ČAS strana 3 z 19

Zdeněk Štěpánek již navždy zůstane legendou našeho herectví. Umělec zemitého a oduševnělého výrazu měl nejen nač navazovat (vždyť Jan Nepomuk Štěpánek byl jednou z vůdčích postav našeho divadla 19. století), ale díky pohnutému životu i usilovné práci vdechl život stovkám nesmrtelných postav. Sledujeme jeho životní i profesní cestu od nepříliš radostného dětství přes dospívání na venkově, začátky u kočovných divadel, ruskou anabázi, kdy mu válka sebrala pět let života, oslnivý vstup na scénu Diva dla na Vinohradech, nelehký, avšak zcela zasloužený přestup do Národního, těžkou dobu Mnichova a Protektorátu, kdy dvakrát proti své vůli vstoupil do našich dějin, peklo poválečných let, během nichž se musel očistit od nespravedlivých nařčení, složit á léta padesátá, kdy se mimo jiné octl i v křesle ředitele Národního divadla, až po epilog následující dekády. Všímáme si jej nejen jako herce, ale i jako člověka vynikajícího neobyčejným intelektem a talentem, ovšem současně provázeného mnoha běsy. Snad tomu ani nemohlo být jinak, než že se většina jeho dětí z obou manželství stala herci: nahlédněme do života jedné z prvních dam našeho současného herectví Jany Štěpánkové, pod pokličku na první pohled hřmotného, ale uvnitř velmi citlivého bytí M artina Štěpánka, jenž byl svému otci povahově zřejmě nejpodobnější, a do elegantního světa Petra Štěpánka, který se musel vyrovnat s nelehkým obdobím porevolučního nezájmu a posléze dokázal své umění v oborech, kde bychom to od něj možná ani nečekali

Muž a žena - krátké spojení, které jiskří odpradávna. Ačkoli jsou naše instinkty namnoze stejné jako v pravěku, moderní doba nám vystavěla nové překážkové dráhy, s nimiž se obě pohlaví musí na cestě k sobě popasovat - někdy důstojně, jindy vtipně, ob čas také poněkud trapně. A takové jsou i vztahy hrdinů naší povídkové sbírky. Příslib lásky (ať už si pod tím slovem představíte cokoli) se může objevit v pracovním e-mailu, na startu dálkového běhu, při ukládání ještě horkého saxofonu do postýlky. A je jen na nás, zda si necháme lákavou vidinu utéct, nebo se za ní pustíme s nasazením vlastního těla a představivosti. Josef "Pepson" Snětivý, v jedné z dřívějších recenzí označený za "Dona Juana české literatury", čerpal při psaní Samolásek a soulá sek nejen z bohatých zážitků, ale také z už zmiňované imaginace. Doufá, že té Vaší napomůže k rozletu právě tato kniha. A fantazie pak může být prvním krokem ke skutečnému zážitku, jenž Vás vynese až k Hořkomléčné dráze

Kniha o hledání hodnot, o hře, která se tolik podobá životu. Autorka, inspirována skutečnými kluky, které poznala na fotbalových hřištích a kteří mají v knize svá jména i tváře, popsala jejich příběhy citlivě, napínavě a poeticky. A především nezvykl e. Pojednává o dětech, ale je určena dospělým. I když i děti ji budou svým citem velmi dobře rozumět. Odpovídá na otázky, které si dříve či později budou muset položit, ať už budou působit na jakémkoliv "hřišti". Proč bolí loučení. Proč někdy nevíme, kam patříme. Proč ustát velké prohry. Proč se nebát návratů. Proč člověk někdy zůstává sám. A mnohé další Součástí výtvarně pozoruhodné knihy je téměř sedmdesát fotografií Vlada Bohdana. Volně navazuje na velmi úspěšný titul Jak potkat děti, jen se jeho autoři posunuli v čase a místo "jak" přichází "proč".

Ať chceme nebo nechceme, naše srdce o Vánocích zjihnou a lásku i zklamání prožíváme mnohem intenzivněji, než ve zbytku roku - byť pro to vlastně není žádný důvod. Tři čeští autoři se pokusili zpříjemnit Vám právě tento výjimečný a zjitřený čas novel ami, jež se nesou v duchu adventních či vánočních setkávání i rozchodů, vzplanutí i ochladnutí Vánoční dárek z pera Hany Marie Körnerové vypráví příběh osiřelé francouzské dívky, jež je nucena přijmout azyl v domě své tety kdesi na východě Čech. St udená zima i neméně chladná poručnice jsou kontrastem žhavého a opravdového strýce, jenž jako by za svou kamennou tváří ukrýval nejedno tajemství Josef "Pepson" Snětivý se v novele Adventní prsten pohybuje na tenkém ledě skomírajícího manželství. Č tvero adventů vykresluje na vztahu otce a tříletého syna. Ten sice přivádí svého milujícího tatínka do prekérních situací, jeho láska bez podmínek však osvětluje jinak poněkud temný předvánoční čas, jenž jako by vymýšlel bizarní úkryty pro jeden snub ní prsten. Vánoční Afrodita kterou stvořil Alexander Stainforth, sice nemá zrovna míry modelky, ale do vztahu s pohledným veterinářem Lukášem jde - za přispění svérázné babičky - po hlavě, byť občasný pád citelně bolí. Dočká se naplnění své lásky na vzdory sněhové kalamitě i vrtochům samolibého šéfa?

Knihu Utajený svět napsala teprve šestnáctiletá česko-italská spisovatelka Valentina Montevecchi. Utajený svět, při jehož čtení si nikoli náhodou vzpomenete třeba na Piráty z Karibiku, vychází jako první svazek zamýšlené série Kniha světů. Dvaadvacetiletý mladík Jorfeus McBlack se tajně chystá na plavbu do neznáma. Na poslední procházce městem potkává věštce, jenž ho obdaří nejen zajímavou, ale také znepokojivou věštbou. Jorfeus se dokonce ještě před vyplutím přesvědčuje, že ho nebezpečí a tajemno budou provázet na všech jeho cestách. Jako první důstojník a posléze kapitán lodi Rebarunda musí čelit nejen ničivé bouři, ale i pirátům, zradě a tajemstvím, jež měla zůstat navždy skryta. Obstojí coby kapitán? Zachrání svou posádku i Knihu světů, která má nevyčíslitelnou cenu? Dokáže se vyrovnat s tím, kdo byl jeho otec a kam osud zavál jeho bratra, o němž neměl až donedávna tušení? A dopluje až tam, kde se jeden svět setkává s druhým, utajeným?

Po vyvraždění celé rodiny a hrůzných dnech, strávených v kobce Jednookého, má Karolína pomstu na dosah. Naděje, že najde štěstí po boku milovaného Jindřicha, se však záhy rozplyne. Ani to však nezlomí jejího nezkrotného ducha. Následuje kořenářku Doru, aby zasvětila život léčitelství, ale ani tento její úmysl nemá dlouhého trvání. Dora je upálena fanatickým davem coby čarodějnice a Karolína musí prchat, aby se nestala další obětí. Na své strastiplné pouti potkává kněze Jana Matheida, který jí pomáhá obstát v další zkoušce. Ale teprve setkání s ovdovělým mužem v ní znovu zažehne jiskru života. Nepřátelé však nikdy nespí – na scéně se opět objevuje hraběnka Kateřina Stradová. A Karolína brzy zjišťuje, že vše není takové, jak se na první pohled zdá… Třetí díl osudů tajné dcery Rudolfa II. vyjde pod názvem Karolínina volba na podzim 2012.

Kniha Proč kluci milují fotbal je o hledání hodnot, o hře, která se tolik podobá životu. Autorka, inspirována skutečnými kluky, které poznala na fotbalových hřištích a kteří mají v knize svá jména i tváře, popsala jejich příběhy citlivě, napínavě a poeticky. A především nezvykle. Pojednává o dětech, ale je určena dospělým. I když i děti ji budou svým citem velmi dobře rozumět. Odpovídá na otázky, které si dříve či později budou muset položit, ať už budou působit na jakémkoliv "hřišti". Proč bolí loučení. Proč někdy nevíme, kam patříme. Proč ustát velké prohry. Proč se nebát návratů. Proč člověk někdy zůstává sám. A mnohé další… Součástí výtvarně pozoruhodné knihy je téměř sedmdesát fotografií Vlada Bohdana. Volně navazuje na velmi úspěšný titul Jak potkat děti, jen se jeho autoři posunuli v čase a místo "jak" přichází "proč".

Období Protektorátu Čechy a Morava bezesporu patří mezi nejtemnější etapy naší historie a byl o něm vydán bezpočet knih. Tato však na léta 1939-1945 nahlíží poněkud jinak: přes všechny stinné i tragické aspekty žili obyvatelé protektorátu své soukromé životy, zakládali rodiny, přiváděli na svět děti, milovali se, užívali i v omezených možnostech volných chvilek… Stejně tak nebyly přerušeny ani tisíceré nitky pracovních či úředních vztahů. Po úvodní kapitole, věnované protektorátu a tehdejším vztahům mezi Čechy a Němci obecně, se dočteme mnohé zajímavosti o kulturním a sportovním dění, trávení volného času, médiích, školství, výchově dětí a mládeže, pracovním nasazení, rodinných financích, městském i venkovském životě, dopravě, módě, stravování, roli a postavení církve, zdravotní péči a dalších otázkách - to vše z pohledu obyčejného Čecha či Moravana, jenž sice Němce nenáviděl, ale především se snažil přežít. Zvláštní kapitola je věnována smutné historii židovského a romského etnika. Tato publikace, jež je druhým svazkem nové ediční řady Nakladatelství ČAS, věnované našim dějinám a nazvané Český ČAS, přináší tedy nový a navýsost zajímavý pohled na život v protektorátu, a to nejen díky poutavému textu, ale i díky více než osmdesáti reprodukcím. Neměla by tedy chybět v knihovně těch, kdo se zajímají o naše moderní dějiny, a zvlášť silnou a současně čtivou výpověď o dané době může poskytnout dětem a mládeži.

Na první pohled by se spojení "spoluobjevitel Největšího Čecha" a "stará japonská básnická forma" mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán). Básník se v něm pouští na srdnatý souboj s velkými tématy - jmenujme dva základní instinkty literatury, eros a thanatos, a také věčnou inspirátorku lásku - avšak nevyhýbá se ani pitvornostem všedního dne, které by jinak zapadly pod stůl či za postel. Jako zkušený artista drží v jedné ruce krásno a ve druhé ošklivost… A zachce-li se mu, nechá na hlavě balancovat i rým. Pravé haiku se arci rýmovat nemá, ale autor k němu přistupuje s takovou pokorou, že by mu tento prohřešek rádi odpustili i staří mistři Nipponu. Člověku, jenž nezpychl (nad) svým uměním, je po právu dovoleno - a odpuštěno - vše. V haiku Miloně Čepelky nalezneme bujarý optimismus i ztmavlou skepsi, výlety na hranici všehomíra i za nepříliš zvukotěsnou zeď, za níž sténá neznámá slečna v situaci, jež nepřipouští dvojznačnost. Stejně jako v "jedničce" je doprovodil ilustracemi Jiří Hovorka.

Jan Herčík, špičkový a oblíbený český veterinář, již počtvrté přichází s příběhy, které psal sám čtyřnohý život. Nahlédneme do jeho kliniky v Horoměřicích, ve které on i jeho kolegové vrátili zdraví či zachránili život mnoha mazlíčkům v nesnázích, přeneseme se do útulné hospůdky na Okoři, abychom vyslechli občas těžko uvěřitelné zvířecí historky, dozvíme se, kam se schovávají kočky Petra Hapky a zda se může z churavého psíka stát obávaná šelma, plenící kurníky široko daleko… Ve vyprávění známého lékaře a milovníka zvířat nechybí humor, láska, dojemné happy endingy i smíření s odchodem do věčných psích lovišť. Jako již tradičně je zaznamenala Alena Hrachovcová.

Radoslav Brzobohatý nebyl jen vynikající herec, který nám prostřednictvím svých filmových i divadelních postav rozdával radost více než půl století. Byl také citlivou osobností, v níž se snoubily ostré rysy a pevné zásady chlapa, který neuhýbá, a citlivá duše umělce, otce a manžela. V této knize se tak dočtete nejen o jeho přebohaté herecké kariéře, ale také o tom, co v životě považoval za důležité, co ho těšilo či naopak trápilo, o velkých filmech let šedesátých i zlém období o dekádu později, o cestě našimi scénami od statování v Národním divadle a začátků na oblasti přes libeňské Divadlo S. K. Neumanna a milované Divadlo na Vinohradech až po jeho vlastní Divadlo Radka Brzobohatého… Potěší Vás také jeho vlastní slova o rodině, přátelství, milované profesi či třeba valašských kořenech, stejně jako příspěvky přátel z divadelní a filmové branže. Věříme, že po přečtení této knihy před Vámi bude stát Váš oblíbený herec v zase o něco jasnějších konturách. Nové, doplněné vydání úspěšné knihy také přináší informace o posledních dvou letech jeho plodného a naplno prožitého života. Smutek z jeho nečekané smrti zůstává, ale Radoslav Brzobohatý zemřel jako chlap - vzpřímený a uprostřed práce, kterou miloval a kterou potěšil miliony diváků.

Druhý díl slavného románu anglické klasičky je již zcela ponořen do dusné atmosféry průmyslového Miltonu a vzpomínka na slunný Helstone kdesi na Jihu jen občas probleskne v myšlenkách přestěhovavší se rodiny Haleových. Po večeři u Thorntonových je Margaret, co se vztahu k panu Thorntonovi týká, ještě rozpolcenější než dřív. Na jednu stranu ho do jisté míry obdivuje, na druhou ji odpuzuje jeho tvrdost, hraničící s bezohledností. Jak říká otci v pěkné metafoře, je to s ním, jako když člověk jí poprvé olivu: "Nechte mě, ať se šklebím, než ji spolknu." Zamilovaný továrník mezitím dokáže zlomit odpor své matky, o to horší je však jeho pád, když z úst své milované uslyší, že on jejím mužem nikdy nebude…Umírající paní Haleová přiměje Margaret, aby napsala svému bratrovi Frederickovi, jenž se nesmí vrátit do Anglie kvůli námořní vzpouře, kterou kdysi vedl. Fred zastihne matku ještě naživu - avšak už jen krátce. On i jeho otec jsou jejím skonem zcela zlomeni a Margaret (spolu s paní Dixonovou) musí být ta, která jim dodává sil. Navíc je třeba, aby Frederick co nejdříve odcestoval, neboť se mu - obrazně řečeno - nad hlavou houpá oprátka. Na scénu tak nepřímo vstupuje i Margaretin zavržený následník Henry Lennox, který mu má pomoci prokázat nevinu. Jenže Haleovi nejsou jediní, kdo ví, že se uprchlý zločinec, jímž Frederick de facto je, vrátil do Anglie, a že je za jeho dopadení vypsaná tučná odměna… Jeho dramatický odjezd z Miltonu, po němž umírá jistý nehodný muž, ještě více zakalí už tak šedou oblohu nad ubohou Margaret, která v zájmu bratrovy záchrany musí lhát. A když se dozví, že je do celé věci zasvěcen i pan Thornton, propadá zoufalství…Román Sever a Jih, který se po celém světě dočkal bezpočtu vydání (a také dvou adaptací BBC), vychází v češtině vůbec poprvé, a to v překladu Jany Srbové. Richard Armitage, představitel Johna Thorntona ze seriálu "North and South" (BBC 2004), velmi případně řekl, že Elizabeth Gaskellová se - na rozdíl od ostatních viktoriánských autorek - dokáže ponořit nejen do ženské, ale i do mužské duše.