Emitos strana 3 z 3

Trauma nezažívá jen několik málo nešťastných lidí. Ve skutečnosti je jedním ze základních stavebních kamenů našeho života a v té či oné podobě ho zná každý z nás. Narození, stárnutí, nemoci, smrt, lítost, bolest, trápení a beznaděj jsou nevyhnutelné. Žít v blízkosti nepřejících, být odloučeni od těch, které milujeme, a nedostávat, po čem toužíme – to jsou nepříjemné skutečnosti našeho života, i samo bytí v tomto světě často přináší strast, protože se cítíme nevýznamní a pomíjiví. A nakonec i šťastné prožitky nesou závan nespokojenosti, protože nám nedokážou poskytnout trvalé blaho. Bez ohledu na to, jak naplňující jsou, nakonec zase pominou. Trauma patří neodmyslitelně k lidské existenci, můžeme si však vybrat, jak se k němu budeme vztahovat. Můžeme se mu snažit vyhýbat, nebo ho můžeme využívat jako zdroj životního rozvoje. Zatímco západní psychologie nás přesvědčuje, že trauma lze zvládnout, zbavit se ho tím, že nalezneme a pochopíme jeho příčinu, příznivci východních praktik často vidí v meditaci prostředek k povznesení nebo distancování se od nepříjemných a obtěžujících emocí. Oba přístupy jsou podle Epsteina chybné, protože neuvažují o traumatu jako o neoddělitelné součásti života, která však může sloužit jako živná půda dalšího růstu a pomáhat hlubšímu pochopení života. Epstein svůj výzkum začíná analýzou Buddhova života; sleduje, jak smrt jeho matky formovala Buddhův život a ovlivnila vývoj jeho učení. Buddhova duchovní pouť může být pojímána jako výraz utrpení spojeného s jeho dětským traumatem. Buddhův příběh je však pouze jedním z řady příkladů, které Epstein uvádí. Bohatě popisuje svoje vlastní zkušenosti, zážitky svých pacientů, průvodců a učitelů, se kterými se jako psychiatr a praktikující buddhista setkal. Vysvětluje, že trauma je univerzální zkušenost, která se neřídí lidskou logikou a nemusí nás nutně zničit, naopak v nás může probudit schopnost vztahovat se a být vnímavý vůči utrpení druhých. Trauma má velký transformační potenciál, může nás stejně jako Buddhu učinit lidštějšími, laskavějšími a moudřejšími.

Jungova mapa duše je přehledný a poučený úvod do studia analytické psychologie. Autor se vydává na metaforickou cestu do nitra psýché a nechává se při tom vést mapou načrtnutou C. G. Jungem. Začíná průzkumem povrchu psýché (jáské vědomí), objevuje těžce přístupné oblasti psychického vnitrozemí (komplexy), sleduje tok psychické energie, zkoumá hranice psýché(instinkty, archetypy a kolektivní nevědomí), nachází skryté souvislosti (persona a stín),postupuje přeshluboké vnitrozemí (animus a anima) až k samému středu psýché (bytostné Já), ale nevyhýbá se ani potemnělým zákoutím (synchronicita). Autor si je vědom fundamentálního omezení každé mapy, skutečnosti, že mapa území není území samo, a proto svoje čtenáře upozorňuje: „Jungova mapa nám může ukázat cestu, můžeme díky ní rozeznat hrubé obrysy krajiny, ale nikoli její specifický ráz. Ten musí každý objevit sám pro sebe.“

Tato významná kniha vysvětluje terapeutickou hypnózu průkopnického amerického génia Miltona H. Ericksona (1901 - 1980). Erickson rozvinul nový, otevřený a velmi flexibilní přístup, jak pomáhat lidem řešit jejich vlastní problémy jejich vlastním způso bem. V průzkumu časopisu The Psychoterapy Networker z března 2006 byl Erickson nazván jedním z nejvlivnějších psychoterapeutů všech dob. V psychoterapii se Milton H. Erickson řadí mezi "top ten".

Milton H. Erickson, M.D. (1901-1980) byl všeobecně uznávanou přední světovou autoritou v hypnoterapii a krátké strategické terapii. Byl to nesmírně vynalézavý psychoterapeut, stejně jako pozoruhodně schopný učitel psychoterapie. Primárně spoléhal na "nevědomé učení". Terapeuti z celého světa se sjížděli do Phoenixu, aby se mohli zúčastnit jeho seminářů. Tento svazek představuje kompletní záznam jeho pětidenního výukového semináře. Čtenář zakusí Ericksona, jak mluví o svých metodách terapie, předvádí techniky, vypráví jeden fascinující příběh za druhým. Takový příběh, jenž u posluchače vyvolá překvapení a pocit neshody s jeho očekáváním (kognitivní disonance), až nakonec vrhne nové světlo na způsob nahlížení na pacienta a přemítání o psychoterapii. V úvodní kapitole Jeffrey Zeig ukazuje, jak Erickson velmi účinně používal příběhy ke sdělení na několika úrovních vnímání současně. V dodatku naleznete podrobný rozhovor Zeiga a Ericksona o dvou hypnotických indukcích uvedených v semináři. Jejich diskuse odhaluje preciznost Ericksonovy techniky, v níž každý pohyb, každá modulace hlasu či asociace má své opodstatnění. Tato kniha tak poskytuje jedinečnou možnost učit se přímo od mimořádného klinického lékaře.

Sedm jednoduchých psychopatických zásad, které dovedou k úspěchu i vás! Profesor Kevin Dutton se na Oxfordské univerzitě zabývá psychopaty už léta. S příslušníkem speciálních jednotek SAS Andy McNabem, britským novodobým hrdinou, se setkal právě při jednom svém výzkumném projektu. Fakt, že psychologické testy McNaba jednoznačně zařadily mezi psychopaty, ho nepřekvapil zarazilo ho však, že Andy McNab je psychopatem hodným. Na rozdíl od zlých psychopatů totiž využívá charakteristické psychopatic ké povahové rysy, jako jsou bezohlednost či odvaha, k tomu, aby v nejrůznějších situacích dostal jak ze sebe, tak z ostatních to nejlepší. Spojení McNabových divokých a neuvěřitelných zkušeností a Duttonových znalostí vyústilo v poznatek, že hodný ps ychopat přemýšlí jinak než většina z nás, a že kdybychom i my dokázali prohloubit a lépe využívat vlastnosti jako šarm, chladnokrevnost, sebevědomí nebo odvahu, byli bychom v pracovním i osobním životě bezpochyby mnohem úspěšnější. V této knize se za jímavou a zábavnou formou naučíte, jak toho dosáhnout. Kevin Dutton je autorem úspěšné knihy Moudrost psychopatů. Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů (Emitos, 2013).