Emitos strana 3 z 3

Carl Gustav Jung (1875-1961) je ze zakladatelů psychoanalýzy tím nejvíce rozporuplným. Jako mladý lékař-psychiatr se v roce 1907 setkal ve Vídni s Freudem. Pro oba to znamenalo ohromný myšlenkový impuls. Když Freud po třech letech založil psychoanalytické hnutí, oficiálně jej stanovil svým nástupcem. Vztahy mezi oběma muži se však v roce 1912 pokazily a v roce 1914 se definitivně rozešli. Jung posléze založil vlastní školu. Nepřijal tezi, že sexualita je jediným motivem lidského chování, a současně odmítl Freudovo ateistické a materialistické východisko. Byl svobodného a zvídavého ducha a měl převratné duchovní zážitky, které objektivně popsal a prozkoumal. S pomocí Jungovy osobní korespondence a svědectví jeho blízkých ukázal autor komplexitu tohoto génia v pestré škále intelektových, duchovních, vědeckých i tělesných aspektů. Pod tlakem vnitřních sil, které v sobě probudil, mohl Jung podlehnout destrukci, ale krajnosti se začaly slučovat. Ke konci života dosáhl základní mystické zkušenosti - sjednocení protikladů. Jean-Jacques Antier si obzvláště všímal Jungova komplexního vztahu k náboženství a duchovnu. Příjemným stylem a jazykem, který není odborný, jak bývá u podobných textů obvyklé, se plynule odvíjí fascinující příběh jednoho z největších terapeutů 20. století, muže, kterému "objev nevědomí otevřel bránu k velkému dobrodružství ducha".

V této pozoruhodné studii, sestávající ze dvou částí, poprvé prezentované formou přednášek na Institutu C. G. Junga v Zürichu, Edgar Herzog vybírá z mýtů, pohádkových příběhů a folkloru úděsné variace archaického Obrazu Smrti. Kniha Psýché a smrt je orientačně rozdělena do dvou částí. V první části je zpracováván etnologický a mytologický materiál, založený na zprávách a tradicích z celého světa. Tato část je co se týče smrti zaměřena zejména na psychologické reakce skupin, kmenů a národů, promítající se v obřadech, mytologických příbězích a lidových zvycích, jež v západní kultuře ještě stále přežívají. Autor názorně dokládá, že Smrt se původně odhalila ve zvířecí podobě: jako Vlk, Kůň, Pes, Had a Pták. V současnosti na sebe Smrt bere obdobné podoby, jež se dostávají do lidského vědomí především prostřednictvím snů. Ve druhé části Herzog zkoumá sny pacientů, dnešních mužů a žen podstupujících psychoterapii, a tyto sny komentuje výklady, jimiž jsou zmiňované osoby, scény i dramata ozřejmeny ve spojitosti se symbolickými obrazy a obřady Smrti z poměrně nedávné minulosti, v níž se odráží dávnověk. V této druhé části se Herzog pokouší objasnit jak tyto sny reflektují vývojové procesy i dozrávání novodobých jedinců, a to ve snech samotných i skrze ně. Každý terapeut i laik bude obohacen tímto osvětlením nejtemnějšího subjectu, věčné noci.

Medicínský establishment se stal významným nebezpečím pro zdraví Těmito slovy zahajuje Ivan Illich odvážný a promyšlený útok na mytickou prestiž současné medicíny, jejíž zvyklosti a rituály provozované medicínskými profesionály podrobuje kritickému zkoumání. Neúnavně a s bohatou dokumentací převzatou z uznávaných medicínských zdrojů dokazuje neschopnost medicíny ovlivnit průměrnou délku lidského života, zbytečnost mnoha postupů při léčení nemocí, rozsah škod na zdraví způsobených medicínskými zákroky a neúčinnost mnoha kontraproduktivních medicínsko-politických opatření. Illichova hluboce šokující analýza klinické a sociální reality týkající se chorob vytvořených lékaři zkoumá kulturu zdraví, nemoci a utrpení a obsahuje také historický exkurz do konceptů a obrazů smrti. Jedině uznáním základních a podstatných součástí a prvků osobního zdraví a trváním na nich, prohlašuje Illich, může člověk obnovit integritu svého organismu a svého žití. "Lidé nepotřebují byrokratické zásahy k tomu, aby se milovali, rodili, sdíleli lidské podmínky a umírali. Živoucí lidské vědomí křehkosti, jedinečnosti a vztahovosti činí ze zkušenosti bolesti, nemoci a smrti integrální část života každého člověka. Schopnost nakládat autonomně s touto triádou je základní vlastností jeho zdraví."

Bezkonfliktní život prostý všeho utrpení a deprivací je věčný lidský sen, vyznačující se velkou emoční silou. Sen o dokonalém štěstí se téměř ve všech kulturách vtěluje do mýtu o ráji. Tak začíná autorova neobvyklá mezioborová studie o archetypu ráje . Mario Jacoby, přední jungiánský analytik působící v Curychu, se zabývá třemi závažnými tématy. V první části knihy zkoumá psychologickou spojitost mezi představami ráje a kvalitou vztahu mezi kojencem a matkou, který má klíčový a rozhodující vliv n a vývoj dítěte. Ve druhé části se zabývá analýzou biblického příběhu o ráji a pádu. Jacoby se zamýšlí nad původem a výkladem tohoto příběhu a také nad tím, jak biblický příběh opodstatnil tvrzení o podřadnosti žen. V poslední části Jacoby srovnává rů zné legendy a mýty slibující příchod ráje s léčebným potenciálem Jungova individuačního procesu. Případové studie z jeho analytické praxe odhalují vnitřní potřebu útěchy v kontextu disharmonie současného světa. Kniha byla původně publikována v němčin ě pod názvem Sehnsucht nach dem Paradies a byla autorem přeložena do angličtiny.

Termín "obětní beránek" se užívá pro jednotlivce a skupiny, kterým se klade za vinu, že působí zlo. Hledat obětní beránky znamená pátrat po osobách, které lze ztotožnit se zlem, obvinit a vyvrhnout z rodiny nebo komunity, aby si ostatní její členové mohli připadat bez viny. Z psychologického hlediska je honba za obětním beránkem formou popírání stínu - jeho projekcí na druhé. Stínem máme na mysli postoje, chování a emoce neslučitelné s jáským ideálem či s údajnou dokonalou dobrotou Boží. Místo toho, abychom tyto aspekty uznali za součást našeho lidství - a Boží celosti - potlačujeme je a popíráme, oddělujeme od vědomého já a zatlačujeme do nevědomí. V západní společnosti byla role obětního beránka mnohdy přisuzována Židům a jiným menšinám. Musely se s ní potýkat rovněž dívky a ženy. Tyto skupiny odjakživa nesly břímě obětního beránka - čelily obviňování a odmítání, nebo byly přinejmenším podceňovány - protože to, jaké jsou a co představují, nedokázala společnost vědomě akceptovat. Pokud se jednotlivci s rolí obětního beránka ztotožní - tj. vezmou na sebe odpovědnost za odmítnuté stínové aspekty druhých - může je toto ztotožnění dovést k sebenenávisti a k chování, které maskuje, nebo jehož motivací je hluboce zakořeněný pocit viny a hanby. Tato působivá kniha zkoumá mnohé aspekty psychologického vlivu problému obětního beránka na životy moderních mužů a žen, přičemž zahrnuje celou řadu příkladů z autorčiny analytické praxe. Proniká rovněž pod povrch komplexu obětního beránka, k archetypickým vzorcům přítomným v mýtech a židovsko-křesťanské tradici.

Kniha Hypnotické světy poskytuje čtenářům možnost učit se krok za krokem postupům navozování klinické hypnózy přímo od průkopnické osobnosti tohoto oboru - Miltona H. Ericksona. Obsahuje doslovné záznamy jeho práce při navozování hypnózy a při nácviku transu. Studentům i odborným psychoterapeutům, bez ohledu na jejich specializaci a pokročilost, tak umožňuje názorné seznámení s procesem rozvoje hypnotických fenoménů v klinické praxi.

Milton H. Erickson, M.D. (1901-1980) byl všeobecně uznávanou přední světovou autoritou v hypnoterapii a krátké strategické terapii. Byl to nesmírně vynalézavý psychoterapeut, stejně jako pozoruhodně schopný učitel psychoterapie. Primárně spoléhal na "nevědomé učení". Terapeuti z celého světa se sjížděli do Phoenixu, aby se mohli zúčastnit jeho seminářů. Tento svazek představuje kompletní záznam jeho pětidenního výukového semináře. Čtenář zakusí Ericksona, jak mluví o svých metodách terapie, předvádí techniky, vypráví jeden fascinující příběh za druhým. Takový příběh, jenž u posluchače vyvolá překvapení a pocit neshody s jeho očekáváním (kognitivní disonance), až nakonec vrhne nové světlo na způsob nahlížení na pacienta a přemítání o psychoterapii. V úvodní kapitole Jeffrey Zeig ukazuje, jak Erickson velmi účinně používal příběhy ke sdělení na několika úrovních vnímání současně. V dodatku naleznete podrobný rozhovor Zeiga a Ericksona o dvou hypnotických indukcích uvedených v semináři. Jejich diskuse odhaluje preciznost Ericksonovy techniky, v níž každý pohyb, každá modulace hlasu či asociace má své opodstatnění. Tato kniha tak poskytuje jedinečnou možnost učit se přímo od mimořádného klinického lékaře.

Jako v pořadí osmý svazek „Výboru z díla C. G. Junga“ vychází pod názvem Hrdina a archetyp matky druhá část Jungovy přelomové práce Symboly proměny. Osmý svazek „Výboru“ tedy tvoří s dříve vydaným sedmým svazkem jeden celek. Osmý svazek obsahuje následující kapitoly: Vznik hrdiny, Symboly matky a znovuzrození, Boj o osvobození od matky, Dvojaká matka, Oběť. Součástí knihy je obsáhlý poznámkový aparát a rejstřík. Knihu přeložili Petr Patočka a Karel Plocek. Vychází v redakci Karla Plocka.Kniha Symboly proměny se stala mezníkem, který znamenal konec Jungova přátelského vztahu s Freudem a překročení omezujících východisek klasické psychoanalýzy. Jung v ní nastoupil vlastní cestu a položil první stavební kámen své analytické psychologie. Rozšířil zcela zásadně dosavadní pojetí nevědomí o jeho kolektivní vrstvu a reduktivní výkladový kauzalismus klasické psychoanalýzy doplnil o teoreticky i terapeuticky neméně významný princip zaměřenosti na cíl. K zásadní změně dospěl v širším pojetí psychické energie (libida), která podle něho nemá jen sexuální charakter, ale obdobně jako energie v moderní fyzice se může projevovat v různých formách. Z kulturně historického hlediska se jeví jako závažné Jungovo pojetí sekulárních proměn psychického vývoje lidstva a zejména jeho osvětlení proměnami v psychické energetice a jejím zaměření. Stejně aktuální zůstává i jeho zdůraznění významu symbolů a symbolického života v duševním vývoji jednotlivce i dané kultury, a to v normě i v psychopatologii.

Významný americký psycholog hledá odpověď na otázku zda má řecká mytologie co říci současnému člověku. Vychází přitom z předpokladu, že každá mytologie je sebevyjádřením hlubinných úrovní lidské duše. V mýtech se setkáváme se specifickými formami a obrazy, jejichž prostřednictvím můžeme pochopit skutečnosti tvořící základ všech psychických zkušeností moderního člověka. Mýty nejsou podle Edingera pouhými vyprávěními o událostech, jež se odehrály v dávné minulosti; jsou to věčná dramata, která se stále, znovu a znovu, prolínají našimi životy i vším, co kolem sebe vidíme.

Arnold Mindell koncipoval svoji novou knihu jako duchovního průvodce životní cestou, která je úzce - tak jako její psychologie - spjata se zemí, s jejími směry, rytmy a se silami, které ze země pramení. Vysvětluje, jak důležité je uvědomění, vnímající uvědomění, které je zdrojem vědomí a z jistého úhlu pohledu původcem vnímané reality i vesmíru jako celku. S tím úzce souvisí Mindellův koncept uvědomění si cesty, lidské schopnosti vnímat směry, síly a rytmy vycházející ze země a jemné signály snového těla, schopnosti uvědomit si tyto vlivy a správným způsobem na ně v běžném životě reagovat, například změnou vnitřní či vnější orientace: zaměření a směřování. Mindell čerpá svoje poznatky z fyziky, domorodých náboženství a šamanismu. Ve své knize představuje nové metody nalézání nejschůdnějších způsobů překonání překážek na cestě životem, ke zmírnění vnitřního nepokoje, k odstranění problémů v mezilidských vztazích a to i na úrovni velkých lidských společenství a na úrovni světa. Arnold Mindell, fyzik a neortodoxní jungiánský psycholog, dlouhodobě prohlubuje odkaz C. G. Junga a spojuje poznatky tradiční psychologie s poznatky různých jiných vědních oborů a tradiční moudrostí, přičemž činí vědecké myšlenky přístupné široké čtenářské obci. Teorii a prožitková cvičení představuje jednoduchým a inspirujícím způsobem. Využívá při tom bohatý ilustrační materiál.

Tato významná kniha vysvětluje terapeutickou hypnózu průkopnického amerického génia Miltona H. Ericksona (1901 - 1980). Erickson rozvinul nový, otevřený a velmi flexibilní přístup, jak pomáhat lidem řešit jejich vlastní problémy jejich vlastním způso bem. V průzkumu časopisu The Psychoterapy Networker z března 2006 byl Erickson nazván jedním z nejvlivnějších psychoterapeutů všech dob. V psychoterapii se Milton H. Erickson řadí mezi "top ten".

Kniha C. G. Jung v zrcadle filosofie hermeneuticky zprostředkovává základní témata Jungova díla z filosofické perspektivy a s důrazem na jejich filosofický obsah a kontext. Napomáhá novému filosofickému chápání hlubinné psychologie jako celku, doposud často jednostranně formovanému výhradně reflexí díla Sigmunda Freuda a klasické psychoanalýzy. Je příspěvkem k přirozenému dialogu mezi psychologií a filosofií nad jejich společným tématem péče o duši. Předlohou pro toto dílo byla autorova doktorská disertační práce, kterou obhájil na Masarykově univerzitě v roce 2009.