Epocha strana 36 z 107

Kniha pojednává o životě, díle, vědecké práci, myšlenkových sporech a v neposlední řadě zejména o vlivu významného fyziologa a filosofa Františka Mareše na český intelektuální život konce devatenáctého a první třetiny dvacátého století. František Mareš byl významným představitelem kritiky českého pozitivismu, stoupencem i kritikem Immanuela Kanta, obhájcem vitalistického pojetí života a jako fyziolog s výraznou inklinací k filosofii aktivně a nepřehlédnutelně vstupoval do celé řady polemik s širokým obsahovým zaměřením od sporu o pojetí Kantovy filosofie či obhajoby práce pražského fyziologického ústavu až po spor o Rukopisy. Kniha v neposlední řadě připomíná Františka Mareše jako významného českého akademického funkcionáře dvojnásobného rektora Karlovy Univerzity a trojnásobného děkana lékařské fakulty. Do příloh knihy jsou zařazeny zejména Marešovy dosud nepříliš známé novinové a časopisecké příspěvky dokreslující názory tohoto významného českého filosofujícího fyziologa. Kniha vychází v roce 160. výročí Marešova narození (20. 10. 1857) a 75. výročí jeho úmrtí (6. 2. 1942).

Vývoj spolupráce londýnského a moskevského exilu – od československo-sovětské smlouvy k přijetí Košického vládního programu. Edvard Beneš, významná postava prvého a druhého československého odboje, dlouholetý prvorepublikový ministr zahraničních věcí a druhý československý prezident. Monografie zachycuje prezidenta Beneše v období jeho londýnského exilového působení v letech 1941–1945 a detailně analyzuje vývoj spolupráce mezi demokratickými exilovými politiky působícími v Londýně a komunistickými zástupci československého exilu v Moskvě. Tato spolupráce, jejíž počátek se datuje od prvních měsíců po podepsání spojenecké smlouvy se Sovětským svazem v prosinci 1943, byla realizována mezi ideově zcela rozdílnými centry, jejichž politické představy o poválečném fungování a struktuře republiky se výrazně lišily. Výsledkem vzájemné kooperace demokratických a komunistických exilových politiků v Londýně a Moskvě byl tzv. Košický vládní program, koncipovaný Komunistickou stranou Československa. Zatímco demokratičtí zástupci jej pokládali za maximum možného v přechodném období konsolidace státu ukončeném volbami, pro komunisty přestavoval minimum v připravovaném socializačním procesu.

Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný - divoký, nemilosrdný, radioaktivní… V jeho troskách řádí měnitelé - nájezdníci, dobyvatelé, a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Jenže jsou tu lidé, kteří nukleární zimu nechtějí, kteří pamatují staré časy a věří, že tenhle svět jepště stojí za záchranu. "Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl totiž už nikdo, kdo by to mohl udělat za nás," říká plukovník Michálek.

Rudolf Medek představuje symbolickou postavu vzniku Československa. Mladý učitel nejdříve koketoval s dekadentní poezií, nicméně přišla válka a básník Medek narukoval. Zanedlouho přeběhl na ruskou stranu, aby se přihlásil do československých formací na Rusi, kde velel rozvědkám, získal několik vyznamenání a stal se jedním z klíčových československých činitelů v Rusku. Po návratu do vlasti působil jako voják, neodpíral si politické šermovačky, psal legionářské romány, divadelní hry i poezii. Smrt jej zaskočila v roce 1940, v pouhých padesáti letech. Jeho nejednoduchý životní osud a kontroverzní názory se promítají také v jeho „druhém“ životě, tedy po roce 1940. Byl zakazován, pomlouván, dehonestován a zapomenut. Tato kniha připomíná životní příběh básníka a vojáka, pro kterého vlastenectví nikdy nebylo prázdným pojmem.

Vládní zmocněnec pro moře, které nemáme. Penzionovaný ředitel válčící se svou lékařkou o každou krabičku. Bývalý novinář se specializací na horoskopy všeho druhu třikrát denně. Trojice chlapíků s čerstvým výměrem důchodu a víc než šílenými nápady. Tahle povedená partička věkových vyvrhelů se rozhodne rozjet to ve velkém, konečně si užívat a bavit se. Svérázně se chopí kampaně za znovuzvolení neschopného europoslance, skandálně pohřbí zázračnou novinku věhlasné kosmetické firmy a se stejnou sveřepostí si hodlají splnit i velký sen zahrát si v Národním... I bez Evy prostě tropí a tropí. (Knihu doporučujeme číst v soukromí. Smát se hlasitě ve společnosti je neslušné!)

Kriminální příběh s prvky hororu objevuje pro českou literaturu dosud neznámé prostředí. Ústav soudního lékařství kdesi v Praze. Ponuře důstojná budova, kam už po celá dlouhá desetiletí vede poslední cesta těch, které zastihla smrt. Přirozená i nepřirozená. Oběti nehod, vražd i sebevražd. Zde se stanoví příčina smrti – Causa Mortis. A mrtvý se jen stěží může bránit, je-li pitevní zpráva falešná. Novou přednostkou ústavu se stává MUDr. Judita Marková, která postupně přichází na to, že za formálně dokonalou fasádou ctihodné instituce funguje skrytá mafie, která zahrnuje nejen soudní lékaře, laboranty a sanitáře, ale také zkorumpované soudce, policisty a státní zástupce. Když se dr. Marková dostane až k samotnému jádru tohoto zla, hrozí jí vážné nebezpečí, že na ni samotnou bude čekat pitevní stůl. Citlivé čtenáře varujeme. Vždyť co si například počít s informací, že po pitvě se mozek nevrací do hlavy, ale zašívá do břicha…

Vítejte ve světě zážitků, pocitů a okamžiků. Tak jak je přinesl sám život. Vždy silné, navždy zapamatovatelné. Jedná se o koktejl barev, chutí, vůně. Jsou to myšlenky chyceny větrem a naneseny v papír, určeny k udržení kouzla momentu. Jsou to momenty času, který vítr odvál, ale pocity, ty v srdci zůstaly. Každý z nich je příležitostí a zkušeností, moment, který nám dává konkrétní síly, pocity. A jako takový je ho potřeba užít a prožít. Jaroslav Brož jr. se narodil v červnu 1977 v Praze. Od mládí se aktivně věnoval umění a hudbě, svou velkou zálibu našel v hudbě scénické a zejména filmové. Tyto umělecké směry v něm nechaly vyrůst hluboké cítění, citlivou vnímavost a také potřebu se ze svých citů a pocitů vyjádřit. Vyjádřit se formou veršů, pomocí kterých ze sebe nechal proudit své momentální emoce. Z toho plyne i jistá tematická a emoční různorodost jeho básnické prvotiny, kterou máte právě možnost držet v rukách. Přistupujte k ní z čistého pohledu a s nadhledem, určitě vám připomene některé vaše vlastní pocity, něco jako Déja vu. Přejeme vám, abyste u její četby našli klid, trochu humoru i nadsázky, v neposlední řadě i uvolnění a radost.

Kniha pojednává o dramatických událostech na evropském kontinentu v období od Napoleonova pádu do revoluce roku 1830. Tato doba byla poznamenána závěry Vídeňského kongresu, na kterém bylo rozhodnuto upravit evropské poměry, vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon, a Evropě zaručit mír. Zárukou tohoto pořádku byly ve většině zemí policejní režimy kontrolující jakékoli projevy opozice. Ta se proto musela skrývat v ilegalitě a zvolila cestu tajných společností, spolků a sekt, které si určily za cíl podkopat a likvidovat stávající režim. O takovýchto společnostech později vznikala řada legend. Jednou z nejrozšířenějších byla revoluční společnost karbonářů (carboneria), která vznikla v Itálii. Přestože evropské vlády a jejich policejní aparáty stíhaly členy revolučních organizací tvrdými tresty (smutně proslulým vězením se stal například brněnský Špilberk), podařilo se jim v několika zemích uskutečnit úspěšné státní převraty a udržet se po kratší či delší čas u moci. Aby mohly čelit nebezpečí revoluce kolektivně, založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví nepřesně označované jako Svatá aliance. Její členové se v případě potřeby scházeli na mezinárodních diplomatických kongresech, které hledaly řešení v okamžiku, kdy pokusy o převrat ohrozily evropský status quo. Konaly se v Cáchách, Opavě, Lublani a ve Veroně. Končily zpravidla kolektivním rozhodnutím potlačit ohniska vzpoury vojenským zásahem.

Už odedávna docházelo k pokusům o válečné využití chemických látek. Ale skutečná chemická válka se zrodila až při legendárním chlorovém útoku, který podnikli Němci za první světové války u belgické obce Yprés 22. dubna 1915. Od té doby je za "otce" moderního chemického válčení považován německý chemik světového významu, nositel Nobelovy ceny Fritz Haber (1868-1934), univerzitní profesor demokratických zásad, vědec, technik i manažer, zároveň však ctižádostivý patriot, neváhající pomoci své válčící vlasti kontroverzním bojovým prostředkem. K Haberovým obdobným aktivitám patří i jeho podíl na zajištění potřebného rozsahu německé výroby výbušnin za první světové války, zčásti též na vzniku Cyklonu B, jenž dosáhl temné proslulosti až po Haberově smrti v souvislosti s nástupem nacismu.

Stejně tak jako šestatřicet klasických karet kosmické numerologie odkazuje na stejný počet kosmických principů, všímá si autor pětatřiceti povídek a zasvěceného úvodu knihy Pitva toho, proč něco je, spíše než že nic není. Činí tak lehce a elegantně, jazykem zábavným a současně rafinovaně sofistikovaným. Je mistrem paradoxu a gurmánem překvapivé pointy. Nenechá svého čtenáře dlouho čekat, neboť dobře ví (řečeno s básníkem Miroslavem Holubem), že zbytečné čekání je požárem času života. Disponuje právě tou správnou mírou fantazie, o níž se ví, že je tou nejkrásnější dcerou pravdy. Na rozdíl od své vznešené matičky je však dcerka o poznání živější. Bylo – nebylo. Je – není. Bude – nebude. Netušíme. Vždyť vesmír kolem nás je zajisté ještě podivnější, než si vůbec dokážeme představit. Povídky z rodu Čapkovy Šlépěje o tom vědí své.

Arabské Španělsko na počátku 11. století se drobí ve střetech a intrikách. Baskický lučištník z hor touží zachránit svého grošáka, proto se z něj stává zloděj koní. Na jedné z výprav se potkává s osiřelou zemanskou dcerkou, odsouzenou k šedivému životu hradní služebné. Ti dva bezděčně zasáhnou do záměru králů a vzbudí nenávist Spin de Mula, démonického čaroděje, který znetvořuje lidské duše. Jejich osudy se protínají, zatímco muslimští a křesťanští vládci spolu střídavě bojují a uzavírají politická spojenectví, iberští bohové čelí islámu i Kristu a ze Severu připlouvají drancující vikingové...

Kniha není jen popisem profese diplomata, ale ukazuje, jak diplomat vidí „divadlo světa“, bez kterého jeho práce nemá smysl. Autor vychází z vlastní zkušenosti, ze zkušeností a vzpomínek kolegů i předchůdců. Život diplomata je blízký každodenní realitě „obyčejných lidí“, a současně je od ní vzdálený tak, že nikdo mimo diplomatů nemá dobrou představu o tom, jaký vlastně je.

Od počátku anglické kolonizace Ameriky představoval jeden z jejích charakteristických rysů neustálý posun hranice k západu. Když dospěli v polovině osmnáctého století hraničáři téměř na dohled španělských a francouzských kolonií a jejich postupu hrozilo zastavení, doznal atlantický svět kardinální změny a před britskými osadníky se otevřely nové horizonty. Válka za nezávislost pak tuto skutečnost jen potvrdila a v roce 1787 mohl formulovat Thomas Jefferson myšlenku vytvoření celokontinentální federace. Jednou z podmínek realizace bylo nalezení cesty napříč severní Amerikou v oblasti řek Mississippi a Missouri a byl to právě Jefferson, který po koupi Louisiany vyslal v roce 1804 na západ Lewisovu a Clarkovu výpravu s tímto cílem. Během dvouletého putování se expedice úspěšně zhostila svého úkolu a otevřela severní pláně, Skalisté hory i Kalifornii s Oregonem nejprve lovcům kožešin a později i standardní kolonizaci.

Když v létě 1914 vypukla světová války, Vladimír Vaněk pobýval v ruské Oděse. Nejprve se chtěl stát válečným dopisovatelem ze srbské fronty, když se však začala v Kyjevě formovat Česká družina, patřil k jedněm z prvních dobrovolníků. Absolvoval vojenský výcvik i první boje na frontě, v listopadu se však dobrovolně přihlásil na tzv. tajnou rozvědku – misi, během které měl proniknout do českých zemí a předat zde politickým představitelům informace o čs. odboji v Rusku. Jako jediný z pětičlenné skupiny úkol splnil. Následně se nechal odvést do rakousko-uherské armády a na frontě přeběhl zpět k Rusům. Popis průběhu tohoto nebezpečného a dramatického, ale zároveň i dobrodružného, úkolu tvoří převážnou část vzpomínek. V roce 1916 byl poslán do Londýna za prof. Masarykem, prováděl nábor krajanů pro čs. odboj v Itálii a následně působil ve Švýcarsku v Tiskové kanceláři Národní rady, kde měl mimo jiné za úkol obstarávat důležité zprávy a informace z domova a jejich předávání spojencům. Tímto „špionským“ obdobím, kdy vedl tajnou válku nejen s rakousko-uherskými agenty, ale i místní nedůvěřivou policí, jeho vzpomínky končí.

Projekt 3 x 100 hororů přináší čtenářům ve třech svazcích kompletní soubor všech povídek, které na téma hrůzy, mystiky, záhrobí a nevysvětlitelných záhad napsal Miloslav Švandrlík. Autorův vynalézavý způsob, jak čtenáře vyděsit či alespoň postrašit, a přitom ho vtipně pobavit, si konzumenti příběhů o upírech, krvelačných monstrech nebo vlkodlacích oblíbili už dávno. Důkazem je mimo jiné i umístění výběru „100 nejlepších hororů“ v první desítce knih, které si mládež zapsala do čtenářských deníků žáků 9. tříd základních škol. Ve třetím svazku naleznete Švandrlíkovy povídky z posledního období, které knižně vydal ve sbírkách Hajlující upír, Přesýpací strejda a Markýz de Sádlo.

Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, nemilosrdný, radioaktivní… Zbytky lidí se snaží přežít v jeho troskách a vybudovat něco jako civilizaci. Jsou ale takoví, kteří civilizaci nechtějí. Vlastně nechtějí ani divošství. Touží po jediném – dokončit práci, kterou začaly světové mocnosti ve své válce. A proti nim stojí ti, kteří věří v nové začátky. Jenže – stojí tenhle svět vůbec za záchranu?