DharmaGaia strana 12 z 17

Juliiny otázky (1970). Na jejich problematiku pak přímo navazuje tzv. Doslov (1988). Různé aspekty úvodního eseje rozvíjí pak Pár stránek (1974), Páté pojednání o ontologii (1975), Markétě Machovcové (1979), Úvaha o eschatologii (1979), Nesubstanční ateis

Autorka ve své světově proslulé knize odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání. V knize, kterou napsala již v r. 1975, velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují „léčit“ své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním „něčeho“, co nalézt nelze. Našemu vlastnímu životu tak dává úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní.

Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině.

Čínská novela z r. 1935 nově přepracovává námět oblíbený již v tradiční čínské literatuře - setkání ctnostného muže s nevhodnou ženou. Bohatý obchodník však není až tak úctyhodný a kráska v nesnázích je spíše než femme fatale jen dívkou, která využívá všech možností, jak postoupit po společenském žebříčku.

Autorka přednáší dějiny čínské filosofie v Paříži. Její přehledné dějiny zahrnují čínské myšlení od nejstarších dob dynastií Šang a Čou, přes věštebnou Knihu proměn (I-ťing), taoismus, konfucianismus, buddhismus a další filosofické školy až po začátek 20. století, ovlivněný evropskou filosofií. Výklad je úzce vázán na rozbory ukázek z děl filosofů. Bohatá bibliografie světové i české literatury.

Stylizovaný cestovní deník Macua Bašóa, nejslavnějšího japonského básníka haiku. Vytříbené dílo haibunové prózy, kde próza i haiku jsou v dokonalé rovnováze a kde nadčasová identita míst i jejich kulturní rozmanitost splývá v dokonalou harmonickou symfonii. Vrcholný příklad hlubokého poetického vcítění do japonské krajiny. Knihu doprovází dvanáct barevných dřevořezů Kamedy Bósaie (zač. 19 stol.). Doslov o K. Bosaiovi napsala Helena Honcoopová.

Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině.

Autorka přednáší dějiny čínské filosofie v Paříži. Její přehledné dějiny zahrnují čínské myšlení od nejstarších dob dynastií Šang a Čou, přes věštebnou Knihu proměn (I-ťing), taoismus, konfucianismus, buddhismus a další filosofické školy až po začátek 20. století, ovlivněný evropskou filosofií. Výklad je úzce vázán na rozbory ukázek z děl filosofů. Bohatá bibliografie světové i české literatury.

Autobiografie americké psychoterapeutky, která popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní energie kundaliní a přivedla autorku k objevování vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti do každodenního života.

Období raného středověku v Číně zahrnuje zhruba čtyři sta let na počátku našeho letopočtu. Je to doba politické roztříštěnosti a krvavých bojů o moc, ale také doba rozmachu čínské kultury, jenž v řadě ohledů předurčil další vývoj čínské literatury, filosofie i výtvarného umění. Společenská elita té doby se obklopovala přepychem a potrpěla si na vytříbený vkus. Na císařských dvorech a dvorech princů se skládaly básně a mnozí příslušníci aristokracie a význační politici té doby byli zároveň uznávanými básníky i stylisty. V tomto prostředí se rozvinuly složité pohřební a vzpomínkové obřady, doprovázené recitací smutečních skladeb, které doposud unikaly zájmu literárních historiků. Studie Olgy Lomové a Yeh Kuo-lianga si klade za cíl tyto rituální texty představit, a otevřít tak nový pohled na čínskou klasickou literaturu. Přeložené a komentované ukázky jsou zároveň svědectvím o světě čínské středověké aristokracie, o hodnotách, které vyznávala, i o dobových představách o smrti a záhrobí.

Období raného středověku v Číně zahrnuje zhruba čtyři sta let na počátku našeho letopočtu. Je to doba politické roztříštěnosti a krvavých bojů o moc, ale také doba rozmachu čínské kultury, jenž v řadě ohledů předurčil další vývoj čínské literatury, filosofie i výtvarného umění. Společenská elita té doby se obklopovala přepychem a potrpěla si na vytříbený vkus. Na císařských dvorech a dvorech princů se skládaly básně a mnozí příslušníci aristokracie a význační politici té doby byli zároveň uznávanými básníky i stylisty. V tomto prostředí se rozvinuly složité pohřební a vzpomínkové obřady, doprovázené recitací smutečních skladeb, které doposud unikaly zájmu literárních historiků. Studie Olgy Lomové a Yeh Kuo-lianga si klade za cíl tyto rituální texty představit, a otevřít tak nový pohled na čínskou klasickou literaturu. Přeložené a komentované ukázky jsou zároveň svědectvím o světě čínské středověké aristokracie, o hodnotách, které vyznávala, i o dobových představách o smrti a záhrobí.

Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.-3. stol. př. n. l.), svým kulturním významem srovnatelné s biblí. Základní texty hinduismu, jógy a indické filosofie i východisko buddhismu. Třináct starých indických posvátných textů - nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní - ze sanskrtských originálů přeložil indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary ad. myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů. Za překlad tohoto díla obdržel Státní cenu. Krátké období zhruba pěti set let v 8.-3. stol. př. n. l, kdy nejstarší upanišady vznikaly, považují současní filosofové za osovou dobu lidských dějin (Jaspers), protože tehdy se zformovaly základy světového myšlení, jak jej známe prakticky až do současnosti. V té době totiž žili nejvýznamnější řečtí filosofové i izraelští proroci, perský Zarathuštra, upanišadoví myslitelé, Buddha, Lao-c&apos i Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Zatímco ranější védské texty se soustřeďovaly na spojení mezi rituálem a vesmírnými sférami, zájem upanišadových myslitelů se přesunul na lidskou osobu pátrají po spojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi. Domnívali se, že vesmír představuje předivo vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech. Závěrem upanišad je pak rovnice: átman, podstata já , se rovná brahma, nejzazší realita světa. Upanišady nevytvořily žádný ucelený filosofický systém, ale nabízejí spíše bohatý zdroj podnětů k zamyšlení a domýšlení. Dodnes však představují jsou jedny z nejdůležitějších a nejvlivnějších indických posvátných knih. Některé z nich tvoří základní texty hluboké indické filosofie advaita-védanty, jiné ovlivnily různé sekty lidového hinduismu i asketickou jógu. Rovněž tvořily myšlenkové i východisko buddhismu a džinismu. Prostřednictvím buddhismu pak ršiové předali toto hluboké duchovní dědictví i ostatním národům Asie. V 19. století ovlivnily rovněž řadu západních myslitelů (mj. A. Schopenhauer, u nás např. O. Březina ad.). I dnes se na ně odvolávají nejvýznamnější učitelé jógy na Západě.

Teoretické výklady o dzogčhenu, esenci všech tantrických systémů, jsou spojeny s osobními vzpomínkami autora do fascinujího celku, jenž ukazuje autentickou podobu tibetského buddhismu. Dodatek A: Zrcadlo Dodatek B: Longde Dodatek C: Stručná biografie

Pití čaje má v Číně tisíciletou tradici. Lu Jü (733-804), čínský literát a čajový mistr z období dynastie Tchang, ve své knize Čcha-ťing jako první shromáždil a utřídil všechny tehdejší znalosti o původu, pěstování, sběru, zpracování, přípravě i způsobech pití čaje. Jeho dílo tak sehrálo klíčovou úlohu při formování rafinované čajové kultury, která dnes oslovuje i nás, „západní barbary". Doplněno dobovým komentářem. Základní příručka pro všechny čajomily!

Příběhy a podobenství významného meditačního mistra současné thajské lesní tradice théravádového buddhismu.

Komentáře a vyučující dopisy k deseti vybraným kong-anům a několik dodatků osvětlujících blíže praxi zenové školy Kwan Um. Kong-an je jedinečný a pro zenovou tradici typický rys, díky němuž se zen hned na první pohled liší od ostatních buddhistických praktik, ale i jiných duchovních tradic. Ve své původní podobě je kong-an zdánlivě nelogická otázka, kterou zenový učitel klade svému žákovi, aby vyzkoušel jeho mysl.