DharmaGaia strana 12 z 17

Autorka ve své světově proslulé knize odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání. V knize, kterou napsala již v r. 1975, velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují „léčit“ své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním „něčeho“, co nalézt nelze. Našemu vlastnímu životu tak dává úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní.

Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině.

Autorka přednáší dějiny čínské filosofie v Paříži. Její přehledné dějiny zahrnují čínské myšlení od nejstarších dob dynastií Šang a Čou, přes věštebnou Knihu proměn (I-ťing), taoismus, konfucianismus, buddhismus a další filosofické školy až po začátek 20. století, ovlivněný evropskou filosofií. Výklad je úzce vázán na rozbory ukázek z děl filosofů. Bohatá bibliografie světové i české literatury.

Autobiografie americké psychoterapeutky, která popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní energie kundaliní a přivedla autorku k objevování vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti do každodenního života.

Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině.

Čínská novela z r. 1935 nově přepracovává námět oblíbený již v tradiční čínské literatuře - setkání ctnostného muže s nevhodnou ženou. Bohatý obchodník však není až tak úctyhodný a kráska v nesnázích je spíše než femme fatale jen dívkou, která využívá všech možností, jak postoupit po společenském žebříčku.

Autorka přednáší dějiny čínské filosofie v Paříži. Její přehledné dějiny zahrnují čínské myšlení od nejstarších dob dynastií Šang a Čou, přes věštebnou Knihu proměn (I-ťing), taoismus, konfucianismus, buddhismus a další filosofické školy až po začátek 20. století, ovlivněný evropskou filosofií. Výklad je úzce vázán na rozbory ukázek z děl filosofů. Bohatá bibliografie světové i české literatury.

Stylizovaný cestovní deník Macua Bašóa, nejslavnějšího japonského básníka haiku. Vytříbené dílo haibunové prózy, kde próza i haiku jsou v dokonalé rovnováze a kde nadčasová identita míst i jejich kulturní rozmanitost splývá v dokonalou harmonickou symfonii. Vrcholný příklad hlubokého poetického vcítění do japonské krajiny. Knihu doprovází dvanáct barevných dřevořezů Kamedy Bósaie (zač. 19 stol.). Doslov o K. Bosaiovi napsala Helena Honcoopová.

Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.-3. stol. př. n. l.), svým kulturním významem srovnatelné s biblí. Základní texty hinduismu, jógy a indické filosofie i východisko buddhismu. Třináct starých indických posvátných textů - nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní - ze sanskrtských originálů přeložil indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary ad. myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů. Za překlad tohoto díla obdržel Státní cenu. Krátké období zhruba pěti set let v 8.-3. stol. př. n. l, kdy nejstarší upanišady vznikaly, považují současní filosofové za osovou dobu lidských dějin (Jaspers), protože tehdy se zformovaly základy světového myšlení, jak jej známe prakticky až do současnosti. V té době totiž žili nejvýznamnější řečtí filosofové i izraelští proroci, perský Zarathuštra, upanišadoví myslitelé, Buddha, Lao-c&apos i Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Zatímco ranější védské texty se soustřeďovaly na spojení mezi rituálem a vesmírnými sférami, zájem upanišadových myslitelů se přesunul na lidskou osobu pátrají po spojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi. Domnívali se, že vesmír představuje předivo vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech. Závěrem upanišad je pak rovnice: átman, podstata já , se rovná brahma, nejzazší realita světa. Upanišady nevytvořily žádný ucelený filosofický systém, ale nabízejí spíše bohatý zdroj podnětů k zamyšlení a domýšlení. Dodnes však představují jsou jedny z nejdůležitějších a nejvlivnějších indických posvátných knih. Některé z nich tvoří základní texty hluboké indické filosofie advaita-védanty, jiné ovlivnily různé sekty lidového hinduismu i asketickou jógu. Rovněž tvořily myšlenkové i východisko buddhismu a džinismu. Prostřednictvím buddhismu pak ršiové předali toto hluboké duchovní dědictví i ostatním národům Asie. V 19. století ovlivnily rovněž řadu západních myslitelů (mj. A. Schopenhauer, u nás např. O. Březina ad.). I dnes se na ně odvolávají nejvýznamnější učitelé jógy na Západě.

Období raného středověku v Číně zahrnuje zhruba čtyři sta let na počátku našeho letopočtu. Je to doba politické roztříštěnosti a krvavých bojů o moc, ale také doba rozmachu čínské kultury, jenž v řadě ohledů předurčil další vývoj čínské literatury, filosofie i výtvarného umění. Společenská elita té doby se obklopovala přepychem a potrpěla si na vytříbený vkus. Na císařských dvorech a dvorech princů se skládaly básně a mnozí příslušníci aristokracie a význační politici té doby byli zároveň uznávanými básníky i stylisty. V tomto prostředí se rozvinuly složité pohřební a vzpomínkové obřady, doprovázené recitací smutečních skladeb, které doposud unikaly zájmu literárních historiků. Studie Olgy Lomové a Yeh Kuo-lianga si klade za cíl tyto rituální texty představit, a otevřít tak nový pohled na čínskou klasickou literaturu. Přeložené a komentované ukázky jsou zároveň svědectvím o světě čínské středověké aristokracie, o hodnotách, které vyznávala, i o dobových představách o smrti a záhrobí.

Období raného středověku v Číně zahrnuje zhruba čtyři sta let na počátku našeho letopočtu. Je to doba politické roztříštěnosti a krvavých bojů o moc, ale také doba rozmachu čínské kultury, jenž v řadě ohledů předurčil další vývoj čínské literatury, filosofie i výtvarného umění. Společenská elita té doby se obklopovala přepychem a potrpěla si na vytříbený vkus. Na císařských dvorech a dvorech princů se skládaly básně a mnozí příslušníci aristokracie a význační politici té doby byli zároveň uznávanými básníky i stylisty. V tomto prostředí se rozvinuly složité pohřební a vzpomínkové obřady, doprovázené recitací smutečních skladeb, které doposud unikaly zájmu literárních historiků. Studie Olgy Lomové a Yeh Kuo-lianga si klade za cíl tyto rituální texty představit, a otevřít tak nový pohled na čínskou klasickou literaturu. Přeložené a komentované ukázky jsou zároveň svědectvím o světě čínské středověké aristokracie, o hodnotách, které vyznávala, i o dobových představách o smrti a záhrobí.

Teoretické výklady o dzogčhenu, esenci všech tantrických systémů, jsou spojeny s osobními vzpomínkami autora do fascinujího celku, jenž ukazuje autentickou podobu tibetského buddhismu. Dodatek A: Zrcadlo Dodatek B: Longde Dodatek C: Stručná biografie

Pití čaje má v Číně tisíciletou tradici. Lu Jü (733-804), čínský literát a čajový mistr z období dynastie Tchang, ve své knize Čcha-ťing jako první shromáždil a utřídil všechny tehdejší znalosti o původu, pěstování, sběru, zpracování, přípravě i způsobech pití čaje. Jeho dílo tak sehrálo klíčovou úlohu při formování rafinované čajové kultury, která dnes oslovuje i nás, „západní barbary". Doplněno dobovým komentářem. Základní příručka pro všechny čajomily!

V posledních desetiletích se jen s malou nadsázkou dá říci, že v Indii ženy ovládly hindskou literární scénu. Tento sborník povídek přináší dvacet povídek od šesti předních hindských spisovatelek. Všechny dávají čtenáři především nahlédnout do duševního života dnešních Indů, do indické mentality bez iluzí a bez pomluv. Vesměs podávají netradiční, někdy až překvapivé obrázky reality, v níž žijí. Jejich vlastní ženský pohled, oproštěný jak od ukřivděné sebelítosti, tak od zbytečné agresivity, zejména demytizuje indickou ženu a představuje nám některé její podoby, s jakými by si asi i naše čtenářky rozuměly. Přitom se současné autorky na téma ženy nespecializují a nezůstávají jen u tzv. ženských problémů. Reflexe měnícího se světa, osudy chudnoucích středních vrstev, osudy indických imigrantů na Západě jsou jen některá témata pestré palety námětů těchto povídek.

Komentáře a vyučující dopisy k deseti vybraným kong-anům a několik dodatků osvětlujících blíže praxi zenové školy Kwan Um. Kong-an je jedinečný a pro zenovou tradici typický rys, díky němuž se zen hned na první pohled liší od ostatních buddhistických praktik, ale i jiných duchovních tradic. Ve své původní podobě je kong-an zdánlivě nelogická otázka, kterou zenový učitel klade svému žákovi, aby vyzkoušel jeho mysl.

Průvodce amerického psychoterapeuta vycházející ze starého učení Tibetské knihy mrtvých i poznatků moderní vědy. Kniha je cenným přínosem k pochopení procesu vědomého umírání. Předmluva J. S. dalajlamy.