Eminent strana 32 z 53

"Náš svět je plný skrytých tajemství, z nichž nejzáhadnější je sama lidská mysl. Příběh dívky Alapču, která se vydává do světa, aby v něm našla „opravdového člověka“, který by jí pomohl odhalit smysl jejího života. Vnitřní touha ji zavede do vzdálené sibiřské tajgy. Dívka je přesvědčená, že v ní dosud sídlí, chráněná před civilizací, pradávná moudrost. V krajině, kde se přírodní síly personifikují do četných bytostí, potkává starce, o kterém se domnívá, že je šamanem, znalcem všech tváří přirozena i nadpřirozena. Zatímco se dívka nechce vzdát svého výkladu skutečnosti zuří kolem živel ohně a zlý duch Chargí ničí les, rozhněván sobectvím nenasytných lidí, kteří porušili rovnováhu a prastaré zákony. Kniha STÍNY NA KUPECKÉ STEZCE nese prvky magického realismu. Je jakýmsi pokusem nazřít ničivý proces odehrávající se v tradičních kulturách na různých místech naší planety. Divoký les zde symbolizuje nejen nespoutanou duši Matky Země, ale také podstatnou část lidské duše, kterou nelze opomenout a zanedbávat. Alapču hledá právě tuto část své duše, ale ještě o tom neví. Je zapletená ve svých projekcích jako v pavučině a všude naráží jen na sebe, na své zrcadlení. Její pomýlení vrcholí až do té míry, že se ocitne v ohrožení života. A navzdory obrovskému riziku, které nevědomky podstupuje, se právě Kulisó stává prostředníkem pro zjevení jejího poznání, nebo také zralosti. V nedobrovolném procesu učení se u „sibiřského šamana“ pak Alapču objevuje křehkost vlastního bytí a hodnotu svého života. Podobně jako Alapču jsme zapletení ve svých představách o sobě a o životě. Uvěznění ve spletité pavučině projekcí. Utlačená duše nám o svém strádání dává vědět jen prostřednictvím jemných signálů, které sotva kdy můžeme zachytit. Něco nevysloveného nám chybí… Pokud však porozumíme, že hledání mimo sebe nebere konce, pochopení nakonec přijde. Poklad se skrývá uvnitř – je jím tajemný zdroj našeho vlastního života."

Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

První verze této knihy vznikala na samém počátku 21. století. V té době začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc let později východní Byzance, které ve svých miléniích tvořily vrcholy civilizačních snah lidstva. U obou zaniklých civilizací přispěl k jejich pádu pod vnějšími útoky také vnitřní kulturní, morální a politický kolaps. Ten dnes probíhá téměř podle stejné šablony v obou dědických civilizacích, jimiž jsou Západ a Rusko. Po pádu komunismu se u nich očekávalo sblížení, místo něhož se opět dostávají do nesmyslného konfliktu, který odvádí pozornost jich i celého světa od ohrožení společných hodnot a oslabuje jejich schopnost sebeobrany. Jak západní svět, tak i současné Rusko jsou postiženy akutní ztrátou pudu sebezáchovy a náměsíčnou hypnózou, která podle všeho neodvratně směřuje k pasivní a masivní sebevraždě. Tato knížka se v rozšířeném pohledu pokouší probudit všechny, jimž na přežití civilizace záleží, a přimět je k přemýšlení, jak jejímu zániku zabránit. Pokud je to ještě možné.

Příčiny, souvislosti, důsledky a možnosti řešení nemocí a problémů spojených s jídlem, tak zní podtitul této knihy. Procházíme v ní společně s potravinami, které konzumujeme během celého dne, zároveň i dějinami lidské stravy. Vysvětlujeme historické důvody, proč nám mnohé z našich základních jistot, například pšenice nebo mléko, dnes spíš škodí než prospívají. Strava ovlivňuje zdravotní stav mnohem víc, než jsme se dosud domnívali. Chceme vám naznačit, že nad každým soustem jídla nebo douškem nápoje byste se měli zamyslet. Jídlo měnilo osudy našich předků, ovšem to, co jedli naši rodiče nebo prarodiče, se za necelé půlstoletí novodobého zemědělství a chovu hospodářských zvířat změnilo stejně významně jako způsob zpracování. Naše společnost vyměnila kvalitu prožitku za kvantitu. Syntetická antibiotika a pesticidy z obilných, zeleninových nebo ovocných polí nás nevídaným způsobem každodenně zatěžují. Často netušíme, co vlastně jíme. Nevíme o přítomnosti cizorodých látek a alergenů, které způsobují poruchy metabolismu, nebo o neustále stoupající chemizaci naší stravy. Kvůli tomu musíme změnit skladbu potravin i způsob jejich přípravy. Vedle poznání příčin, souvislostí a pochopení nabízí tato kniha řešení. Je jich mnohem víc, než předpokládáte, a výběr záleží jenom na vás. MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař společně napsali knihy Svět přírodních antibiotik, Zdraví v ohrožení — Hořká pravda o sladkém cukru a její volné pokračování Tak chutná štěstí s recepty na sladká jídla bez použití rafinovaného cukru.

Lidé si zvykli na to, že se v případě zdravotních potíží pokoušejí léčit svoje fyzické tělo. Člověk ovšem má také mysl a duši a jedno přitom ovlivňuje druhé. Proto je zdraví otázkou rovnováhy mezi tělem, myslí a duší. Nespokojenost, nenávist nebo závist je zatěžují a vytvářejí podhoubí pro vážné zdravotní problémy. V těle se potom nahromadí nejrůznější negativní energie, které mění elektrochemické pochody v těle. Místo zásaditých procesů tak vznikají kyselinotvorné, a ty po čase začnou poškozovat náš organismus. Tato kniha pomůže k tomu, aby se dokázaly prakticky srovnat všechny naše energetické úrovně. Autor v ní jednoduchým způsobem předkládá návody a recepty pro ozdravení a obrací pozornost k prostředkům, které máme doslova na dosah ruky, jsou účinné a každému běžně dostupné. Kromě jiného přibližuje pravidla energetického vyrovnání organismu, nebo co prozradí diagnóza podle dechu. Podrobně popisuje ozdravení pomocí stravy a řady méně známých terapií, například vlastními vibracemi, jógou prstů i praktickým využitím orgonů a orgonitů, jejichž objevitelem byl legendární Wilhelm Reich.

Dílo Barbory Myslikovjanové upoutá na první pohled svou výraznou emotivní silou. Teprve v dalších vrstvách pronikáme do příběhu bolesti a zjišťujeme, co všechno se může skrývat ve slupce klišé nevinného dětství, které pro mnohé s odstupem času bývá spojováno se ztraceným rájem. Každý obraz mladé malířky (studující v ateliéru Vladimíra Kokolii na AVU) působí zvláštní subtilní atmosférou jakéhosi návodu na rodinné štěstí. Figurální kompozice s bravurně zvládnutou psychologií v nás vyvolávají zvědavost, protože každá souvisí s tou předchozí. Obrazy působí jako sekvence z neorealistického filmu. Operují s prudce kontrastní barevností a ne vždycky na nich vystupují děti v lichotivých souvislostech. Na současné umělecké scéně se Barbora Myslikovjanová zjevuje jako výrazný individuální solitér s autentickou hodnotou vlastního života odrážejícího se v jejím díle. Samostatnou uměleckou publikaci obsahující 155 reprodukcí obrazů a kreseb rytmizují ukázky z autorčiny silné literární tvorby.

Kniha Poslední naděje civilizace navazuje na bestseller Jak zabit civilizaci. Dokumentuje dobu od přelomových událostí historické imigrační vlny léta 2015 a nabízí hlubší vhled do příčin a kořenů sebevražedné mánie západní civilizace. Vydává tak zoufalý výkřik k probuzeni z iluzí a sebeklamů růžovými brýlemi vnímané reality a vykresluje skutečný obraz vystupující z mlhy ideologické zaslepenosti. V podrobně dokumentovaných událostech popisuje šíři kolonizace a hloubku islamizace západní Evropy, prudké tempo islamizace Ameriky za Obamova prezidentství, kolaps Blízkého východu a jeho pád do brutálního chaosu a ničím nezastavovaný růst síly a agresivity spojený se sofistikovanou strategií radikálního islámu. Ukazuje, jak a proč prohlubující se psychické poruchy západních elit vhánějí celou civilizaci do propasti, a přibližuje poslední naděje na záchranu Evropy před kulturním a civilizačním zánikem. Vkládá je především do střední Evropy jako poslední dosud nekolonizované a multikulturní politickou korektností neomámené evropské části, jejímž osudovým posláním je vyrůst ze své domnělé malosti a uchovat zdravý rozum, tak jako kdysi Západ zachránil zdravý rozum a civilizovaný život jí.

Na ploše více jak třiceti ukázek interpretuje své znalosti k rozmanitým dílům, nejen české provenience, historička umění Michaela Trlíková, která se zabývala nástěnnou malbou Františka Antonína Teppera. V jejím pojetí vyvstává celistvý obraz pompéznosti manýrismu na špičkových dílech Pietera Brueghela, Tintoretta, Aegidia Sadelera, Hendricka Goltzia nebo Crispijn de Passe až po vynikající ukázky děl barokní epochy jako například Matyáše Bernarda Brauna, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa či rokokové skvosty Norberta Grunda, Giovanni Battisty Tiepola nebo Antonia Canaletta.

Životním posláním autorů této jedinečné knihy je vaření. Poprvé se potkali v roce 1978, na Václavském náměstí v kuchyni hotelu Ambassador, kde byl Jaroslav šéfkuchařem a Jiří k němu nastoupil jako kuchařský talent. „Byl to náš progresivní elév,“ vzpomíná nestor českých kuchařů a jeho kolega doplňuje: „Už tehdy jsem si uvědomil, že se pro tohle povolání narodil.“ Jejich životní cesty se pak obloukem osudově protnuly na Barrandově. Čtyři roční období jsou jejich prvním společným knižním projektem. Jaroslav Sapík, špička v kuchařském oboru a propagátor české kuchyně doma i v zahraničí, vaří pro širokou veřejnost a hlavně pro hosty ve svojí rodinné restauraci. Jiří Babica je jeden z našich nejoblíbenějších televizních kuchařů a jeho doménou je vaření určené pro všechny. „Vždycky jsem chtěl, aby si moje recepty zvládnul připravit každý doma sám a měl z vaření radost.“ Rytmus střídajících se ročních období provází i jejich společnou knihu a lahodně se vine celým rokem. Používají při tom hodně surovin, které jsou v dané roční době přirozeně dostupné a patří do ní. K jaru patří kozí sýr, mladé telecí nebo šťovík, k létu třešně a ryby, k podzimu švestky a zvěřina – a zima, to je samozřejmě česká zabijačka. Pokud tomu rozumíte, stane se vám tato kniha radostí i inspirací.