Dokořán strana 77 z 79

Před dvěma a půl tisíci lety byla sepsána kniha Umění války, jejíž myšlenky ovlivňují způsoby vedení válek dodnes. Přesto jejím hlavním poselstvím není návod, jak vést úspěšně vojenské operace, ale to, aby vojska nevedla zbytečnou válku proti Nebi, kterou nakonec nelze vyhrát. Válka je, ať chceme, nebo ne, významnou součástí našich dějin a v mnoha případech i našich životů. Je výhodné jí rozumět. Václav Cílek v této knize předkládá svoji interpretaci Sunova spisu na základě několika zásadních anglických překladů. Vzhledem k povaze pramenů je zjevné, že nejde o sinologické dílo, ale o pokus o poctivý čtenářský překlad. Ostatně, existují dva, navzájem se doplňující druhy znalců ? ti, kdo umí čínsky, a ti, kdo dlouhou dobu srdcem prožívali východní poezii a aspoň trochu žili životem horského poustevníka, byť na částečný úvazek. Ti první někdy při překládání ztratí srdce textu a těm druhým se stává, že v zrcadle původního textu nespatří odkaz vzdálené země, ale svoji vlastní tvář.

Proč s posledním ruským carem zastřelili i jeho kuchaře? Kdo se staral o Stalinův jídelníček v jeho tajné dače nedaleko Moskvy? Co dostávali k jídlu první likvidátoři černobylské katastrofy? Nová kniha Witolda Szabłowského tematicky navazuje na bestseller Jak nakrmit diktátora, tentokrát se však autor vydává po stopách kuchařů, před jejichž očima a nad jejichž pokrmy se utvářely dějiny Ruska a Sovětského svazu. V osmnácti příbězích vypráví osudy lidí, kteří vařili vůdcům země od Mikuláše II. až po Putina, ale také sovětským vojákům v Afghánistánu. Setkává se s pamětníky hladomoru na Ukrajině a blokády Leningradu, zavede nás „do kuchyně“ v obležené mariupolské továrně Azovstal. Prozradí, co jedli první kosmonauti, ale také se snaží přijít na to, kolik pravdy je na Putinově historce, že jeho dědeček vařil pro Lenina a Stalina. Především je ale tato kniha o tom, jak může být zdánlivě nevinné kuchařské umění zneužito k politickým cílům a jak ruské impérium po celé věky zdatně krmí své obyvatele propagandou. Když nahlédneme pod pokličku ruského režimu, naskytne se nám unikátní pohled na osud země od posledních záchvěvů carismu až po dnešní dobu. Ten je navíc doplněný řadou receptů různorodé kulinářské kultury Ruska a dalších národů SSSR.  

Jak se dá rozdělit čára na tři stejné díly? Nebo na pět? A na sedm? Lze nějakým jednoduchým způsobem propojit harmonii a geometrii? Co je onen tajemný "diagram", o němž se zmiňovali starověcí myslitelé? Adam Tetlow nám v této průkopnické knížce odhaluje dávno zapomenutý "helikón", základní diagram využívaný starověkými umělci a řemeslníky. Můžeme s údivem sledovat, jak s pomocí tohoto magického geometrického obrazce vznikají zlomky, hudební harmonie, pythagorejské trojúhelníky, perspektiva a řada dalších věcí.

Každý z nás se v životě potkal s kulturní diplomacií, i když si toho nemusel být vědom. Za řadou výstav, koncertů, happeningů, konferencí nebo filmových projekcí stojí práce kulturních diplomatů, kteří veřejnosti ukazují svou zemi prostřednictvím kultury. Kulturní diplomacie je jedním z nástrojů zahraniční politiky, v repertoáru diplomatických možností má ale velmi zvláštní místo: dodává diplomacii lesk a šmrnc a neuzavírá se za zdi velvyslanectví. Autorky navazují na úspěšný podcast Jazzman versus špioni a přibližují českou kulturní diplomacii formou dilemat, která ve své práci řeší ambasadoři kultury. Nabízí obrázek současné české kulturní diplomacie a přispívají tak k diskusi o roli kultury v české zahraniční politice. Vychází ve spolupráci s Českými centry.

Proč bez detailu nelze nazřít celek? Čím se liší fakt od faktu prezentovaného čtenářům? Je skutečně Chladnokrevně Trumana Capoteho prvním románem non-fiction? K čemu může reportérovi posloužit hodně dlouhá šála? Proč je Hanna Krallová Mondrianem reportáže, a nikoli Chagallem? Jak Ryszard Kapuściński využíval své spisovatelské svobody? Je reportáž gonzo jen Amerika na drogách? ""Slovo plní v reportáži úlohu svědka. Svědkové se však bohužel čas od času míjejí s pravdou, i když předtím přísahali, že nebudou lhát,"" říká Szczygieł. ""My, reportéři a reportérky, se ocitáme v trojitém klinči (ve sportu nic takového nejspíš neexistuje, ale chci tím zdůraznit komplikovanost situace). Na jedné straně je svět, jehož setrvačníkem bývá lež, a máme tu i zpovídané osoby, jejichž paměť není vždy stoprocentní. Na druhé straně jsme tu pouze my sami: naše oči, naše uši a naše mozky, a tedy jen dost omezený percepční aparát. Na třetí straně pak stojí neobjektivní, poněkud svévolný jazyk, který nedokáže být věrohodným svědkem."" Nová kniha Mariusze Szczygieła je vyznáním lásky k reportáži a současně četbou pro milovníky tohoto žánru i pro všechny ostatní, kdo mají určité pochybnosti o jeho věrohodnosti. Zároveň však může posloužit jako příručka těm, kteří se sami chystají psát. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.

Známý soudobý teoretický fyzik a nadšený popularizátor vědy Carlo Rovelli se ve své knize zaměřuje na zrod a interpretaci snad nejpozoruhodnější fyzikální teorie všech dob - kvantové mechaniky. Její základy položil Werner Heisenberg na odloučeném ostrově Helgoland v polovině 20. let minulého století a poznatky teorie se dodnes vymykají našim zažitým představám o fungování fyzikálního světa. Vědci se snažili vypořádat s podivuhodností kvantové mechaniky různými způsoby, například zaváděním nekonečného množství paralelních vesmírů, skrytých proměnných nebo předpovídáním dosud nepozorovaných fyzikálních mechanismů. Ani s jedním z těchto řešení se však Rovelli neztotožňuje a tvrdí, že k pochopení teorie je nutné opustit myšlenkové mantinely klasické fyziky a zásadně proměnit způsob, jakým nahlížíme na realitu a naše místo v ní. Rovelli znovu dokazuje, že dokáže poutavě, napínavě a srozumitelně líčit složitá témata pohybující se na pomezí fyziky a filozofie. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Představte si, že budeme dlouho dopředu vědět, s jakou pravděpodobností se u nás vyvine rakovina, že budeme mít k dispozici personalizované poznatky o svých genech, orgánech a buňkách nebo že snadno a přesně zjistíme, na jakou stravu si potrpí náš mikrobiom. Kniha Tajemství těla imunologa Daniela M. Davise ukazuje, jak vizionářští vědci odhalují neviditelný a utajený vesmír uvnitř každého z nás a jak se díky jejich práci stávají realitou dříve netušené možnosti. Autor se zaměřuje na šest klíčových oblastí - buňky, vývoj plodu, imunitní systém, mozek, mikrobiom a genom - a předkládá zcela nový biologický pohled na lidské tělo. Srozumitelně a s využitím nejnovějších vědeckých poznatků rozvíjí naše povědomí o tom, jak lidské tělo funguje, čeho je schopno, jak ho chránit před nemocemi a co v tomto směru pro nás všechny chystá budoucnost. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Provokativní básník, prozaik a výtvarník židovského původu František Gellner bývá označován za anarchistu, bohéma a buřiče. Hlavní osou jeho veršů je skutečně hořká ironie. Často deziluzivním osobním zpovědím se nejlépe daří v prostředí šantánů, kaváren, pivnic a nočních ulic na předměstí. Až dychtivá touha po lásce ale pravidelně naráží na prodejnou sexuální podstatu a tragickou banalitu milostných vztahů. Výbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa a Radosti života i ze sbírky Nové verše a několik básní z pozůstalosti.

Dvanáctiletý Robert nesnáší svého učitele matematiky, protože ten nechává své žáky řešit nudné úlohy a ještě ke všemu jim zakazuje používat kalkulačku. Ale potom Robert potká ve snu Číselného čerta, který jako zázrakem vzbudí jeho zájem o tento předmět. Představí mu s vtipem a šarmem svět, ve kterém čísla mohou fascinovat a udivovat a ve kterém matematika není tak bezútěšná, jak si mnozí z nás myslí. Číselný čert zkrátka ví, jak matematiku zjednodušit přímo ďábelsky.

Každý majitel čtyřnohého přítele to zná: jednoho dne se rozhodnete pořídit si psa s tím, že vám obohatí život. Jakmile tento krok učiníte, s úžasem zjistíte, že místo abyste ovládali psa, pes zcela ovládá vás. Váš byt se změní ve velkou psí boudu, přestává mít smysl čistit a vysávat auto, s vodítkem chodíte i na jednání, když se s psíkem nepodělíte o nejlepší kousek pečínky, připadáte si provinile a toho, kdo se na vašeho miláčka oboří, byste nejraději zakousli. Svému pejskovi dokážete odpustit jakoukoliv lumpárnu, bitku a trapas, který kvůli němu musíte zažít, jediné, co mu neodpustíte, je, když vás opustí navždy...

Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století. Radek Mikuláš se však ve svých „Vědeckých lekcích“ pro Lidové noviny pokoušel a nadále pokouší běh doby komprimovat tak, aby z něho vystoupily předměty nadějí častěji než jinde všudypřítomné věštby katastrof.

Hoznauer bývá označován za živoucí legendu pražských češtinářů ve třídách či posluchárnách strávil více než čtyřicet let. Tato kniha je nejen sledem nejrůznějších školních historek, včetně autorových vlastních trapasů a pedagogických poklesků, ale i humorně podaným obrazem našeho těžce zkoušeného školství v posledním půlstoletí. Každý čtenář poznal školu na vlastní kůži, může tedy Hoznauerovy postřehy srovnávat s osobní zkušeností. Možná však leckoho překvapí, co všechno se ve škole dá prožít a že kantorské povolání může být i velmi tvořivé a dobrodružné...