DharmaGaia strana 9 z 17

Rané dětství prožíváme jen jednou. Je vzácné. To, co se odehraje v prvních letech, nelze později stejným způsobem zopakovat nebo získat nazpět. Kodaňská školka Nokken to potvrzuje. Kniha Pomalé rodičovství nám pomáhá ctít a respektovat bytost malého dítěte, dopřát jeho vývoji všechen potřebný čas a také sobě věnovat čas k tomu, abychom si vychutnali postupný a zázračný rozvoj lidské bytosti. V interakci s dítětem a mezi sebou navzájem můžeme rozvinout nový, vědomý záměr – u jídla, při spaní, na procházkách v přírodě i při oslavách svátků. Tato kniha je průvodcem, který nám pomáhá objevit v každodenním životě bohatství, které již máme, a to tak, že zpomalíme a dopřejeme sobě a svým dětem prostor, v němž lze dýchat a růst. Dala by se též nazvat příručkou pomalého růstu. Helle Heckmannová (1955) již téměř třicet let pracuje jako waldorfská pedagožka pro předškolní děti. V reakci na stále rostoucí potřebu kvalitní péče o nejmenší děti založila před pětadvaceti lety v Kodani v Dánsku školku Nokken. Její program je dobře zavedený a mezinárodně uznávaný jako jedinečný přístup k péči o děti ve věku od jednoho roku do sedmi let. Nokken je vzorem rané péče, jímž se jiné waldorfské školky i další instituce, např. lesní školky, nechávají inspirovat a čerpají z něj praktický příklad denního rytmu, který dětem přináší prospěch a podporu. Před dvaceti lety bylo nezvyklé si jen představit, že by děti trávily ve školce většinu dne venku, a ne zavřené ve třídě. V té době Helle Heckmannová přišla se svým programem, kdy již nejmenší děti tráví velkou část svého školkového dne venku. Vše je však pečlivě strukturováno na základě poznatků waldorfské pedagogiky. Kniha Pomalé rodičovství není běžnou příručkou pro rodiče o výchově dětí. Helle Heckmannová na jejích stránkách podrobně popisuje, jak a proč je jedinečný nokkenský přístup k malým dětem strukturován. Nesmí se na ně např. spěchat a nelze je posuzovat podle toho, co ještě neumí. Je potřeba dodržovat pravidelný rytmus a řád vycházející z vývojových potřeb dětí. Je privilegiem a zodpovědností pečujícího dospělého, aby byl dítěti vzorem, který ono může napodobovat, a bez jakéhokoliv spěchu dítěti poskytl čas na opakované procvičování. Nápodobou malé dítě získává nejen nové dovednosti, ale také pocit sebeúcty spolu s tím, jak se rozšiřují jeho kompetence.

Co je tantra a jaké jsou její cíle? Podle buddhismu má každá lidská bytost potenciál dospět k hlubokému a trvalému štěstí a probuzení. A podle nauk tantrického buddhismu lze této pozoruhodné transformace dosáhnout velmi rychle, budeme-li využívat všech aspektů naší energie – zejména energii našich tužeb. Na rozdíl od konvenčních náboženství tantra uznává, že tato silná energie je nepostradatelným zdrojem duchovního rozvoje. Náš život je totiž tak neoddělitelně spojen s touhou, že její obrovskou energii můžeme využít k transformaci celého svého života. Lama Yeshe představuje tantru jako praxi vedoucí k radosti a objevení sebe sama a využívá přitom jednoduché a jasné příklady vztahující se k životu ve 21. století. Úvod do tantry je ideálním uvedením do této velmi obdivované buddhistické praxe, která však často bývá špatně chápána. S předmluvou Philipa Glasse.

Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím. Cesta poznávání, která vede až do tohoto bodu, je vždy bolestná. Je to ono Ježíšovo „boření starého chrámu“. Nicméně čím hlubší je naše „nevím“, tím pevnější máme půdu pod nohama. O tom všem pojednává první část této knihy. Jednotlivé povídky první části knihy jsou jako zrnka písku budoucí mandaly. Jako jednotlivé kameny chrámu „reality“ rozloženého až k samým základům. Druhá část knihy je jako samotné rýsování obrysů a obrazců mandaly; z chaosu „nevím“ začíná vystupovat mnohovrstvé „tuším“. Mým záměrem bylo vytvořit holografickou mandalu z povídek, jejíž smysl se tu a tam mění podle toho, z jakého úhlu se díváme. Pokud v knize najdete zenový kóan, potrhlé povídky, inspirativní duchovní dílo nebo blábol, je to v pořádku. Třetí část knihy – Pralesy duše – tvoří jednotlivé povídky, které poetickým a magickým způsobem zpracovávají totéž téma.

Kniha významného tibetského mistra meditace je tradičním komentářem k přípravným praxím do dzogčhenového cyklu Longčhen ňingthig, jednoho z nejznámějších cyklů učení a duchovního pokladu školy Ňingmapa, nejstarší tradice tibetského buddhismu. Kniha je praktickým průvodcem k cestě vnitřní transformace, a zároveň úvodem do základních duchovních praxí, které jsou společné všem tradicím tibetského buddhismu. První polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a hlubokým utrpením samsáry, koloběhu existence poháněného nevědomostí a zmatenými emocemi, a nad nesmírnou hodnotou našeho lidského života, který nám skýtá jedinečnou příležitost dosáhnout buddhovství. Druhá polovina knihy vysvětluje první kroky vadžrajány neboli „diamantového prostředku“, jehož mocné metody transformace jsou typickým rysem tibetské buddhistické tradice. S předmluvami J. S. dalajlamy a Dilgo Khjence Rinpočheho a s původním doslovem prvního Džamgon Kongtrul Rinpočheho. Z tibetštiny přeložila Padmakara Translation Group. Z anglického vydání přeložila Překladatelská skupina Dharmašrí CZ (Zuzana Daňková, Adam Pulchart a Lucie Poláčková). Patrul Rinpočhe (1808-1887) byl významným mistrem školy Ňingma tibetského buddhismu a autorem mnoha komentářů a pojednání. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako in­karnovaný lama neboli tulku a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postave­ní v klášterní instituci, strávil celý život putováním z místa na místo a často tábořil pod širým nebem, vydávaje se za oby­čejného žebráka. I když se Patrul Rinpočhe stal slavným učitelem, stále cestoval inkognito a žil prostým životem. „Moudří nacházejí ve slovech Patrul Rinpočheho hluboký význam. I duchem méně nadaní jim snadno rozumí. Jsou v nich zhuštěny všechny hluboké klíčové body, a tak je snadné si je zapamatovat. Těmto slovům je radost naslouchat, a ať jsou přísná či vlídná, splývají v jednu chuť přímých pokynů, které si získají mysl všech - moudrých, zmatených i těch na pomezí.“ - Třetí Dodrubčhen Rinpočhe

"U příležitosti nedožitých 70. narozenin Boba Marleyho vychází v češtině kniha, která vám tuto velkou hudební legendu představí z první ruky. Mark Miller byl na cestě s The Wailers od turné Babylon by Bus v roce 1978 až do posledního koncertu v roce 1980. Během tří let s nimi absolvoval přesně 124 koncertů po celém světě včetně Afriky, Ameriky, Evropy, Japonska nebo Nového Zélandu. Získal tak unikátní zkušenosti, které mu doslova změnily život, a hlavně zblízka poznal Boba a celou kapelu na cestách i mimo světla reflektorů. Jeho vyprávění je plné nejrůznějších příhod z turné, které napsal sám život, a zabývá se také Marleyho povahou a názory, způsobem práce, oblíbeným jídlem i vztahy se ženami. Součástí této knihy je také množství bonusových materiálů o kapele a její tvorbě i dvě velká interview s Marleym včetně toho, který je prý jeho vůbec posledním rozhovorem. Bob Marley a jeho kapela představili v rámci své geniální muziky světu jamajské reggae, které je mimochodem i skoro padesát let po svém vzniku jedním z nejvíce inovativních hudebních žánrů této planety. Hlavně se ale stal symbolem míru a porozumění mezi národy, bez ohledu na barvu kůže či vyznání nebo politiku Babylonu kontrolovanou mocí peněz. Reggae je i přes všechny ty krásné melodie i nadále hlasem lidu a mluví o všem, co nás pálí a co je stejně aktuální za Marleyho života i dnes. "

V této jedinečné knize autor zevrubně pojednává o všech aspektech lidské existence. Text je určen těhotným ženám, lékařům, terapeutům, těm, kdo se chtějí v životě inspirovat pohledem tibetské medicíny na organismus a stravování, i lidem, kteří si přejí znát detaily přirozených fyzických a psychických procesů souvisejících s umíráním. V Úvodu do principů tibetské medicíny autor uvádí základní principy tradiční tibetské medicíny, které vedou čtenáře k pochopení témat, o nichž bude řeč později. V první části, Zrození, se dotýká řady souvisejících témat od příčin početí života v lůně až po to, jak by těhotná žena měla jednat. Druhá část, Život, začíná vysvětlením takzvaných „tří bran“ těla, hlasu a mysli a vysvětluje, jak zdravě žít. Objasňuje příčiny, které vedou k nerovnováze šťáv, což způsobuje onemocnění, dále pak vlastnosti potravin a nápojů, různé typy chování, jež je třeba zaujmout za různých okolností apod. Tato témata do značné míry převzatá z kontextu tradiční tibetské medicíny, jsou podána přístupně, byť vyčerpávajícím způsobem. Po objasnění základních konceptů autor ve druhé části tohoto oddílu klade důraz na udržování neustálého proudu bdělého vědomí přítomnosti ve všech oblastech života. Zdůrazňuje, že tento zásadní princip není pouze nepostradatelnou vlastností praktikujících dzogčhenu, ale rovněž základem šťastného života a pevného zdraví. Podtrhuje potřebu umenšit sobectví a obavy a být spokojen se svým životem. Poté představuje systém dzogpa čhenpo tím, že rozlišuje mysl od její podstaty. Vysvětluje, že ta se v dzogčhenové terminologii označuje jako „přirozeně dokonalý prvotní potenciál“. Následně popisuje jeho tři kvality – prázdnou esenci, jasnou přirozenost a nepřerušený potenciál. V souladu se starobylými texty tohoto systému používá příkladu zrcadla a odrazů, které se v něm objevují. Čhögjal Namkhai Norbu popisuje stav okamžité přítomnosti, jenž je základním principem nauky dzogčhenu, a vysvětluje, že abychom k tomuto systému správně přistupovali a správně jej následovali, musíme překročit veškeré představy o přijímání či odmítání své osobní situace. Část nazvaná Smrt pojednává o povaze procesu umírání a našem postoji k němu. Většina výkladu hovoří o čtyřech druzích přechodového stavu neboli barda: bardu mezi zrozením a smrtí, bardu okamžiku smrti, bardu dharmaty (skutečného stavu) a bardu existence. Pro každý přechodový stav autor podává esenciální instrukce umožňující dosáhnout osvobození. Autor nám mistrovsky podaným, moudrým a soucitným způsobem pomáhá pochopit, že princip bdělého vědomí přítomnosti – týž princip, jenž je základem nauky a praxe dzogčhenu – musí řídit všechny okolnosti našeho života. Kniha tak naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímány jako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straně přirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každodenním životě a na straně druhé ještě větší touhu po autentickém a nepodmíněném duchovním poznání, jež nám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout problém zrození, života a smrti.

Metody pěstování života (jang-šeng-fa) tvoří odedávna součást čínského lékařství. V dávných časech se dokonce považovaly za ještě důležitější nežli samotné léčení, protože jejich provádění a dodržování bylo chápáno jako nejlepší způsob prevence vůči nemocem. Jsou praktickým ztělesněním hlavní zásady čínské medicíny – léčit nemoc ještě předtím, než vůbec vznikla. Do pěstování života patří kromě celé řady fyzických, dechových a mentálních cvičení především celkové sladění našeho životního způsobu s koloběhem přírodních ročních cyklů, výběr správné stravy a duševní zklidnění a očista. Čili moderním jazykem řečeno, zdravý životní styl. Dr. Guo Li, která má bohaté zkušenosti z více než třicetileté praxe čínské medicíny, nás v této knize seznamuje s hlavními zásadami a postupy starých čínských praktik v každodenním životě. Vedle návodů a praktických cvičení jsou vítaným doplňkem desítky receptů na přípravu zdravých pokrmů z čínské kuchyně. Všem zájemcům o zdravý životní styl se tímto dostává do rukou užitečná příručka, která pomáhá aktivním způsobem přispět ke zlepšení a udržení vlastního zdraví.

Diamantová sútra patří mezi nejhlubší, nejposvátnější a nejvlivnější texty mahájánového buddhismu. Japonští a čínští buddhisté jej považují za jeden z nejhůře pochopitelných. Je to poměrně krátký text, jenž obsahuje rozhovor mezi Buddhou a jeho žákem Subhútim. Jeho styl, dikce a poselství odpovídá ostatním pradžňápáramitovým textům a stejně jako v ostatních pradžňápáramitách jsou hlavními tématy prázdnota (šúnjatá) a cesta bódhisattvy. Prázdnota všech jsoucen a její dokonalé poznání (pradžňápáramitá) představuje základní filosofickou naukou celé pradžňápáramitové literatury.

Sbírky haiku spisovatelky, herečky a japanologa a překladatele.

Julia Dibbernová napsala svým způsobem nekompromisní knihu. Ve svých názorech je často radikální, a při čtení nás zasáhne na mnoha citlivých místech. Budeme-li však její slova vnímat s otevřenou myslí a srdcem, brzy pochopíme, že tato vyhraněnost je opodstatněná. Jak píše sama autorka, umírněné literatury je na trhu dost. Nechtěla napsat další vlažnou knihu, chtěla pojmenovat věci tak, jak je sama vidí. A tak nás v kapitolách o porodu, bondingu, kojení, spánku, nošení, plenkách a pláči provádí mnoha příběhy, které prožila ona sama i její přítelkyně, a popisuje svou proměnu z běžné konzumní ženy do zastánkyně přístupu přirozeného rodičovství. Novopečeným rodičům nabízí mnoho příkladů z každodenního života a povzbuzuje je, aby se řídili vlastním „prainstinktem“ a zdravým lidským rozumem.

Julia Dibbernová napsala svým způsobem nekompromisní knihu. Ve svých názorech je často radikální, a při čtení nás zasáhne na mnoha citlivých místech. Budeme-li však její slova vnímat s otevřenou myslí a srdcem, brzy pochopíme, že tato vyhraněnost je opodstatněná. Jak píše sama autorka, umírněné literatury je na trhu dost. Nechtěla napsat další vlažnou knihu, chtěla pojmenovat věci tak, jak je sama vidí. A tak nás v kapitolách o porodu, bondingu, kojení, spánku, nošení, plenkách a pláči provádí mnoha příběhy, které prožila ona sama i její přítelkyně, a popisuje svou proměnu z běžné konzumní ženy do zastánkyně přístupu přirozeného rodičovství. Novopečeným rodičům nabízí mnoho příkladů z každodenního života a povzbuzuje je, aby se řídili vlastním „prainstinktem“ a zdravým lidským rozumem.

Autor nás ve svých ojedinělých vzpomínkách seznamuje se ztracenou kulturou tradičního Tibetu. Ve svém vyprávění čerpá z bohaté historie své rodiny i z tradice transmisí dzogčhenu a mahámudry, jichž se sám stal držitelem. Odhaluje vlivy a skutečnosti, které formovaly linii „skrytých jóginů“ i různých význačných duchovních mistrů Tibetu 19. a 20. století, a vytváří tak jedinečný obraz kultury plné záhadných příběhů, zázraků i hlubokých vhledů do přirozenosti naší mysli. Tulku Urgjän Rinpočhe (1920-1996) byl jedním z nejvýznamnějších meditačních mistrů a učitelů škol Ňingma a Kagjü a dědicem slavné linie skrytých nauk (terma) Nových pokladů, jež objevil jeho praděd Čhoggjur Lingpa. Po čínské okupaci odešel do Sikkimu a později do Nepálu. Své učení dále předával mnoha zájemcům z celého světa, a naplnil tím mimo jiné pokyn 16. Karmapy: „Nechej slunce moudrosti vyjít na oblohách Západu.“ V šíření odkazu Tulku Urgjäna dnes pokračují jeho čtyři synové, kteří jsou rovněž inkarnacemi velkých mistrů. Česky mu vyšla kniha Opakuji slova Buddhy (DharmaGaia 2010). Vzpomínky zaznamenali Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidtová. Předmluvu napsal Sögjal Rinpočhe, úvodní slovo Daniel Goleman.

Tato kniha zkoumá starobylé formy meditace a modlitby, jež vyrostly ze společné půdy tří monoteistických náboženství Blízkého východu, a snaží se tuto spirituální praxi oživit. Naše meditace Počátku krouží kolem dvou základních témat: stvoření kosmu a archetypu prvního člověka. Cílem tohoto pojednání je přímou cestou vpustit do našich srdcí energii a sílu toho „počátku“, abychom mohli zakoušet jeho tvůrčí a životodárnou moc, jež se rozvíjí v našem osobním příběhu.

Sbírka původních českých haiku Petra Petříčka zahrnuje tři samostatné textové celky: Květ včelou dotýkaný, Otisky lásky a Šperky z oblázků. Básně vznikaly v prostředí kouzelné krajiny Podbrdska a Křivoklátska. Inspirační zdroje básníka však sahají až k zenbuddhismu a taoismu, zejména pak ke Knize proměn (I-ťing), jejíž každý z 64 hexagramů doprovodil trojverším ještě předtím, než se o existenci haiku vůbec dozvěděl.

Sbírka původních českých haiku Petra Petříčka zahrnuje tři samostatné textové celky: Květ včelou dotýkaný, Otisky lásky a Šperky z oblázků. Básně vznikaly v prostředí kouzelné krajiny Podbrdska a Křivoklátska. Inspirační zdroje básníka však sahají až k zenbuddhismu a taoismu, zejména pak ke Knize proměn (I-ťing), jejíž každý z 64 hexagramů doprovodil trojverším ještě předtím, než se o existenci haiku vůbec dozvěděl.

Básně současného korejského básníka. Ko Un (nar. 1933 v Koreji) je autor velice rozsáhlého básnického díla a jedinečná osobnost světové literatury. Tento nejznámější korejský básník současnosti mnoho let putoval po Koreji jako buddhistický žebravý mnich, poté bojoval za lidská práva, byl čtyřikrát vězněn. V posledních letech je považován za „prominentního básníka“ vzhledem k blízkému vztahu k nejvyšším politickým představitelům, i když mnozí jeho život považují za rozháraný. Tato sbírka je výběrem básní z prvních deseti dílů dosud neuzavřeného Ko Unova opusu magnum Maninbo (Záznamy deseti tisíců životů), které začal psát v roce 1985. Dnes má přes třicet dílů a autor v něm zaznamenává osoby, s nimiž se na své životní pouti turbulentním 20. stoletím setkal.