Emitos

Medicínský establishment se stal významným nebezpečím pro zdraví Těmito slovy zahajuje Ivan Illich odvážný a promyšlený útok na mytickou prestiž současné medicíny, jejíž zvyklosti a rituály provozované medicínskými profesionály podrobuje kritickému zkoumání. Neúnavně a s bohatou dokumentací převzatou z uznávaných medicínských zdrojů dokazuje neschopnost medicíny ovlivnit průměrnou délku lidského života, zbytečnost mnoha postupů při léčení nemocí, rozsah škod na zdraví způsobených medicínskými zákroky a neúčinnost mnoha kontraproduktivních medicínsko-politických opatření. Illichova hluboce šokující analýza klinické a sociální reality týkající se chorob vytvořených lékaři zkoumá kulturu zdraví, nemoci a utrpení a obsahuje také historický exkurz do konceptů a obrazů smrti. Jedině uznáním základních a podstatných součástí a prvků osobního zdraví a trváním na nich, prohlašuje Illich, může člověk obnovit integritu svého organismu a svého žití. "Lidé nepotřebují byrokratické zásahy k tomu, aby se milovali, rodili, sdíleli lidské podmínky a umírali. Živoucí lidské vědomí křehkosti, jedinečnosti a vztahovosti činí ze zkušenosti bolesti, nemoci a smrti integrální část života každého člověka. Schopnost nakládat autonomně s touto triádou je základní vlastností jeho zdraví."

Publikace popisuje historický vývoj pivovarnictví v tomto městě na Vysočině. Osudy sladovnické profese jsou zde specifické tím, že se tu prolínají historická měšťanská práva se zásahy šlechty, která v 17. století začala provozovat vlastní pivovar. Oba dva provozy přestaly fungovat na přelomu 19. a 20. století, kdy nedokázaly obstát v konkurenci nově vznikajících průmyslových podniků.

RU je skutečným příběhem vietnamské dívky, utečenky, která spolu s dalšími lidmi opustila Vietnam na člunech. V letech, která následovala po roce 1975, kdy byl Saigon dobyt komunisty, z města uprchlo přes milion Vietnamců. Opustili ho s minimálními prostředky, na člunech a raftech, které se na vlnách potácely jako ořechové skořápky. Tato těžká zkouška jim dala jméno boat people, tzv. „lidé člunů“, které nesou dodnes. Svoji cestu na lodi popisuje Kim takto: „V útrobách naší lodi snoubil se ráj s peklem. Ráj, to byl příslib obratu, lepší budoucnosti, nového života. Peklo, to byly naše strachy – strach z pirátů, ze smrti hladem, strach z otravy sucharem nasáklým motorovým olejem, strach z toho, že dojde voda, strach, že se už nikdy nepostavíme na nohy, strach z močení do červeného hrnce, který koloval z ruky do ruky, strach, aby prašivina na dětské hlavě nebyla nakažlivá, strach, že už nikdy nebudeme šlapat po pevné zemi, strach že už nespatříme rodiče, kteří sedí kdesi v pološeru mezi dvěma stovkami jiných lidí.“ Kim a její rodina nakonec skončily v Granby v Kanadě, kde byli přijati s velkou vřelostí, kterou si mladá dívka zapamatovala provždy. Později poznala město Québec jako nejlepší myslitelnou provincii s nejlepší integrační politikou. Své pocity popisuje takto: „Jsem dítě z Bill 101, frankofilka a frankofonní i ve své duši. Mluvím samozřejmě vietnamsky, ale je to dětská vietnamština, vietnamština z kuchyně. Jazyk, v němž myslím a cítím, je především francouzština.“ Kim své zkušenosti a zážitky zachytila v knize nazvané Ru. Vydavatelská práva byla prodána do Francie, Itálie, Švédska, Německa, Španělska a nyní též do České republiky. Jedná se o pohnuté vyprávění o síle lidského soucitu, které se hluboce dotýká našich duší.

Vztahy matek a dcer jsou utvářeny intenzivními city, které trvají po celý život. Ingrid Riedelová se v této knize zabývá dramatickou situací odloučení dcery od matky, k němuž dochází z důvodu odchodu dcery z rodičovského domu kvůli muži nebo povolání . Autorka nachází odraz této bolestivé situace v antickém mýtu o bohyni plodnosti a obilí Démétře a její dceři Persefoně, která byla unesena bohem podsvětí. Mýtus vypráví o hlubokém zármutku bohyně, jejíž hněv nechá hynout celou zemi a nakonec přinut í nejvyššího mužského boha Dia ke kompromisu - Persefoné bude nadále žít část roku se svým manželem a část roku se svou matkou. Ingrid Riedelová zúčastněně popisuje nejhlubší zoufalství opuštěné matky, ukazuje však také, že k opětovnému shledání dcer y s matkou může dojít, a to na nové úrovni - tato skutečnost byla po staletí oslavována v průběhu eleusínských mystérií. Kniha, která původně vyšla pod názvem Demeters Suche (Démétřino hledání), byla kompletně přepracována a rozšířena o novou kapitol u se spontánními kresbami k mýtu o Démétře.

Básnická sbírka Věchýtek Kasandřin je pátou knihou Pavla J. Hejátka. Je jiná, netypická, plná holanovské a kainarovské lyriky, vzpomínek na lásky i nelásky, první autorova milostná poloha. Čtenáři, kteří znají Hejátkovu dřívější politickou a sociální poezii, ale i odborná literární obec je zde ponechána napospas svému názoru, vkusu, prožitku… Básnická sbírka, která háže zcela bez skrupulí autorovo nitro hladovému čtenáři.

Publikace Pivovar v Olešnici na 32 stranách popisuje historický vývoj měšťanského pivovarnictví v Olešnici na Blanensku. Popsána jsou nejen historická práva, která městečko obdrželo od Pernštejnů, ale i další historický vývoj. Autor se zaměřuje především na 19. století, které v historii pivovarnictví znamená klíčový předěl. Roku 1869 přestala platit středověká práva zajišťující jednotlivým provozům monopol distribuce piva v určitém regionu. Tato změna vedla postupně i ke konci vaření piva v Olešnici. Autor však po roce 1882 sleduje i další vývoj osudu bývalých pivovarských budov, které stály v Olešnici na náměstí hned vedle kostela. Konec jejich existence přinesla až doba po roce 1989.

V centru Fosterova zájmu je vědomý a zodpovědný vztah člověka k přírodě. Jeho důležitost vystupuje do popředí právě v době, kdy nás věda, ústy svých špičkových představitelů, varuje před nebezpečím vyplývajícím z pokračující devastace přírody a předkládá nám katastrofické scénáře budoucího vývoje.S. J. Foster na mytologickém a současném kazuistickém materiálu demonstruje, jaké psychologické a sociální důsledky může mít a má kořistnický postoj člověka k přírodě. Je zřejmé, že my, moderní lidé, stále hrajeme riskantní hru s přírodou rozehranou našimi předky na úsvitu lidských dějin - a ukazuje se, že riziko je obrovské.Autor však také nabízí psychologické řešení současné skličující a traumatizující situace, které nalézá v zaujetí nového postoje k přírodě, ve vytvoření rovnocenného partnerského vztahu s přírodou - nejprve na úrovni individuální a následně kolektivní. Výchozím bodem cesty vedoucí k proměně a rozšíření vědomí může být prožitek smyslu a významu, splynutí s přírodou, prožitek "jednoho světa". Vybaveni schopností rozlišovat, imaginací a kreativitou můžeme vyrazit na cestu, jejíž možný průběh i cíl nastínili alchymisté, J. R. R. Tolkien i C. G. Jung.