BVD strana 8 z 11

Jak už sám název a přebal knihy napovídají, je více než zřejmé, že rodinná historie světově proslulého a takřka nedotknutelného Václava Havla skrývá jedno velké tajemství. Žije mezi námi jeho biologický sourozenec, tedy třetí bratr Václava a Ivana, m už, který na rozdíl od těch dvou je znám jen velmi malému okruhu lidí a dlouhá léta byl na periférii zájmu? Proč nevystoupil ze stínu dříve? A proč se jeho slavný bratr Václav k němu nehlási? O tom je dokumentární rekonstrukce autorského týmu, který tuto knihu připravil k vydání.

Jak už sám název a přebal knihy napovídají, je více než zřejmé, že rodinná historie světově proslulého a takřka nedotknutelného Václava Havla skrývá jedno velké tajemství. Žije mezi námi jeho biologický sourozenec, tedy třetí bratr Václava a Ivana, m už, který na rozdíl od těch dvou je znám jen velmi malému okruhu lidí a dlouhá léta byl na periférii zájmu? Proč nevystoupil ze stínu dříve? A proč se jeho slavný bratr Václav k němu nehlási? O tom je dokumentární rekonstrukce autorského týmu, který tuto knihu připravil k vydání.

Události roku 1938, které vyvrcholily Mnichovskou dohodou a záborem pohraničí, představují v naší historii nejhorší trauma mladého československého státu. Vnitropolitické i zahraničně politické okolnosti, otázky nevyhnutelnosti přijetí diktátu Benešem a naší vládou jsou a stále budou předmětem diskuzí politiků i historiků. Léta byly tyto úvahy ovlivňovány různými ideologickými tlaky. Dnes můžeme tragický rok 1938 analyzovat svobodně a bez předsudků. Práce jednoho z našich vážených a nejrespektovanějších historiků docenta PhDr. Roberta Kvačka, DrSc. patří v tomto směru k těm nejzasvěcenějším.Kniha Československý rok 1938 je doplněnou a rozšířenou verzí titulu, který poprvé oslovil naše čtenáře v roce 1988. Tato nejnovější a poslední verze je dílem, kde byli autoři ovlivněni už jen a jen svými poznatky, včetně faktů z archívů, které před rokem 1989 ještě nebyly k dispozici.

Lída Baarová byla nejen krásnou a úspěšnou hvězdou českého a evropského filmu, ale i člověkem plným paradoxů. Na své pozemské pouti zažila mnohé. Od vrcholného obdivu až po naprosté zatracení. Právě proto poutá stále pozornost historiků i čtenářů. Autor, odbornou kritikou mnoha ceněných knih literatury faktu (naposledy Protektorátní rozhlasový skeč), Radek Žitný i tentokrát ve své nové knize Aféry a kauzy Lídy Baarové vědomě rezignoval na rovinu populárního příběhu, ale život a osudy této herečky podrobuje analýze prostřednictvím více než tří set autentických dokumentů. Není a ani nechce být soudcem. Ostatně, jak zjistíme z mnoha citovaných protokolů, Lída Baarová zaplatila za své životní peripetie nemalou cenu. Po několika knihách, které se více či méně soustřeďovaly na vztah Baarové a Goebbelse, se tak českému čtenáři dostává do rukou publikace, která mapuje její život od útlého dětství až po poslední roky života v salcburském exilu. Zvláštní pozornost pak autor věnuje poválečnému vyšetřování – na základě autentických dokumentů, které se dostávají na veřejnost poprvé.

Lída Baarová byla nejen krásnou a úspěšnou hvězdou českého a evropského filmu, ale i člověkem plným paradoxů. Na své pozemské pouti zažila mnohé. Od vrcholného obdivu až po naprosté zatracení. Právě proto poutá stále pozornost historiků i čtenářů. Autor, odbornou kritikou mnoha ceněných knih literatury faktu (naposledy Protektorátní rozhlasový skeč), Radek Žitný i tentokrát ve své nové knize Aféry a kauzy Lídy Baarové vědomě rezignoval na rovinu populárního příběhu, ale život a osudy této herečky podrobuje analýze prostřednictvím více než tří set autentických dokumentů. Není a ani nechce být soudcem. Ostatně, jak zjistíme z mnoha citovaných protokolů, Lída Baarová zaplatila za své životní peripetie nemalou cenu. Po několika knihách, které se více či méně soustřeďovaly na vztah Baarové a Goebbelse, se tak českému čtenáři dostává do rukou publikace, která mapuje její život od útlého dětství až po poslední roky života v salcburském exilu. Zvláštní pozornost pak autor věnuje poválečnému vyšetřování – na základě autentických dokumentů, které se dostávají na veřejnost poprvé.

O atentátu na Heydricha už bylo napsáno a vydáno mnohé. Všechna literární zpracování byla víceméně poplatná buď době, ve kterých vznikala nebo byla ovlivněna snahou o takové zpracování, které by zajistilo maximální čtenářský zájem. Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl krátce po 27. květnu 1942 jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha, ale i o chování jeho vykon avatelů a spolupracovníků v kritických dnech po atentátu. Současně také dává nahlédnout do myšlení těch, kteří rozhodovali o odvetných opatřeních proti českému lidu a v jistém slova smyslu i o stavu české společnosti před atentátem a po něm. Pannwitz byl zvláštní postavou. Byl špičkovým vyšetřovatelem, ale pro neshody s nadřízenými sám požádal v září 1942 o přeložení na Východní frontu. Po svém zatčení francouzskou vojenskou policií počátkem května 1945 v Rakousku byl na vlastní žádost vydán nik oliv západním spojencům, ale do Sovětského svazu. Kupodivu nebyl Sověty popraven a po odpykání trestu se vrátil do Německa, kde v roce 1959 na základě svých vzpomínek a dochovaných dokumentů, napsal zprávu v podobě, ve které ji předkládáme českému čt enáři. Text byl podroben analýze a editaci významného historika Stanislava Bertona, který už řadu let žije v Austrálii a který tento text získal z rukou Pannwitzovy manželky po jeho smrti.

Po dvou letech od prvního vydání přichází Karel Sýs s podstatně rozšířenou verzí titulu, který před dvěma lety vzbudil mimořádnou pozornost. O svobodném zednářství byly napsány stovky knih, a přece je právě tahle výjimečná. Můžete s ní jít Prahou kro k za krokem, po ulicích a náměstích, a nacházet místa, kde pracovaly zednářské lóže, kde žili význační zednáři, kde se rozhodovalo o politice, o kultuře, kde se zkrátka rodila budoucnost. Existuje tzv. zednářské spiknutí, anebo se jedná jen o spiknut í konspirologů? Ovlivnilo zednářství vznik a vývoj ČSR? Jak pracovalo za 1. republiky, za protektorátu, po válce a jak pracuje dnes? Druhé vydání nabízí čtenářům nejen další dosud nepublikované informace o podstatě a historii zednářství, ale i výrazn ě větší množství fotografií, ilustrací a dokumntů. Kniha dává odpovědi, ale klade i nové otázky.

Svatý Jan Nepomuk Neumann se stal sice svatým v Americe, ale narodil se v Čechách, a je tedy světcem stejně tak americkým, jako českým. Do Ameriky odešel z milovaného domova, od svých blízkých, aby na vzdáleném kontinentě sloužil Bohu i potřebným lid em. Obětoval jim veškeré své síly jak ve svérázné civilizaci, tak i v nejdivočejších a nejzapadlejších lokalitách Spojených států, vždy připraven cestovat pěšky i desítky kilometrů, aby pokřtil jediné dítě či přinesl útěchu umírajícímu. A to ve své c hudobné sutaně a sešlapaných botách, neboť nové kabáty a boty vždy ihned rozdal chudým. Přes vlastní skromné odmítnutí byl nakonec zvolen biskupem filadelfským, leč stále zůstával tím prostým člověkem, který se výrazně zaměřil na výchovu dětí, zaklád ání ženských řádů. Nezměrným osobním úsilím postavil stovky škol, řadu kostelů a chrámů, přičemž do úmoru sloužil svým farníkům, aby pak vysílen padl na ulici a bezprostředně na to zemřel. Všeobecná úcta ke skromnému biskupu Neumannovi však trvala i po jeho smrti a vedla nakonec americkou biskupskou konferenci k podání žádosti o jeho svatořečení. Byly shledány a oficiálně potvrzeny i některé zázraky, jež Jan Nepomuk Neumann vykonal, takže byl roku 1977 v Římě svatořečen.

Jedenadvacet osobností českého herectví je první knihou ze čtyřdílného cyklu, který bude vycházet v průběhu letošního roku a přinese portréty celkem 84 nejvýraznějších představitelů české filmové a divadelní scény. Záměr tvůrců - jít proti spirále času - předznamenal, že první díl, který vychází 1. dubna, přináší portréty těch, kteří vytvořili

Vědeckotechnická rozvědka patřila do roku 1989 k nejprestižnějším a také nejutajovanějším odborům StB. Teprve dnes po letech se rozhodli její prominentní představitelé poodhalit roušku tajemství, jakými prostředky a s jakými cíly tato část rozvědky od padesátých do osmdesátých let pracovala.

Publikace, kterou máte v rukou, je výrazem výtvarníkova vypravěčského umění, jež tvoří „curriculum vitae“ malířovy osobnosti a řada vzpomínek na známé i méně známé postavy, s nimiž se setkal a setkává. Kniha svědčí o hluboké autorově vzdělanosti. Vyzrálé autorovo vypravěčství svědčí o jeho malířském smyslu pro ozvláštňující detail, o výstižnosti jeho charakterizačního umění, o schopnosti epizodou postihnout celý problém. Pro značnou část čtenářů je cenné zanícené i kritické zachycení dobové atmosféry, kterou nezažili, ale jež je nezbytnou součástí historické paměti. Radost z vyprávění a jeho šťavnatost se střídá leckdy s aforističností i občasným smyslem pro náznak a tajemnost. Solovjev dokáže nasvětlit známé osobnosti nečekaným, nicméně výstižným pohledem, který vyplývá z jeho dlouhodobých dušezpytných znalostí. Ty jsou zřetelné i z autorova smyslu pro odhalení vlastního nitra.

Autor úspěšné knihy o herci Čeňku Šléglovi se i ve své další knize zabývá fenoménem údajné i skutečné kolaborace v období Protektorátu. Už název titulu napovídá, že jde o kolaboraci na rozhlasový způsob. Právě v rozhlase té doby se zrodil rádoby satirický útvar zvaný skeč, který svou proněmeckou orientací způsobil mnoho škod a zasel i podhoubí mnoha životním tragédiím. Svůj stín vrhl i na Vlastu Buriana, který po válce musel čelit ne zcela opodstatněným důsledkům jediného vystoupení, a to z donucení. Paradoxně to jeho osud ovlivnilo mnohem zásadněji, než osud těch, kteří byli skutečnými duchovními otci kolaborantských „taškařic“, nicméně v roce 1945 stačili včas převléct kabáty a stali se úctyhodnými občany... Kniha je doplněna předmluvou PhDr. Vladimíra Justa.

Doplněné a rozšířené vydání pamětí Otakara Vávry, které vyšly poprvé a naposledy v roce 1994, je holdem této filmové a režisérské legendě k jeho 100 letům, které oslaví 28. února 2011. Jeho memoáry nejsou jen ohlédnutím za více než 70 let života respektovaného filmového tvůrce, ale i obrazem doby od třicátých let minulého století až po současnost. Neexistuje a také nemůže existovat jiná kniha, kde by ve vzpomínkách jednoho člověka defilovaly stovky lidí od Karla Čapka, Adiny Mandlové, Lídy Baarové či Hugo Haase až po současnou generaci filmových, ale nejen filmových tvůrců.

Helena Růžičková byla neobyčejnou osobností. Jak pro svůj mimořádný herecký a komediální talent, tak i pro svůj bohatý, ale komplikovaný osobní život. V paměti lidí zůstala nejen jako populární umělkyně, ale i jako žena, která se dokázala vzepřít těžké nemoci a statečně s ní bojovat do poslední chvíle. PhDr. Marie Formáčková nebyla jen spoluautorkou jejích slavných literárních Deníků, byla člověkem, který Heleně byl v posledních dvou letech života nejblíže, a proto je její kniha vzpomínek na tyto dva roky strávené vedle Heleny Růžičkové ve chvílích, kdy už bylo herečce velmi zle, mimořádně cenná. Ukazuje totiž Helenu Růžičkovou takovou, jaká skutečně byla.

Klasický titul memoárové literatury, v němž známá zpěvačka provází čtenáře svým uměleckým i soukromým životem. Kniha vypovídá nejen o její životní a umělecké cestě, ale i o době, kdy Semafor a jemu podobné scény byly odrazem společenských změn.

Civilní portrét Edvarda Beneše klade, na rozdíl od řady jeho monografií, důraz na jeho osobnostní a povahové vlastnosti. Autorská dvojice známých historiků čerpá ve své knize z pramenů, které mnoha jeho životopisům nebyly k dispozici. Kniha představuje Edvarda Beneše jako muže, který si po celý život chránil své soukromí, ale ve své podstatě nebyl zdaleka tak složitý a nespolečenský, jak se občas předkládá laické veřejnosti.