Daranus strana 12 z 22

Ve svém románu Krvavý orel představuje Craig Russell detektiva Jana Fabela, vrchního komisaře hamburské policie, jemuž v žilách koluje skotská krev a který byl obdařen pronikavým intelektem i neomylným instinktem. Má pověst nejzkušenějšího muže Útvaru pro vyšetřování vražd a snad právě proto se s ním rozhodl utkat v nelítostném souboji démonický muž, který si říká Syn Svenův a má na svědomí životy dvou mladých žen. Obě zemřely děsivou smrtí při vikinském rituálu zvaném Krvavý orel, o němž se doufalo, že je dávno zapomenutý. Když detektiv Fabel začíná pátrat po tajemném vrahovi, ještě netuší, že za hrůzami, které dvěma rituálními vraždami zdaleka nekončí, je něco mnohem strašlivějšího než náboženské blouznění. Soukolí zla se dává do pohybu a Jan Fabel stojí tváří v tvář nepříteli, který ho převyšuje.

Ve svém románu Krvavý orel představuje Craig Russell detektiva Jana Fabela, vrchního komisaře hamburské policie, jemuž v žilách koluje skotská krev a který byl obdařen pronikavým intelektem i neomylným instinktem. Má pověst nejzkušenějšího muže Útvaru pro vyšetřování vražd a snad právě proto se s ním rozhodl utkat v nelítostném souboji démonický muž, který si říká Syn Svenův a má na svědomí životy dvou mladých žen. Obě zemřely děsivou smrtí při vikinském rituálu zvaném Krvavý orel, o němž se doufalo, že je dávno zapomenutý. Když detektiv Fabel začíná pátrat po tajemném vrahovi, ještě netuší, že za hrůzami, které dvěma rituálními vraždami zdaleka nekončí, je něco mnohem strašlivějšího než náboženské blouznění. Soukolí zla se dává do pohybu a Jan Fabel stojí tváří v tvář nepříteli, který ho převyšuje.

Když na první pohled bohatý otec přiveze dceru jménem Matilda Fitzgibbonová do školy ve vesnici Clinton St James, nikdo by se nenadál, že během pouhého čtvrt roku se z domnělé dědičky značných statků stane opuštěné, bezprizorné dítě. Naštěstí se dívky ujme milá vdova Chalfontová z téže vesnice. S pomocí výmluvného pana Ellina začíná pátrat po dívčině minulosti, o níž sama dívka zarytě mlčí. Kdo je Matilda Fitzgibbonová, odkud pochází a jaké je spojení mezi ní a krásnou, leč nespoutanou Emmou s havraními vlasy, jejíž jméno je vyryto na náramku ve tvaru hada, který představuje jedno z mála vodítek? Více odhalí romantický i tajemný příběh plný nečekaných zvratů, v němž pravda vyjde najevo až v úplném závěru... Charlotte Brontëová začala na románu Emma pracovat na podzim roku 1853. Bylo jí tehdy devětatřicet let a byla na vrcholu tvůrčích sil. Bohužel však stačila dokončit pouhé dvě kapitoly a podle jejích poznámek román dopsala autorka, která se rozhodla zůstat v anonymitě. Rozvinula příběh do plnohodnotného, vzrušujícího čtení plného tajemství, v němž nechybí ani vpravdě detektivní zápletka.

Mladý šlechtic William Crimsworth je po smrti rodičů nucen pracovat pro svého staršího despotického a lakomého bratra, který vlastní mlýn v severní Anglii. Když si konečně uvědomí, že je nezbytné vzít život do vlastních rukou, odjede do Belgie, kde získá místo učitele angličtiny v dívčí škole. Charismatický William si brzy vydobude nejen respekt žákyň, většinou dívek z vyšších kruhů, ale také obdiv půvabné ředitelky školy, slečny Zoraide Reuterové. Učitel se do své zaměstnavatelky zamiluje a zdá se, že ona jeho city opětuje. Na scéně se však objeví nenápadná mladičká učitelka ručních prací Frances Henriová, která ve svém volném čase dochází na Williamovy hodiny angličtiny. Najednou proti sobě stojí dvě ženy - chytrá a protřelá Zoraide a pilná a přemýšlivá Frances. Souboj o Williamovo srdce může začít. Profesor je prvním románem slavné anglické spisovatelky Charlotte Brontëové (Jana Eyrová, Shirley, Villette) a českým čtenářům je představen vůbec poprvé. Z angličtiny jej přeložila Květa Palowská.

Když na první pohled bohatý otec přiveze dceru jménem Matilda Fitzgibbonová do školy ve vesnici Clinton St James, nikdo by se nenadál, že během pouhého čtvrt roku se z domnělé dědičky značných statků stane opuštěné, bezprizorné dítě. Naštěstí se dívky ujme milá vdova Chalfontová z téže vesnice. S pomocí výmluvného pana Ellina začíná pátrat po dívčině minulosti, o níž sama dívka zarytě mlčí. Kdo je Matilda Fitzgibbonová, odkud pochází a jaké je spojení mezi ní a krásnou, leč nespoutanou Emmou s havraními vlasy, jejíž jméno je vyryto na náramku ve tvaru hada, který představuje jedno z mála vodítek? Více odhalí romantický i tajemný příběh plný nečekaných zvratů, v němž pravda vyjde najevo až v úplném závěru... Charlotte Brontëová začala na románu Emma pracovat na podzim roku 1853. Bylo jí tehdy devětatřicet let a byla na vrcholu tvůrčích sil. Bohužel však stačila dokončit pouhé dvě kapitoly a podle jejích poznámek román dopsala autorka, která se rozhodla zůstat v anonymitě. Rozvinula příběh do plnohodnotného, vzrušujícího čtení plného tajemství, v němž nechybí ani vpravdě detektivní zápletka.

Málokterý herec jeho generace byl obestřen tolika tajemstvími. Vladimír Dlouhý patřil podle mnohých k nejgeniálnějším hercům současnosti, přesto o jeho soukromí nevěděla veřejnost skoro nic. Přesně tak to chtěl, tvrdil, že za něj mluví práce. A v té odváděl špičkové výkony. Navzdory tomu byl jeho soukromý život stejně zajímavý jako ten herecký. Dětství na dvorku jednoho smíchovského činžáku, pokus vystudovat místo herectví stavařinu, životní lásky, jedinečný vztah s bratrem Michalem, ale i jeho děti, názory na svět i na vlastní slabosti... O tom všem mluvil Vladimír Dlouhý sice zřídka, ale o to poutavěji. Jako herec byl vynikající, jako člověk se potýkal s mnoha běsy. Měl obrovský talent. Zaplatil za něj ale krutou daň. Veřejnost, která sledovala jeho bravurní výkony na jevišti i ve filmu, většinou netušila, že herec vede životní styl, který ho nakonec dovedl až k předčasné smrti. I proto byl jeho odchod tak překvapivý.

Je to nejznámější český vězeň. Jiří Kajínek. Původně trestaný za krádeže, které skutečně spáchal. Později odsouzený na doživotí za dvojnásobnou vraždu. A ještě později, v roce 2000, legendární uprchlík z žaláře na hradu Mírov a pro hodně lidí hrdina. V době, kdy Kajínek utekl z Mírova, začali se jeho příběhem zabývat dva známí novináři a spisovatelé. Josef Klíma a Janek Kroupa. A Kajínkův osud je zaujal natolik, že se mu věnují dodneška a všechny své poznatky shrnuli v knize PRAVDA O KAJÍNKOVI. Jdou v ní po stopách jeho života a řeší z různých stran otázku: je možné, že Kajínek opravdu vraždil, anebo zločin, který mu vynesl doživotí, spáchal někdo jiný? Přinášejí v knížce spoustu důkazů a zajímavých výpovědí a čtenář čím dál naléhavěji cítí, že Kajínek, byť kdysi zloději a lump, je dnes asi za mřížemi neprávem. Tvrdí to i Kajínkovi obhájci, avšak justice proces s Kajínkem znovu otvírat nechce. Proč? Má snad u nás někdo dodnes strach z podivného zákulisí dvou dávných vražd?

Je to nejznámější český vězeň. Jiří Kajínek. Původně trestaný za krádeže, které skutečně spáchal. Později odsouzený na doživotí za dvojnásobnou vraždu. A ještě později, v roce 2000, legendární uprchlík z žaláře na hradu Mírov a pro hodně lidí hrdina. V době, kdy Kajínek utekl z Mírova, začali se jeho příběhem zabývat dva známí novináři a spisovatelé. Josef Klíma a Janek Kroupa. A Kajínkův osud je zaujal natolik, že se mu věnují dodneška a všechny své poznatky shrnuli v knize PRAVDA O KAJÍNKOVI. Jdou v ní po stopách jeho života a řeší z různých stran otázku: je možné, že Kajínek opravdu vraždil, anebo zločin, který mu vynesl doživotí, spáchal někdo jiný? Přinášejí v knížce spoustu důkazů a zajímavých výpovědí a čtenář čím dál naléhavěji cítí, že Kajínek, byť kdysi zloději a lump, je dnes asi za mřížemi neprávem. Tvrdí to i Kajínkovi obhájci, avšak justice proces s Kajínkem znovu otvírat nechce. Proč? Má snad u nás někdo dodnes strach z podivného zákulisí dvou dávných vražd?

Hlavní hrdina, tváří v tvář střednímu věku a vlastní neplodnosti, se pokouší vrátit do mládí, kdy ještě byl schopen početí, a vypátrat své potomky, zrozené pohříchu bez jeho fyzické účasti. Hledání dnes již dospělých synů, narozených z jeho kdysi darovaného spermatu, mu však místo radosti přináší spíše trapné a rozpačité okamžiky, o skutečných tragédiích nemluvě. Naštěstí pro něj, aniž by si toho zpočátku vůbec všiml, stojí po jeho boku krásná žena, která se z nenápadné persony v pozadí stává skutečnou hybatelkou příběhu i hrdinova života. Čtenář však především zjistí, že Miloň Čepelka, jeden z otců zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, rád překvapuje. Po řadě veršových knížek (poslední byl Deník haiku) přichází už se třetí prózou a opět jinou než obě předchozí Poklesky rozverné snoubenky, Příliš mnoho pohřbů . Jeho novela je dramatická i lyrická, klade otázky etické, obhajuje literaturu jako hru, jejíž jedinou podmínkou je uvěřitelnost, střídá výrazové prostředky, ale vše v ní plyne lehce, s ironickým a sebeironickým nadhledem, a proto navýsost čtivě. Začtete-li se, budete bez přerušení pokračovat až k žádoucímu happyendu, vzápětí ostatně zpochybněnému.

Coby frontman skupin Oceán a Shalom i jako sólový zpěvák zažil nabyté koncertní sály, jeho desky se prodávaly po desetitisících a fanynky mu ležely u nohou. Ale poznal také, jak hořký je odchod z výsluní a jaké to je ocitnout se finančně i psychicky na dně. Jeho životu udávala rytmus zákeřná nemoc, při níž se střídají období hlubokých depresí se stavy chorobné mánie. Bojoval s ní dvacet let a tento boj za něj nakonec rozhodla nečekaná smrt. Životní příběh Petra Muka, zpěváka s nenapodobitelným hlasem a projevem, se uzavřel 24. května 2010. Je to příběh někdy temný, jindy idylický. Nechybí v něm nečekané zvraty a málem neuvěřitelné epizody.

Hlavní hrdina, tváří v tvář střednímu věku a vlastní neplodnosti, se pokouší vrátit do mládí, kdy ještě byl schopen početí, a vypátrat své potomky, zrozené pohříchu bez jeho fyzické účasti. Hledání dnes již dospělých synů, narozených z jeho kdysi darovaného spermatu, mu však místo radosti přináší spíše trapné a rozpačité okamžiky, o skutečných tragédiích nemluvě. Naštěstí pro něj, aniž by si toho zpočátku vůbec všiml, stojí po jeho boku krásná žena, která se z nenápadné persony v pozadí stává skutečnou hybatelkou příběhu i hrdinova života. Čtenář však především zjistí, že Miloň Čepelka, jeden z otců zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, rád překvapuje. Po řadě veršových knížek (poslední byl Deník haiku) přichází už se třetí prózou a opět jinou než obě předchozí Poklesky rozverné snoubenky, Příliš mnoho pohřbů . Jeho novela je dramatická i lyrická, klade otázky etické, obhajuje literaturu jako hru, jejíž jedinou podmínkou je uvěřitelnost, střídá výrazové prostředky, ale vše v ní plyne lehce, s ironickým a sebeironickým nadhledem, a proto navýsost čtivě. Začtete-li se, budete bez přerušení pokračovat až k žádoucímu happyendu, vzápětí ostatně zpochybněnému.

Autor Jurij M. Lužkov, primátor města Moskvy, se rozhodl vyslovit názor na věci, které hýbou světem, a rozsáhlou knihu k tomu psát nepotřeboval. Vložil své myšlenky do dílka, které má v překladu do češtiny jen něco přes sto stran. Stačí ale k tomu, aby bylo jasné, jak vidí Lužkov a s ním jistě i další špičky ruské politiky dnešní dobu - jak vnímají Spojené státy, Evropu, Čínu a samozřejmě i vlastní zemi. Všechno se vlastně v knížce odvíjí od hospodářské krize, zrozené v kotli amerických finančníků. Bezpočet virtuálních dolarů, nepodložených skutečnou produkcí, nakazil ekonomiku jakousi lehmanovskou chřipkou a její dopad může tu i onde být smrtící. Zvlášť když si některé země zvykly žít doslova nad poměry... Autor svým úsporným jazykem rozebírá úlohu, v níž Amerika po pádu SSSR vystupuje coby jediná supervelmoc světa, podotýká však, že některé z jejích představ už dneska platit nemohou, a hledá cestu, jak ze svízelných časů vybředne jeho vlast - Rusko. Mnohé z ruských potíží vůbec nezastírá, nemá například rád vrstvu privatizačních miliardářů neboli ruské oligarchy, dílem bezuzdně rozmařilé, dílem nekompetentní, jde-li o hospodářství. A proti chybám, které se staly v mechanismu tržní ekonomiky, ať už na Rusi nebo jinde, nabízí zásadní lék - vliv a zásahy státu. Léčbu státní mocí. Nemusíme jistěže se vším, co v knize stojí, bez výhrad souhlasit, ale je dobré takové názory znát. Rusko, kde Jurij Lužkov řídí chod metropole, je totiž příliš velké na to, aby se jeho hlas přecházel bez povšimnutí.

Anglická autorka Sybil G. Brintonová (1874-1928) ve fascinujícím vyprávění plném šťastných i bolestných lidských příběhů, naplněných i zmařených lásek a nevinných i zlovolných intrik rozvíjí osudy postav známých ze šesti austenovských románů. Můžeme se tak znovu setkat s moudrou a chápající Elizabeth Darcyovou, její rozmarnou sestrou Kitty a půvabnou švagrovou Georgianou, nedostupnou Mary Crowfordovou, jež marně čeká na ideálního muže, příliš přísnou lady Catherine de Bourghovou, čestným a hrdým plukovníkem Fitzwilliamem či charismatickým Williamem Pricem, který nemá o přízeň žen rozhodně nouzi... Autorka nahlíží do jejich životů s porozuměním i nadsázkou, ať už své hrdiny zastihne na odpoledním sedánku v Bathu, kde se vedou řeči o všem a o ničem, při romantické procházce Kensingtonskými zahradami nebo na domácím plese na Pemberley, kde se vdavekchtivé slečny mohou dočkat žádosti o ruku nebo také velkého zklamání

Může se zdát, že o velkých hereckých osobnostech už víme úplně všechno, vždyť životopisných knih už vyšlo... Jenže tahle není jako ty ostatní. Nespokojuje se s několika základními životopisnými údaji a výčtem rolí. Jde do hloubky, odhaluje tajemství, která dosud zůstávala skryta. Díky tomu všichni herci, o nichž se zde píše, doslova ožívají před očima, jsou zbaveni aury výjimečnosti a představeni se všemi svými chybami a pochybami. Josef Bláha měl panický strach z nemocí a ze smrti, Karel Hlušička se zbraní v ruce bojoval proti nacistům, Martin Růžek pomáhal schovávat české partyzány, kteří spáchali atentát na Heydricha, František Husák utekl před slávou do pohraničí, kde hrál loutkové divadlo, Míla Myslíková svou nenaplněnou touhu po dětech vložila do psaní pohádek... Životní osudy devíti velikých českých herců jsou plné podobných dramat, které z této knihy dělají napínavé i překvapivé čtení

Právě mu bylo osmnáct a má pocit, že si toho v životě zatím moc neužil. Z doby, kdy byl malý, si pamatuje jen hádky rodičů a hračku šaška, který vypadl z okna místo něj. A pak už jen děcák. Sedm vnucených sourozenců od tří do sedmnácti let. Vopruz. Tři tety a strýc, kteří ho pořád k něčemu nutí. Aby si po sobě uklidil, vynesl koš, umyl nádobí, chodil do učňáku… Vopruz, vopruz, vopruz! Ale teď bude všechno jinak. Je dospělý. Je samostatný. Je nadržený na ženský i na život tam… někde… ve velkém městě. Myslí si, že konečně začne doopravdy žít…

Životní příběh hlavní hrdinky se dramaticky mění, když se její rodina ocitne ve finančních potížích a ona zvolí jako východisko přijetí práce guvernantky v bohaté rodině. Působí u dvou rodin, musí se vyrovnávat se zkažeností prakticky nevychovatelných dět