DharmaGaia strana 9 z 15

Tajný životopis jednoho z předních tibetských světců, buddhy jménem Dugpa Künleg (1455 - 1570), následovníka duchovní linie založené Tilopou, Náropou, Marpou a Milaräpou, a inkarnace velkého mahásiddhy Sarahy. Obyvatelé Tibetu si Dugpu Künlega zamilovali jako bláznivě moudrého učitele a probuzeného mistra, jehož urážlivé chování a přisprostlý humor měly za cíl probouzet prosté lidi i jóginy ze spánku náboženského dogmatismu a samolibého klidu. Tato kniha je souborem anekdotických příběhů a písní, které se až do dnešních dnů vyprávějí v hostincích i chrámech Tibetu a Bhútánu. Bláznivý jógin byl prvním životopisem bláznivého adepta v akci, který se kdy na Západě objevil. Na rozdíl od jiných, mnohem asketičtějších východních učitelů, hlásajících popírání těla a jeho tužeb, Dugpa Künleg využíval ve všech situacích touhu, cit a sexualitu k vyvolání deziluze, vhledu a rozkoše. S nesmírnou obratností ve sjednocování protikladů následoval stezku tantry čili realizace blaženosti a za pomoci sexu urychloval probuzení svých družek. Coby jedinečná kronika probuzeného jednání je Bláznivý jógin doposud nejpřesvědčivějším úvodem do vysokého učení tibetské tantry. Keith Dowman, který přeložil tibetský text do angličtiny, strávil v severní Indii a v Himálaji čtrnáct let, během nichž se zabýval meditací a studiem tibetské tradice. Mezi jeho překlady můžeme uvést Calm and Clear, The Legend of the Great Stupa a Loom of the Light. Lee Baarslagová, která vytvořila ilustrace plné autentických detailů, žije a maluje v Nepálu. Tanečník v nezničitelném proudu magických iluzí, sjednotitel změti rozporů a absurdit, držitel síly otáčející Kolem blaženosti a prázdnoty, hrdina vnímající veškerá jsoucna coby klam, odporný umíněnec znechucený dočasnými připoutanostmi, malý jógin ničící iluzorní představy druhých, tulák vysmívající se sansáře, bezstarostný poutník, pro něhož je každý dům domovem, šťastný pocestný vnímající svou mysl coby svého lamu, přeborník spatřující za veškerými jevy svou mysl, věštec relativity chápající jednotu v rozmanitosti jevů, naldžorpa vychutnávající jedinou chuť všeho jsoucna to jsou některé z masek, jež nosím!

Roční pobyt v Zelené studánce, jak se v překladu jmenuje japonská vesnička Midorii, umožnil autorce intimní pohled na život, obyvatele a okolí tohoto kouzelného místa, vzdáleného necelých deset kilometrů od Hirošimy. Je to spíš pohled z žabí perspektivy, člověka neturisty, který se v cizí zemi nepohybuje z místa na místo, ale jako žába ze studánky pozoruje okolní dění z jednoho místa. Obraz, který vzniká, představuje Japonsko všedního dne, bez důrazu na obvyklé turistické atrakce, a obyčejný život na vesnici, která byla okrajově poznamenána atomovým výbuchem v roce 1945.

Autorka, významná americká představitelka energetické a holistické medicíny, při své práci odhalila, že neznalost smyslu života bývá často příčinou velkého duchovního neklidu. Tato metafyzická choroba vyvolává deprese, úzkost, únavu a nakonec i fyzická onemocnění. Smysl našeho života naši individuální "posvátnou smlouvu" je však často těžké pochopit. Autorka proto ve své knize rozvinula poutavý a důmyslný proces, který nám umožní rozluštit naši vlastní smlouvu. Pozoruhodným a neotřelým způsobem zde spojuje psychologii, průvodce léčením a duchovní vhled. Vychází z klasické teorie archetypů, pak popisuje, jak se pojem posvátných smluv projevoval v mýtech a různých kulturních tradicích, a posléze zkoumá životy duchovních mistrů a proroků (Abraháma, Ježíše, Buddhy a Muhammada), jejichž archetypální cesty ilustrují čtyři fáze posvátné smlouvy a poskytují vodítka k jejímu nalezení. Pomocí svého nezaměnitelného, vysoce motivačního stylu a mnoha příběhů Myssová nakonec vysvětluje, jak se i my můžeme ztotožnit se svými duchovními energiemi neboli archetypy jakýmisi strážci hlubšího smyslu našeho života a s jejich pomocí zjistit, co se máme v tomto životě naučit, jak ve svém životě co nejlépe používat svoji osobní sílu a naplňovat svůj nejvyšší vlastně božský potenciál. Během tohoto procesu se naučíme vnímat svůj život i životy ostatních lidí symbolicky, což nám umožní nakládat se svou osobní silou, aniž bychom se zapletli do nejrůznějších emocionálních dramat. Naučíme se také naplňovat svoji posvátnou smlouvu: jinými slovy poznáme, jaké máme v tomto životě poslání. V neposlední řadě Myssová nabízí pomoc s nalezením fyzických a emocionálních slabých míst a s léčením oblastí, jež jsou obzvlášť náchylné ke zranění. Kniha je vizionářská i zároveň navýsost praktická popisuje jedinečný proces vlastního objevování a duchovní archeologie a jako taková je odvážným, působivým projevem duchovní moudrosti. "Práce Caroline Myssové v knize Posvátné smlouvy přivádí naše porozumění a použití archetypů na pozoruhodnou novou úroveň. Popravdě řečeno přenáší celou oblast psychologie a archetypů do jedenadvacátého století." Norman Shealy

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

V knize Ženské rituály se propojují hluboké osobní zkušenosti, podané formou barvitých intimních příběhů, s pradávnou tradicí šamanskou, egyptskou, antickou, pohanskou, slovanskou, keltskou která se v aktualizované a přitom tolik známé a blízké podobě vynořuje ze samotných buněk obyčejného Života moderní ženy. A to ve všech jeho stěžejních etapách zde vykreslených pomocí pěti odvěkých archetypů, jež se linou historií spojené posvátnou stužkou ženství archetyp Panny, Matky, Milenky, Vědmy a Královny. Každá z těchto fází v sobě nese typické charakteristiky a důležité milníky, jež je dobré vědomě uctít, oslavit, integrovat, uzavřít a v proměněné podobě poté pokračovat dále. Rituál slouží jako podpůrný nástroj, něžné a voňavé pohlazení a/nebo razantní řez situací; stagnující dává do pohybu, rozbouřené uklidňuje do smíru. Svazek ženských obřadů je studnicí velmi živých a návodných postupů pro přípravu a provádění rituálů osobních, párových i skupinových. Praktická část knihy je proto inspirativní směsí konkrétních cvičení, konstelací, vizualizací, meditací a modliteb, které lze použít tak, jak jsou namíchány zejména na začátku cesty s obřady, nebo improvizovat a přetvářet podle své fantazie a intuice spolu s přibývající praxí. Kniha je vhodná i pro ženy, které chtějí svoji práci s ženskými skupinami obohatit o rituální prvek. V knize naleznete něžné i divoké provedení například skrze tyto životní přechody: předsvatební a svatební rituál pro nevěstu, předporodní rituál pro budoucí maminku, rituál uvítání miminka, rituál ukončení kojení, rituál první menstruace, rituál vstupu do ženství pro dospělé ženy, rituál menopauzy, rituál prázdného hnízda, rozvodový a rozchodový rituál, rozloučení se zesnulým a další.

Radost ze života, prvotina Yongey Mingyur Rinpočheho, se umístila v seznamu bestsellerů New York Times a psalo se o ní jako o knize přesvědčivé, čtivé a informované (Buddhadharma). Tématem jeho nové knížky Radostná moudrost je nadčasový a zároveň velmi aktuální problém úzkosti v našem každodenním životě. Z perspektivy buddhismu dlouhé pětadvacet století, píše Mingyur Rinpočhe, lze jakékoli období lidských dějin označit věkem úzkosti. Takže co s tím uděláme? Je lepší pokusit se před tím utéct, nebo se poddat? Obě tato řešení nevyhnutelně vedou k dalším komplikacím. Buddhismus, píše Mingyur Rinpočhe, nabízí třetí možnost. Radostná moudrost identifikuje zdroje naší nespokojenosti, popisuje metody meditace, které nám umožní přetransformovat naše prožitky a vjemy v hlubší vhled, a aplikuje uvedené metody na běžné emocionální, tělesné a osobní problémy. Výsledkem je knížka, která je moudrá, anekdotická, zábavná, informovaná a zároveň prodchnutá autorovým neodolatelným kouzlem.

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).

Bondyho monografie o Buddhovi představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. Nové vydání vychází k 90. výročí autorova narození. Básník a filosof Egon Bondy (vlast. jm. Zbyněk Fišer, 1930–2007) studoval Buddhovu nauku i buddhistickou a taoistickou filosofii více než padesát let a vlivy obou nauk se trvale projevují rovněž v jeho vlastním Filosofickém díle (souhrnně DharmaGaia 2007-2013). Buddhistickou filosofii podrobně zpracoval ve dvou svazcích svých Poznámek k dějinám filosofie (Vokno 1993). Jeho monografie o Buddhovi (1. vyd. 1968) je považována za jeden z nejserióznějších a nejhlubších filosofických portrétů tohoto významného světového myslitele v češtině. „Dříve či později evropští filosofové najdou i kontakt s myšlenkovou tradicí buddhismu. Chtěl jsem mj. ve své práci ukázat, že tento kontakt by mohl být nad jiné plodnější a že poučení, které každý člověk naší současnosti může v Buddhově hlubokém myšlenkovém usilování nalézt, umožní mu v prvé řadě jednu věc, která je často nejpotřebnějším předpokladem všeho dalšího: uvidět dosud nevyřešený problém světa a člověka jasně, bez předsudků, bez přítěže tradic, bez okovů doktrín. Buddhovo poučení se může zdát být na první ochutnání trpké, ale vzápětí poznáváme, že zbavuje strachu a úzkosti stejně jako zbavuje potřeby iluzí, jimiž se tak často bráníme proti nezkreslenému pohledu na skutečnost.“ Autorem fotografií indických soch Buddhy je Lubomír Ondračka, studii Buddha ve staroindickém sochařství napsala Klára Šimečková.