlivňovala politické dění v celé zemi. Muž cti je úchvatným pohledem do světa zločinu a mimořádnou zpovědí jedné z jeho nejmocnějších postav v dějinách Ameriky.

Stovky pisatelů se pokoušely zachytit život uvnitř zločinecké organizace, nikdo však dosud neměl možnost pohledu zvnitřku, aby napsal knihu, jako je tato. Bývalý agent FBI v utajení Joe Pistone (jako Donnie Brasco) a mafiánský korunní princ Bill Bonanno se pustili ve svém románu, který čerpá z jejich vlastních jedinečných osobních zážitků, do divokého, někdy až příliš naturalistického líčení války, jaká zuřila v ulicích New Yorku, a je k prasknutí nabité postavami a okamžiky tak živými, že vás až mrazí. Zachycení světa organizovaného zločinu během výnosných osmdesátých let minulého století díky spolupráci Pistoneho a Bonanna, která je sice ve své podstatě zavrženíhodná, je tak úžasně autentické, jak to jen je možné.

Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis, Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, jejichž spojnicí je Středozemní moře a které již před tisíciletími vytvořily první státní útvary lidských dějin, zformovaly svá společenství a sociálně ekonomické struktury, rozvinuly svůj tvůrčí potenciál ve škále nejrůznějších oborů vzdělanosti, vědeckých disciplín a druhů umění. Z kulturního dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců vzešel evropský středověk a novověk a lidstvo z něj čerpá v mnoha oblastech dodnes. Dva přední čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, spojili své síly, aby tuto významnou etapu lidských dějin, starověký svět, přiblížili dnešní době a zprostředkovali českému čtenáři co nejkomplexnější poznání a seznámili ho s nesmírným kulturním bohatstvím minulosti. Těžiště jejich syntetického výkladu spočívá v tzv. politických dějinách, jež umožňují poznat vzájemné příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy. Vyváženou pozornost věnovali ekonomickým a sociálním otázkám i kulturně historickému vývoji v jeho hlavních jevech a projevech. Na nich zdůrazňují jejich rozmanitost, specifičnost a různorodost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění jednotlivých oblastí i epoch a současně sledují a dokumentují vzájemné souvislosti, přejímání motivů, aspektů a tvarosloví a jejich další rozvoj. V dějinách naší historiografie je nemnoho děl srovnatelné šíře a hloubky záběru, analytické preciznosti a serióznosti argumentace.Toto „opus magnum“ spatřilo světlo světa poprvé před třicetišesti lety a zaznamenalo nebývalý úspěch u odborné i široké veřejnosti. Čas, jenž mezitím uplynul, je povznesl do kategorie klasických děl, jejichž účinek neslábne a vzdělanostní hodnota nepomíjí.

K velké obci čtenářů Eduarda Martina (pseudonym PhDr Martina Petišky, syna spisovatele Eduarda Petišky) přichází další titul, tentokrát z hájemství sci-fi a fantasy. Autor v tomto oboru není nováčkem, připomeneme jen jeho pentalogii Lidé z Modré galaxie (Největší skandál v dějinách lidstva, Manžel z Marsu, Milenci našich žen, Manželka z Venuše, Milenky našich robotů), trilogii Láska v Modré galaxii (Půjčovna manželek, Milostné zmatky královny krásy, Co mají vědět ženy, aby byly milovány), třídílnou Ságu o profesoru Kesslerovi (Vybraná tajemství profesora Kesslera, Kniha upírů, Andělé a démoni) a trilogii Svět plný tajemství (Přízraky doktora Frankensteina, Prorok, Déšť). V nedávné době pak vydal knihu Ďábel lásky. DAIDALOS SE VRACÍ Legenda XXII. století je zpátky. Tentokrát jeho vyprávění zve na návštěvu do království snů... Svědek podivuhodných galaktických dobrodružství vydávaných mimo jiné v knihách Manžel z Marsu, Manželka z Venuše, Půjčovna manželek, přináší vzrušující příběhy ze světa nejvyšší vesmírné aristokracie...