DharmaGaia strana 7 z 17

Život a učení toulavého jógina, učence a básníka Patrula Rinpočheho vysoce uznávaného tibetského buddhistického mistra meditace z 19. století v příbězích, které shromáždil a přeložil francouzský buddhistický mnich Matthieu Ricard. Ten příběhy postupně sbíral po více než třicet let na základě osobních vyprávění velkých učitelů současnosti i z písemných zdrojů. Patrulův životní příběh odhaluje ryzí charakter vysoce realizovaného mistra, který předává dharmu ve všem, co dělá, a který učí prosté kočovníky i významné lamy často nekonvenčním, někdy až humorným způsobem, vždy však s neúprosnou autentičností. Tyto příběhy moudrosti a soucítění vyprávěli Dilgo Khjence Rinpočhe, Dodrub Tenpe Ňima, Garčhen Rinpočhe, Jangthang Rinpočhe, Khenpo Džampel Dordže, Khenpo Könčhog Mönlam, Khenpo Kunpel, Khenpo Palga, Khenpo Ngawang Palzang, Khenpo Pema Wangjal, Khenpo Šönri, Khenpo Cchering Gonpo, Khunu Rinpočhe Tendzin Gjalcchen, Ňošul Khen Rinpočhe, Ňošul Lungtok Tenpe Ňima, Trogawa Rinpočhe, Tsokňi Rinpočhe, Tulku Orgjen Tobgjal, Tulku Pema Wangjal, Tulku Thondup, Tulku Urgjen Čhemčhog a Tulku Urgjen Rinpočhe. S předmluvami J. S. dalajlamy, Alaka Zenkara Rinpočheho a Džigme Khjence Rinpočheho.

V šestatřiceti letech byl Yongey Mingyur Rinpočhe (nar. 1975) vycházející zářivou hvězdou mezi tibetskými mistry své generace a respektovaným opatem tří klášterů. Napsal několik bestsellerů, které hltali především západní sympatizanti stále populárnějšího tibetského buddhismu. Indičtí guruové a tibetští učitelé bývají na Západě nekriticky idealizováni, a z krásných slov Mingyura Rinpočheho mnozí bezesporu usoudili, že je vysoce realizovanou duchovní bytostí. Jenže Mingyur Rinpočhe se rozhodl sám sebe konfrontovat s realitou, a stejně jako Buddha před dvěma a půl tisíci lety opustil v noci a potají zázemí pohodlného života a bez prostředků odešel do bezdomoví vstříc nemilosrdné samsáře. Okamžitě byl postaven před skutečnost, že ho ani celoživotní studium buddhistické teorie a meditační praxe nepřipravily na pobyt se špinavými spolucestujícími v přecpaném vlaku. Zjistil, že je příliš připoután ke své identitě buddhistického mnicha, aby dokázal svléknout své roucho nebo nocovat na holé zemi. Rychle mu ale došly peníze, takže nezbylo než doopravdy žít jako potulný žebrák. Poměrně brzy smrtelně onemocněl po otravě jídlem a jeho pouť dospěla k překvapivému vyústění. Dosavadním meditačním výcvikem byl teoreticky připraven na setkání se smrtí a náhle měl příležitost svou přípravu reálně prověřit. Předpisy buddhistickým mnichům zakazují referovat o jejich duchovní úrovni i vlastních zkušenostech. Tváří v tvář smrti se ale Mingyur Rinpočhe rozhodl své zážitky, použité meditační postupy i zcela osobní duchovní prožitky téměř deníkovou formou zveřejnit. Můžeme se tedy v jistém smyslu poprvé v dějinách buddhismu seznámit s přímým osobním svědectvím vysoce respektovaného mnicha, a to bez iluzí a bez cenzury. To dělá z této knihy zcela výjimečnou událost.

Šálek dál hřeje dlaně to je název nového sborníku českého a slovenského haiku.. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat jako: Pomíjivost: Jen k němu přivoním / už opadává / kvítek střemchy Pokora: Od lesního obrázku / odcházím/ se špinavými koleny Introspekce: Piekla na hodoch / Jej pohľad mi až dodnes / vonia koláčom Hluboký cit pro detail: Partie šachu / stejnou vrásku na čele / mají děd i vnuk ale též Jazykový humor: Myslivecký bál / z tomboly si odnáším / zajíce v pytli a situační komika: Cvrček ve křoví / Zase začne cvrkat dřív, / než si ulevím Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.

Pro naše předky byl menstruační cyklus zdrojem nesmírně tvůrčích, spirituálních, sexuálních, emočních a fyzických energií. Byl darem, který ženám každý měsíc dodával sílu k regeneraci, k působení na okolní svět, k propojení se se zemí a s rodinou a k projevování hlubinné moudrosti a inspirace. S tímto dávným ženským učením se můžeme ještě dnes setkávat v naší mytologii a pohádkách. Miranda Gray připomíná současným ženám, že k jejich životu patří neodmyslitelně a typicky cykličnost, a vede je k přijetí a projevení vášnivosti, nadšení a tvořivosti podporované cyklem. Zkoumá ženskou moudrost obsaženou v západních mýtech a tradičních příbězích a předkládá i různá praktická cvičení a metody. Rudý měsíc vám pomůže: * přijmout cykličnost a propojit se všemi různými mocnými energiemi čtyř fází vašeho měsíčního cyklu * těšit se z těchto energií a používat je v oblasti tvořivosti, sexuality a spirituality * přijmout mýty o cyklu i pro svůj život a nechat se jimi inspirovat na své cestě * vytvořit si přechodový rituál k přijímání emocí a k transformaci

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).

Bondyho monografie o Buddhovi představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. Nové vydání vychází k 90. výročí autorova narození. Básník a filosof Egon Bondy (vlast. jm. Zbyněk Fišer, 1930–2007) studoval Buddhovu nauku i buddhistickou a taoistickou filosofii více než padesát let a vlivy obou nauk se trvale projevují rovněž v jeho vlastním Filosofickém díle (souhrnně DharmaGaia 2007-2013). Buddhistickou filosofii podrobně zpracoval ve dvou svazcích svých Poznámek k dějinám filosofie (Vokno 1993). Jeho monografie o Buddhovi (1. vyd. 1968) je považována za jeden z nejserióznějších a nejhlubších filosofických portrétů tohoto významného světového myslitele v češtině. „Dříve či později evropští filosofové najdou i kontakt s myšlenkovou tradicí buddhismu. Chtěl jsem mj. ve své práci ukázat, že tento kontakt by mohl být nad jiné plodnější a že poučení, které každý člověk naší současnosti může v Buddhově hlubokém myšlenkovém usilování nalézt, umožní mu v prvé řadě jednu věc, která je často nejpotřebnějším předpokladem všeho dalšího: uvidět dosud nevyřešený problém světa a člověka jasně, bez předsudků, bez přítěže tradic, bez okovů doktrín. Buddhovo poučení se může zdát být na první ochutnání trpké, ale vzápětí poznáváme, že zbavuje strachu a úzkosti stejně jako zbavuje potřeby iluzí, jimiž se tak často bráníme proti nezkreslenému pohledu na skutečnost.“ Autorem fotografií indických soch Buddhy je Lubomír Ondračka, studii Buddha ve staroindickém sochařství napsala Klára Šimečková.

Radost ze života, prvotina Yongey Mingyur Rinpočheho, se umístila v seznamu bestsellerů New York Times a psalo se o ní jako o knize přesvědčivé, čtivé a informované (Buddhadharma). Tématem jeho nové knížky Radostná moudrost je nadčasový a zároveň velmi aktuální problém úzkosti v našem každodenním životě. Z perspektivy buddhismu dlouhé pětadvacet století, píše Mingyur Rinpočhe, lze jakékoli období lidských dějin označit věkem úzkosti. Takže co s tím uděláme? Je lepší pokusit se před tím utéct, nebo se poddat? Obě tato řešení nevyhnutelně vedou k dalším komplikacím. Buddhismus, píše Mingyur Rinpočhe, nabízí třetí možnost. Radostná moudrost identifikuje zdroje naší nespokojenosti, popisuje metody meditace, které nám umožní přetransformovat naše prožitky a vjemy v hlubší vhled, a aplikuje uvedené metody na běžné emocionální, tělesné a osobní problémy. Výsledkem je knížka, která je moudrá, anekdotická, zábavná, informovaná a zároveň prodchnutá autorovým neodolatelným kouzlem.

V září roku 1994 pořádalo Světové společenství pro křesťanskou meditaci desátý výroční Seminář Johna Maina, mezinárodní duchovní konferenci konanou na počest irského benediktinského mnicha Johna Maina, (1926-82) který vyučoval meditaci v tradici Jana Kassiána a pouštních otců a založil střediska křesťanské meditace po celém světě a jehož otec Bede Griffith nazval nejdůležitějším duchovním vůdcem dnešní církve. Každoročně se stovky křesťanských adeptů meditace doslova ze všech kontinentů a nejrůznějších koutů světa scházejí, aby si vyslechly sérii přednášek na téma etiky, duchovnosti, posvátných Písem, dialogu mezi náboženstvími a modlitby. Při této příležitosti společenství pozvalo tibetského dalajlamu, aby z buddhistického hlediska komentoval vybrané pasáže ze čtyř křesťanských evangelií. Pozvání pro dalajlamu, aby poprvé veřejně komentoval evangelia, vzešlo od Doma Laurence Freemana, absolventa Oxfordu v oboru literatura a mnicha olivetánského benediktinského převorství v londýnském Cockfosters. Laurence Freeman je nejaktivnějším a nejvlivnějším učitelem Společenství od Mainovy smrti v roce 1982. Dalajlama ve svých výkladech o Kázání na hoře, Blahoslavenství, podobenství o hořčičném semínku, Vzkříšení a dalších úryvků dodává těmto důvěrně známým zdrojům křesťanské víry nový rozměr a nachází mnoho podobností mezi křesťanskou a buddhistickou naukou, ale i mezi životními příběhy Ježíše a Buddhy. Knihu je doplněna několika dodatky, které vyčerpávajícím způsobem osvětlují celou problematiku mezináboženského dialogu. Dokud bude trvat čas a dokud budou existovat cítící bytosti, kéž také vytrvám a dokážu zabránit utrpení těchto bytostí.

V knize Ženské rituály se propojují hluboké osobní zkušenosti, podané formou barvitých intimních příběhů, s pradávnou tradicí šamanskou, egyptskou, antickou, pohanskou, slovanskou, keltskou která se v aktualizované a přitom tolik známé a blízké podobě vynořuje ze samotných buněk obyčejného Života moderní ženy. A to ve všech jeho stěžejních etapách zde vykreslených pomocí pěti odvěkých archetypů, jež se linou historií spojené posvátnou stužkou ženství archetyp Panny, Matky, Milenky, Vědmy a Královny. Každá z těchto fází v sobě nese typické charakteristiky a důležité milníky, jež je dobré vědomě uctít, oslavit, integrovat, uzavřít a v proměněné podobě poté pokračovat dále. Rituál slouží jako podpůrný nástroj, něžné a voňavé pohlazení a/nebo razantní řez situací; stagnující dává do pohybu, rozbouřené uklidňuje do smíru. Svazek ženských obřadů je studnicí velmi živých a návodných postupů pro přípravu a provádění rituálů osobních, párových i skupinových. Praktická část knihy je proto inspirativní směsí konkrétních cvičení, konstelací, vizualizací, meditací a modliteb, které lze použít tak, jak jsou namíchány zejména na začátku cesty s obřady, nebo improvizovat a přetvářet podle své fantazie a intuice spolu s přibývající praxí. Kniha je vhodná i pro ženy, které chtějí svoji práci s ženskými skupinami obohatit o rituální prvek. V knize naleznete něžné i divoké provedení například skrze tyto životní přechody: předsvatební a svatební rituál pro nevěstu, předporodní rituál pro budoucí maminku, rituál uvítání miminka, rituál ukončení kojení, rituál první menstruace, rituál vstupu do ženství pro dospělé ženy, rituál menopauzy, rituál prázdného hnízda, rozvodový a rozchodový rituál, rozloučení se zesnulým a další.

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

Čtyři přednášky o velké dokonalosti, esenci nauk staré tradice tibetského buddhismu Ňingma, které přednesl J. S. dalajlama v Evropě a USA (Paříž 1982, Londýn 1984, Hensinky 1988 a San José 1989) na základě klasických textů Garab Dordžeho, Paltul Rinpočheho a dalších indických a tibetských mistrů meditace. Kniha je doplněna jeho přednáškou Úvahy o významu soucítění na konci dvacátého století a přednáškou Ňošula Khän Rinpočheho Dar světu. Předmluvu napsal Sogjal Rinpočhe. Přeložili Petr Lisý a Daniel Erhardt. Toto je cesta esence srdce, na níž znalost jednoho osvobozuje vše. Je požehnáním pro žáky, že mají možnost studovat tuto kolekci vzácných učení nejpřímějších dostupných nauk o pravé přirozenosti mysli a jejich prostřednictvím se setkat s tak výjimečným učitelem. Dzogčhen Ponlob Rinpočhe Dzogčhenové nauky o probuzení pravé přirozenosti lidské mysli oslovují již dva tisíce let nejen tradiční tibetské jóginy, ale v současné době i západní psychology, neurovědce či filosofy.

Guru Padmasambhava byl jedním z velkých indických učitelů, kteří v 8. století uvedli buddhismus do Tibetu. Dodnes je považován za nejvýznamnějšího mistra tantrického buddhismu a v Tibetu za druhého buddhu. Dvanáct jeho různých textů (terma), převážně ústních poučení blízkým žákům, ukryla jako vzácné poklady pro dobro budoucích generací jeho hlavní žačka Ješe Cchogjal. Antologii sestavil a do angličtiny přeložil Erik Pema Kunsang. Úvod Tulku Urgjen Rinpočhe. Český překlad Překladatelská skupina Dzogčhenu.

Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů dzogčhenu v starobylé tibetské tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. V této knize komentuje rozsáhlou didaktickou báseň věhlasného tibetského mistra meditace Patrul Rinpočheho (1808-1987), významného učitele dzogčhenu a nesektářského hnutí rime. Tato báseň popisuje kompletní buddhistickou cestu, počínaje základní motivací a přípravnou praxí, přes stadia rozvoje, dovršení a nekonceptuální meditaci mahámudry a dzogčhenu až po vrcholnou přímou zkušenost absolutní skutečnosti mimo dosah konceptuální mysli.

Autorka, významná americká představitelka energetické a holistické medicíny, při své práci odhalila, že neznalost smyslu života bývá často příčinou velkého duchovního neklidu. Tato metafyzická choroba vyvolává deprese, úzkost, únavu a nakonec i fyzická onemocnění. Smysl našeho života naši individuální "posvátnou smlouvu" je však často těžké pochopit. Autorka proto ve své knize rozvinula poutavý a důmyslný proces, který nám umožní rozluštit naši vlastní smlouvu. Pozoruhodným a neotřelým způsobem zde spojuje psychologii, průvodce léčením a duchovní vhled. Vychází z klasické teorie archetypů, pak popisuje, jak se pojem posvátných smluv projevoval v mýtech a různých kulturních tradicích, a posléze zkoumá životy duchovních mistrů a proroků (Abraháma, Ježíše, Buddhy a Muhammada), jejichž archetypální cesty ilustrují čtyři fáze posvátné smlouvy a poskytují vodítka k jejímu nalezení. Pomocí svého nezaměnitelného, vysoce motivačního stylu a mnoha příběhů Myssová nakonec vysvětluje, jak se i my můžeme ztotožnit se svými duchovními energiemi neboli archetypy jakýmisi strážci hlubšího smyslu našeho života a s jejich pomocí zjistit, co se máme v tomto životě naučit, jak ve svém životě co nejlépe používat svoji osobní sílu a naplňovat svůj nejvyšší vlastně božský potenciál. Během tohoto procesu se naučíme vnímat svůj život i životy ostatních lidí symbolicky, což nám umožní nakládat se svou osobní silou, aniž bychom se zapletli do nejrůznějších emocionálních dramat. Naučíme se také naplňovat svoji posvátnou smlouvu: jinými slovy poznáme, jaké máme v tomto životě poslání. V neposlední řadě Myssová nabízí pomoc s nalezením fyzických a emocionálních slabých míst a s léčením oblastí, jež jsou obzvlášť náchylné ke zranění. Kniha je vizionářská i zároveň navýsost praktická popisuje jedinečný proces vlastního objevování a duchovní archeologie a jako taková je odvážným, působivým projevem duchovní moudrosti. "Práce Caroline Myssové v knize Posvátné smlouvy přivádí naše porozumění a použití archetypů na pozoruhodnou novou úroveň. Popravdě řečeno přenáší celou oblast psychologie a archetypů do jedenadvacátého století." Norman Shealy

Roční pobyt v Zelené studánce, jak se v překladu jmenuje japonská vesnička Midorii, umožnil autorce intimní pohled na život, obyvatele a okolí tohoto kouzelného místa, vzdáleného necelých deset kilometrů od Hirošimy. Je to spíš pohled z žabí perspektivy, člověka neturisty, který se v cizí zemi nepohybuje z místa na místo, ale jako žába ze studánky pozoruje okolní dění z jednoho místa. Obraz, který vzniká, představuje Japonsko všedního dne, bez důrazu na obvyklé turistické atrakce, a obyčejný život na vesnici, která byla okrajově poznamenána atomovým výbuchem v roce 1945.