Daranus strana 11 z 19

Mnoho lidí, kteří aspoň zběžně znají případ Petra Kramného, je přesvědčeno o jeho vině. A to bez ohledu na důkazy. Obraz "vraha Kramného" stvořila média. A s ním vznikla společenská objednávka co nejpřísněji "pachatele" potrestat. Státní aparát šel téhle společenské objednávce na ruku. Celá země si kladla otázku, zda to Kramný udělal, a odpověď nacházela na základě dojmů. Bohužel mnohé nasvědčuje tomu, že tuto argumentaci přijal i soud. Přitom za jediné relevantní důkazy lze považovat fakta v nejnovějších znaleckých posudcích a výsledky pitvy, která proběhla v Egyptě. Čeští vyšetřovatelé a lékaři závěry svých egyptských kolegů zcela opomíjeli, zesměšňovali a označovali za zpackané. A ve snaze Kramného stůj co stůj usvědčit na základě "řetězce nepřímých důkazů" vstoupila do hry i falza... Novinář a mediální expert Ondřej Höppner na této knize pracoval přes dva roky, měl přístup do soudního spisu a do dokumentace, která dosud byla před veřejností utajovaná. Dostal se tak hluboko jako nikdo předtím. Základní otázka, kterou si položil, byla: Je skutečně dost důkazů, aby byl Petr Kramný odsouzen za vraždu? Odpověď zní: Ne. Dnes už je jisté, že pokud Kramný zavraždil svou manželku a dceru, pak určitě ne elektrickým proudem. A vynořuje se hypotéza, že rodinu a sebe otrávila Monika Kramná s tím, že její manžel se štěstím přežil... Případ je monstrózním příkladem toho, že média ve spolupráci s policií, soudy a státním zastupitelstvím dokáží za jistých okolností udělat vraha z kohokoli. Na začátku tohoto řetězce přitom stojí prodaný náklad a sledovanost.

Často ani nevnímáme, jak výjimečný byl vlastně Masarykův život. Vědec a politik, který měl za sebou úspěšný boj s antisemity a zabránit dovedl i hromadné justiční vraždě, zamířil v penzijním věku do exilu, aby tam zápolil o svůj sen - o Republiku československou. Nakonec zvítězil a vracel se domů jako její prezident. Tato kniha není jen o T. G. Masarykovi, i když je také o něm. Potlučeným lvem tu není Masaryk, ale český osud od doby Jubilejní výstavy v Praze (1891), kde už si Češi uvědomili své možnosti a význam. Děj se pak ubírá epochou naší první, Masarykovy republiky s jejími dramaty, trampotami a veselím, aby přes německou nadvládu a rudý převrat v zemi dospěl až k září 1948, kdy v Sezimově Ústí umírá nejznámější z Masarykových souputníků - exprezident Beneš. A devatenáct kapitol knihy vám nabízí akční příběhy z časů, z nichž některé byly krušné, ale skoro vždy se v nich našla i trocha humoru. Vždyť my Češi jsme přece - smějící se bestie!

Autobiografie folkového barda Pavla Žalmana Lohonky je koncipována netradičně - beletristicky, v povídkové formě. Uvádí ji následujícími slovy: Narodil jsem se po válce v malé jihočeské vsi a vypadalo to, že mě nečeká žádná výjimečná budoucnost. Když jsem byl kluk, nikdy bych se nenadál, že ke mně osud bude jednou tak štědrý. Že mi pánbůh sešle spoustu písniček, které budu smět hrát a které si lidi se mnou budou zpívat. Že odehraju tisíce koncertů a ani k stáru nebudu muset odejít do muzikantského důchodu. Ale o to v téhle knize nejde... Snažil jsem se vzpomínat na zdánlivě všední věci - a pokud možno tak, aby to bavilo mě i vás. Proto jsem své vzpomínky poskládal - někdy úhledně, jindy snad trochu neučesaně - do deseti povídek. Nečekejte "veselé historky", které jsem prožil s muzikou a s lidmi kolem ní, nečekejte ani vzletné memoáry písničkáře naplněné životními moudry. Zkuste se mým životem pročíst jako obyčejným příběhem, který má často neobyčejná rozuzlení. Možná v něm najdete sami sebe.

Spisovatel Maxim Gorkij, po kterém v časech Sovětského svazu nazvali město Nižnij Novgorod, řekl prý kdysi: „Rusko má dvě tváře. Jednu laskavou, tu slovanskou, tu druhou tatarskou – krutou a zlou.“ Zní to dodnes zajímavě, nicméně je to dost černobílé a svět kolem nás černobílý není. Ani na mátušce Rusi ne. Je ale fakt, že Rusku dnes málokdo opravdu rozumí a skoro každý v něm chce vidět jen a jen agresivní mocnost, co svými zbraněmi deptala svobodymilovné Čečence, porazila maličkou Gruzii, zmocnila se Krymu a vydala se válčit do Sýrie. Tu a tam si, pravda, lidé vzpomenou na tradiční ruskou pohostinnost s plným stolem, s plnými sklenkami a s debatami o všem možném, ale jiní zas všechno vidí po svém a označí Rusko za jakousi říši zla. Ano, veliké Rusko si skoro vášnivě přeje být velmocí, svírá je obava, že když je svět začne vnímat jinak, tak hrozí Ruské federaci problémy a možná i katastrofa. V Moskvě se často – a skoro tradičně – vždy báli nějakých potíží... Pokud někdo ruskou současnost chápe a dovede její rébusy se všemi historickými souvislostmi dešifrovat, pak je to autorka téhle knihy Veronika Salminen. Žije ve Finsku, odkud má do Ruska blízko. Byla tam mnohokrát a poznala ruskou realitu. Píše bez příkras a s nepopiratelnou touhou po objektivitě. Vidí Rusko takové, jaké opravdu je.

Jestli hrajete třeba jenom trochu na kytaru a máte rádi písničky Xindla X, tenhle zpěvník je určen přesně pro vás. Obsahuje všechny písničky, které Xindl vydal na svých osmi albech. Kromě textů najdete ve zpěvníku akordové značky a kytarové diagramy, abyste si písničky mohli zahrát přesně tak, jak je znáte z nahrávek nebo koncertů. A nádavkem Xindl přidal několik tuctů odpovědí na otázky, které mu nejčastěji pokládáte a jež se týkají skládání hudby, psaní textů nebo muzikantských vychytávek. Ať vám zpěvník dobře slouží, struny plus minus ladí a pravá ruka nekulhá!