BVD strana 7 z 10

Civilní portrét Edvarda Beneše klade, na rozdíl od řady jeho monografií, důraz na jeho osobnostní a povahové vlastnosti. Autorská dvojice známých historiků čerpá ve své knize z pramenů, které mnoha jeho životopisům nebyly k dispozici. Kniha představuje Edvarda Beneše jako muže, který si po celý život chránil své soukromí, ale ve své podstatě nebyl zdaleka tak složitý a nespolečenský, jak se občas předkládá laické veřejnosti.

Herečka Zita Kabátová-Zavřelová je dnes již opravdovou legendou československého a posléze českého filmu. Ve svých 98 letech si stále všechno pamatuje, což je skutečně obdivuhodné. My vám nyní přinášíme to nejlepší ze tří dnes už vyprodaných knižních titulů poslední žijící prvorepublikové filmové hvězdy Zity Kabátové (Lásky a lidé mého života, Moje první republika, Bez servítků...) v jedné knize! Je doplněna novými fakty, která v prvních vydáních těchto publikací nevyšla. Bohatá fotopříloha.

Svědectví po 21 letech Když na plénu ÚV KSČ v listopadu 1989 navrhla Jiřina Švorcová do funkce generálního tajemníka místo Miloše Jakeše Rudolfa Hegenbarta, Jan Ruml už ve Špalíčku patřil mezi nejradikálnější členy Občanského fóra (OF). Proč se tajemný Hegenbart rozhodl promluvit až po jedenadvaceti letech? Proč Jan Ruml podrobil pozdější revizi své zpočátku až příliš militantní názory? Proč Stanislav Devátý byl v listopadových dnech ukrýván před českými zákony v tehdy ještě socialistickém Polsku? Kde jsou kořeny nevyhnutelného rozkladu socialistického systému podle Štrougalových poradců Nevařila a Sedláka? Komu vadil už těsně po revoluci jeden z nejodvážnějších a také nejpronásledovanějších disidentů Petr Uhl? O tom všem a také o mnohém jiném je tato kniha. Mnozí z jejích protagonistů poprvé otevřeně promluvili právě až po více než dvou desítkách let. Odhalují tak mnohé záhady 17. listopadu 1989.Parametry produktu

Velký herec malých rolí Vyslovíme-li jméno Františka Filipovského, jen těžko se najde někdo, kdo by nevěděl, o kom je řeč. Přesto, že letos na sklonku října uplynulo již sedmnáct let od chvíle, kdy nás tento osobitý herec a komik navždy opustil, zůstává díky svým nezapomenutelným filmovým rolím a dabingu stále přítomen v našich myslích. A netýká se to zdaleka jen těch generací, které jej mohou ještě pamatovat – vždyť kdo by mohl zapomenout na svérázného dědu Valeriána z „Básníků“ Dušana Kleina nebo slizké šprtouny Krhounka a Mazánka z komedií třicátých let, psaných na motivy knih Jaroslava Žáka? Mnoho filmů, v nichž František Filipovský exceloval – přestože na filmovém plátně nikdy nedostal hlavní roli – se dnes stalo již klasikou. Jsou a budou stále reprizovány a diváci je budou vždy ochotně vyhledávat, neboť jsou pro ně zárukou vkusné a kvalitní zábavy. Nemáme v úmyslu po vzoru bulvárních či tzv. investigativních publikací odkrývat nějaké senzace či skandály. Toho se na stránkách knihy nedočkáte. Chceme jen čtenářům přiblížit život a dílo herce a komika, který se nesmazatelně vepsal nejen do historie české kinematografie, ale i do srdcí tisíců diváků v této zemi.

Doplněné a rozšířené vydání pamětí Otakara Vávry, které vyšly poprvé a naposledy v roce 1994, je holdem této filmové a režisérské legendě k jeho 100 letům, které oslaví 28. února 2011. Jeho memoáry nejsou jen ohlédnutím za více než 70 let života respektovaného filmového tvůrce, ale i obrazem doby od třicátých let minulého století až po současnost. Neexistuje a také nemůže existovat jiná kniha, kde by ve vzpomínkách jednoho člověka defilovaly stovky lidí od Karla Čapka, Adiny Mandlové, Lídy Baarové či Hugo Haase až po současnou generaci filmových, ale nejen filmových tvůrců.

Autor úspěšné knihy o herci Čeňku Šléglovi se i ve své další knize zabývá fenoménem údajné i skutečné kolaborace v období Protektorátu. Už název titulu napovídá, že jde o kolaboraci na rozhlasový způsob. Právě v rozhlase té doby se zrodil rádoby satirický útvar zvaný skeč, který svou proněmeckou orientací způsobil mnoho škod a zasel i podhoubí mnoha životním tragédiím. Svůj stín vrhl i na Vlastu Buriana, který po válce musel čelit ne zcela opodstatněným důsledkům jediného vystoupení, a to z donucení. Paradoxně to jeho osud ovlivnilo mnohem zásadněji, než osud těch, kteří byli skutečnými duchovními otci kolaborantských „taškařic“, nicméně v roce 1945 stačili včas převléct kabáty a stali se úctyhodnými občany... Kniha je doplněna předmluvou PhDr. Vladimíra Justa.

Název knihy nejlépe vystihuje její podstatu. Autor úspěšné publikace Houby jako lék se zaměřil na většinu z nás, kteří nejsou mykologickými experty a často v lese přemýšlí, zda ta či ona houba patří mezi ty, které bychom měli sbírat. Na rozdíl od různých atlasů hub je 112 nejčastěji se vyskytujících druhů rozděleno podle ročních období. Na každém listu jsou dva podobné exempláře. Přední strana podle tří znaků definuje houbu, kterou sbírat můžeme a na její zadní straně houbu, kterou bychom s ní mohli lehce zaměnit. Kniha vychází ve formátu, který nám umožní si ji vzít s sebou do lesa a v laminované úpravě, takže je prakticky nezničitelná.

Osobnosti českých respektive československých prezidentů počínaje Masarykem a konce Zemanem jsou natolik odlišné, ze se snad ani nechce věřit v nějaké příbuzné genetické kořeny Jejich politické životopisy jsou dostatečně známy, méně se však literatura věnuje tomu, jací byli v soukromí, když se nemuseli stylizovat a neviděly je oči národa. S tím samozřejmě souvisí i místa KDE žili, jaké bylo jejich rodinné zázemí. Václav Junek si získal čtenáře už předchozí publikaci Slavné vily slavných. Tato kniha na ni volne navazuje jen s tím rozdílem, ze vniká do soukromí československých a českých prezidentů. Činí tak s autorovu schopnosti vyhmatnout ze soukromého života mužů, kteří tvořili naše dějiny, to podstatne. Ctive tak představuje prezidenty a jejich rodiny ve chvílích, kdy se nemusí stylizovat.

O mnichovské zradě, okleštění Československa v roce 1938 a jeho definitivním znásilnění fašistickým Německem v březnu 1939 byly napsány a vydány desítky knih. Ani jedna se však neorientuje na detailní analýzu cest samotného Adolfa Hitlera na území, které před záborem Sudet patřilo Československu. Historik Václav Junek rekonstruoval podle historických pramenů, minutu po minutě, hodinu po hodině průběh návštěv Hitlera v tehdejších Sudetech, v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Hitler zde všude strávil v letech 1938–1939 přesně 103 hodin. Jakými dopravními prostředky přijížděl, kým byl vítán, jaký byl jeho program, ale také třeba to, co a kde jedl, je výsledkem historického zkoumání, díky kterému vznikla tato unikátní publikace, která přibližuje Hitlerovy cesty slovem i obrazem. Všeobecně se ví, že trnem v oku Hitlera byl státní útvar Československé republiky. Jaký byl ale jeho skutečný vztah k Čechům a českému národu? Také o tom je tato kniha.