BVD strana 11 z 11

Portréty 35 českých filmových režisérů obsahují nejen jejich kompletní filmografii, ale jsou doplněny i originálními autorskými karikaturami a vtipně napsanými vzpomínkami Jiřího Suchého, Zdeňka Svěráka, Radka Brzobohatého a Květy Fialové.

Autentické vzpomínky a otevřená, většinou dosud nepublikovaná svědectví o známých i méně známých osobnostech slavné éry Barrandova.

Životní příběh bouřliváka českého showbusinessu, herce a producenta Jiřího Pomeje, je upřímnou zpovědí o tom, jak se šplhá na umělecký Olymp, ale také o tom, jak se z něho dá prudce spadnout a potopit se až na samé dno beznaděje.V knize Jiří Pomeje vzpomíná na své idylické dětství na břehu Malše, na své divadelní začátky, na lidi, kteří mu pomohli jak na vrchol, tak do propadliště. Jeho životní cesta je lemována láskami, známými lidmi, mnoha dobrodružstvími, při nichž mu šlo doslova o život. Autobiografická kniha je doplněna bohatou fotopřílohou.

Martin Frič je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobnosti předvalečne i povalečne historie českeho raného filmu. Muž, který patřil ke klasikům filmové veselohry si získal jméno už ve třicátých letech minulého století a ještě ve druhé polovině šedesatých let dovedl rozdavat smích, aniž by slevil z umělecké kvality. Jako režisér je podepsán pod téměř dvěma stovkami filmů, což je nepochybně evropský i svutový unikát. Monografie, která pravě vycházíi, je jen malou splátkou za jeho vklad do pokladnice české kinematografie. Režisér mnoha nesmrtelných komedii, Kristiánem počínaje a slavnými studentskými filmy konče, je v této knize připomenut nejen jako tvůrce, ale především jako člověk, který miloval život.Kniha je doplněna více více než 80 unikátními fotografiemi.

Nezvykle vtipně a s ironickým nadhledem pojal idol dívčího publika 70. a 80.let Vítězslav Vávra knížku vzpomínek na svou životní cestu českým showbusinnesem. Jeho ohlédnutí je prostoupené smyslem pro iteligentní humor, ale pro mnohé čte- náře i nečekanou literární kvalitou a mírou upřímnosti. Autor nezapře, že pochází z intelektuální rodiny a jeho schopnost zajímavé a barvité reflexe svého života, ale i dobových reálií, zaujme od první do poslední strany. K nejlepším pasážím této knihy určitě patří jeho schopnost přesně zachytit tragikomičnost až pitoresknost někdejšího způsobu života českých zpěváků na domácích i zahraničních cestách.

Už skoro 100 let je palác Lucerna a především jeho velký sál mekkou všech umělců, kteří kdy oslovili české diváky. Hrát nebo zpívat v Lucerně znamená skoro totéž, co v USA vystupovat Carnegie Hall nebo v pařížské Olympii. Lucerna hostila Šaljapina i Louise Armstronga, Chevaliéra, Carusa i Gotta, Destinovou i Ellu Fitzgerald. A stovky a stovky dalších. Génius loci této scény nikdy nevyprchal, ať už vznikly v Praze O2 Arény či jiná honosnější pódia. Lucerna je prostě Lucerna a Lucernou zůstane. Málokdo však ví, že s jejím jménem a jejími osudy je spojen nejen stavitel Havel, ale především rod Spurných. Rod producentů či promotérů (jak chcete), kteří organizovali vystoupení skoro všech hvězd, počínaje léty dvacátými a konče přelomem století. A tak se v této vzpomínkové knize dozvíte, nejen jak se organizovala vystoupení už zmíněných Šaljapina nebo Carusa, či jaké okolnosti přivedly do Prahy Louise Armstronga nebo Gilberta Bécauda, ale třeba i to, jak František Spurný učil na počátku 60. let Karla Gotta profesionalitě. Váz

Zcela nový pohled na člověka, jehož život i smrt jsou obestřeny mnoha tajemstvími, která nebyla dosud objasněna. Autor se v této knize zabývá otázkou, zda byl Berija představitelem stalinského režimu kultu osobnosti nebo člověkem, který se snažil změnit a reformovat systém v tehdejším Sovětském svazu. Velmi poutavě a zajímavě napsaná kniha rovněž přibližuje dobu, ve které nebylo nijak snadné se správně orientovat a pronikat do tehdejšího politického dění. Publikace je doplněna obrazovou přílohou.

Už skoro 100 let je palác Lucerna a především jeho velký sál mekkou všech umělců, kteří kdy oslovili české diváky. Hrát nebo zpívat v Lucerně znamená skoro totéž, co v USA vystupovat Carnegie Hall nebo v pařížské Olympii. Lucerna hostila Šaljapina i Louise Armstronga, Chevaliéra, Carusa i Gotta, Destinovou i Ellu Fitzgerald. A stovky a stovky dalších. Génius loci této scény nikdy nevyprchal, ať už vznikly v Praze O2 Arény či jiná honosnější pódia. Lucerna je prostě Lucerna a Lucernou zůstane. Málokdo však ví, že s jejím jménem a jejími osudy je spojen nejen stavitel Havel, ale především rod Spurných. Rod producentů či promotérů (jak chcete), kteří organizovali vystoupení skoro všech hvězd, počínaje léty dvacátými a konče přelomem století. A tak se v této vzpomínkové knize dozvíte, nejen jak se organizovala vystoupení už zmíněných Šaljapina nebo Carusa, či jaké okolnosti přivedly do Prahy Louise Armstronga nebo Gilberta Bécauda, ale třeba i to, jak František Spurný učil na počátku 60. let Karla Gotta profesionalitě. Váz

Gen.por.Jaroslav Selner patří k vojákům čs. armády, kteří během 2.světové válka bojovali u Tobrúku, rok působil v Londýně u plk.Františka Moravce a v Praze se představil jako velitel 3.čs. samostatné brigády v SSSR, která po bojích na Dukle osvobodila Poprad, Žilinu a vítězství nad fašismem oslavila v osvobozeném Vsetíně.

Velký herec malých rolí Vyslovíme-li jméno Františka Filipovského, jen těžko se najde někdo, kdo by nevěděl, o kom je řeč. Přesto, že letos na sklonku října uplynulo již sedmnáct let od chvíle, kdy nás tento osobitý herec a komik navždy opustil, zůstává díky svým nezapomenutelným filmovým rolím a dabingu stále přítomen v našich myslích. A netýká se to zdaleka jen těch generací, které jej mohou ještě pamatovat – vždyť kdo by mohl zapomenout na svérázného dědu Valeriána z „Básníků“ Dušana Kleina nebo slizké šprtouny Krhounka a Mazánka z komedií třicátých let, psaných na motivy knih Jaroslava Žáka? Mnoho filmů, v nichž František Filipovský exceloval – přestože na filmovém plátně nikdy nedostal hlavní roli – se dnes stalo již klasikou. Jsou a budou stále reprizovány a diváci je budou vždy ochotně vyhledávat, neboť jsou pro ně zárukou vkusné a kvalitní zábavy. Nemáme v úmyslu po vzoru bulvárních či tzv. investigativních publikací odkrývat nějaké senzace či skandály. Toho se na stránkách knihy nedočkáte. Chceme jen čtenářům přiblížit život a dílo herce a komika, který se nesmazatelně vepsal nejen do historie české kinematografie, ale i do srdcí tisíců diváků v této zemi.

Třetí a poslední kniha žijící legendy prvorepublikového filmu Zity Kabátové, která vychází k jejim 95. narozeninám, je vlastně souhrnem charasterik lidí, kteří prošli jejim osobním i profesním životem. Díky svěžím a vystižným vzpomínkám před námi defilují nejen životní partneři a kamarádi, ale především takřka všichni, kteří v českém filmu nebo divadelnictví něco znamenali. Charakteristiky osobností posledních sedmdesáti let českého filmu, divadla a společenského života očima Zity Kabátové představují nejen přitažlivé čtení, ale i cenný dokument pro příští generace.

Už skoro 100 let je palác Lucerna a především jeho velký sál mekkou všech umělců, kteří kdy oslovili české diváky. Hrát nebo zpívat v Lucerně znamená skoro totéž, co v USA vystupovat Carnegie Hall nebo v pařížské Olympii. Lucerna hostila Šaljapina i Louise Armstronga, Chevaliéra, Carusa i Gotta, Destinovou i Ellu Fitzgerald. A stovky a stovky dalších. Génius loci této scény nikdy nevyprchal, ať už vznikly v Praze O2 Arény či jiná honosnější pódia. Lucerna je prostě Lucerna a Lucernou zůstane. Málokdo však ví, že s jejím jménem a jejími osudy je spojen nejen stavitel Havel, ale především rod Spurných. Rod producentů či promotérů (jak chcete), kteří organizovali vystoupení skoro všech hvězd, počínaje léty dvacátými a konče přelomem století. A tak se v této vzpomínkové knize dozvíte, nejen jak se organizovala vystoupení už zmíněných Šaljapina nebo Carusa, či jaké okolnosti přivedly do Prahy Louise Armstronga nebo Gilberta Bécauda, ale třeba i to, jak František Spurný učil na počátku 60. let Karla Gotta profesionalitě. Váz

Martin Frič je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobnosti předvalečne i povalečne historie českeho raného filmu. Muž, který patřil ke klasikům filmové veselohry si získal jméno už ve třicátých letech minulého století a ještě ve druhé polovině šedesatých let dovedl rozdavat smích, aniž by slevil z umělecké kvality. Jako režisér je podepsán pod téměř dvěma stovkami filmů, což je nepochybně evropský i svutový unikát. Monografie, která pravě vycházíi, je jen malou splátkou za jeho vklad do pokladnice české kinematografie. Režisér mnoha nesmrtelných komedii, Kristiánem počínaje a slavnými studentskými filmy konče, je v této knize připomenut nejen jako tvůrce, ale především jako člověk, který miloval život.Kniha je doplněna více více než 80 unikátními fotografiemi.