ČAS strana 6 z 19

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu - na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození "odměněn" déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni - na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí.

Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát se tu ve velmi čtivé podobě promítá jeho tvůrčí přístup, kdy "velké" dějiny prolíná s mikrokosmem dramatických, někdy až skoro neuvěřitelných lidských osudů a střetů do konečné, plasticky vyznívající podoby, již nazval "historická mozaika". Můžeme tak sledovat vzestup Adolfa Hitlera, v mládí "posledního z posledních" - kapitole věnované jeho nástupu k moci dal Roman Cílek výstižný název "Satan usedá na trůn". Na příběhu jednoho z tisíců brutálně a navždy umlčených odpůrců, lübeckého novináře Fritze A. Solmitze, pak vykreslil zrůdnost nacistického režimu, aby svou pozornost následně upřel k naší zemi. První republika měla jistě řadu nedokonalostí či nectností, avšak byla demokracií - a už proto ji musel Hitler zničit, i kdyby snad neexistovala henleinovská pátá kolona. Mrzačení a dobití Československa vykreslil nejen s ohledem na rámcově známé události (mnichovská dohoda a co jí předcházelo - a posléze agónie a zánik druhé republiky), ale také na osudech těch, kteří se před terorem a zlem nesklonili.

Publikace známého historika Jaroslava Šebka představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před rokem začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože od jeho volby uplynul jen rok a půl, je už nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i jeho nástupce. X. svazek Edice Český ČAS představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály z Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové poznatky a překvapivé souvislosti, díky čemuž poskytne poučení a podněty k zamyšlení jak odborné, tak i široké veřejnosti.

Zvěrolékař léčí, zvířata uzdravují - pro svou již pátou knihu mohl osvědčený autorský tandem Jan Herčík a Alena Hrachovcová sotva zvolit výstižnější název. Zavede nás totiž mezi zvířata, která lidem dávají radost, ale také pomoc a podporu. Najdeme v ní nejen psí příběhy - byť psi jsou přirozeně tím živočišným druhem, který pro nás pracuje nejvíc, ať už se jedná o psy vodicí, asistenční či třeba čtyřnohé záchranáře. I kočky dokážou zpříjemnit život těm, kteří se musí vyrovnat s handicapem, a jednou se třeba dočkáme i širšího uplatnění asistenčních koní. Jak je pro knihy "českého Herriota" Jana Herčíka typické, veselé příběhy střídají dojemné, šťastné konce osudy, kdy člověk a jeho věrný souputník musí vybojovat zdánlivě ztracený boj… Při jejich čtení si znovu uvědomíme, o kolik chudší by byl náš život, kdyby nás neprovázel oddaný pohled zvířecích očí, kdybychom se nemohli spolehnout na psí oddanost a kdyby tu nebyla kočičí srst, která srší pozitivní energií. A právě takovou energií jsou nabity příběhy, v nichž hlavní roli hrají obětavá a inteligentní zvířata. Jan Herčík nás mezi ně uvádí s pochopením i humorem.

Ohlas první části románu Jane Austenové a Catherine Austenové Hubbackové nás přesvědčil v tom, že dílo velké spisovatelky, dokončené její talentovanou neteří, je stále živé.

Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové - mimochodem vůbec první ženy, která získala Pulitzerovu cenu - před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, které prožívají svůj "americký sen" a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa "horních deseti tisíc", avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní "arbitři morálky" označili za "zlatokopku", čtivá i dnes.

Jaké bylo, je a bude Rusko? Co je to vůbec za zvláštní fenomén – kulturní, ekonomický, geopolitický – a máme vůbec nějakou šanci porozumět všem jeho zvláštnostem? Proč se při pohledu na Rusko tak často díváme s obavami, předsudky, historickými analogiemi, které už ztratily svou aktuálnost? A co je to za konflikt, který se letos rozhořel na území mezi Ruskem a zeměmi euroatlantického prostoru? Kdo rozpoutal válečné běsnění na Ukrajině a s jakým cílem? Kdo jej dnes nejvíc přiživuje a komu to může sloužit? Jak to souvisí s událostmi v jiných, obdobně neklidných částech světa, zejména na Blízkém a Středním východě? Kdo je kdo v této válce, která mnohonásobně předčí svým nebezpečím mnohaletou válku studenou a hrozí přerůst v konflikt vskutku globální? A kde v té mozaice stojí Česká republika, její politická reprezentace, její ekonomické zájmy, její média – a hlavně proč? To všechno jsou otázky, které si kladou autoři shromáždění v tomto sborníku: politologové, historikové, ekonomové, novináři i analytikové, a to napříč akademickou a mediální sférou. Základ sborníku tvoří příspěvky přednesené na stejnojmenné konferenci, která se konala symbolicky 21. srpna 2014 v pražské Jazzové sekci, sborník jsme doplnili o zásadní studie dalších dvou autorů. Vznikla tak neobyčejná faktografická i názorová mozaika, která není konformní vůči převládajícímu mediálnímu unisonu, ale naopak namísto černobílých schémat a absolutních odpovědí rozprostírá nekonečně barvité pole otázek a dilemat. Jedině při jejich analýze a nezaujatém přemýšlení o nich můžeme dospět k hlubšímu poznání. A to je hlavní cíl i této publikace. Seznam autorů: Lenka Procházková, Oskar Krejčí, Marek Řezanka, Tereza Spencerová, Ilona Švihlíková, Radim Valenčík, Petr Žantovský, Michal Reiman, Mojmír Grygar.

Zkušený autor historických románů Otomar Dvořák se podíval novýma očima na lidové pověsti, tradované v oblasti Českého krasu a Křivoklátské pahorkatiny. Na příběhu pasáčka Matěje, jenž podivnou souhrou náhod objeví ve skalách Kotýzu tajemný Ďáblův klíč, rozehrál mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy. Nebohý sirotek je od chvíle, kdy se zmocnil klíče, pronásledován temnými silami. Prchá před nimi krajinou, zdevastovanou po třicetileté válce, v níž znovu ožívají mytické bytosti, aby sváděly poutníky do záludných pastí. Cestou se k pasáčkovi přidá prostomyslný mnich, vracející se do kláštera s baňkou zázračné vody, a podivný, vychytralý student, jenž toho ví až příliš o magii a alchymii. Podaří se této nesourodé trojici uniknout nástrahám samotného pekla? Ani jeden z nich ovšem netuší, že největší hrůza na ně čeká teprve ve chvíli, kdy se jim bude zdát, že už jsou v bezpečí - za zdmi benediktinského kláštera Svatý Jan pod Skalou… Proti proudu času nás pak zavede povídka Syn řeky, která se odehrává nedaleko, ale o mnoho set let dříve. Ocitneme se poblíž posvátného Háje u řeky Vltavy, kde se moc pohanského obětiště pokusí zlomit fanatický křesťan. Bojovník za novou víru však netuší, že vítězstvím nad Služebníkem Velkého dubu a odseknutím Hromové větve zničí i svou minulost. A nejen minulost…

V tajemném Údolí kouzelníka, kam se obávají vkročit i otrlí beduíni, spí v nepřístupné hrobce královna Tera, panovnice z thébské dynastie. Nadčasově krásná a nesmírně schopná silná žena, která ovládla Egypt, je ještě dlouho po své smrti poté trnem v oku všemocného kněžstva. Ovšem navzdory jeho snaze vymazat její jméno sní dál svůj sen o znovuzrození v daleké zemi na severu… O celá tisíciletí později objeví místo jejího odpočinku Nicholas van Huyn – a po něm také dvojice egyptologů Eugene Corbeck a Abel Trelawny. Zatímco prodlévají v podivném transu, manželka druhého jmenovaného umírá při porodu. Dcera Margaret však přežije – a její krása i chování nápadně připomínají královnu Teru. Když se její otec stane obětí záhadných útoků, přivolává nejen policii, ale i doktora Winchestera a mladého advokáta Malcolma Rosse. Malcolmova láska k ní je opětována, avšak musí ustoupit do pozadí před Velkým experimentem, během nějž Margaretin otec a jeho přátelé hodlají uskutečnit plán dávné královny. Ačkoli jsou vedeni ušlechtilejšími cíli, než jaké sledovali brutálně zavraždění vykradači její hrobky, nemohou si být jisti výsledkem – ba ani vlastními životy… A Klenot sedmi hvězd, klíčový objekt jejich snah, se v mistrném podání Brama Stokera stává znepokojivým ztělesněním dávno zapomenutých – ale o to mocnějších sil… Z anglického originálu přeložila Kateřina Šípková. Nebýt vampýrského hororu Josepha Sheridana Le Fanu, jejž nazval podle hlavní hrdinky Carmilla, nevznikla by veleúspěšná novodobá série Zatmění, ba ani Stokerův Dracula. Lauře je devatenáct let a žije s otcem na zámku ve Štýrsku. Otec se jí snaží nahradit i matku, která jí zemřela velmi záhy, a tak Laura prožívá dětství i dospívání plné lásky a přepychu. Touží po vztahu a milování s mužem, což ale u neprovdané dívky jejího společenského postavení není v devatenáctém století dost dobře možné, a tak svou potřebu něhy ukájí v náručích přítelkyň. Právě jedna z nich, Berta, neteř a schovanka otcova přítele generála Spielsdorfa, však za záhadných okolností náhle umírá, právě když má přijet za Laurou na návštěvu. V tu chvíli se za okolností neméně podivných zjeví překrásná Carmilla, která se zdá být více než dostatečnou náhradou zemřelé přítelkyně… Je Carmillina podobnost s dávno zemřelou Mircallou, hraběnkou z Karnsteinu, a s Bertinou přítelkyní Millarcou jen čistě náhodná? Podaří se Lauře uniknout ze spárů smrtonosné lásky? A co je třeba udělat pro to, aby byla z kraje sňata kletba těch, kteří nemohou odpočívat v pokoji? Odpověď najdete v rozuzlení strhující novely irského klasika, kterou v moderním duchu přeložil a převyprávěl Josef Pepson Snětivý.

Mediokracie je pojem skloňovaný po řadu uplynulých let v různých kontextech. Zpravidla se jím míní skutečnost, že hromadné sdělovací prostředky neboli masmédia mají významný vliv na společenské dění, který občas přerůstá nejen v ambici, ale – za jistých okolností i schopnost formovat či deformovat události na politické scéně. Jako by média vskutku měla „moc“. Většina těch, kdo se na margo „médiokracie“ vyjadřují, se ale shoduje na tom, že se slovem „moc“ musíme v této souvislosti zacházet s krajní opatrností. Nejenže média nejsou obdařena objektivním mandátem jako z demokratických procedur vzešlé moci zákonodárné, exekutivní a soudní, média jsou jen profesním působištěm. Ještě důležitější aspekt je skryt ve faktu, že média jsou často půdorysem pro realizaci partikulárních zájmů určitých sil na politické či ekonomické šachovnici. Média pak jsou mnohdy výslednicí působení těchto zájmů, a to je na hony vzdaluje jakékoli aspiraci být objektivním zrcadlem, natož měřítkem událostí. Nicméně není sporu, že média užívají ve společnosti výsadní postavení, a protože nejsou vedena exaktními pravidly a jedním z dominantních vlastností médií je jejich subjektivita, navázaná právě na zmíněné zájmy „za“ médii, je třeba o to více opatrně sledovat, aby vliv médií nepřerostl ve skutečnou, byť jen symbolickou moc médií – v mediokracii, tedy stav, kdy média předurčují události a kastují hodnoty, nikoli aby je jen ve snaze o maximální nestrannost zobrazovala a zachycovala. Nad fenoménem vlivu médií a pojmem mediokracie se zamyslelo několik osobností z různých oborů – od novináře přes sociologa, politologa, filosofa, právníka po filmového režiséra. Spektrum jejich názorů je pestré jak co do úhlu pohledu, tak co do vyjadřovací formy. Skládá mozaiku, jejímž výsledkem není jednoznačná odpověď, nýbrž velmi diverzifikovaný soubor otázek. Možná i zde platí Lessingův bonmot: „Hledání pravdy je cennější než pravda sama“. Posuďte sami.

Španělština je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě - a rozhodně jedním z nejkrásnějších. Je proto s podivem, že na českém trhu není moderní a univerzální publikace, která by studentům pomohla procvičit jednotlivé mluvnické jevy a odstranit časté, stále opakované chyby. Dlouholetá jazyková lektorka Marta Guzman je díky svým kořenům bilingvní a svou dokonalou znalost jak španělštiny, tak i češtiny přetavila v tuto Moderní cvičebnici španělštiny. Ta vznikala během posledních deseti let v podobě celkem 150 testů, které sama vytvářela pro své studenty. Zájemci o tento stále důležitější jazyk si v této publikaci procvičí časování sloves ve všech časech (přičemž pokročilí zde najdou časové souslednosti i subjunktiv), překlady a tvorbu vět. Též si rozšíří slovní zásobu v nejrůznějších oborech běžné konverzace. Nechybí ani cvičení na správné používání předložek. Testy jsou odstupňovány podle úrovní a důraz je kladen na věty používané v moderní každodenní španělštině.Součástí je i oddíl věnovaný tzv. "malým slovům", což jsou větné členy (předložky, spojky atd.), které studentům činí největší potíže. Závěr publikace tvoří klíč se správným řešením všech cvičení.

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer. Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem? Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře. Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Sdružení Medias Res ve spolupráci s městem Mariánské Lázně pod záštitou Ministerstva kultury ČR uspořádalo dne 20. února 2015 konferenci s názvem Autorské právo.2015 a s podtitulem Otázka autorských práv očima dnešních uživatelů, technologií a společnosti. Smyslem této konference bylo osvítit problém autorského práva, jeho ochrany, jeho užívání – i jeho možného zneužívání či institucionálního vymáhání – pokud možno z co nejširšího pohledu řady konsekventních oborů a odborností. Kromě ing. Petra Třešňáka, místostarosty Města Mariánské Lázně byla k pronesení příspěvku vyzvána mj. Ing. Mgr. Irena Žantovská, Ph.D., režisérka a socioložka kultury, která se zamyslela nad vztahem umělce a jeho autorského práva, dále JUDr. Helena Chaloupková, která poskytla důkladný exkurs do pojmu a filosofie nazírání na oblast autorského práva, či JUDr. Adéla Faladová, náměstkyně ředitele odboru autorského práva Ministerstva kultury České republiky, která účastníky seznámila s tím, v jakém stádiu jsou různé legislativní a odborné aktivity v této oblasti právě na tomto rezortně příslušném ministerstvu. Na závěr konference – před poměrně bouřlivou a názorově pestrou diskusí – vystoupil se svým příspěvkem PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D., bývalý předseda Pirátské strany, který přednesl názor nejen svůj, ale i své názorové skupiny – a koneckonců i Pirátské strany – na otázku autorských práv v současné epoše. Sborník příspěvků z konference je doplněn o esej doc. PhDr. Josefa Vinaře, CSc., filosofa a psychologa umění, jehož zamyšlení o smyslu pojmu autorství průzorem moderní – i postmoderní – filosofie poskytuje celému sborníku neobyčejně nadčasový a interdisciplinární rámec. Totéž platí i pro příspěvek Ing. Romana Kořána, který pojednal otázku autorských práv z pohledu legislativního vývoje v minulosti i současnosti. A úplně na závěr jsou připojeny texty dvou autorů z prostředí Pirátského hnutí: jednak zakladatele této myšlenky, švédského politika a IT experta Ricka Falkvinga, jednak kanadského novináře a spisovatele Cory Doctorowa. V konečném důsledku tak jde o velice pestrou a všestrannou mozaiku názorů na problematiku autorských práv v současném technologickém i společenském kontextu, což může být dobrým přínosem k široké diskusi na toto téma, která už probíhá několik let napříč celou Evropou i Spojenými státy, a tedy samozřejmě též v České republice. Editorem sborníku je doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.

Jak snadné (a především pohodlné) je zapomínat – a jak nezdravé je to pro duši národa! Kniha zkušeného autora literatury faktu Romana Cílka nás strhujícím vypravěčským způsobem vrací do poúnorových časů, kdy kralovalo bezpráví. Poodhrnuje oponu času a na konkrétních příbězích, týkajících se v roli obětí především hrdinů předchozího protifašistického odboje a válečného dění, nám přibližuje dobu vykonstruovaných procesů, účelové msty, trýzněním získaných výpovědí, agentů-provokatérů, mocí posedlých jedinců a zlovolných hrátek s lidskými osudy. Autor se tomuto tématu věnuje již řadu desetiletí, prostudoval donedávna tajné archivy, setkal se u nás i v zahraničí s desítkami pamětníků – ať už obětí, nebo strůjců poúnorových zločinů (z nichž některé tento obludný systém posléze též semlel) – a získal také unikátní obrazový materiál. Díky tomu všemu předkládá čtenářům autentický obraz doby, jejíž návrat nesmíme dovolit, protože bychom tím zradili sami sebe a naše předky. Právě v této autentičnosti a důrazu na lidské osudy a pohnutky (byť ty by někdy mohly být označeny spíše za nelidské) tkví hlavní hodnota této knihy. Jejím vydáním bychom chtěli vzdát skromnou poctu těm, kteří se nedali do služeb zla či se před ním nesklonili