DharmaGaia strana 6 z 17

Systematický úvod do Buddhova učení v jeho nejstarší, théravádové podobě. Kniha je rozdělena do deseti tematických kapitol a odhaluje před námi plný rozsah Buddhova učení, od světského života v rodině a manželství až k odchodu do bezdomoví a cestě hlubokého vhledu do skutečnosti. Každou kapitolu předchází stručný a obsažný úvod, jenž vede čtenáře k detailnějšímu porozumění za ním následujících výňatků různých textů z pálijského kánonu. Vybral a průvodním komentářem opatřil mnich amerického původu Bhikkhu Bódhi. Předmluvu napsal J. S. dalajlama. Přeložil Libor Válek. “Buddhovo učení vzniklo podobně jako ostatní duchovní učení jakožto odezva na omezení spočívající v samém jádru lidské existence. Co však jeho učení odlišuje od ostatních přístupů, je přímost, úplnost a nekompromisní realismus, s jakým na toto omezení pohlíží. Buddha nám nenabízí nějaké utišující prostředky, které nechávají chorobu ležící pod povrchem netknutou, nýbrž sleduje naši existenciální chorobu až k jejím vytrvalým a zničujícím základním příčinám a ukazuje nám, jak je úplně vykořenit. (…) Dhamma není tajné či esoterické učení, ale učení, které „září a je hlásáno otevřené“. Nevyžaduje slepou víru v autoritativní písma, v božská zjevení či neomylná dogmata, ale zve ke zkoumání a odvolává se k vlastní zkušenosti jako k nejvyššímu kritériu pro posouzení své platnosti. Je to učení, které se zabývá vznikem a zánikem strasti, tedy jevy, které lze pozorovat v naší vlastní zkušenosti. Neustanovuje dokonce ani Buddhu jako nezpochybnitelnou autoritu, ale zve nás, abychom vlastním zkoumáním rozhodli, zda si plně zasluhuje naši důvěru. A konečně nabízí také postup, kterým můžeme učení ověřit, a tak nalézt sami nejvyšší pravdu.”

Ve svém klasickém bestselleru Úvod do tantry nabídl lama Ješe hluboký a průzračný vhled do sofistikovaných metod tibetské buddhistické tantry. Kniha Blaženost vnitřního ohně, obsahující poslední významný výklad nauky od tohoto velkého lamy, před námi otevírá svět pokročilých praxí adeptů nejvyšší jógatantry srozumitelně a atraktivně, stejně jako jeho předchozí dílo představovalo svět tantry obecně. Lama Ješe ve svém výkladu proslulých Šesti jóg Náropy vychází z díla velkého tibetského filosofa a jógina Dže Congkhapy (1357–1419), nazvaného Tři jistoty, a uvádí nás detailně především do první jógy, praxe vnitřního ohně (tummo). Důraz na instrukce k meditaci dělá z této knihy cenný návod pro ty, kdo se chtějí věnovat seriózní a dlouhodobé praxi. Mistrovské ovládnutí vnitřního ohně přivádí naši mysl do jejího nejjemnějšího a nejpronikavějšího stavu – prodlévání v jasném světle. Tento neobyčejně mocný prožitek je přímou zkušeností nejvyšší reality, která nemá obdoby. „Vnitřní oheň je základní kámen cesty… Je to tajný klíč, který vám otevírá cestu ke všem realizacím.“

Potulný japonský básník Nanao Sakaki (1923–2008), souputník a přítel Garyho Snydera a Allena Ginsberga, představuje nepříliš známou tvář Japonska mimo svou rodnou zemi. Nevázaný, divoký duch obyvatel rybářských vesnic ostrovů jižního Japonska, horských vesniček, tuláků podsvětí velkých měst, daleko od učesaných čajových salonů vznešené společnosti, který bez peněz a bez domova od konce druhé světové války prochodil velkoměsta, hory a pobřeží oceánů čtyř světadílů. Nepoután zaměstnáním, domácností, náboženskou či politickou ideologií, byl schopen vidět jasně. Výbor poezie v překladu Jiřího Weina.

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).

Moudrá a soucitná kniha, která vás provede čtyřmi klíčovými fázemi stárnutí – včetně „úderu blesku“, kdy si s naléhavostí uvědomíte, že i vy sami stárnete – a také procesy přizpůsobení se změnám, které tato životní etapa nevyhnutelně přináší. Vede nás k přijetí toho, kdo jsme, a k ocenění našeho jedinečného životního příběhu. Na rozdíl od mnoha filozofických prací o stárnutí tato obsahuje osvětlující vědecká fakta od lékařů a psychologů, stejně jako kontemplativní praxe a řízené meditace. Dech za dechem, okamžik za okamžikem, inspiruje Richmondovo sdílení k neomezeným příležitostem k radosti, která přesahuje věk. Všechno se mění. Pro zenového buddhistického kněze a učitele meditace Lewise Richmonda se tato hlavní buddhistická zásada stala základem pro vytvoření univerzální vnitřní mapy stárnutí, která nás navádí k porozumění, čím vším nás může neustálá změna obohacovat. Přináší nám nové možnosti a hlubokou vděčnost za samotnou životní cestu, která tolik ovlivňuje, jak se náš život dál vyvíjí. Autor uznává také strach, hněv a smutek mnoha lidí, kteří čelí nedůstojnosti svého stárnoucího těla a všemu neznámému, co se pojí se smrtelností.

Čtyři slavní japonští básníci 17.-19. stol.etí v jedné knize! Zenový filosof a estét Bašó, boží člověk Issa, malíř a intelektuál Buson a piják a poutník Santóka a výběr z jejich haiku v překladu Antonína Límana.

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba.

Život a učení toulavého jógina, učence a básníka Patrula Rinpočheho vysoce uznávaného tibetského buddhistického mistra meditace z 19. století v příbězích, které shromáždil a přeložil francouzský buddhistický mnich Matthieu Ricard. Ten příběhy postupně sbíral po více než třicet let na základě osobních vyprávění velkých učitelů současnosti i z písemných zdrojů. Patrulův životní příběh odhaluje ryzí charakter vysoce realizovaného mistra, který předává dharmu ve všem, co dělá, a který učí prosté kočovníky i významné lamy často nekonvenčním, někdy až humorným způsobem, vždy však s neúprosnou autentičností. Tyto příběhy moudrosti a soucítění vyprávěli Dilgo Khjence Rinpočhe, Dodrub Tenpe Ňima, Garčhen Rinpočhe, Jangthang Rinpočhe, Khenpo Džampel Dordže, Khenpo Könčhog Mönlam, Khenpo Kunpel, Khenpo Palga, Khenpo Ngawang Palzang, Khenpo Pema Wangjal, Khenpo Šönri, Khenpo Cchering Gonpo, Khunu Rinpočhe Tendzin Gjalcchen, Ňošul Khen Rinpočhe, Ňošul Lungtok Tenpe Ňima, Trogawa Rinpočhe, Tsokňi Rinpočhe, Tulku Orgjen Tobgjal, Tulku Pema Wangjal, Tulku Thondup, Tulku Urgjen Čhemčhog a Tulku Urgjen Rinpočhe. S předmluvami J. S. dalajlamy, Alaka Zenkara Rinpočheho a Džigme Khjence Rinpočheho.

V šestatřiceti letech byl Yongey Mingyur Rinpočhe (nar. 1975) vycházející zářivou hvězdou mezi tibetskými mistry své generace a respektovaným opatem tří klášterů. Napsal několik bestsellerů, které hltali především západní sympatizanti stále populárnějšího tibetského buddhismu. Indičtí guruové a tibetští učitelé bývají na Západě nekriticky idealizováni, a z krásných slov Mingyura Rinpočheho mnozí bezesporu usoudili, že je vysoce realizovanou duchovní bytostí. Jenže Mingyur Rinpočhe se rozhodl sám sebe konfrontovat s realitou, a stejně jako Buddha před dvěma a půl tisíci lety opustil v noci a potají zázemí pohodlného života a bez prostředků odešel do bezdomoví vstříc nemilosrdné samsáře. Okamžitě byl postaven před skutečnost, že ho ani celoživotní studium buddhistické teorie a meditační praxe nepřipravily na pobyt se špinavými spolucestujícími v přecpaném vlaku. Zjistil, že je příliš připoután ke své identitě buddhistického mnicha, aby dokázal svléknout své roucho nebo nocovat na holé zemi. Rychle mu ale došly peníze, takže nezbylo než doopravdy žít jako potulný žebrák. Poměrně brzy smrtelně onemocněl po otravě jídlem a jeho pouť dospěla k překvapivému vyústění. Dosavadním meditačním výcvikem byl teoreticky připraven na setkání se smrtí a náhle měl příležitost svou přípravu reálně prověřit. Předpisy buddhistickým mnichům zakazují referovat o jejich duchovní úrovni i vlastních zkušenostech. Tváří v tvář smrti se ale Mingyur Rinpočhe rozhodl své zážitky, použité meditační postupy i zcela osobní duchovní prožitky téměř deníkovou formou zveřejnit. Můžeme se tedy v jistém smyslu poprvé v dějinách buddhismu seznámit s přímým osobním svědectvím vysoce respektovaného mnicha, a to bez iluzí a bez cenzury. To dělá z této knihy zcela výjimečnou událost.