DharmaGaia strana 7 z 17

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).

Bondyho monografie o Buddhovi představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. Nové vydání vychází k 90. výročí autorova narození. Básník a filosof Egon Bondy (vlast. jm. Zbyněk Fišer, 1930–2007) studoval Buddhovu nauku i buddhistickou a taoistickou filosofii více než padesát let a vlivy obou nauk se trvale projevují rovněž v jeho vlastním Filosofickém díle (souhrnně DharmaGaia 2007-2013). Buddhistickou filosofii podrobně zpracoval ve dvou svazcích svých Poznámek k dějinám filosofie (Vokno 1993). Jeho monografie o Buddhovi (1. vyd. 1968) je považována za jeden z nejserióznějších a nejhlubších filosofických portrétů tohoto významného světového myslitele v češtině. „Dříve či později evropští filosofové najdou i kontakt s myšlenkovou tradicí buddhismu. Chtěl jsem mj. ve své práci ukázat, že tento kontakt by mohl být nad jiné plodnější a že poučení, které každý člověk naší současnosti může v Buddhově hlubokém myšlenkovém usilování nalézt, umožní mu v prvé řadě jednu věc, která je často nejpotřebnějším předpokladem všeho dalšího: uvidět dosud nevyřešený problém světa a člověka jasně, bez předsudků, bez přítěže tradic, bez okovů doktrín. Buddhovo poučení se může zdát být na první ochutnání trpké, ale vzápětí poznáváme, že zbavuje strachu a úzkosti stejně jako zbavuje potřeby iluzí, jimiž se tak často bráníme proti nezkreslenému pohledu na skutečnost.“ Autorem fotografií indických soch Buddhy je Lubomír Ondračka, studii Buddha ve staroindickém sochařství napsala Klára Šimečková.

Radost ze života, prvotina Yongey Mingyur Rinpočheho, se umístila v seznamu bestsellerů New York Times a psalo se o ní jako o knize přesvědčivé, čtivé a informované (Buddhadharma). Tématem jeho nové knížky Radostná moudrost je nadčasový a zároveň velmi aktuální problém úzkosti v našem každodenním životě. Z perspektivy buddhismu dlouhé pětadvacet století, píše Mingyur Rinpočhe, lze jakékoli období lidských dějin označit věkem úzkosti. Takže co s tím uděláme? Je lepší pokusit se před tím utéct, nebo se poddat? Obě tato řešení nevyhnutelně vedou k dalším komplikacím. Buddhismus, píše Mingyur Rinpočhe, nabízí třetí možnost. Radostná moudrost identifikuje zdroje naší nespokojenosti, popisuje metody meditace, které nám umožní přetransformovat naše prožitky a vjemy v hlubší vhled, a aplikuje uvedené metody na běžné emocionální, tělesné a osobní problémy. Výsledkem je knížka, která je moudrá, anekdotická, zábavná, informovaná a zároveň prodchnutá autorovým neodolatelným kouzlem.

V září roku 1994 pořádalo Světové společenství pro křesťanskou meditaci desátý výroční Seminář Johna Maina, mezinárodní duchovní konferenci konanou na počest irského benediktinského mnicha Johna Maina, (1926-82) který vyučoval meditaci v tradici Jana Kassiána a pouštních otců a založil střediska křesťanské meditace po celém světě a jehož otec Bede Griffith nazval nejdůležitějším duchovním vůdcem dnešní církve. Každoročně se stovky křesťanských adeptů meditace doslova ze všech kontinentů a nejrůznějších koutů světa scházejí, aby si vyslechly sérii přednášek na téma etiky, duchovnosti, posvátných Písem, dialogu mezi náboženstvími a modlitby. Při této příležitosti společenství pozvalo tibetského dalajlamu, aby z buddhistického hlediska komentoval vybrané pasáže ze čtyř křesťanských evangelií. Pozvání pro dalajlamu, aby poprvé veřejně komentoval evangelia, vzešlo od Doma Laurence Freemana, absolventa Oxfordu v oboru literatura a mnicha olivetánského benediktinského převorství v londýnském Cockfosters. Laurence Freeman je nejaktivnějším a nejvlivnějším učitelem Společenství od Mainovy smrti v roce 1982. Dalajlama ve svých výkladech o Kázání na hoře, Blahoslavenství, podobenství o hořčičném semínku, Vzkříšení a dalších úryvků dodává těmto důvěrně známým zdrojům křesťanské víry nový rozměr a nachází mnoho podobností mezi křesťanskou a buddhistickou naukou, ale i mezi životními příběhy Ježíše a Buddhy. Knihu je doplněna několika dodatky, které vyčerpávajícím způsobem osvětlují celou problematiku mezináboženského dialogu. Dokud bude trvat čas a dokud budou existovat cítící bytosti, kéž také vytrvám a dokážu zabránit utrpení těchto bytostí.

V knize Ženské rituály se propojují hluboké osobní zkušenosti, podané formou barvitých intimních příběhů, s pradávnou tradicí šamanskou, egyptskou, antickou, pohanskou, slovanskou, keltskou která se v aktualizované a přitom tolik známé a blízké podobě vynořuje ze samotných buněk obyčejného Života moderní ženy. A to ve všech jeho stěžejních etapách zde vykreslených pomocí pěti odvěkých archetypů, jež se linou historií spojené posvátnou stužkou ženství archetyp Panny, Matky, Milenky, Vědmy a Královny. Každá z těchto fází v sobě nese typické charakteristiky a důležité milníky, jež je dobré vědomě uctít, oslavit, integrovat, uzavřít a v proměněné podobě poté pokračovat dále. Rituál slouží jako podpůrný nástroj, něžné a voňavé pohlazení a/nebo razantní řez situací; stagnující dává do pohybu, rozbouřené uklidňuje do smíru. Svazek ženských obřadů je studnicí velmi živých a návodných postupů pro přípravu a provádění rituálů osobních, párových i skupinových. Praktická část knihy je proto inspirativní směsí konkrétních cvičení, konstelací, vizualizací, meditací a modliteb, které lze použít tak, jak jsou namíchány zejména na začátku cesty s obřady, nebo improvizovat a přetvářet podle své fantazie a intuice spolu s přibývající praxí. Kniha je vhodná i pro ženy, které chtějí svoji práci s ženskými skupinami obohatit o rituální prvek. V knize naleznete něžné i divoké provedení například skrze tyto životní přechody: předsvatební a svatební rituál pro nevěstu, předporodní rituál pro budoucí maminku, rituál uvítání miminka, rituál ukončení kojení, rituál první menstruace, rituál vstupu do ženství pro dospělé ženy, rituál menopauzy, rituál prázdného hnízda, rozvodový a rozchodový rituál, rozloučení se zesnulým a další.

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

Čtyři přednášky o velké dokonalosti, esenci nauk staré tradice tibetského buddhismu Ňingma, které přednesl J. S. dalajlama v Evropě a USA (Paříž 1982, Londýn 1984, Hensinky 1988 a San José 1989) na základě klasických textů Garab Dordžeho, Paltul Rinpočheho a dalších indických a tibetských mistrů meditace. Kniha je doplněna jeho přednáškou Úvahy o významu soucítění na konci dvacátého století a přednáškou Ňošula Khän Rinpočheho Dar světu. Předmluvu napsal Sogjal Rinpočhe. Přeložili Petr Lisý a Daniel Erhardt. Toto je cesta esence srdce, na níž znalost jednoho osvobozuje vše. Je požehnáním pro žáky, že mají možnost studovat tuto kolekci vzácných učení nejpřímějších dostupných nauk o pravé přirozenosti mysli a jejich prostřednictvím se setkat s tak výjimečným učitelem. Dzogčhen Ponlob Rinpočhe Dzogčhenové nauky o probuzení pravé přirozenosti lidské mysli oslovují již dva tisíce let nejen tradiční tibetské jóginy, ale v současné době i západní psychology, neurovědce či filosofy.

Guru Padmasambhava byl jedním z velkých indických učitelů, kteří v 8. století uvedli buddhismus do Tibetu. Dodnes je považován za nejvýznamnějšího mistra tantrického buddhismu a v Tibetu za druhého buddhu. Dvanáct jeho různých textů (terma), převážně ústních poučení blízkým žákům, ukryla jako vzácné poklady pro dobro budoucích generací jeho hlavní žačka Ješe Cchogjal. Antologii sestavil a do angličtiny přeložil Erik Pema Kunsang. Úvod Tulku Urgjen Rinpočhe. Český překlad Překladatelská skupina Dzogčhenu.

Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů dzogčhenu v starobylé tibetské tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. V této knize komentuje rozsáhlou didaktickou báseň věhlasného tibetského mistra meditace Patrul Rinpočheho (1808-1987), významného učitele dzogčhenu a nesektářského hnutí rime. Tato báseň popisuje kompletní buddhistickou cestu, počínaje základní motivací a přípravnou praxí, přes stadia rozvoje, dovršení a nekonceptuální meditaci mahámudry a dzogčhenu až po vrcholnou přímou zkušenost absolutní skutečnosti mimo dosah konceptuální mysli.

Autorka, významná americká představitelka energetické a holistické medicíny, při své práci odhalila, že neznalost smyslu života bývá často příčinou velkého duchovního neklidu. Tato metafyzická choroba vyvolává deprese, úzkost, únavu a nakonec i fyzická onemocnění. Smysl našeho života naši individuální "posvátnou smlouvu" je však často těžké pochopit. Autorka proto ve své knize rozvinula poutavý a důmyslný proces, který nám umožní rozluštit naši vlastní smlouvu. Pozoruhodným a neotřelým způsobem zde spojuje psychologii, průvodce léčením a duchovní vhled. Vychází z klasické teorie archetypů, pak popisuje, jak se pojem posvátných smluv projevoval v mýtech a různých kulturních tradicích, a posléze zkoumá životy duchovních mistrů a proroků (Abraháma, Ježíše, Buddhy a Muhammada), jejichž archetypální cesty ilustrují čtyři fáze posvátné smlouvy a poskytují vodítka k jejímu nalezení. Pomocí svého nezaměnitelného, vysoce motivačního stylu a mnoha příběhů Myssová nakonec vysvětluje, jak se i my můžeme ztotožnit se svými duchovními energiemi neboli archetypy jakýmisi strážci hlubšího smyslu našeho života a s jejich pomocí zjistit, co se máme v tomto životě naučit, jak ve svém životě co nejlépe používat svoji osobní sílu a naplňovat svůj nejvyšší vlastně božský potenciál. Během tohoto procesu se naučíme vnímat svůj život i životy ostatních lidí symbolicky, což nám umožní nakládat se svou osobní silou, aniž bychom se zapletli do nejrůznějších emocionálních dramat. Naučíme se také naplňovat svoji posvátnou smlouvu: jinými slovy poznáme, jaké máme v tomto životě poslání. V neposlední řadě Myssová nabízí pomoc s nalezením fyzických a emocionálních slabých míst a s léčením oblastí, jež jsou obzvlášť náchylné ke zranění. Kniha je vizionářská i zároveň navýsost praktická popisuje jedinečný proces vlastního objevování a duchovní archeologie a jako taková je odvážným, působivým projevem duchovní moudrosti. "Práce Caroline Myssové v knize Posvátné smlouvy přivádí naše porozumění a použití archetypů na pozoruhodnou novou úroveň. Popravdě řečeno přenáší celou oblast psychologie a archetypů do jedenadvacátého století." Norman Shealy

Roční pobyt v Zelené studánce, jak se v překladu jmenuje japonská vesnička Midorii, umožnil autorce intimní pohled na život, obyvatele a okolí tohoto kouzelného místa, vzdáleného necelých deset kilometrů od Hirošimy. Je to spíš pohled z žabí perspektivy, člověka neturisty, který se v cizí zemi nepohybuje z místa na místo, ale jako žába ze studánky pozoruje okolní dění z jednoho místa. Obraz, který vzniká, představuje Japonsko všedního dne, bez důrazu na obvyklé turistické atrakce, a obyčejný život na vesnici, která byla okrajově poznamenána atomovým výbuchem v roce 1945.

Tajný životopis jednoho z předních tibetských světců, buddhy jménem Dugpa Künleg (1455 - 1570), následovníka duchovní linie založené Tilopou, Náropou, Marpou a Milaräpou, a inkarnace velkého mahásiddhy Sarahy. Obyvatelé Tibetu si Dugpu Künlega zamilovali jako bláznivě moudrého učitele a probuzeného mistra, jehož urážlivé chování a přisprostlý humor měly za cíl probouzet prosté lidi i jóginy ze spánku náboženského dogmatismu a samolibého klidu. Tato kniha je souborem anekdotických příběhů a písní, které se až do dnešních dnů vyprávějí v hostincích i chrámech Tibetu a Bhútánu. Bláznivý jógin byl prvním životopisem bláznivého adepta v akci, který se kdy na Západě objevil. Na rozdíl od jiných, mnohem asketičtějších východních učitelů, hlásajících popírání těla a jeho tužeb, Dugpa Künleg využíval ve všech situacích touhu, cit a sexualitu k vyvolání deziluze, vhledu a rozkoše. S nesmírnou obratností ve sjednocování protikladů následoval stezku tantry čili realizace blaženosti a za pomoci sexu urychloval probuzení svých družek. Coby jedinečná kronika probuzeného jednání je Bláznivý jógin doposud nejpřesvědčivějším úvodem do vysokého učení tibetské tantry. Keith Dowman, který přeložil tibetský text do angličtiny, strávil v severní Indii a v Himálaji čtrnáct let, během nichž se zabýval meditací a studiem tibetské tradice. Mezi jeho překlady můžeme uvést Calm and Clear, The Legend of the Great Stupa a Loom of the Light. Lee Baarslagová, která vytvořila ilustrace plné autentických detailů, žije a maluje v Nepálu. Tanečník v nezničitelném proudu magických iluzí, sjednotitel změti rozporů a absurdit, držitel síly otáčející Kolem blaženosti a prázdnoty, hrdina vnímající veškerá jsoucna coby klam, odporný umíněnec znechucený dočasnými připoutanostmi, malý jógin ničící iluzorní představy druhých, tulák vysmívající se sansáře, bezstarostný poutník, pro něhož je každý dům domovem, šťastný pocestný vnímající svou mysl coby svého lamu, přeborník spatřující za veškerými jevy svou mysl, věštec relativity chápající jednotu v rozmanitosti jevů, naldžorpa vychutnávající jedinou chuť všeho jsoucna to jsou některé z masek, jež nosím!

Antonín Líman (1932), znalec japonské kultury a literatury, překladatel a pedagog, jenž třicet let působil na zahraničních univerzitách, v knize předkládá kritický rozbor stěžejních děl čtyř hvězdných spisovatelů Japonska 20. století, Kawabaty Jasunariho, Tanizakiho Džuničiróa, Ibuse Masudžiho a Šigy Naoji, na nichž, jak sám říká, ho nejvíce zaujala jejich schopnost návratu k citovým jistotám primitivní duše, nezasažené jedem moderních náboženství a ideologií.

Pětkrát ročně tisíce žen po celém světě navazují mezi sebou spojení. Navazují spojení, aby se vydaly na cestu ženského léčení a návratu ke svému dávno zapomenutému autentickému ženství prostřednictvím celosvětového požehnání lůna – probuzení ženské energie. Proč je energetické centrum lůna zásadní pro spokojenou existenci a štěstí všech žen, bez ohledu na věk či fyzickou kondici. Jaký význam má Posvátné ženství pro moderní ženy a jak obnovené spojení s tímto principem pomůže zbavit váš život stresu. Jak plně přijmout své ženství v mužsky orientovaném světě, který neustále odvádí ženy od toho, co to znamená být doopravdy ženou. Součástí knížky je osmadvacetidenní „cesta vědomého žití“, jež slouží jako základní průvodce po vaší pravé přirozenosti a dále pomáhá s léčením a probuzením, k němuž dochází prostřednictvím požehnání lůna. Kniha je plná objevných momentů, meditací a cvičení určených všem ženám – bez ohledu na to, zda mají nebo nemají lůno či cyklus.

Diamantová sútra patří mezi nejhlubší, nejposvátnější a nejvlivnější texty mahájánového buddhismu. Japonští a čínští buddhisté jej považují za jeden z nejhůře pochopitelných. Je to poměrně krátký text, jenž obsahuje rozhovor mezi Buddhou a jeho žákem Subhútim. Jeho styl, dikce a poselství odpovídá ostatním pradžňápáramitovým textům a stejně jako v ostatních pradžňápáramitách jsou hlavními tématy prázdnota (šúnjatá) a cesta bódhisattvy. Prázdnota všech jsoucen a její dokonalé poznání (pradžňápáramitá) představuje základní filosofickou nauku celé pradžňápáramitové literatury. 2. vydání je rozšířené o 10. kapitolu nazvanou Diamantová sútra v čínské kultuře. Ze sanskrtu přeložil, rozsáhlým komentářem a úvodní studii doprovodil Jiří Holba.