DharmaGaia strana 14 z 15

Čisté, suché a spokojené miminko. Bez plen nebo s jejich minimálním užitím! Průlomová kniha o přirozené hygieně nemluvňat vám ukáže, jak na to.

Tibetský mnich Bagdo z kláštera Ganden byl zatčen během demonstrací za svobodu ve Lhase v březnu 1988. Jeho stručné vzpomínky politického vězně osvětlují skutečnou dnešní situaci v okupovaném Tibetu. S předmluvou J. S. dalajlamy.

Česká antologie povídek současných tchajwanských spisovatelů reprezentuje v průřezu nejznámější tchajwanskou povídkovou tvorbu. Povídky nebyly dosud přeloženy do češtiny a také autoři se jejich prostřednictvím představují českému čtenáři poprvé.

Julia Dibbernová napsala svým způsobem nekompromisní knihu. Ve svých názorech je často radikální, a při čtení nás zasáhne na mnoha citlivých místech. Budeme-li však její slova vnímat s otevřenou myslí a srdcem, brzy pochopíme, že tato vyhraněnost je opodstatněná. Jak píše sama autorka, umírněné literatury je na trhu dost. Nechtěla napsat další vlažnou knihu, chtěla pojmenovat věci tak, jak je sama vidí. A tak nás v kapitolách o porodu, bondingu, kojení, spánku, nošení, plenkách a pláči provádí mnoha příběhy, které prožila ona sama i její přítelkyně, a popisuje svou proměnu z běžné konzumní ženy do zastánkyně přístupu přirozeného rodičovství. Novopečeným rodičům nabízí mnoho příkladů z každodenního života a povzbuzuje je, aby se řídili vlastním „prainstinktem“ a zdravým lidským rozumem.

Potulný japonský básník Nanao Sakaki (1923–2008), souputník a přítel Garyho Snydera a Allena Ginsberga, představuje nepříliš známou tvář Japonska mimo svou rodnou zemi. Nevázaný, divoký duch obyvatel rybářských vesnic ostrovů jižního Japonska, horských vesniček, tuláků podsvětí velkých měst, daleko od učesaných čajových salonů vznešené společnosti, který bez peněz a bez domova od konce druhé světové války prochodil velkoměsta, hory a pobřeží oceánů čtyř světadílů. Nepoután zaměstnáním, domácností, náboženskou či politickou ideologií, byl schopen vidět jasně. Výbor poezie v překladu Jiřího Weina.

BUDDHISMUS – MAHÁJÁNA – PRAMENNÉ TEXTY V 1. století př. n. l. se začínají v severní Indii objevovat nové texty, které zásadním způsobem přepisují zavedenou buddhistickou tradici. Literárním skvostem mezi těmito tzv. mahájánovými spisy je Vimalakírtiho sútra (konec 1. stol. n. l.), jejíž ústředním tématem je dodnes převratná myšlenka neduality vnímání. Zatímco v Indii se tento zdramatizovaný výklad nauky netěšil širší oblibě, jeho úspěch ve východní Asii byl dechberoucí. Důvodem této popularity, která ale nikdy nepřerostla v kult, může být fakt, že zatímco většina buddhistických spisů je přímočarým dialogem Buddhy s některým z jeho žáků, Vimalakírtiho sútra se vyznačuje zápletkou a propracovaným dějem, jehož hlavním protagonistou není putující asketa Šákjamuni, ale laický stoupenec mahájány ponořený do světa plného nedokonalostí. Jednou z těchto nedokonalostí je „nemoc“, kterou na sebe Vimalakírti v samém začátku sútry bere a od níž se následně odvíjí celá filozofická diskuze. Ta svou bohatou představivostí a propojením různých světů bortí zavedené představy svých aktérů o čase, prostoru a o tom, co lze, či nelze vyjádřit jazykem. Překlady Vimalakírtiho sútry do západních jazyků až donedávna vycházely výhradně z čínských a tibetských interpretací sútry, naproti tomu český překlad je převodem nově objeveného (1999) sanskrtského rukopisu. Ke kořenovému textu je pak přidán výběr z komentářů slavného překladatele do čínštiny Kumáradžívy a jeho dvou spolupracovníků, který tvoří druhou část knihy. Samotný text je doplněn poznámkami, předmluvou a doslovem překladatele. Jan Vihan vystudoval sinologii a sanskrt v anglo-americkém prostředí, dlouhodobě pobýval v Indii a v Číně. Působí v Orientálním ústavu AV ČR a externě vyučuje buddhismus na Ústavu asijských studií FF UK a stejnojmenné katedře UPOL.