ČAS strana 4 z 19

Jak milují muži? Jinak než ženy! Cit muže zažehne vizuální podnět během mžiku, ale láskou se dá nazvat leda v románu. Ta se dostavuje plnou silou až o poznání později. Děj jednotlivých epizod je vesměs situován v Praze, ale překvapivě i na Dálném Východě. Počáteční kapitoly, odehrávající se v době socialistické diktatury, popisují těžkosti a zamyšlení nad nevyrovnaností dospívajícího chlapce při prvních zkušenostech s dívkami. Po nabrání intimních poznatků během studentských let se dění dotkne i prostředí povinné vojenské služby. Billy poznává ženy různých národností, barvy pleti i odlišné mentality, což v typickém fungování mileneckých vztahů nehraje rozhodující roli. Uprostřed knihy nečekaně potká tu, kterou považuje za osudovou lásku a vybírá si ji za ženu. Ideání vztah však brzy naruší tragédie, kterou manželka psychicky nezvládne. Zoufalému Billymu nezbývá než dále hledat a zažívat další aféry s neotřelým koncem. Ty však k pocitu spokojenosti s partnerským životem nijak nepřispějí. Ideální soužití se záhy tragicky hroutí a život jde dál. Ale kam?Ke konci své pouti, kdy již téměř ztrácí naději, potkává dívku, pro kterou jeho vášeň opět vzplane, a cítí, že se tak tentokrát stalo natrvalo.

Tomáš Holý vstoupil do našich srdcí a stal se legendou dětského herectví. To, že mu nemilosrdný osud dopřál tak krátký čas, v tom - na rozdíl od jiných "legend" - nehraje žádnou roli. Na jeho neopakovatelným způsobem ztvárněné malé hrdiny bychom nezapomněli, ani kdyby dnes žil šťastně a spokojeně mezi námi (a zřejmě mimo světla ramp, po nichž vlastně nikdy netoužil). Jeho vůbec první biografie nás seznámí s jeho hereckými začátky, zevrubněji se věnuje legendárním snímkům Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny či "Šumavské trilogii", zastaví se u filmů neprávem opomíjených (Prázdniny pro psa, Upír ve věžáku, Setkání v červenci či Útěky domů), těch, v nichž ztvárnil pouze vedlejší role (Marečku, podejte mi pero!, Smrt stopařek, Ať žijí duchové!, Tajemství Ocelového města) i u takových, které po právu upadly v zapomnění (Anna Proletářka, Muž s orlem a slepicí, Postavení mimo hru) - ale i ty dokázal prozářit svou bezprostředností a hereckým umem. Dočteme se o jeho názorech na herectví a život pracovní i soukromý, dozvíme se, jak trávil volný čas, jak si představoval své životní i profesní směřování… a bohužel i to, jak záhy a opustil tento svět. Součástí knihy jsou také výpovědi osobností z filmové branže a přátel, stejně jako přehled všech snímků, v nichž se během své krátké, ale o to pozoruhodnější kariéry objevil. Věříme, že si tato kniha najde cestu do srdce všech, kde již léta přebývá nezapomenutelný Tomáš Holý.

Tato kniha je první oficiálně vydanou básnickou sbírkou Petra Žantovského. V minulosti publikoval pouze v samizdatových revuích ZUP, Antagon a Sborník. Počátkem 80. let připravoval sbírku pro vydavatelství Kruh, kde však tamní lektoři rozhodli, že "autor je přespříliš ovlivněn buržoasní poetikou americké beat-generation", a od vydání upustili, za což jim autor dodnes blahořečí, mj. i proto, že tehdy opravdu psal pod vlivem Gregoryho Corsa či Lawrence Ferlinghettiho - nic proti nim, ale jejich zkušenost se světem je zkrátka jiná než zkušenost občana normalizovaných 80. let uprostřed československého bezčasí. Žantovský mezitím procházel obdobími, kdy psal - rychle až překotně - a kdy nepsal nic. Je otázka, co z toho je lépe, to nechť posoudí laskavý čtenář. V útlé knížce Tady bydlím se mu dostává letmého průřezu třiceti lety psaní autora, který snad kdysi měl básnické ambice, protože i doba byla svým způsobem plná poesie. Ale kdo dnes potřebuje poesii? Její autoři snad. Možná i čtenáři? To je věčné autorovo doufavé dilema. Sbírku Tady bydlím provázejí reprodukce obrazů a kreseb autorova žel již nežijícího přítele, velkého českého umělce Jana Součka.

Zdraví máme jen jedno, a proto nás zajímá, jak se o ně starat a jak je o ně pečováno ze strany institucí, které si platíme - lékařských zařízení. Média nás někdy přesvědčují o tom, že v českém zdravotnictví je všechno špatně, vybírají převážně jen negativní či dokonce poplašné zprávy ve snaze zaujmout, šokovat, někdy dokonce až manipulovat veřejnost. Jenže nic na světě není černobílé. O tom jsme se přesvědčili v rozhovorech s deseti špičkovými odborníky z různých medicínských oborů - od diabetologie, endokrinologie a revmatologie přes neurologii, kardiologii a radiodiagnostiku až po chirurgii či válečnou medicínu, přičemž svěží názory vnesl do knihy také o generaci mladší Lukáš Pollert. Oslovili jsme vynikající kapacity z těchto oborů a položili jim desítky otázek, z nichž některé se prolínají celou knihou. Každý ze zpovídaných lékařů na ně odpovídá trochu jinak a poskytuje tak další svědectví o různorodosti a hloubce světa medicíny. Jiné jdou přímo ke specifice jednotlivých oborů a snaží se aspoň trochu osvětlit místo, které zaujímají na zdravotnické mapě - se zvláštním přihlédnutím k tomu, co v dané oblasti můžeme pro své zdraví udělat sami.Kniha je tak pozoruhodným svědectvím o stavu našeho zdravotnictví, sbírkou poutavých názorů osobností, jež mají co říct, avšak stejně dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět, jaké jsou dnešní medicínské trendy i předpovědi a jak zůstat zdravý - což je bezpochyby cílem nás všech.

Kdybychom posuzovali dějiny očima školního dějepisu, byla by to jen snůška jmen a těžko zapamatovatelných dat. Naštěstí existují ještě jedny dějiny, dějiny plné vzrušujících a záhadných příběhů. Čtvrtý svazek Edice Český ČAS Vám předkládá osmadvacet příběhů z českých a moravských dějin, které spojují slova "bílá místa". Většinou vycházejí z hypotéz a domněnek vážených historiků i amatérských badatelů, kteří se nebáli "jít s kůží na trh". Mnohdy jsou jejich tvrzení přinejmenším diskutabilní, často jen nadhazují otázku, na niž zatím neznáme odpověď a kdo ví, zda kdy znát budeme. V každém případě jsou to příběhy nanejvýš poutavé a vzrušující. Zamyslíme se třeba nad tajemným masakrem v Býčí skále, nad původem keltského zlata i slovanských etnik na našem území, budeme pátrat po hradech Krokových dcer, po sedmeru bájných přemyslovských knížat i po místě posledního spočinutí knížete Svatopluka, Prokopa Holého či popravených českých pánů, půjdeme ve stopách blahoslaveného Podivena, mstitele knížete Václava, řekneme si, odkud se vzal Jaroslav, "vítěz nad Tatary", budeme si vyprávět o smrti prvního Habsburka na českém trůně i vzoru tehdejšího rytířstva Jana Lucemburského, pobaví nás příběh o Lžiwaldemarovi ve službách Otce vlasti či to, jak se nakonec Rožmberkům nevyplatila smyšlenka o jejich italském původu, vzpomeneme tajemné kaple Božího hrobu na Dobytčím trhu i polského vzdorokrále husitů Zikmunda Korybutoviče, bájnou rudolfínskou dobu nám představí ten, po němž byla nazvána, stejně jako pochybný alchymista Kelley, překvapí nás příběhy o tom, jak proslulý Casanova upravoval libreto Mozartovy opery, či o možná prvním letci v dějinách lidstva, jenž obýval chaloupku na jihočeské samotě… Zvláštní pozornost pak věnujeme pozoruhodným a záhadným ženám - "královně" Emmě, manželce Boleslava II., krásné Oldřichově choti Boženě, sestře svaté Anežky České Blaženě, jež byla nejprve málem svatořečena, aby byla zanedlouho označena za kacířku, či zachránkyni Václava IV. Zuzaně.

Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší - jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled. Na ten druhý však objevíte i jiné tóny a nálady včetně těch temnějších, jichž přece není prost ani ten navenek nejkulatější smíšek. Ke cti autora budiž řečeno, že nesklouzává do dnes tak moderního splínu a do rozbředlé negace bez míry. Jeden moudrý muž kdysi řekl, že i disonance má svou ideu - je jí idea vykoupení v konsonanci. Zdůrazňuji: vykoupení, nikoli vykoupání! Pokud by se totiž autor v konsonanci doslova koupal a volil jen libozvuk, podobal by se hudebnímu nedoukovi, jenž nedorostl dál než k tónině C dur, prosté černých kláves. Zde se však ničeho takového obávat nemusíme. Miloň Čepelka je mužem příliš zralým, zkušeným a talentovaným, než aby nedokázal mistrně střídat bílou a černou ve skladbičkách, jež ovšem vždy končí akordem vykoupeným. Buďte labužníky tohoto mandelu poetických pochoutek a své oblíbené chutě hledejte ad libitum. A pamatujte: Každý je tak starý, jak se vznítí. To Vám sděluje básník a člověk, který dokáže prudce vznítit nejen sám sebe, ale i naši fantazii a to lepší, co je v nás.

Jan Pivec, to je nepřehlédnutelný titán našeho herectví - a zdaleka nejen díky stejně nepřehlédnutelné postavě. Chlapec ze slušné, ale nepříliš zámožné rodiny z pražských Vinohrad měl od dětství jedinou touhu: stát se hercem. Houževnatost, s níž šel za splněním svého snu, mu pomohla překonat nemilovaná studia i hladová kočovná léta - a hle, po úspěšném bratislavském angažmá, se Jan v pouhých sedmadvaceti letech ocitá na prknech naší první scény! Národnímu divadlu zůstal věrný až do odchodu na odpočinek, nedá se však bohužel říct, že by i ono bylo vždy věrné jemu, v tom se jeho osud nelišil od údělu mnoha jiných velikánů. I přes tento nevděk však ztvárnil nespočet nesmrtelných divadelních rolí, jmenujme jen Mefista, Jaga či Falstaffa. Také u filmu si Jan Pivec musel své místo tvrdě vydobýt - a dokázal mistrovsky zahrát postavy na obou charakterových pólech, vždyť těžko může být nesourodější dvojice než například věčný milovník Stáňa Jarský a "liška ryšavá" Zikmund Lucemburský. Musíme však přiznat, že jen nemnozí režiséři měli odvahu svěřit mu filmové či televizní role. Otakar Vávra, František Filip, Vladimír Slavínský a někteří další ji však naštěstí nepostrádali, a tak můžeme i dnes se zatajeným dechem sledovat jeho herecké umění. Dozvíme se také leccos o jeho dětství, zálibách a názorech na veřejné i umělecké dění a nakoukneme i pod pokličku soukromého života Jana Pivce. A protože se jeho mistrovství navždy otisklo do srdcí nejen diváků, ale i jeho kolegů, můžete si v druhém, rozšířeném vydání úspěšné knihy Davida Laňky přečíst mimo jiné i dosud nepublikované vzpomínky třeba Jana Skopečka, Antonína Hardta, Josefa Větrovce či Rudolfa Jelínka. Věříme, že díky poutavému textu a fotografiím mapujícím jeho soukromý život i největší role před vámi Jan Pivec ožije jako obdivuhodný - a přece vždy laskavý - velikán českého divadla a filmu.

Do posledního dílu slavného románu Elizabeth Gaskellové vstupujeme v okamžiku, kdy se Margaret vyrovnává nejen se ztrátou matky, ale i s pocitem, že o ní pan Thornton bude smýšlet jako o lhářce. Elizabeth Gaskellová jako by tu pod clonou smyslu pro čest a pravdu a chladného obdivu vůči miltonskému továrníkovi nechávala problesknout první paprsky lásky - avšak ví o nich jen autorka a vnímavá čtenářka, Margaret sama si je zatím neuvědomuje. John Thornton naopak přiměje svou matku, aby vyhledala Margaret - slíbila přece umírající paní Haleové, že jí bude nápomocná v okamžicích, kdy by dívka mohla zakolísat. Stále se totiž vrací k okamžiku, kdy ji u nádraží spatřil s cizím mladým mužem. Ví, že mu Margaret lhala, ale cítí, že se tak nestalo z nízkých pohnutek. Pevné, leč poněkud povýšené zásady paní Thorntonové se však od Margaretiny hrdosti odrazí jako kámen vržený proti skále. Na scénu přichází pan Bell, Margaretin kmotr, oxfordský přítel jejího otce a pronajímatel Thorntonovy továrny v jednom. Laskavý starý tutor si okamžitě získá dívčino srdce. Navíc postřehne, že napětí mezi Margaret Haleovou a Johnem Thorntonem zdaleka nepramení jen z rozdílných názorů na uspořádání společnosti. Se svou domněnkou se svěří panu Haleovi, ten však jen nevěřícně potřásá hlavou. To je také jedna z posledních věcí, které tento nešťastný vdovec a bývalý pastor ještě stačí v životě učinit, neboť záhy nato umírá v oxfordské koleji pana Bella, kam ho přijel navštívit. Margaret je zcela ochromena zármutkem, a vděčně tedy přijímá azyl v londýnském domě své tety, v němž strávila dětství - paní Shawová i její dcera Edith s rodinou se vracejí z Korfu. Zahálčivý život, zpestřený jen krátkou návštěvou Helstone, která Margaret stejně spíš roztrpčí, než uchlácholí, ji pohříchu příliš neuspokojuje. Myšlenky na pana Thorntona i na ty, kteří ji opustili, stále trápí její srdce. Pan Bell - ani tomuto gentlemanovi není dáno dožít se konce románu - z ní učiní bohatou dědičku, Margaret však cítí pouze vděčnost, nikoli štěstí. Kdesi daleko, na průmyslovém severu, zatím John Thornton svádí předem prohranou bitvu o záchranu své továrny. Jeho noční rozhovor s matkou je jedním z nejsilnějších momentů celé knihy a jako by nasměroval zbývající text ke zrychlenému, vášnivému rozuzlení. Dokáže se pokořený továrník znovu narovnat? Bude právník Henry Lennox, jenž byl už kdysi dávno ve slunném Helstone odmítnut, napodruhé úspěšný? A od koho nakonec Margaret přijme ten nejkrásnější zásnubní dar - uschlé růže, jež vyrostly právě tam?

Nové vydání Mandelu sonetů, jež právě držíte v rukou, je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se "sopkou, která zasypala sama sebe", musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, scénárista, textař, zpěvák, prozaik i básník zde zvolil formu, která je mu (spolu s haiku) dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného. Na rozdíl od něj se ovšem raduje, že našel ženu, která s ním lásku a úctu k minulosti sdílí, a tak zní jeho verše především milostnou notou. Je to vyznání, je to hold kráse v různých podobách, poezie srozumitelná každému, neboť básník je přesvědčen, že "staré formy v čase zmatků udržují řád". Dárek vhodný do dámské kabelky mezi rtěnky a pudřenky a hřebínky a rozsypané drobné mince. A v knihovně kamkoli, třeba před hřbety velkých knih, které svým malým něžným rozměrem nemůže překrýt, a proto na něj nebudou žárlit.

Hlavní hrdinku Margaret Haleovou sledujeme v prvním díle v průběhu přibližně roku mezi jejími osmnáctými a devatenáctými narozeninami. V samém úvodu ještě pobývá u své bohaté tety Shawové v Londýně, kde s přestávkami strávila devět let. Její sestřenice Edith se chystá provdat za kapitána Lennoxe a odjet s ním na Korfu. Jeho bratr Henry se jí zatím snaží dvořit, ale nachází u Margaret jen pramalou odezvu. Tato pohledná a někdy snad až příliš upřímná dívka je už totiž myšlenkami spíše u svých rodičů v jihoanglickém Helstone, kde je její otec pastorem. Uspěchaný a mondénní Londýn tak vymění za poklid venkova. Užívá si ho ovšem jen krátce - pan Hale podlehne dlouhým a mučivým pochybnostem o síle své víry a volí podle svého názoru jediné slušné řešení: vzdává se místa duchovního správce a stěhuje se s manželkou, Margaret a služebnou Dixonovou do Miltonu v severní Anglii. Snad kvůli tomu, že byla vytržena z idylického prostředí domova, pociťuje Margaret odvrácenou stranu anglické průmyslové revoluce o to bolestněji a na lásku nemá zpočátku ani pomyšlení. Henry Lennox ustupuje do pozadí a místo v Margaretině srdci se snaží obsadit miltonský továrník John Thornton, zaujatý Margaretinou živostí a krásou… Román, který se po celém světě dočkal bezpočtu překladů (a také dvou adaptací BBC) vychází v češtině vůbec poprvé v překladu Jany Srbové. Na první díl navážou ještě v průběhu roku 2012 druhý i třetí. Elizabeth Gaskellová v něm dokazuje, že patří - spolu s Jane Austenovou, George Eliotovou a sestrami Brontëovými - k těm anglickým spisovatelkám 19. století, jejichž dílo fascinuje další a další generace čtenářek.

Historie českých zemí, to je bezedná pokladnice příběhů. V každém z nich - a to zcela bez výjimky - se ještě dnes dá najít cosi navíc, cosi utajeného či nevyřčeného; vždy je tu "ještě něco", co nám historici neřekli či zatajili, ať již z jakýchkoli důvodů.Tato kniha je naopak čtivým a zajímavým podnětem pro přemýšlení o věcech i dějích, které zůstaly dosud v obecně známých dějinách skryty, a také návodem k tomu, jak se dají odhalovat. Zaměříme se na první Slovany na našem území, přičemž postava Praotce Čecha vzbuzuje mnoho - možná překvapivých - otazníků, krvavé zúčtování Přemyslovců se Slavníkovci a Vršovci a husitů s Adamity, blíže se podíváme na vraždu Břetislava II., stejně jako na nešťastnou bitvu na Moravském poli, prožijeme celoživotní nenávist Elišky Přemyslovny a její jmenovkyně Rejčky, zamyslíme se nad smrtí Rejččina partnera Jindřicha z Lipé, pozornost věnujeme Václavu IV., poněkud postavě na českém trůnu, tajemnému Žitovi i nešťastnému Johánkovi z Pomuku, zanalyzujeme křižácká tažení Zikmunda Lucemburského, stejně jako jeho podezřelou smrt, kterou mu možná připravila sama jeho choť, hříšná Barbora Celjská, budeme svědky napravení Mikuláše Dačického z Heslova a naše líčení rozmarných i krutých epizod završí bestiální řádění císařského levobočka Julia Caesara d´Austria na krumlovském zámku. Třetí svazek Edice Český ČAS tak přináší nevšední, místy možná kontroverzní, rozhodně však zasvěcený a plastický pohled na události, které se vymykaly dobovým mravům, už tak z našeho pohledu poněkud drsným.

Silvio Berlusconi je jméno, které znají i ti, kteří se jinak o politiku nezajímají. Není divu - jde o osobnost formátu, jenž "běžné" politiky, kteří "nezanechají stopu", výrazně přesahuje, ať už v dobrém, nebo i méně obdivuhodném slova smyslu. Všímat si pouze jeho kontroverzních kroků by však bylo poněkud povrchní. Vždyť tento vzrůstem nevelký muž se ze sotva středostavovských poměrů vypracoval v mediálního magnáta, světoznámou osobnost, nejbohatšího Itala… a také nejdéle sloužícího italského premiéra od druhé světové války. Po poměrně obtížných začátcích se Berlusconi nejprve etabloval ve stavebnictví, aby pak zahájil cílevědomou cestu za dominancí na italském mediálním trhu. Dosáhl toho i díky umnému využívání mezer v zákonech. Podpořen také vlastnictvím fotbalového velkoklubu AC Milán, který vytáhl z existenčních problémů až na světové výsluní, získal celonárodní věhlas, takže stát se politikem bylo vlastně logické…Kniha mladé autorky, důvěrně obeznámené s italským prostředím, se však zabývá také jeho soukromým životem. A který další světový politik se může "pochlubit" takovou řádkou skandálů, v nichž hlavní roli hrála jeho náklonnost ke krásným ženám? Silvio Berlusconi je zkrátka Ital se vším všudy - i proto byl úspěšný ve všem, do čeho se kdy pustil. Jak oněch úspěchů dosáhl, to už je věc jiná. I tady nás autorka poutavě provádí zákoutími italské politiky a ekonomiky i jejich propojení s mafií. Navzdory mnoha soudům se Silvio Berlusconi vždy znovu zjevil jako "bezúhonný". Je jen na vás, zda mu podobné vysvědčení dáte i vy. Naše kniha, vůbec první v češtině, která se tomuto politikovi, magnátovi i Casanovovi v jedné osobě věnuje, vám k tomu budiž zasvěceným a čtivým průvodcem i rádcem, obohaceným mimo jiné o exkluzivní rozhovor s Karlem Schwarzenbergem.

2/3 chlapa je druhou sbírkou básní Petra Soukupa, která si jako hlavní úkol klade pobavit, byť neúmyslně. Sbírka je taková, jaký je její autor. Básně jsou krátké a občas se ani o básně nejedná, spíše hesla, slogany, nebo glosy. S nadhledem se dívá na mezilidské vztahy, (nejen) intimní styky, časté nešvary, ke kterým se i sám přiznává. S češtinou nakládá po svém a více řeší originalitu než gramatiku a zbytečnou úctu k pravidlům, která by ho mohla svazovat. Do co nejkratšího textu vpašovává několik významů, které nejsou vždy jasné na první přečtení. Už samotné nadpisy dávají najevo, že jde hlavně o hru se slovy. Texty doplňují ilustrace grafika Aleše Čumy, který je znám jako autor a zpěvák skupin Bratrstvo, Berlin, Park, Narvan, nebo Suzaplay. Čuma dává básním další rozměr. Sbírka 2/3 chlapa není pro čtenáře poezie, kteří ve verších hledají další životní smutek, ale pro lidi, kteří se životu umění zasmát a z handicapu nedělají nevýhodu, nýbrž přednost a výjimečnost.

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie... V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také - a především - člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí. Ve výčtu přemyslovských "pikantních historek" samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Tyto milostné eskapády jsou pojednány vtipně a pro někoho možná i překvapivě. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav "pod pantoflem" své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., který zaměstnal církevní i světské špičky tehdejší Evropy, zamyslíme se, zda měl pravdu slavný historik Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech "ku kratochvílích vystavěných", i nad tím, jestli nám synovská revolta pozdějšího Přemysla Otakara II. proti Václavu I. nepřipomíná něco z našich vlastních životů… Co si asi "král železný a zlatý" myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší Markétu Babenberskou? Kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík? Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání s ojedinělým - i v evropském měřítku - vztahem se Závišem z Falkenštejna? A jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty i stále ještě mladý - a nepříliš stabilní - český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků - a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Teplá letní noc, večírek je v plném proudu, když náhle zhasnou světla. Pětice dívek se rozhodne zkrátit si chvíli vyvoláváním ducha Krvavé Mary. Je to jen mámení vybičované fantazie, nebo se v zrcadle skutečně objeví přízrak znetvořené ženy a vtáhne je do temnoty?Od chvíle, kdy se Nancy Williamsová postavila před zrcadlo se svíčkou v ruce a zašeptala "Krvavá Mary, mám tvé dítě", jsou životy všech dívek v ohrožení. První brutální vraždu následuje jen o den později další. Z poklidného městečka se stává šílencova aréna. Nebo je za vším přízrak Krvavé Mary? Nancy ví, že musí bestiálního vraha dopadnout dřív, než on najde ji. Hraje se na život a na smrt a přežít může jen ten, kdo odhalí pečlivě skrývané tajemství…

Krásná Seleina, paní Solnohradu a dědička vzácných solných pramenů, právem pokládá své "slané dědictví" za prokleté. Vždyť jen kvůli němu přišla o milovaného muže a ocitla se ve vynuceném manželství s tyranem Arvanem Révaiem. Když hrad dobije Ctibor Šóša, Révai zbaběle uteče a Seleinu nechá napospas osudu. Rytíř Ctibor, jehož vpřed žene touha po pomstě za bratrovu smrt, je přesvědčený, že právě Seleina může za všechno zlo, které postihlo jeho rodinu, a tak zpočátku nemá s mladou ženou slitování.Seleina nevěří, že po utrpení s Arvanem dokáže ještě někoho milovat, a úzkostlivě stráží tajemství narození právoplatného dědice Solnohradu. Touží po svobodě a volnosti, kterou jí však Ctibor tvrdohlavě odpírá. Navzdory tomu se láska pomalu vkrádá do jejich srdcí - i za cenu, že oba musí čelit intrikám podlého Arvana, jeho sestry Izabely i vlastní rodiny. Osud jim do cesty postaví mnoho překážek a bolesti, než se Seleina a Ctibor dočkají naplnění své lásky.