ČAS

Spisovatel pohádek a pohodových příběhů Vlastimil Peška vstoupil i na pole detektivní literatury. Jeho příběh Mandarínský sršeň má podtitul Detektivka s nevšední zápletkou. Nebývá zvykem, aby se v detektivkách objevil i humor. Ostatně ten je s Peškovým spisovatelským perem nerozlučně spjatý. Děj detektivního příběhu, ve kterém sehraje hlavní roli mandarínský sršeň, zavede čtenáře až do dalekých Japonských Alp, ale také do vesnice nedaleko Ústí nad Orlicí, do cikánské osady za slovenskými hranicemi a nakonec i do Bratislavy, kde zmizelého nebožtíka vyloví policie z vln Dunaje. Čtivá detektivka je svého podtitulu hodna. Čtenáře potěší nejenom netradiční zápletkou, ale i zmíněným humorem.

Miloň Čepelka říká o novém vydání své básnické sbírky: „Abecedu lásky jsem napsal v minulém století na přelomu tíživých roků sedmdesátých a osmdesátých, protože mi bohatá hravost češtiny vracela víru v lepší časy. Když mě na stará kolena občas znovu přepadá skepse, těším se nadějí, že snad ta prostá čtyřverší můžou někomu stejně posloužit i dnes. To bych byl namouduši rád.“

Už více než sto let hlídá Myslbekova socha milence na Petříně. Položme si otázku: Je tohle uhlazené dílo opravdový Mácha? Nebo se v něm skrývá alespoň částečná pravda? Částečná ano. V autorovi Máje zaznívala i libozvučná struna. Ovšem přečtěte si tuto báseň celou… a sami řekněte, zda je v ní více temných, nebo světlých nálad a tónů. Stejně tomu bylo s reálným Karlem Hynkem Máchou, než se z něj – po bohužel tak brzké smrti – stala „mramorová busta“. Ti, kteří ho mají zafixovaného jako věčného jinocha s blaženým úsměvem, asi s údivem uslyší o jeho prudkém střídání nálad či vznětlivosti. A to není všechno, nacházíme v něm také pragmatickou notu: výborný student na všech stupních, cílevědomý začínající právník, překvapivě pragmatický obchodník… Přičtěte si k tomu všemu širokou paletu talentů – nadaný básník, prozaik a dramatik (ale i hudebník), řemeslně zdatný malíř, suverénní řečník a herec, neúnavný cestovatel sportovního ducha –, a stojí před Vámi Někdo s velkým N. Když k tomu přidáme fakt, že Máj v našich literárních poměrech předběhl dobu (ba v jistém ohledu nebyl „dohnán“ dodnes), Máchův stupňující se neklid v posledních letech života, a nakonec jeho smrt, kterou nemůžeme nazvat jinak než tragickou a zbytečnou, pak nám tato osobnost nemůže být ani po dvou stoletích lhostejná. Osvědčený tandem Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý se nepouští do úmorných rozborů každé řádky v Máchově literární pozůstalosti ani nepředkládá klasický cestopis. Dívá se na Hynka jako na nevšedního člověka: nikoli jako na idol nebo na rozervaného „rebela bez příčiny“, ale celistvě a s vědomím soukromých i společenských souvislostí. Autoři – stejně jako jejich hrdina – obdivují krásu a rozmanitost českých sídel a krajiny. Sledují ho tedy v Praze a v dalších městech, ale především na cestách. Mácha se totiž stal i průkopníkem českého turismu a jedním z těch, kteří obrazem a zápisky začali mapovat naši nádhernou zemi. Otomar popisuje Máchův život doslova od kolébky, dává mu dobový rámec, cituje z příslušných pasáží jeho tvorby, pozastavuje se u nejzajímavějších momentů… Píše tak barvitou kroniku jednoho mladého života. Pepson se v kapitolách, jejichž nadpis vždy začíná slovy Mácha spatřený…, převtěluje po Hynkově vzoru v dychtivého, okouzleného poutníka, jenž kráčí v jeho stopách. Vzhledem k tomu, kde všude tyto stopy nacházíme, se tato první máchovská kniha omezuje na léta dětství, dospívání a rozletu do světa dospělých. Děj je přibližně ohraničen letopočty 1810 a 1832. Čtivý text je doplněn několika stovkami dobových i aktuálních fotografií. Spolu s autory tak podniknete fascinující cestu životem a krajinou Karla Hynka Máchy.

Knižní rozhovor s Dominikem kardinálem Dukou, který vedl historik Marek Šmíd, vznikal na jaře a v létě roku 2025 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. Dokončení tohoto unikátního textu, který sám Otec Dominik považoval za své „poslední slovo“, bohužel překazila jeho smrt. Ke čtenáři se tak dostává rozhovor ohraničený roky 1943, kdy se Dominik Duka narodil, a 1990. Čteme poutavé vyprávění o nelehkých či ještě těžších dobách, ovšem podané s nadhledem, noblesou a pochopením. A v neposlední řadě s ohromující vzdělaností, kterou bývalý pražský arcibiskup vynikal. Další částí knihy jsou pak texty či osobní vzpomínky nejrůznějších osobností nejen církevního života. Přečtete si, jak jeho osobu a význam vidí katoličtí představitelé včetně papeže Lva XIV., arcibiskupů a biskupů, ale i kněží a řeholníků z jeho okolí. Nechybí další příspěvky těch, v jejichž životech zanechal kardinál výraznou stopu: prezidentů a jiných politiků, umělců či příslušníků ozbrojených složek, ke kterým měl blízko. V závěru jsou připojeny zásadní texty Dominika Duky z posledního období jeho pozemského života. Nevšední výpověď muže, který patří k největším osobnostem naší moderní historie, dotvářejí osobní fotografie z jeho archivu. Dominik Duka řekl touto knihou své „poslední slovo“, jeho odkaz však trvá. A pro všechny, kteří se o něm chtějí dozvědět víc, je tato publikace jedinečnou a veskrze autentickou příležitostí.

Autorka, známá svým citem pro jazyk a nevšední žánrové formy, zve tentokrát čtenáře za osobitým vnímáním severských zemí. Vyznává se tak ze svého vztahu ke zdánlivě drsným krajinám, různorodým, proměnlivým, plným kontrastů, s polární září stejně jako polárním sluncem. Především však sděluje pocity radosti, důvěry, vztahu k přírodě, veřejnému prostoru i moderní architektuře. Její putování není dobrodružné ani nebezpečné, naopak, pohybuje se všude tam, kde žijí lidé, zvířata a kvetou květiny, byť třeba arktické. Jednotlivé kapitoly jsou zastávkami v Dánsku, na jeho ostrovech včetně Bornholmu, autonomních Faerských ostrovech a Grónsku, v Norsku, Švédsku, na Islandu, ve Finsku a jeho autonomních Alandských ostrovech. Daniel Bambas v doslovu ke knize napsal: „Je to kniha o lásce. A my jako čtenáři máme štěstí, protože Zuzana umí pohlédnout do duše. Lidské, nicméně stejně tak do duše krajin, zemí, staveb… Do duše míst i předmětů. Zuzana je oduševnělá bytost. A Zuzana má schopnost oduševňovat.“ Tato výpravná kniha vyšla poprvé v roce 2025 při příležitosti autorčina životního jubilea, v mimořádné grafické úpravě z dílny Lucie Soutner Zelené. Zaznamenala velký ohlas u kritiky i čtenářů a první náklad byl velice rychle rozebrán. Nyní vychází ve druhém rozšířeném vydání, s novou grafickou podobou obálky.

Spisovatel Otomar Dvořák, autor mnoha oblíbených historických románů (za všechny jmenujme Vřeteno osudu), přichází se svým životním dílem, jehož úvod začal psát jako sedmnáctiletý – a dokončil je teprve nyní, na prahu pětasedmdesátky. Trojdílná sága zachycuje dramatické osudy čtyř generací rodu jeho předků, kteří žili v lesnaté vrchovině Křivoklátska a živili se výrobou provazů. Popisuje převratné období mezi lety 1890 a 1950, v němž se vše od základů změnilo a starý svět lidových tradic byl rozbit náporem moderní, technické doby, ale i válek a dějinných zvratů. Pod úhlem svérázného autorova pohledu a šťavnatého vypravěčství se realita všedního dne prolíná s magií, život se mění v mýty, nad kolébkami stojí kmotřička Smrt a bláznivě groteskní příběhy někdy končívají i fatálně. Potomky bláznivého tuláka a fantasty Maxmiliána zanese osudový Kolotoč do všech končin Čech a také do ciziny; čelí náporům vášně i nenávisti, jsou obětmi násilí a intrik, a přesto neúnavně bojují o své místo ve světě a o právo na lásku. Tuto strhující ságu můžeme směle přirovnat ke světoznámému románu Gabriela Garcíi Márqueze Sto let samoty. Zaujme Vás – a už nepustí…

Josef Zíma byl osobností, která neuvěřitelných pětasedmdesát let rozdávala radost. Múzy se při jeho narození projevily jako více než štědré, a tak se prosadil nejen jako herec a zpěvák. Na co v uměleckém světě sáhl, to se mu dařilo. Odvrácenou stranou jeho dlouhého života však byly dramatické zvraty a pády tak hluboko, že by se z nich málokdo dokázal dostat zpět na vrchol. On ale vždy zůstával studnicí pohody a kvalitní zábavy pro své publikum i okolí. Kniha Radka Žitného, který měl to štěstí se s ním osobně setkat, mapuje jeho životní pouť na základě dochovaných materiálů i vzpomínek pamětníků a blízkých spolupracovníků. Plastický obraz života a díla Josefa Zímy, který nás letos navždy opustil, ale zůstává tu s námi i díky svému nezapomenutelnému úsměvu, dotváří unikátní fotografická výbava, mimo jiné z rodinného archivu.

Ústecký kraj. Bývalé Sudety. Kraj, kde oči přecházejí z krásy přírody a z ošklivosti průmyslových monster. Kraj, který se dříve topil v chemické mlze a dnes se topí v sociálních problémech. Ale také vesnice podél Labe a v kopcích na Děčínsku, Ústecku a Litoměřicku. To jsou kulisy povídkové knihy Boženka a disidenti. Děj povídek Vesnický románek a Boženka a disidenti se odehrává začátkem osmdesátých let minulého století na ústeckém venkově a na čtenáře z nich zavane duch normalizace i zakázaná láska a smrt. Povídky Holčička a kadibudka a Péťa a zlaté prasátko spojují, jak z názvů vyplývá, dětští hrdinové. Holčičí prázdniny u babičky na Děčínsku v šedesátých letech minulého století a Vánoce na současné vesnici, sledované očima malého Péti, vrátí čtenáře do dětství. Povídka Ontaria na obzoru připomene staré křivdy na severočeských sadařích, ale také dává naději, že jádro dobré odrůdy znovu vzklíčí. A povídka Narozeniny nám umožní věřit, že odchod na cestu bez návratu nemusí znamenat opuštění toho, kdo zůstává.

Třetí, rozšířené vydání úspěšné publikace známého historika Jaroslava Šebka, vycházející krátce po zvolení Lva XIV. papežem, představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na Petrově stolci sedí až do našich dnů. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. V roce 2013 začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože nám zatím chybí větší časový odstup, je nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i ty, kteří přijdou po něm. Právě celému, už uzavřenému Františkovu působení je ve třetím vydání věnována zevrubná pozornost, přičemž autor mu druhé vydání osobně předal ve Vatikánu. Přirozeně nechybí ani nová kapitola věnovaná Lvu XIV., zatímco texty o předchozích papežích byly aktualizovány a doplněny. Třetí, rozšířené vydání X. svazku Edice Český ČAS představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové, aktualizované poznatky a překvapivé souvislosti.

Nejnovější Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“ Ne, nebuďme neskromní. Kvintet je krásný orchestřík. Ale věřme, že nezůstane u něj. Ostatně víra, ta je v Čepelkových haiku všudypřítomná. Naopak opět ubylo žen, když už ani líbání nezabrání poznání, kam svět uhání. Leč – přestože jsou oči, které neřeknou nic, ty její ho zvou do vinic. A autor se nebojí kráčet úzkou stezkou, třeba soutěskou, jen když s hezkou Terezkou. Toho, kdo dokáže vychutnat jeho haiku, netrápí ideály časem přejeté. Nahlédne spolu s ním do záhad, jež připravil nám Had. A pochopí, že tento tvůrce nepatří mezi hejna básníků toužících jen po svém pomníku. Ano, můžeme uznat, že knihy jsou jen nespočetné pihy na tváři světa. Ale nebyla by bez pih fádní? Buďme vděční, že Miloň Čepelka okrášlil tvář světa celým souhvězdím pih. Je to dar, nikoli samozřejmost. Dar pro nás, že můžeme jeho knihy číst a těšit se na další. A dar i pro něj, že k němu nepřestala slétat inspirace nejen ve formě haiku.

Václav Hybš a Miloň Čepelka o svém knižním rozhovoru říkají: „My níže podepsaní jsme se během uplynulých měsíců, ba roků, scházeli a povídali si. Jak čas utíkal a řeč se větvila, ozývala se různá jména, známá třeba jen jednomu, ale na druhé straně zase slavná, slavnější a nejslavnější, s nimiž se první z nás, muzikant, potkával na cestách republikou i světem. Jeho vzpomínky na setkání s nimi včetně důsledků, které to někdy neslo, byly tak zajímavé, že druhý podepsaný navrhl, abychom z nich udělali knížku. Pamětník nechtěl ani slyšet, že to neumí a že už o něm vyšly knížky dvě, ale jak mu paměť sama nabízela zpěváky, kolegy dirigenty, skladatele, aranžéry, režiséry, zvukaře, fotografy, malíře, spisovatele, filmaře, herečky i měnící se dobové mocipány s možností rozhodovat, povolovat či zakazovat – byla to tak bohatá přehlídka zážitků, že nakonec souhlasil. Namítal ještě, že nikdy nepsal než noty a že je ochoten nejvýš vyprávět, ale na papír prý – to je citát – ,to musíš hodit ty!‘ S jasným záměrem, že nikde neujedeme od čistočisté pravdy, a s podmínkou, že zvědavosti se meze nekladou a že nebudeme hledět na čas, jsme se dali do díla. Výsledek nabízíme. Má tvar rozhovoru, ke kterému vás zveme spíš jako posluchače než čtenáře, i když je vytištěn a jinak než přečtením ho nezvládnete. S přáním ,bavte se, divte se, ale věřte nám prosím‘ vám přejeme příjemné chvíle nad knihou!“ Text je doplněn celou řadou fotografií z profesního i osobního života Václava Hybše.

Již čtvrtá pražská výprava Otomara Dvořáka a Josefa Pepsona Snětivého Vás zavede k panským sídlům, která vznikala od románské doby až po začátek 20. století. Čeká na Vás spousta objevů i krásy v místech, kde by Vás to možná ani nenapadlo, a pátrání v hlubinách času. Zrodilo se tak pokračování úspěšné knižní řady Utajené hrady a zámky, která vychází v edici Skrytá krása naší země. Autoři ke své desáté společné knize říkají: „V úvodu jsme se podívali na Hradčany a Pohořelec. Představujeme Vám ,zmenšený Pražský hrad‘, pak téměř ztracený letohrádek, kde pracoval a zemřel Tycho Brahe, následně Richterovu vilu coby klasicistní perlu se Svatováclavskou vinicí, a přes bývalý klášter kajetánů pod Hradem se dostáváme na Kajetánku… … a také k návratům, což je jedním z nosných prvků tohoto dílu. Přidáváme novinky a fotografie třeba právě o Kajetánce, kde se stále něco děje. Další opakovaná návštěva se týká Malešic, čtvrtě zdánlivě nenápadné, ale s dochovaným půvabem prošlých časů, přičemž vyvracíme úporně tradovaný omyl ohledně zámečku. Vracíme se i do Kunratic, na zámek těžce zkoušený, ale uvnitř oplývající nádhernou výzdobou a snad už také s vyhlídkou na obnovu. A sousední Libuš je lokalitou, kde na nás na malé ploše vykukuje snad nejvíc otazníků v celé Praze; díky trvalému zájmu se nám daří leccos zodpovědět. Hlavně Vám ale přinášíme pestrou paletu objektů, na které se v dosavadních třech dílech nedostalo. Ocitáme se opět v blízkosti Pražského hradu a pak na rozhraní Pohořelce a Nového Světa, abychom pátrali po dalších slavatovských letohrádcích. Na trojici doplní cestu po barokních lusthauzech ten, který patřil géniovi barokního sochařství Matyáši Bernardu Braunovi. Dále se můžete těšit na románskou perlu, málem navždy skrytou pod klasicistním nátěrem. To jest na palác (ne-li přímo hrad) pánů z Kunštátu a Poděbrad. Hledat souvislosti se odsud vypravíme na Střelecký ostrov a k malostranským johanitům. Ze zmiňované Libuše je to jen kousek na Lhotku, kde na nás čeká jeden dvůr zaniklý a jeden dochovaný. V Hodkovičkách si už můžeme jen představovat rybník s tvrzí na ostrově... …před koncem objevné cesty si představíme dva novogotické zámečky v různých lokalitách a s velmi odlišným osudem: Bělku a Miramare… …a na samotný závěr se vypravíme na Žižkov. Že si tuto bohémskou čtvrť nespojujete se zámkem či tvrzí? Nic si z toho nedělejte, pro nás dlouho platilo totéž… než jsme zjistili, že tu kdysi stávalo obojí. Putování pak zakončíme v Karlíně, kde jsme pro Vás coby ,sladkou tečku‘ objevili sladce růžový letohrádek.“ Text je doplněn velkým množstvím dobových obrázků i aktuálních fotografií. Druhé jmenované Vás mnohdy zavedou na zcela nepřístupná a dokonale „utajená“ místa.

Když je Emma Monaghanová povolána otcem, aby se vrátila z dívčího penzionátu, tuší, co ji čeká. Jako dcera nejvlivnějšího továrníka v Manchesteru má sňatkem se synem vikomta Ashforda zajistit rodině vysněný vstup do světa aristokracie. Osud však zamíchá kartami jinak. Po náhlém odhalení otcova tajemství se Emmin život obrátí vzhůru nohama. Pod pozlátkem úspěšného obchodníka objevuje temnou síť intrik, nenávisti a křivd, které sahají mnohem dál, než si kdy dokázala představit. Naštěstí v téhle zkoušce není sama. Po boku má muže, který stejně jako ona věří, že čest a lidskost jsou víc než společenské postavení. A ve vzájemné opoře čelí těm, kteří jsou pro své ambice ochotni obětovat i lidské životy.

Je letní podvečer roku 1386 a Mikuláš Blatnický z Okrouhlé právě obdržel zprávu, že na hranici jeho panství přepadli kupeckou družinu. Jeho soused a přítel Purkart z Ledvice přispěchal na místo činu, ale na lesní cestě už nalezl jen mrtvé kupce. Jejich zboží i ozbrojený doprovod zmizel beze stopy. Těla převezli do nedalekého dominikánského kláštera, a když je prohlédl bratr lékárník, najevo postupně vycházejí podivné skutečnosti. V Krumlově začínají výroční trhy a na cestě pod hradem se pohybuje mnoho kupců a řemeslníků. Zpráva o přepadení se tak rychle rozšíří po okolí a na Okrouhlé se brzy objevuje zástupce zemského hejtmana, aby pomohl vyšetřit tento krutý zločin. Kniha volně navazuje na druhý díl historické trilogie, který pod názvem Jantarové srdce vyšel v roce 2017. Mikulášův rod Blatnických z Okrouhlé zůstává a osudy jeho členů se opět rozplétají a pak zase spojují…

Sledujme se zatajeným dechem životní pouť Anny, krásné dcery mlynáře na německé řece Neckar. Hodná a způsobná dívka se na pozvání své kamarádky vydává do Karlsruhe, do domácností její ovdovělé matky. Ta se snaží udržet ve vyšší společnosti, k čemuž v končícím 18. století neodmyslitelně patří salony. A právě při jedné takové příležitosti je Anna představena francouzskému šlechtici panu de la Tourelle, který kromě očividného bohatství vyniká také vybraným, byť poněkud afektovaným chováním a oslnivým půvabem. Francouz je „Schöne Müllerin“, jak se Anně v sousedství jejího domova přezdívá, natolik okouzlen, že se jí okamžitě začne dvořit. Plaché a v záležitostech lásky nezkušené Anně zprvu zájem výjimečného muže lichotí, ačkoli něco v jeho přepjaté pozornosti jako by ji varovalo. V konvencích sešněrované společnosti však stačí, že jeho dvoření hned na začátku výslovně neodmítne – a záhy stojí po jeho boku coby novomanželka. Pan de la Tourelle postupem času a v nestřežených okamžicích prozrazuje, že se za jeho pohlednou, téměř zženštilou maskou skrývá tvrdý muž a neúprosný dravec, který, jak autorka výstižně píše, hodlá potěšit svou novou paní jen tak, aby to potěšilo jeho. Od rodiny ji důsledně odřízne a pobyt na jeho zámku Les Rochers se pro Annu stává luxusní klecí, ne-li vězením. Nešťastná žena se propadá do sebelítosti a netěší ji už ani skutečnost, že se brzy stane matkou. Jedinou přítelkyní se jí stává komorná Amante. Důvtipná a oddaná Francouzka jednoho dne náhodou zjistí, že Anně přišel dopis z domova, který jí manžel jaksi „zapomněl“ předat. Její paní od této chvíle netouží po ničem jiném než zvědět, jak je na tom její milovaný otec i všichni ostatní v domovském mlýně. Obě ženy využijí příležitosti, která se jim naskýtá odjezdem pana de la Tourelle, a v noci se tajně vydají do jeho pracovny. Anna se v ní na okamžik ocitá sama – a v tu chvíli přichází strašlivá návštěva, o níž se nejprve domnívá, že jde o lupiče. Skutečnost je však mnohem horší: v čele tria otrlých zločinců se domů vrací její manžel! Sotva se Anna dokáže s Amantinou pomocí probrat z prvotního šoku, je třeba okamžitě opustit zámek, kde by jim záhy šlo o život. Jenže ve Francii nedávno vypukla neblahá revoluce, pyšně nazývaná Velkou, takže na cestách to není o nic bezpečnější. Tím spíš, že chapadla zločinecké bandy sahají velmi, velmi daleko… A tak se z krásné mladé dívky a zámecké paní stává štvaná zvěř – a po prožitých útrapách Šedá žena…

Novela zkoumá čtyři generace prvorozených synů z jednoho hnízda, které, každého jinak, poznamenaly nemilosrdné velké dějiny i jejich vlastní sny a zrady. Hutnému poetickému textu v tom pomáhají čtyři podmanivě barevné obrazy Lenky Kozlíkové.