Epocha strana 38 z 107

Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce se španělské dědictví rozhodl ovládnout pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Přestože v posledních sto letech docházelo ve Španělském království k určitému hospodářskému i ekonomickému úpadku, španělské impérium představovalo na začátku 18. století stále výraznou část evropského kontinentu – vždyť kromě vlastního Španělska k němu byla přičleněna ještě významná část Apeninského poloostrova a tzv. Španělské Nizozemí, dnešní Belgie – a navíc disponovalo množství zámořských držav. Ludvík XIV. se rozhodl dosadit do Madridu svého vnuka Filipa z Anjou, který se i přes četné neúspěchy francouzských zbraní nakonec vlády nad španělským královstvím ujal. Poslední konflikt krále Slunce je skutečně již pouhým odleskem slávy dřívějších úspěchů armády Ludvíka XIV., která o padesát let dříve zaskočila svým počtem, výzbrojí a připraveností své sousedy, a současně určitým epilogem vlády krále Slunce. Během války trvající čtrnáct let se Francie nejednou ocitla před naprostou zkázou, nepřátelská vojska v jednu chvíli téměř dosáhla bran Paříže, ale Ludvík XIV. se přes to odmítl vzdát své ideje o rozšíření moci Bourbonů a díky obratnosti francouzských diplomatů nakonec v určitém ohledu zvítězil. Z války o španělské dědictví Ludvík XIV. sice formálně nevyšel jako vítěz, musel přistoupit na nejeden ústupek, ale fakt, že jeho vnuk Filip mohl právoplatně užívat titul španělského krále a získal značnou část španělského dědictví, rozhodně patří k významným úspěchům jeho vlády.

"Je po válkách, které nikdo nevyhrál. V sutinách Prahy přežívá pár desítek tisíc lidí a snaží se ze všech sil uchovat něco jako civilizaci. Jenže zbytek světa nemá o civilizaci zájem. Zbytek světa chce za každou cenu přežít, a to zpravidla na úkor někoho jiného. A tak lidský život nemá moc velkou hodnotu – možná několika masových konzerv nebo pilulek proti ozáření. A čím dál od někdejšího hlavního města, tím divočejší poměry panují. Skupina válečných veteránů musí Prahu opustit. Čeká je cesta územím, kde se každou chvíli mění vláda podle toho, kdo má v jaké přestřelce navrch, kdo tam zrovna přitáhne a má víc chlapů nebo střeliva. Musí totiž splatit jeden dluh. Čestný dluh z časů, kdy takové věci měly ještě hodnotu. "

Někdy jsou označováni za poslední české dekadenty, v mládí se toužili stát uznávanými básníky. Na veřejnosti se prezentovali jako aristokrati ducha a nekompromisní kritici měšťácké morálky. S oblibou přemítali o podstatě ženství, aby hned několik žen fatálně zklamali. Řeč je o Jarmilu Krecarovi (1884–1959) a tajemně zmizelém Arthuru Breiském (1885–1910?). Jaký byl jejich životní příběh v kontextu kulturních dějin první poloviny 20. století? Co se skrývalo za nejrůznějšími mystifikacemi a sexuálními skandály, které se kolem nich vynořily? Skutečností zůstává, že i na dekadenty měli oba muži poněkud divoký osud…

Dlouhá cesta 1. světovou válkou začala pro Josefa Lacinu v srpnu 1914 na libereckém nádraží odjezdem na frontu do Srbska. Jako mnoho z českých vojáků však nebyl nadšen představou boje se slovanským národem. Pokoušel se proto přejít do zajetí, což se mu v prosinci 1914 podařilo. Relativně poklidný život válečného zajatce pracujícího v textilní továrně zhatila v říjnu 1915 nová ofenzíva Centrálních mocností a zhroucení srbské armády, které následovala jedna z největších tragédií Velké války – ústup přes albánské hory za nepříznivých klimatických podmínek a s minimálními zásobami. Tato „Srbská Golgota“, která si vyžádala kolem 250 000 obětí z řad vojáků i civilistů, pro Josefa Lacinu a další přeživší zajatce skončila na neméně nehostinném italském ostrově Asinara. Následoval převoz do Francie a práce v chemické a zbrojní továrně. Na počátku roku 1918 vstoupil do formující se čs. armády a stal se příslušníkem 21. střeleckého pluku. Účastnil se s ním všech bojů na západní frontě, včetně slavné bitvy u Terronu v říjnu 1918. Jeho kolo vojny se zastavilo v únoru 1919 po bojích na Těšínsku.Ilustrace Josef Lacina.

Děj čtrnácti vědeckofantastických a hororových povídek vás zanese na velmi znepokojivá místa v nejtemnějších propastech vesmíru i na naší mateřské planetě. Stanete se svědky odkrývání šokujících mimozemských artefaktů, prozkoumáte záhadné vraky, navštívíte Hotel nekonečno, maják na konci galaxie i bavorský klášter sužovaný děsivým zlem. S bandou desperátů budete hledat poklad Černého Lombarďana a zaskočí vás velmi podivný úkol pro britské agenty s povolením zabíjet. Příjemnou cestu do pekel!

Po vypuknutí první světové války byl Čeněk Klos odveden do rakousko-uherské armády a poslán na východní frontu. Jako český vlastenec však při první příležitosti v únoru 1915 přeběhl na ruskou stranu. Byl poslán do zajateckého tábora a následně na práci do zemědělství. V květnu 1916 se nechal zapsat k čs. vojsku a byl přidělen ke kontrarozvědnému oddílu, který působil v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Podílel se na výsleších a agitaci mezi zajatci slovanského původu, ale také na rozkrytí kriminálních praktik v táboře. S podmínkami u jednotky však nebyl spokojen a žádal o přesun na frontu. Omezilo ho ale propuknutí vážné nemoci – cukrovky. Ta zásadně ovlivnila zbytek jeho služby v čs. legiích. Je tak přiblížen pobyt v různých nemocničních zařízeních a komplikované možnosti léčby v revolucí rozvráceném Rusku. Závěr deníku tvoří popis cesty domů a překročení hranic svobodné vlasti. Vydání svého deníku, ve kterém zachytil zejména život v zázemí, se již nedočkal, své těžké nemoci podlehl v Karlínské vojenské nemocnici 27. ledna 1920.

Na český trh přichází první román italského autora detektivních bestsellerů. Komisař Ricciardi musí vyřešit zapeklitý případ vraždy světoznámého tenora. A čas běží. Komisař Luigi Alfredo Ricciardi vidí mrtvé. Zjevují se mu obrazy zločinců i dětí sražených kočárem. Vnímá lásku, kterou prožívají, i překvapení z nejzazšího momentu. Cítí jejich bolest. Slyší jejich poslední slova. Uzavírá se proto do sebe a straní se ostatních lidí. Své schopnosti však zároveň využívá a s obrovskou vervou a dopadá jednoho vraha za druhým. Vidění však mohou být zavádějící. Když je brutálně zavražděn světově proslulý tenor Arnaldo Vezzi, Riccardi musí případ vyřešit v rekordním čase, protože se o případ zajímá samotný Duce. Musí nejen proniknout do světa opery, ale zejména do hlubin pěvcovy černé duše. Pomůžou mu jeho schopnosti k rozlousknutí případu? Vydejte se do spletitých uliček Neapole třicátých let a doprovázejte osamělého komisaře na jeho cestě za nalezením spravedlnosti i lidskosti.

Těžko lze něco takového spočítat, podobalo by se to touze po nahmátnutí všehomíra. Každý z příběhů v této knize je toho novým důkazem. Zkušený autor literatury faktu v nich s využitím unikátních dokumentů a osobních svědectví barvitě vypráví o lidech, kteří byli různorodí, jak různorodé je lidské společenství, odlišné bylo prostředí, v němž vyrůstali, a co do vnějších okolností se od sebe lišily i jejich postoje a skutky. Jedno však u nich bylo společné: měli blízko ke sportu (někteří z nich dosáhli dokonce špičkových výkonů a postavení - třeba boxeři Vilda Jakš a Václav Procházka, fotbalista František Kloz, mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš a další), milovali život, uměli se z něho radovat, a přesto dokázali v okamžicích, kdy toho bylo třeba , vše obětovat ku prospěchu myšlenek, v něž věřili. A co víc: svou víru uměli zmnohonásobit činem či činy - a zaplatit za to životem. Padlí vítězové, jejichž vavříny mají nadčasovou hodnotu. Důstojník naší prvorepublikové armády, který padl v době předmnichovské krize, odbojáři, partyzán, letec československé perutě RAF, povstalečtí dobrovolníci - ti všechnu tu jsou přítomni a jejich nesmírně dramatické a dějově vypjaté osudy hovoří samy za sebe.

Říká se, že opravdu dobré anekdoty jsou buď nemravné, na zavření a nebo jdou na tlouštku. Pokusíme se v třetím knížce anekdot tento mýtus vyvrátit. Nepoužijeme žádné opravdu sprosté slovo, nebudeme se posmívat politikům (byť by se nám hodně chtělo) a slibujeme váženým čtenářům, že pouhým čtením na váze nepřiberou. Do tohoto výběru jsme mimo jiné zařadili i anekdoty z pracovního prostředí. Podobnost sekretářek či manažerů s vašimi kolegy je čistě náhodná. Pokud se tam někdo z vás pozná, pak platí staré přísloví: „Nemá smysl rozbít zrcadlo, máš-li křivou hubu!“ Najdete zde i anekdoty mírně nekorektní a škodolibé, ale i ty patří k životu, jehož těžkosti nám právě humor pomáhá překonávat. Z vlastní zkušenosti vím, že nejbrutálnější anekdoty si mezi sebou vyprávějí naši hendikepovaní spoluobčané a nejčastěji vtipy o sobě sbírají policisté a blondýnky, tak jaképak pokrytectví!

Antikomunismus se objevil ve Spojených státech amerických takřka ihned po bolševickém převratu v Petrohradu v listopadu 1917. Stal se fenoménem, který poznamenal společnost, kulturu a zejména politickou scénu. V průběhu 20. století se dokonce několikrát změnil v hysterii, respektive tzv. „strach z rudých“. Jde především o období bezprostředně po skončení první světové války a poté o počátek studené války. S těmito vypjatými etapami je spojena řada osobností, nejvíce ovšem mezi nimi vyčníval senátor Joe McCarthy, jenž bývá považován za ztělesnění demagogie a zvůle Washingtonu. Americký antikomunismus však není možné takto paušalizovat. Obavy z komunistické infiltrace lze totiž mnohdy považovat za opodstatněné, naopak angažovanost obyčejných lidí v „honech na čarodějnice“ za limitovanou

Vyzrálá prvotina autora osmdesátiletého, plného však života, bystrého pozorovacího talentu i literárních schopností zachycující osudy rodiny Vojířovy od 1. světové války po sedmdesátá léta 20. století. Především však přátelství a životní peripetie pětice kamarádů Petra, Pepíka, Pavla, Ríši a Břeti, z nichž si každý razil cestu společností po 2. světové válce, ať už jako pedagog, dělník nebo lékař. A každý si prožíval i trápení milostná. Román odmítající předsudky a předem určené pohledy na život, s hrdiny hledajícími opravdové hodnoty.

Pondělí většina lidí oprávněně nenávidí. Tohle ale budou nenávidět úplně všichni. Začíná den plný zločinu a násilí, na jehož konci bude prolita krev vinných i nevinných a duše města bude navždy pošpiněna. V ulicích totiž vypuká válka mezi speciální zásahovou jednotkou rytířů a podsvětím. Především se ale vrací krvavý přízrak, kterým byly kdysi strašeny děti i dospělí - panáček. Robert a David, bývalí přátelé spojeni temným tajemstvím, jsou jediní, kteří mohou zabránit totální zkáze. Jenže každý z nich čelí vlastním démonům… a minimálně jeden takový, duch Erbenovy mrtvé milenky ovládající těla jako hračky, jim nehodlá nic ulehčovat... Strhující akční sci-fi román, který vás vezme na okružní jízdu světem, kde přežijí jen ti nejsilnější ze silných - pokud budou mít štěstí!

Chcete vědět, jak se kroužkují pterodaktylové? A co si počít, když brontosaura bolí zuby? Odpovědi najdete v největším komiksovém díle mistrů humoru. Příběhy neandrtálských dětí Seka a Zuly, brontosaura Punti, tygříka Drápka, pterodaktyla Inocence a dalších vycházejí ve druhém, opraveném vydání pro pobavení a poučení nové generace malých čtenářů.

Příběh z doby, kdy Evropu ovládali Vikingové. Kdy se národy a bohové starého světa střetávali s nástupem nové civilizace… Ušatí hadi a jejich vyznavači utrpěli zdrcující a notně krvavou porážku. Zatímco jejich nesvaté mrtvoly tlejí v doupatech, před kterými se kdysi třáslo celé Irsko, Helgi Troll a Leif, dědic dánského trůnu, se snaží najít své milované a ochránit těch pár dívek, které přežily lidské oběti dračích milců. Ovšem jedno nebezpečí nestřídá druhé, ale i třetí a čtvrté a... Tohle je přece čas vikingských nájezdů, krví zbrocených seker a blyštivých mečů, kde o osudech kmána i pána rozhodovala jen síla a kvalita oceli. A tak se hrdinové opět noří do víru bitev a dobrodružství. Možná naleznou své milenky... a možná dokonce i získají hlavu dalšího krále…

Když opouštěly v lednu roku 1826 španělské oddíly svoji poslední pevnost na americkém kontinentě, zůstaly Španělsku na západní hemisféře dvě kolonie – Kuba a Portoriko. Důležitější byla Kuba, jíž Madrid také věnoval větší pozornost. Vyšel dokonce vstříc některým ekonomickým požadavkům kreolské elity, v politické oblasti však nehodlal ustupovat a výsledkem bylo anexionistické hnutí s programem připojení Kuby k USA. Tato hrozba přivedla Španělsko k novým slibům kreolské společnosti, aniž by je vláda v Madridu skutečně splnila. Výsledkem bylo povstání v říjnu roku 1868. Zasáhlo celou východní část Kuby a trvalo deset let. První válka za kubánskou nezávislost skončila vyčerpáním obou stran a kompromisem, který neuspokojil ani jednu ze stran. Stoupenci nezávislosti reagovali novým pokusem o povstání, Maličkou válkou, která rychle skončila jejich porážkou. Od začátku devadesátých let pak připravoval José Martí v americkém exilu další válku. Propukla v únoru 1895, a třebaže Martí padl hned na jejím počátku, nebylo Španělsko schopno stoupence nezávislosti po tři roky porazit. Válka zase znamenala rozvrat ekonomiky, který silně poškozoval obchodní zájmy Spojených států. Jejich tlak na Španělsko vedl ke krátké americko-španělské válce v roce 1898, jíž skončila španělská přítomnost na ostrově. Americký zásah tak ukončil třetí válku za kubánskou nezávislost způsobem, který výrazně poznamenal americko-kubánské vztahy po celé následující století.

Volné pokračování knihy Příliš dlouhá swingers party. Tomáš Kosek má problém. Velký problém. Někdo unesl dceru českého premiéra a stopy vedou k prastaré sektě, která to s magií myslí nejen smrtelně vážně, ale hlavně s ní opravdu umí zacházet. Navíc se pohádal se svou holkou a ta se vrátila zpět k prostituci. Mohlo by to být ještě horší? Jistě, ještě je tu to proroctví o konci světa. Jak jinak? Vždycky je tu nějaké proroctví. Jenže tohle, zdá se, není úplně vycucané z prstu.