ČAS strana 4 z 23

Kniha povídek, které se vzájemně prolínají, ukazuje s humornou i vážnou tváří vnitřní pohled ženy na okolní svět. Sára, velká milovnice umění. Monika, atraktivní žena, co musí být vždy středem pozornosti, a Irma, která se snaží být máma s velkým M. Tři úspěšné, pětatřicetileté ženy, které spojuje jedno velké přátelství. Sledujte v průběhu pěti let, jak společně prožívají svá malá i velká dobrodružství na cestách, v lásce nebo sexu. Vydejte se s nimi na zajímavá místa v Čechách i ve světě. Jenže život není jen o užívání, což záhy zjistí, když se budou muset vyrovnat s nástrahami, které jim osud přichystal. Zvládne Irma život bez svého manžela a dokáže se sama postarat o děti? Jak se postaví Sára k dluhům své drahé polovičky? A co udělá Monika, když přistihne nevěrného manžela in flagranti? Tato kniha nehledá odpovědi, ale zaznamenává ženské pocity, myšlenky, emoce, nenaplněné sny a touhy tak, jak je prožívá každá z nás.

V novele Pokrývač, kterou vydává Nakladatelství ČAS k jeho pětaosmdesátým narozeninám, se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité.

Život mladé Amélie se obrátí vzhůru nohama, jakmile se její nejlepší kamarádství zničehonic promění v drsnou a nelítostnou šikanu. Traumatizující vzpomínky ale dokáže překonat, když jí rodiče pořídí koně, s nímž se dostává na prestižní jezdeckou školu. Zde se jí naskytne jedinečná příležitost v podobě světového dostihu Golden Oval, kterou s obrovským nadšením přijímá. Avšak netrvá dlouho, a její priority se vmžiku změní poté, co shodou okolností potkává charismatickou a neobyčejně krásnou učitelku. Amélie se do ní bezhlavě zamiluje, a zatímco balancuje na tenké linii mezi rozumem a srdcem, neúnavně se snaží navenek nedostupnou ženu přesvědčit o své lásce. Její snaha ovšem ne vždy vyjde tak, jak si představovala, vinou čehož se dostává do spousty trapných i humorných situací.

Autoři znovu vydali do pražských ulic a zákoutí, pod povrch dnešní zástavby i do archivů a představují další skryté skvosty na místech, kde by je často nečekal ani poučený čtenář (vždyť kdo z dnešních milovníků památek ví například to, kde stával krásný zámeček Sakrabonka?). Pravda, některé z nich už naneštěstí najdeme jen pod zemí nebo v dobových pramenech. To ale přece neznamená, že bychom je měli obestřít věčným mlčením. Vždyť jejich krása uchvacovala současníky, paměť věků přežívá v místních názvech, srovnání nynějších a tehdejších areálů je navýsost zajímavé, byť leckdy smutné Zvláštní pozornost autoři věnovali letohrádkům, na něž se v minulé knize prakticky nedostalo. Vylíčí je jako pozoruhodná místa vzestupu a pádu, zaniklé i dochované krásy, ale také milostných příběhů. A třeba dnešní Smíchov, to dnes už utajené město jménem Břeh Panny Marie, jimi byl doslova protkán. Další přebohatou oblastí je okolí Botiče, kde propátráme zajímavosti existujících sídel, ale rovněž si představíme zbořený zámek s rozsáhlým parkem ve čtvrti, v níž o něčem takovém netuší ani místní. Odlehlejší části Prahy, na jejím jihu, jihozápadě, jihovýchodě, východě a severu, nejsou na pozapomenutá panská sídla o nic chudší; budeme se však muset vydat i pod povrch země a hluboko proti proudu času a naše nálezy nebudou vždy šťastné. Nakonec si, stejně jako v předchozím počinu, dopřejeme malý úkrok za hranice Prahy: tentokrát do obce Zdiby, na jejímž území najdeme hned tři zámky. Kniha Utajené hrady a zámky II. je třetím svazkem nové edice Skrytá krása naší země.

Lední hokej prožíval na olympiádě v Naganu 1998 svůj Turnaj století. Čeští hokejisté si na něm splnili sen a vstoupili do historie. A drtivá většina národa nikdy nezapomene na chvíle štěstí a hrdosti na rodnou zemi. Je to nádherný příběh sportovního umění, štěstí, kterému šli naši hráči naproti, a sebevědomí spojeného s pokorou. S odstupem třiadvaceti let, ale jako by se odehrál včera, ho vyprávějí hráči, kteří se na tomto mimořádném triumfu podíleli: brankář Dominik Hašek, obránce Jiří Šlégr a útočník Martin Procházka. Doplňují je oba žijící členové trenérského triumvirátu Slavomír Lener a Vladimír Martinec – a všech pět vzpomíná také na Ivana Hlinku. A nakonec jsou tu rozhovory s dalšími dvěma hokejovými legendami: hráčskou představuje útočník Jiří Holík, který byl od olympijského zlata jen krůček, rozhlasovou Aleš Procházka, jehož hlas znají z vysílání Československého a Českého rozhlasu všichni, kteří v uplynulých desetiletích propadli kouzlu tohoto nádherného sportu.

Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý věnovali sedmou společnou knihu Karlu IV. Vydali se v jeho stopách Prahou, Čechami a Moravou, aby navštívili Karlovy stavby, ukázali jejich význam pro naše země i pro něj osobně a popsali, jak vypadají dnes. Některé z jeho počinů, např. Karlštejn, chrám sv. Víta či Karlův most, zná každý. Existuje však spousta dalších, méně známých hradů, klášterů a kostelů, o nichž se příliš neví, že je založil, nebo alespoň zásadním způsobem upravil, poznamenal je svou přítomností a prožil na nich důležité, ba osudové chvíle své pozemské pouti. Karlova snaha učinit z Čech a Prahy centrum Římské říše nás obohatila o celou řadu skvělých, jedinečných staveb. Otomar a Pepson vyprávějí jejich historii, zařazují je do souvislostí s jeho životem a záměry, popisují jejich další osudy i zajímavosti v okolí… Díky tomu vznikl plastický a unikátní pohled na našeho největšího panovníka, který svou formou navazuje na úspěšnou knihu Krajinou prvních Přemyslovců. Nechybí ani souhrn zahraničních objektů, jejichž výstavbu či přestavbu Karel inicioval, a text doplňuje téměř 400 fotografií a obrázků. Autoři o této publikaci říkají: „Doufáme, že se i tato knížka, podobně jako naše řada Utajené hrady a zámky anebo zmiňovaní ,první Přemyslovci‘, stane Vaším oblíbeným průvodcem, až vyrazíte na výlety po stopách Otce vlasti. Třeba si povšimnete i drobností, které se Vám předtím nezdály tak důležité. A možná si na těchto cestách – právě tak jako my – uvědomíte, že Karel IV. zásadním způsobem ovlivnil tvář Českých zemí a že dodnes těžíme z jeho odkazu.“ / Dvořák Otomar, Snětivý Josef Pepson,

Pavel Šporcl je umělec, který toho pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kdo jiný. Když vzal jako předškolák poprvé do ruky housličky, určitě ho ani nenapadlo, že jeho jméno budou jednou s obdivem skloňovat i ti, kteří tomuto uměleckému oboru jinak příliš neholdují. Píle a cílevědomost spolu s talentem, rodinným zázemím a obětavými učiteli ho dovedly až k postavení houslisty světového věhlasu. Oproti jiným mistrům má však něco navíc: dokázal skvěle propojit klasickou hudbu a kvalitní zábavu pro širší publikum. Pavlovy koncerty navštěvují všechny věkové skupiny a jeho nahrávky si získaly oblibu napříč generacemi a společenskými vrstvami. To vše je podpořeno charakterem a širokým srdcem tohoto muzikanta a propagátora klasické hudby. V rozhovoru, který s ním vedl známý moderátor Václav Žmolík, sledujeme jeho první hudební krůčky, dospívání na konzervatoři, léta strávená v USA, raketový vzestup po návratu, symbolizovaný pověstným šátkem a modrými houslemi, nahrávky v prestižních světových katalozích, pedagogickou a charitativní činnost… Můžeme obdivovat šíři a žánrovou pestrost jeho repertoáru, stejně jako zasvěcený pohled na velikány houslové minulosti, a Pavla uvidíme také jako syna, manžela a otce. Nechybí ani vyprávění o tom, jak tráví volný čas, jak bydlí, jak naplno prožil koronavirovou dobu a čeho by rád dosáhl v budoucnu. Stojí před námi člověk, jemuž není nic lidského cizí, který však současně dokázal jít svou cestou a obětovat vytčenému cíli vše, co mohl. Pavlovu osobní a otevřenou výpověď obohacují pohledy osobností, které zásadně ovlivnily jeho soukromý i profesní život, stejně jako fotografická příloha.

Pavel Šporcl je umělec, který toho pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kdo jiný. Když vzal jako předškolák poprvé do ruky housličky, určitě ho ani nenapadlo, že jeho jméno budou jednou s obdivem skloňovat i ti, kteří tomuto uměleckému oboru jinak příliš neholdují. Píle a cílevědomost spolu s talentem, rodinným zázemím a obětavými učiteli ho dovedly až k postavení houslisty světového věhlasu. Oproti jiným mistrům má však něco navíc: dokázal skvěle propojit klasickou hudbu a kvalitní zábavu pro širší publikum. Pavlovy koncerty navštěvují všechny věkové skupiny a jeho nahrávky si získaly oblibu napříč generacemi a společenskými vrstvami. To vše je podpořeno charakterem a širokým srdcem tohoto muzikanta a propagátora klasické hudby. V rozhovoru, který s ním vedl známý moderátor Václav Žmolík, sledujeme jeho první hudební krůčky, dospívání na konzervatoři, léta strávená v USA, raketový vzestup po návratu, symbolizovaný pověstným šátkem a modrými houslemi, nahrávky v prestižních světových katalozích, pedagogickou a charitativní činnost… Můžeme obdivovat šíři a žánrovou pestrost jeho repertoáru, stejně jako zasvěcený pohled na velikány houslové minulosti, a Pavla uvidíme také jako syna, manžela a otce. Nechybí ani vyprávění o tom, jak tráví volný čas, jak bydlí, jak naplno prožil koronavirovou dobu a čeho by rád dosáhl v budoucnu. Stojí před námi člověk, jemuž není nic lidského cizí, který však současně dokázal jít svou cestou a obětovat vytčenému cíli vše, co mohl. Pavlovu osobní a otevřenou výpověď obohacují pohledy osobností, které zásadně ovlivnily jeho soukromý i profesní život, stejně jako fotografická příloha.

Na jaře roku 1944 přichází do malotřídky v Lověšicích, malé železničářské vesničce u Přerova, nový učitel. Venkovská škola znamená pro Petra Skálu seznámení nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči - zejména pak s vdovou Lotou Kiliánovou, maminkou osmileté Helenky. Jejich rodící se vztah, ale také Helenčin něžný dětský svět a láskyplné prostředí domova, se střetávají s krutou realitou válečných a poválečných dnů... Historické prameny, záznamy v kronikách, vzpomínky pamětníků - to všechno autorce dopomohlo k napsání strhujícího příběhu, postaveného na pravdivých základech.

Láska a přátelství, novela v dopisech, bývá občas zaměňována s obdobným dílem Jane Austenové: s Lady Susan. Přispívá k tomu nejen stejná literární forma, ale také film Láska a přátelství, který navzdory názvu vychází právě z Lady Susan. "Naše" kniha, tedy Láska a přátelství, je však samostatným dílkem světoznámé autorky, pozoruhodným už tím, že je psala mezi jedenáctým a čtrnáctým rokem svého věku. Snad právě díky mládí, které bývá bezohledné, se v něm vysmála mnohým klišé romantické literatury: jmenujme jen "scény plné omdlévání", "nečekaná zjevení dosud neznámých příbuzných", "vznešené city versus přízemní realita" či "povinný odpor proti rodičovskému despotismu". Nad tím vším se vznáší nepřekonatelná ironie Jane Austenové, její břitký humor - ale také city, vášeň a láska, byť podané tak, že občas nevíme, zda se smát, či plakat. Smích je každopádně na místě, vždyť autorka psala tyto fiktivní dopisy pro pobavení rodinného kruhu; i tak ale budete líčení krásné, nesnázemi stíhané Laury číst se zatajeným dechem a neubráníte se obdivu vůči vypravěčským schopnostem mladinké Jane, která se později stala jednou z nejoblíbenějších a nejuznávanějších spisovatelek všech dob.

Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán. Což dosvědčuje, že Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák… Kulisy se mění, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik, a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je (doufejme a věřme) za ním, světem, přírodou, ženami… Autorovy pocity – někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované – sdílejte s ním, jak je libo: od začátku, od konce, či napřeskáčku.

Verše, jejichž poznávacím znakem je i všudypřítomný humor anglického typu, skvěle doplňují rovnocenné ilustrace akademického malíře Jana Gablera.

Zkušený autor literatury faktu se v této knize zaměřuje na strhující, třaskavý a četnými dramatickými protiklady provázený rozpad nacistické moci v posledních měsících války. V pestré a mnoha postavami zalidněné mozaice se tu v rychlém sledu střídají události na frontách i v zázemí, na politické a diplomatické scéně i v dlouho skrývaném přítmí tajných teroristických organizací, jejichž příslušníci se nechtěli smířit s prohrou. Závěr války se na našem území i leckde jinde dotýkal všeho a všech. Český a moravský prostor tehdy nabyl dějinného významu a prolínalo se tu nesčetně zájmů, do jejichž podstaty není snadné objektivně nahlédnout ani s odstupem. Část pátračského autorského důrazu je položena na málo známé zákulisní dění, jímž se ti, kteří už skoro vše prohráli, snažili často až bizarními počiny této porážce zabránit, nebo ji aspoň o kousek odsunout. To vše jsou kamínky v obrazu oné pětasedmdesát let od nás vzdálené doby, kterou lze označkovat všelijak, jen ne znamením černobílosti.

Marie Milovská (1936) debutovala úspěšnou dětskou knížkou Jednou v lese na pasece a později kriminálními novelami Vražda v minulém čase, Vražda v přítomném čase a Vražda ve jménu lásky. Nyní přichází na trh s novou kriminální novelou Zbytečná vražda, ve které provádí podrobnou analýzu složitosti lidských povah, mezilidských vztahů a vlivu prostředí na jednání člověka, rozpolcenosti současné společnosti s častými projevy až neurvalé nenávisti a nezkrotné touhy po moci, vlivu a majetku. Staví ji do protikladu k postojům těch, kteří si zachovali lidský cit a férovost, nepodlehli laciným svodům ani v tak vyhraněné době, a zachovali si schopnost radovat se z drobných denních radostí a vážit si a přijímat dary všedních dní. Po přečtení této knížky poznáte, jak je složité najít svoji správnou cestu. Ten, kdo ji nedokáže najít, skončí často tragicky a někdy i definitivně. A takové vyvrcholení bez výsledků bývá pak i zbytečné.

Kniha úvah, portrétů, hudebních textů a básní, setkání lidí známých i neznámých, zážitky s uměleckými výkony stejně jako sportovními, hledání opěrného bodu života. Důvěrné, otevřené vhledy do našich tužeb, souvislosti našeho života a tvorby v jakémkoliv oboru. Po ohlasu knihy O květině přichází autorka s titulem volně navazujícím, inspirovaným svátečními nedělními rány, která prožívá se svými posluchači Českého rozhlasu Dvojka již třicet let. Její osobitý literární způsob komunikace s těmi, kdo ji naslouchají, popsal v dopise jeden z nich takto: „Když Dobré ráno uvádí spisovatelka Zuzana Maléřová, naslouchám jí velmi pozorně. K mikrofonu přistupuje s odvahou a s mistrovstvím smést mnohdy se vyskytující zaprášené formy. Cítím, že skutečně hovoří s každým, kdo jí naslouchá. Vskutku svou vlastní intelektuální silou, jemným taktem, lidskou vstřícností, odvahou odsoudit zlo umocňuje zájem posluchače o dané téma a získává jeho účast při usilování vést život tak, aby každý sám u sebe provedl bilanci duše. Zuzana Maléřová je pro nás zřetelným mostem, po kterém lze řešit i obtížné životní stresy, případně neutralizovat aspekty smutku a strachu.“ A profesor Miloš Horanský ve své recenzi napsal: „Nepřehlédnutelné dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé, ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod je žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem, jak vyprávět.“ To plně platí i o této knize, kterou symbolicky otevírá houslový klíč.

Kde najdeme nejužší českou uličku a projde jí vůbec silnější člověk? Jak vypadá krajina u Nových Heřminov, jež zanedlouho zmizí pod vodou přehradní nádrže? Která z plzeňských řek a který český pravoslavný kostel jsou nejkrásnější? Kudy vede „neviditelná“ hranice Čech a Moravy, zrušená před 70 lety, a jaké památky ji dodnes připomínají? Mohou blaničtí rytíři z hlediska logistiky vůbec opustit horu? Jak vypadá Tálínský rybník, který „se nahání“? A jaké to je, stoupat v klášteře v Králíkách povinně po kolenou do schodů? Poznávání české, moravské a slezské krajiny může být vzrušující bojovou hrou a luštěním záhad, jak ukázala už kniha Výletník, vydaná v roce 2017. Po jejím úspěchu přichází II. díl, který nabízí 117 nových tipů na výlet, sahajících od Komorní Hůrky na západě až po Velkou Javořinu na východě a přehledně rozčleněných podle oblastí. Jako podklad pro tuto nevšední publikaci posloužily oblíbené sloupky Jakuba Pokorného v Mladé frontě DNES; fotografiemi ji doprovodili autor a Josef Pepson Snětivý.