Emitos strana 2 z 3

Kniha Hypnotické světy poskytuje čtenářům možnost učit se krok za krokem postupům navozování klinické hypnózy přímo od průkopnické osobnosti tohoto oboru - Miltona H. Ericksona. Obsahuje doslovné záznamy jeho práce při navozování hypnózy a při nácviku transu. Studentům i odborným psychoterapeutům, bez ohledu na jejich specializaci a pokročilost, tak umožňuje názorné seznámení s procesem rozvoje hypnotických fenoménů v klinické praxi.

Kniha C. G. Jung v zrcadle filosofie hermeneuticky zprostředkovává základní témata Jungova díla z filosofické perspektivy a s důrazem na jejich filosofický obsah a kontext. Napomáhá novému filosofickému chápání hlubinné psychologie jako celku, doposud často jednostranně formovanému výhradně reflexí díla Sigmunda Freuda a klasické psychoanalýzy. Je příspěvkem k přirozenému dialogu mezi psychologií a filosofií nad jejich společným tématem péče o duši. Předlohou pro toto dílo byla autorova doktorská disertační práce, kterou obhájil na Masarykově univerzitě v roce 2009.

Termín "obětní beránek" se užívá pro jednotlivce a skupiny, kterým se klade za vinu, že působí zlo. Hledat obětní beránky znamená pátrat po osobách, které lze ztotožnit se zlem, obvinit a vyvrhnout z rodiny nebo komunity, aby si ostatní její členové mohli připadat bez viny. Z psychologického hlediska je honba za obětním beránkem formou popírání stínu - jeho projekcí na druhé. Stínem máme na mysli postoje, chování a emoce neslučitelné s jáským ideálem či s údajnou dokonalou dobrotou Boží. Místo toho, abychom tyto aspekty uznali za součást našeho lidství - a Boží celosti - potlačujeme je a popíráme, oddělujeme od vědomého já a zatlačujeme do nevědomí. V západní společnosti byla role obětního beránka mnohdy přisuzována Židům a jiným menšinám. Musely se s ní potýkat rovněž dívky a ženy. Tyto skupiny odjakživa nesly břímě obětního beránka - čelily obviňování a odmítání, nebo byly přinejmenším podceňovány - protože to, jaké jsou a co představují, nedokázala společnost vědomě akceptovat. Pokud se jednotlivci s rolí obětního beránka ztotožní - tj. vezmou na sebe odpovědnost za odmítnuté stínové aspekty druhých - může je toto ztotožnění dovést k sebenenávisti a k chování, které maskuje, nebo jehož motivací je hluboce zakořeněný pocit viny a hanby. Tato působivá kniha zkoumá mnohé aspekty psychologického vlivu problému obětního beránka na životy moderních mužů a žen, přičemž zahrnuje celou řadu příkladů z autorčiny analytické praxe. Proniká rovněž pod povrch komplexu obětního beránka, k archetypickým vzorcům přítomným v mýtech a židovsko-křesťanské tradici.

Je neuvěřitelné, kolik moudrosti generací je uloženo v pohádkách a jak hluboce se nás stále jejich symbolická skutečnost dotýká. Zasvěcený psychologický komentář autorky může v této knize oslovit každého, kdo se četbou vydává také na cestu sebepoznání. Jako mnoho pohádek, i ta o Štístkovi a třech ďáblových vlasech začíná hrdinovým narozením. Otázky osudu a vrozených předpokladů na jedné straně, a svobodné vůle a odpovědnosti jedince na straně druhé se spojují v tématu naplňování vnitřního určení, jak je vyjadřuje úsloví: Staň se, kým jsi. Kolik štěstí a kolik úsilí, kolik sebedůvěry, odvahy, a také kolik pokory je zapotřebí k tomu, abychom se svému vnitřnímu určení přiblížili? Jak se vztahujeme k úkolům a úskalím, které nám život „bez našeho přičinění“ staví do cesty? Co vše musíme podstoupit, abychom poznávali i skryté stránky sebe sama a dokázali pak svým životem odpovídat na otázky, které nám klade naše okolí? Jak rozvíjíme své předpoklady? A jaké hodnoty umožňují nakonec člověku život smysluplně prožít? O tom všem – a o mnohém dalším - se píše v této knížce. Verena Kastová (1943), světově známá jungovská psychoanalytička a profesorka psychologie na curyšské univerzitě, působí mimo jiné na Institutu C.G.Junga v Küsnachtu. Od roku 1995 byla prezidentkou Mezinárodní asociace pro analytickou psychologii, je dlouholetou předsedkyní Mezinárodní společnosti pro hlubinnou psychologii, významně a mnohostranně pomohla rozvíjet jungovskou psychoterapii i u nás. Vedle nesčetných odborných pojednání napsala Verena Kastová několik desítek knih pro širší čtenářskou veřejnost, některé z nich se staly bestsellery - i naši čtenáři její práce znají z úspěšných českých překladů. Díky svým vytříbeným pedagogickým schopnostem a smyslu pro symbolický život přibližuje autorka širokému okruhu zájemců poutavě a srozumitelně bohatství i problémy lidské duše na stále živých příkladech.

Kdo vlastně jsem? Jak mě vidí jiní lidé? Co mě dělá nezaměnitelným a jaký chci být? Ten, kdo má pocit, že žije v souladu se sebou, zakouší rovněž dobrý pocit vlastní hodnoty, který také vyzařuje navenek. Identita je něco živého a stále se znovu ustavuje. A jestliže se cítíme být úplně a naprosto v souladu se sebou, pak je také náš pocit vlastní hodnoty dobrý. Verena Kastová vysvětluje, co nás vlastně drží pohromadě – jako lidi i jako svébytné osobnosti. Standardní dílo velké psycholožky. Verena Kastová, Dr. phil., psychoterapeutka, docentka na Institutu C. G. Junga v Curychu, profesorka na Universitě v Curychu, předsedkyně Mezinárodní společnosti pro hlubinnou psychologii.

Podle renomovaného internetového časopisu Slate patří Duttonova kniha mezi 20 nejlepších publikací vydaných v roce 2012. Na této strhující cestě do života psychopatů a jejich neblaze proslulého vychytralého chování známý oxfordský psycholog Kevin Dutton odhaluje existenci stupnice „šílenství“, na níž má své místo každý z nás. S pomocí nejnovějších metod zobrazování mozku a rozvíjejících se neurověd ukazuje, že brilantní neurochirurg, postrádající empatii, má se sériovým vrahem, jenž zabíjí pro potěchu, společného víc, než bychom si chtěli připustit, a že lupič na spoře osvětleném parkovišti může být stejně ledově klidný jako ten nejúspěšnější podnikatel. Dutton tvrdí, že mezi námi žijí „funkční“ psychopati – odlišní od svých vraždících protějšků – kteří využívají své nekompromisní, charismatické osobnosti k tomu, aby uspěli ve většinové společnosti, a že v některých oblastech překvapivě platí, že čím „psychopatičtější“ člověk je, tím spíš uspěje. O této často mylně chápané diagnóze referuje na základě svých odvážných úvah i výsledků originálních vědeckých výzkumů, přičemž debatuje s šílenými kriminálníky v přísně střežené psychiatrické jednotce, připíjí si s jedním z nejúspěšnějších světových podvodníků, podstupuje transkraniální magnetickou stimulaci, aby na vlastní kůži zažil, jaké to přesně je dívat se na svět očima psychopata. Když rozvíjí svou teorii, že psychopatické sklony má v určité míře každý, dochází k názoru, že společnost jako celek je dnes psychopatičtější než kdy předtím. Koneckonců, psychopati bývají nebojácní, sebevědomí, okouzlující, bezohlední a soustředění na cíl – což jsou vlastnosti jak šité na míru úspěchu ve 21. století. Moudrost psychopatů, provokativní po všech stránkách, je vzrušující dobrodružství, jež odkrývá, že jsou to právě naše zavrhované temné stránky, které často ukrývají trumfy úspěšnosti.

Simon Baron-Cohen se v knize Věda zla pokouší nalézt odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé nepochopitelně krutí k jiným lidem, proč se lidé v určitých situacích chovají k jiným lidem jako k věcem. S obvyklou odpovědí, že takoví lidé jsou prostě „zlí“, se nespokojuje a pátrá po hlubších, vědecky doložitelných příčinách krutého chování. Za hlavní příčinu krutosti považuje sníženou nebo úplně chybějící empatii, která je společným příznakem některých duševních poruch – hraniční poruchy osobnosti, psychopatie, narcistické poruchy, ale také autismu a Aspergerova syndromu. V některých případech může být chybějící empatie nebezpečná, v jiných může být jejím důsledkem odlišný, někdy prospěšný, pohled na svět. Aby lépe porozuměl důvodům „eroze empatie“, zkoumá její biologické základy – empatický mozkový obvod a genetické predispozice – nezapomíná však na vlivy prostředí a výchovy, včetně zanedbávání a zneužívání dětí. Svět, jehož obraz nám Baron-Cohen předkládá, není výlučně krutý nebo „zlý“. Autor nechává promluvit také ty, kteří se nacházejí na druhém konci spektra empatie – „superempatické“ osobnosti, které mají sílu měnit svět k lepšímu – a připomíná nám, že empatie je možná tím nejcennějším zdrojem, který má dnešní lidstvo k dispozici. Simon Baron-Cohen je profesorem vývojové psychopatologie na Cambridgské univerzitě. Je autorem uznávaných a často citovaných knih Mindblindness a The Essential Difference.

Jeffrey K. Zeig v knize Indukce hypnózy představuje základní model hypnotické indukce z ericksonovského pohledu. Záměrem publikace je motivovat čtenáře, aby objevovali možnosti, které v sobě hypnóza skrývá, a dozvěděli se více o přínosu Miltona H. Ericksona, jehož pozoruhodnou hypnotickou metodu lze učinit součástí jakékoli formy terapie a tím zvýšit její efektivitu.