Emitos strana 2 z 3

Jungova mapa duše je přehledný a poučený úvod do studia analytické psychologie. Autor se vydává na metaforickou cestu do nitra psýché a nechává se při tom vést mapou načrtnutou C. G. Jungem. Začíná průzkumem povrchu psýché (jáské vědomí), objevuje těžce přístupné oblasti psychického vnitrozemí (komplexy), sleduje tok psychické energie, zkoumá hranice psýché(instinkty, archetypy a kolektivní nevědomí), nachází skryté souvislosti (persona a stín),postupuje přeshluboké vnitrozemí (animus a anima) až k samému středu psýché (bytostné Já), ale nevyhýbá se ani potemnělým zákoutím (synchronicita). Autor si je vědom fundamentálního omezení každé mapy, skutečnosti, že mapa území není území samo, a proto svoje čtenáře upozorňuje: „Jungova mapa nám může ukázat cestu, můžeme díky ní rozeznat hrubé obrysy krajiny, ale nikoli její specifický ráz. Ten musí každý objevit sám pro sebe.“

Trauma nezažívá jen několik málo nešťastných lidí. Ve skutečnosti je jedním ze základních stavebních kamenů našeho života a v té či oné podobě ho zná každý z nás. Narození, stárnutí, nemoci, smrt, lítost, bolest, trápení a beznaděj jsou nevyhnutelné. Žít v blízkosti nepřejících, být odloučeni od těch, které milujeme, a nedostávat, po čem toužíme – to jsou nepříjemné skutečnosti našeho života, i samo bytí v tomto světě často přináší strast, protože se cítíme nevýznamní a pomíjiví. A nakonec i šťastné prožitky nesou závan nespokojenosti, protože nám nedokážou poskytnout trvalé blaho. Bez ohledu na to, jak naplňující jsou, nakonec zase pominou. Trauma patří neodmyslitelně k lidské existenci, můžeme si však vybrat, jak se k němu budeme vztahovat. Můžeme se mu snažit vyhýbat, nebo ho můžeme využívat jako zdroj životního rozvoje. Zatímco západní psychologie nás přesvědčuje, že trauma lze zvládnout, zbavit se ho tím, že nalezneme a pochopíme jeho příčinu, příznivci východních praktik často vidí v meditaci prostředek k povznesení nebo distancování se od nepříjemných a obtěžujících emocí. Oba přístupy jsou podle Epsteina chybné, protože neuvažují o traumatu jako o neoddělitelné součásti života, která však může sloužit jako živná půda dalšího růstu a pomáhat hlubšímu pochopení života. Epstein svůj výzkum začíná analýzou Buddhova života; sleduje, jak smrt jeho matky formovala Buddhův život a ovlivnila vývoj jeho učení. Buddhova duchovní pouť může být pojímána jako výraz utrpení spojeného s jeho dětským traumatem. Buddhův příběh je však pouze jedním z řady příkladů, které Epstein uvádí. Bohatě popisuje svoje vlastní zkušenosti, zážitky svých pacientů, průvodců a učitelů, se kterými se jako psychiatr a praktikující buddhista setkal. Vysvětluje, že trauma je univerzální zkušenost, která se neřídí lidskou logikou a nemusí nás nutně zničit, naopak v nás může probudit schopnost vztahovat se a být vnímavý vůči utrpení druhých. Trauma má velký transformační potenciál, může nás stejně jako Buddhu učinit lidštějšími, laskavějšími a moudřejšími.

Jeffrey K. Zeig v knize Indukce hypnózy představuje základní model hypnotické indukce z ericksonovského pohledu. Záměrem publikace je motivovat čtenáře, aby objevovali možnosti, které v sobě hypnóza skrývá, a dozvěděli se více o přínosu Miltona H. Ericksona, jehož pozoruhodnou hypnotickou metodu lze učinit součástí jakékoli formy terapie a tím zvýšit její efektivitu.

Jason A. Butler vykresluje charakteristický styl archetypové psychoterapie, poukazuje na její specifika, různorodý způsob práce se sny a fantazijními obrazy, snaží se popsat jedinečný příspěvek, který archetypová psychologie přináší terapeutické praxi. Tvůrce a hlavní mluvčí archetypové psychologie James Hillman (1926–2011) byl plodný a nadaný spisovatel a pravděpodobně nejvlivnější jungovský teoretik po Jungovi. Na rozdíl od Jungovy analytické psychologie a Freudovy psychoanalýzy, které Hillman vytrvale kritizoval, zpochybňoval a revidoval, archetypová psychologie necílí pouze na individuálního člověka, ale důsledně se věnuje širší kultuře, dějinám a množství archetypických forem. Archetypová psychoterapie se vyznačuje tím, že ke každému psychickému obrazu přistupuje jako k naprosto autonomnímu fenoménu. Snaží se uchovat složitost a množství významů obrazu, věnuje mu pozornost, diferencuje jeho konkrétní rysy a objasňuje jeho kontext, náladu a aranžmá. Zvláštní pozornost věnuje používání jazyka, který oživuje poetický základ mysli – objevuje obrazy skryté ve slovech, pocitech a událostech. Pokud obraz interpretuje, potom vždy s ohledem na relativitu interpretace. Jediný význam nahrazuje množstvím analogických vztahů mezi obrazem a bdělým životem. Důraz kladený na adaptaci a jáský vývoj je nahrazen kultivací imaginálního já – relativizovaného mnoha centry psýché, ochotného zemřít mnoha podobami smrti. Jason A. Butler provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi v San Franciscu; je významným členem výzkumného týmu na John F. Kennedy University v USA.

Všichni psychoterapeuti by měli disponovat určitými základními schopnostmi nezbytnými pro zdárné vykonávání jejich každodenní práce: měli by umět naslouchat klientům, rozumět a adekvátně interpretovat, zachovávat zdrženlivý postoj, ustavovat pracovní spojenectví, zacházet s psychofarmaky a ukončovat terapii. Tyto dovednosti je třeba celoživotně cvičit a rozvíjet. Soubor statí několika významných zástupců psychiatrie a psychoterapie dětí a mládeže lze chápat jako příležitost k diskusi na tato zásadní témata terapeutické profesionality.

Sedm jednoduchých psychopatických zásad, které dovedou k úspěchu i vás! Profesor Kevin Dutton se na Oxfordské univerzitě zabývá psychopaty už léta. S příslušníkem speciálních jednotek SAS Andy McNabem, britským novodobým hrdinou, se setkal právě při jednom svém výzkumném projektu. Fakt, že psychologické testy McNaba jednoznačně zařadily mezi psychopaty, ho nepřekvapil zarazilo ho však, že Andy McNab je psychopatem hodným. Na rozdíl od zlých psychopatů totiž využívá charakteristické psychopatic ké povahové rysy, jako jsou bezohlednost či odvaha, k tomu, aby v nejrůznějších situacích dostal jak ze sebe, tak z ostatních to nejlepší. Spojení McNabových divokých a neuvěřitelných zkušeností a Duttonových znalostí vyústilo v poznatek, že hodný ps ychopat přemýšlí jinak než většina z nás, a že kdybychom i my dokázali prohloubit a lépe využívat vlastnosti jako šarm, chladnokrevnost, sebevědomí nebo odvahu, byli bychom v pracovním i osobním životě bezpochyby mnohem úspěšnější. V této knize se za jímavou a zábavnou formou naučíte, jak toho dosáhnout. Kevin Dutton je autorem úspěšné knihy Moudrost psychopatů. Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů (Emitos, 2013).

Známý americký spisovatel, pro jehož dílo, výrazně ovlivněné myšlenkami J. Hillmana a C. G. Junga, je typické prolínání psychoterapie s ekologickými, spirituálními a náboženskými tématy, se ve své nové knize zabývá možnostmi a podmínkami osobnostního rozvoje v moderním světě a lidem, které již neuspokojují tradiční náboženské formy a přitom odmítají výhradně materialistický, racionální životní styl, nabízí rady a pomůcky pro tvorbu individuálního „náboženského stylu“, osobního náboženství umožňujícího v sekularizovaném světě žít plnohodnotný, smysluplný a reflektovaný život.

Kniha Rozpouštění bolesti je plodem čtyřicetiletého výzkumu a praktického využívání biofeedbacku. Její autor, psycholog Les Fehmi, čtenářům přibližuje svoji metodu tlumení akutní i chronické bolesti různého původu. Fehmiho metoda pomáhá zmírňovat bolesti zad, šíje a hlavy, bolesti svalů a kloubů a rovněž intenzivní poúrazové bolesti. Metodu s úspěchem používají také vrcholoví sportovci, od nichž je očekávána extrémní výkonnost. Protože umožňuje elegantním způsobem snížit úroveň stresu a zamezit jeho kumulativnímu působení, může sloužit ke zlepšení celkového fyzického i psychického zdraví a k navození pocitu životní pohody. Často až překvapivě účinná metoda vychází ze skutečnosti, že bolestivý vjem je zpracováván v mozku, i když bolest zpravidla cítíme na nějakém konkrétním místě v těle. Fehmi čtenářům vysvětluje, že se mohou naučit ovlivňovat a harmonizovat mozkovou aktivitu a bolest v mozku utlumit, rozpustit. Za tímto účelem vypracoval soubor jednoduchých cvičení, jejichž podstatou je změna způsobu, jakým obvykle, nejen na bolest, zaměřujeme svoji pozornost.

Simon Baron-Cohen se v knize Věda zla pokouší nalézt odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé nepochopitelně krutí k jiným lidem, proč se lidé v určitých situacích chovají k jiným lidem jako k věcem. S obvyklou odpovědí, že takoví lidé jsou prostě „zlí“, se nespokojuje a pátrá po hlubších, vědecky doložitelných příčinách krutého chování. Za hlavní příčinu krutosti považuje sníženou nebo úplně chybějící empatii, která je společným příznakem některých duševních poruch – hraniční poruchy osobnosti, psychopatie, narcistické poruchy, ale také autismu a Aspergerova syndromu. V některých případech může být chybějící empatie nebezpečná, v jiných může být jejím důsledkem odlišný, někdy prospěšný, pohled na svět. Aby lépe porozuměl důvodům „eroze empatie“, zkoumá její biologické základy – empatický mozkový obvod a genetické predispozice – nezapomíná však na vlivy prostředí a výchovy, včetně zanedbávání a zneužívání dětí. Svět, jehož obraz nám Baron-Cohen předkládá, není výlučně krutý nebo „zlý“. Autor nechává promluvit také ty, kteří se nacházejí na druhém konci spektra empatie – „superempatické“ osobnosti, které mají sílu měnit svět k lepšímu – a připomíná nám, že empatie je možná tím nejcennějším zdrojem, který má dnešní lidstvo k dispozici. Simon Baron-Cohen je profesorem vývojové psychopatologie na Cambridgské univerzitě. Je autorem uznávaných a často citovaných knih Mindblindness a The Essential Difference.

Britský vědec, spisovatel a popularizátor vědy Richard Wiseman představuje novou vědu o spánku: přehledně uspořádaný soubor nejnovějších vědeckých poznatků o spánku, jeho důležitosti a nebezpečích spojených s jeho nedostatkem. Upozorňuje na to, že špatný spánek negativně ovlivňuje mezilidské vztahy, snižuje produktivitu práce, výrazně zvyšuje riziko vzniku vysokého krevního tlaku, rakoviny, cukrovky a obezity. Především však čtenářům nabízí řadu ověřených metod umožňujících každému dobře a dostatečně se vyspat a v nejlepším případě se stát skutečným „superspáčem“ – přeborníkem ve spaní, který se každou noc dobře vyspí, je schopen usnout, kdy se mu zachce, probouzí se svěží a má spoustu sladkých snů. Tato pozoruhodná schopnost vytěžit z noci maximum činí ze „superspáčů“ skutečně šťastné, úspěšné a zdravé lidi. Richard Wiseman přednáší na University of Hertfordshire, zabývá se řadou témat, mezi něž patří štěstí, sebezdokonalování osobnosti, iluze a přesvědčování. Jeho práce byly publikovány v řadě špičkových vědeckých časopisů. Wisemanovy knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Patří mezi ně The Luck Factor; Quirkology; Paranormality; 59 vteřin a Rip It Up. Richard Wiseman přednáší pro nejrůznější organizace po celém světě včetně britské Královské společnosti, Švýcarského ekonomického fóra a Googlu. Na jeho experimentech s masovou účastí participovaly více než dva miliony lidí. Působí jako kreativní konzultant TV seriálů Bořiči mýtů a Mentalista.

Podle renomovaného internetového časopisu Slate patří Duttonova kniha mezi 20 nejlepších publikací vydaných v roce 2012. Na této strhující cestě do života psychopatů a jejich neblaze proslulého vychytralého chování známý oxfordský psycholog Kevin Dutton odhaluje existenci stupnice „šílenství“, na níž má své místo každý z nás. S pomocí nejnovějších metod zobrazování mozku a rozvíjejících se neurověd ukazuje, že brilantní neurochirurg, postrádající empatii, má se sériovým vrahem, jenž zabíjí pro potěchu, společného víc, než bychom si chtěli připustit, a že lupič na spoře osvětleném parkovišti může být stejně ledově klidný jako ten nejúspěšnější podnikatel. Dutton tvrdí, že mezi námi žijí „funkční“ psychopati – odlišní od svých vraždících protějšků – kteří využívají své nekompromisní, charismatické osobnosti k tomu, aby uspěli ve většinové společnosti, a že v některých oblastech překvapivě platí, že čím „psychopatičtější“ člověk je, tím spíš uspěje. O této často mylně chápané diagnóze referuje na základě svých odvážných úvah i výsledků originálních vědeckých výzkumů, přičemž debatuje s šílenými kriminálníky v přísně střežené psychiatrické jednotce, připíjí si s jedním z nejúspěšnějších světových podvodníků, podstupuje transkraniální magnetickou stimulaci, aby na vlastní kůži zažil, jaké to přesně je dívat se na svět očima psychopata. Když rozvíjí svou teorii, že psychopatické sklony má v určité míře každý, dochází k názoru, že společnost jako celek je dnes psychopatičtější než kdy předtím. Koneckonců, psychopati bývají nebojácní, sebevědomí, okouzlující, bezohlední a soustředění na cíl – což jsou vlastnosti jak šité na míru úspěchu ve 21. století. Moudrost psychopatů, provokativní po všech stránkách, je vzrušující dobrodružství, jež odkrývá, že jsou to právě naše zavrhované temné stránky, které často ukrývají trumfy úspěšnosti.

Kdo vlastně jsem? Jak mě vidí jiní lidé? Co mě dělá nezaměnitelným a jaký chci být? Ten, kdo má pocit, že žije v souladu se sebou, zakouší rovněž dobrý pocit vlastní hodnoty, který také vyzařuje navenek. Identita je něco živého a stále se znovu ustavuje. A jestliže se cítíme být úplně a naprosto v souladu se sebou, pak je také náš pocit vlastní hodnoty dobrý. Verena Kastová vysvětluje, co nás vlastně drží pohromadě – jako lidi i jako svébytné osobnosti. Standardní dílo velké psycholožky. Verena Kastová, Dr. phil., psychoterapeutka, docentka na Institutu C. G. Junga v Curychu, profesorka na Universitě v Curychu, předsedkyně Mezinárodní společnosti pro hlubinnou psychologii.

Touto knihou se vám poprvé v českém překladu dostává do rukou klasická příručka k základům transakční analýzy v psychoterapii přímo od jejího autora.Transakční analýza (TA) je integrativní (sjednocující) psychologická teorie a psychoterapie vycházející z psychodynamického, kognitivně-behaviorálního a humanistického přístupu. Zabývá se především mezilidskou komunikací.

Devátý svazek "Výboru z díla C. G. Junga", který vychází pod názvem Člověk a kultura, je současně svazkem závěrečným. Obsahuje následující texty C. G. Junga: O vzniku osobnosti, Žena v Evropě, Manželství jako psychologický vztah, Životní obrat, Duše a smrt, Svědomí z psychologického hlediska, Dobro a zlo v analytické psychologii, Psychologie a básnictví, Snící svět Indie, Co nás Indie může naučit, K psychologii východní meditace, Předmluva k I-ťingu, Zósimovy vize, Paracelsus jako lékař, Sigmund Freud. Knihu přeložili Petr Patočka, Karel Plocek a Martin Žemla. Odborným redaktorem je Karel Plocek.