Epocha strana 35 z 107

To hory samy si vybírají mezi lidmi, kdo bude patřit mezi jejich blízké, nikoliv naopak. Liba Švrčinová-Cunnings takové štěstí má. Proto také svůj Himálajský deník snad ani nepíše, ale rovnou - tentokráte jen pro čtenáře - znovu žije. Vydáme se s ní do míst, před kterými se s úctou a obavami zastavují i pouhé naše představy. Na tolik potřebnou a všudypřítomnou odvahu se tu nijak zvlášť neupozorňuje. Ta jen tiše a sveřepě trvá jako svědectví nezničitelné vůle dát nový smysl vlastní existenci, otřesené tragickou ztrátou dvou dětí. Himálajský deník je knihou hrdé výzvy i nekonečné pokory. Výzvou k himálajským vrcholům, pokorou před neviditelnými horstvy vlastní duše… Obojí je třeba překonat. Kdo rozhodne, co je těžší?

Hranice hrály a hrají v moderním státu ústřední roli v ustanovení sociálního statusu občanství nebo vymezení svrchované moci nad určitým územím. Jiný pohled přinesla vize otevírání Evropy po pádu železné opony, ovšem oslabování hranic jednotlivých států se dnes již pro mnohé jeví jako utopie. Na pořadu dne je otázka jejich zabezpečení. Jak je to s propustností evropských hranic? Jaké jsou morální meze v současném pojetí hranic evropských států? Autor hledá z pozice politické teorie a morální filosofie odpovědi na tyto otázky, které prezentuje na rozborech vybraných aspektů tematiky pracovní migrace.

"Kvalita života je můj poslední román. Už nemám sílu. Prostě umírám. Mám vybraný kostel i písničky. A proč zrovna Kvalita života? Všude slyším, jak ti stateční lidé s rakovinou bojují a vůbec. Ale kde. Nebojují. Polykají léky, dostávají infúze a někteří mají kliku. Přeju jim to z celého srdce, ale naneštěstí to není můj případ. Jak říkám - někteří. Občas také záleží na tom, jak moc jsou důležití. Chtěla bych být taky tak důležitá. To by mě pak nejspíš neposílali domů umřít. Popravdě, bránila jsem se tomu a celkově jsem byla dost otravná. Tak, tím vlastně končím. A teď jenom vybrat šatičky do rakvičky." Jana Rečková

Město je svět. Nebo aspoň vše, co z něj jeho obyvatelé znají. Vědí, že mimo domy a bezpečí se pohybují divné, pokřivené bytosti. Vědí, jak se udržet v bezpečí. Ovšem jsou i lidé, kteří vyrážejí na výpravy, zabezpečují informace i všemožné výhody. Říká se jim valkeři a jsou jiní. Jenže i oni pouze přežívají. A někdy dost krátce. Ale ve stínech se kromě nich pohybují i tajemní misteri ti, kteří chtějí dát vše opět do pořádku. Odstranit mutace, vyléčit zemi i duši města. Několik odvážných se rozhodne následovat jejich příkladu, a tak začíná cesta za odhalením všech tajemství Města. Napínavý román nekorunované královny české fantastiky je plný záhad, ale nakonec i odpovědí. Je to příběh o mutacích, klonech, umělých inteligencích i bozích. Ale především je to příběh o lidech a jejich srdcích, která se nikdy nevzdají svých snů ani pravých citů.

Navzdory zájmu české veřejnosti o vládu Marie Terezie je její poslední ozbrojený konflikt s Fridrichem II. Velikým o bavorské dědictví z let 1778-1779 dnes téměř neznámý. Příčin je vícero - válka netrvala ani rok, v jejím průběhu nebyla vybojována jediná velká bitva, o výsledku nerozhodli generálové na bojišti, nýbrž diplomaté u kulatého stolu, a vojáci se více než válčení věnovali shánění potravin, zejména brambor a švestek. Odtud také pramení přízvisko "bramborová válka" či "válka o švestky". Přesto si tento střet zaslouží, aby byl připomenut, a to nejen kvůli desítkám tisíc obětí, ale také s ohledem na skutečnost, že vojenské operace se odehrály téměř výhradně na území Čech, Moravy a Slezska. Cílem předkládané monografie je proto komplexní analýza této války v širším kontextu evropských i světových dějin.

Publikace se zabývá otázkou průběhu, vývoje a proměnlivosti korejsko-japonských vztahů v 19. a 20 století s odkazem na rozvoj vzájemného postoje v 21. století. Mapuje jak samotné počátky oboustranného působení japonských ostrovů a Korejského poloostrova, tak vývoj diplomatických vztahů, k jejichž významné proměně došlo v druhé polovině 19. století v souvislosti s restaurací Meidži v Japonsku. Rychlá modernizace japonských ostrovů a orientace se na západní hodnoty vedla k následným sporům s ostatními asijskými státy a ke zhoršení diplomatických vztahů s Koreou. Vzájemná nevraživost postupně vygradovala v násilné otevření Koreje světu skrze Kanghwaskou smlouvu v roce 1876 a v postupnou okupaci Korejského poloostrova. Japonská nadvláda pro Koreu znamenala v mnoha ohledech změnu, jež se projevila i po její liberalizaci po druhé světové válce. Jak v důsledku dozvuků japonské okupace, tak působením studené války došlo k rozdělení doposud jednotného národa na dva samostatné státy, jejichž postoj se ke světu a k Japonsku jako takovému diametrálně odlišuje.

Cesta mudrců neboli Královská cesta je cestou, která nás vede k získání odpovědí na nejzákladnější otázky našeho života i života kolem nás, tedy k moudrosti, lásce i sebelásce. Její skutečné poznání či pochopení může dokonce dle našich předků otevřít člověku dveře k věčnosti. Je to cesta z prachu země ke slunci či zlatu. Díky ní se biblický Adam z prachu znovu dostává do ohnivého ráje, pohádkový hloupý Honza z pece s popelem či Popelka do zlatého zámku, opět hořící mytický pták Fénix (Ohnivák) z prachu – v Praze od Prašné brány do sluneční katedrály či zlatý zvon, popřípadě kalich, z temnoty země na povrch. Tato kniha je pozváním na onu fascinující cestu, již se s pomocí mapy, kterou nám naši předchůdci v mýtech, legendách, Bibli, pohádkách a ve staré Praze zanechali, vydáme hledat.

Od smrti Leifa Olafsona uběhly dvě desítky let a lidé pomalu zapomínají na příběh plný krve, odvahy a krutosti lidí, bohů i osudu. Pak se ale v malé osadě daleko na severu probouzí dávné zlo. Jarl Helgi se musí opět chopit meče. Jenže s bojem přichází i temná minulost a napřahuje své pařáty. Protože Helgi byl kdysi znám svým přízviskem Troll a do zvráceného koloběhu krveprolití jsou nyní zataženy jeho potomci i syn dávného přítele toužící po pomstě. Fjordy budou rudé, nebesa ozářená plameny a člověk bude člověku vlkem.

Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou První světová válka probíhala docela jinak, než nám dodnes tvrdí. Státní bezpečnost využívala služeb démonů i kouzelníků a určitě ne k něčemu dobrému. Nebylo jednoduché být dítětem v těžko pochopitelném našedlém světě Každý z příběhů s sebou nese novou realitu, která je sice odlišná od té naší, ale zase ne tolik, jak bychom chtěli. Dalibor Vácha si vždy přál psát horory, fantasy a science fiction, ale na poměrně dlouho si odskočil k válečným románům. Teď se vrátil tam, kde vyrostl, do podivných světů, které jemu ani vám nedají dlouho spát. Sláva c. a k. mocnářství a všem jeho nečistým magickým silám!

Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895. Vybírá je a interpretuje je z perspektivy etického národa, který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu (etnikum) a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity, eventuálně kosmopolitismu. První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa. Ranější, jenským romantismem inspirované pojetí souvisí s českoslovanským národem, jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince (Šafařík, Palacký, Kollár) na přelomu a na konci druhého decenia 19. století. Jiné pojetí národa vypracoval Palacký ve svých historických dílech analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky (Gervinus, Dahlmann). Samostatná kapitola se poté věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848/49. Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H. G. Schauerem a T. G. Masarykem.

Český vlastenec a pozoruhodná to postava rakouské monarchie, a to hned v několika ohledech jako mladý kadet absolvoval prestižní Tereziánskou vojenskou akademii a svou vojenskou kariéru nakonec završil v hodnosti podmaršálka, hovořil deseti jazyky, namaloval několik tisíc akvarelů a desítky olejů, přispíval do celé řady novin a periodik a v pozdější fázi svého života proslul jako propagátor zdravého životního stylu, abstinence a vegetariánství, jehož bylo možné vídat v Praze a okolí ve vycházkovém obleku a v sandálech! Záměrem autora je proto přiblížit tuto dnes již prakticky neznámou a zapomenutou osobnost, která patřila koncem 19. a počátkem 20. století ke koloritu významné české vlastenecké a intelektuálské společnosti.

Svět Kladiva na čaroděje skrývá nepřeberné množství příběhů plných akce, napětí, černého humoru, magie, démonů, zombií a jiného sajrajtu. Ty nejlepší jsme shromáždili ve sbírce, na níž se kromě autorů jednotlivých dílů podíleli i další známé tváře české fantastiky a najdete v ní také vítěznou povídku literární soutěže Napiš si své Kladivo. Čeká na vás pořádná nálož v podobě třinácti akčních a zábavných dobrodružství naší netradiční čtyřky hrdinů! Praha je magické město a ta magie vás může zabít. V tom lepším případě. Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky koho zavoláte? Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli, tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vám nezbývá nic jiného než obrátit se na lidi, kteří jsou naprosto odepsaní a doufat, že to přežijete. Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší Autoři antologie: Martin D. Antonín, Karel Doležal, Dušan D. Fabian, Jan Hlávka, Jana Jůzlová, Markéta Klobasová, Štěpán Kopřiva, Jakub Mařík, Ondřej S. Nečas, Jiří Pavlovský, Martin Paytok, Darek Šmíd.

Každé velké drama má své finále, své osudové vyvrcholení. Nebylo tomu jinak ani se závěrem druhé světové války na evropské půdě. Odpočítáme-li od data německé kapitulace (8. květen 1945) sto dnů nazpět, ocitneme se na přelomu ledna a února 1945. Byl to čas, kdy si hitlerovci mohli připomínat dvanácté výročí nástupu k moci. Slibovali tehdy mocnou tisíciletou říši. Nyní už z ní zbývaly jen trosky, ale stále se toho ještě mnoho dělo, především umíraly na frontách i v zázemí statisíce lidí. Posledních sto dnů války je v tomto unikátním knižním projektu zmapováno fakty, analýzami, každodenními zajímavostmi z protektorátu i zahraničí, svědectvími přímých účastníků a silnými lidskými příběhy.

Paměti Otakara Hromádky (1909 Kněž – 1983 Yverdon-les-Bains) vyšly poprvé v roce 1982 v exilovém nakladatelství Index a vyvolaly vlnu zájmu v československé emigrantské komunitě pro svou čtivost a výpovědní hodnotu. U nás vychází poprvé, rozšířené o dosud nevydané kapitoly. Hromádko byl především idealista a revolucionář. Velkou část svého života, poznamenanou ztrátou otce v první světové válce, strávil bojem za komunistické myšlenky. Po vyloučení ze studií na právnické fakultě v Brně byl ve třicátých letech opakovaně trestán, především za politickou agitaci. Často se skrýval v ilegalitě. Od roku 1937 bojoval jako dobrovolník v Interbrigádách ve španělské občanské válce. Po vypuknutí druhé světové války utekl s pomocí své budoucí ženy Věry Waldesové z nacistického transportu a společně s ní se poté v Paříži podílel na francouzském odboji. V poválečném období se v Československu zapojil do posilování dominance Komunistické strany Československa. Ačkoliv vyrostl jako antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve Francii, Polsku, Jugoslávii a Československu. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v Československé armádě. V padesátých letech se Hromádko stal obětí vnitrostranických čistek. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen ke dvanáctiletému trestu odnětí svobody. Vězněn byl mimo jiné i v Leopoldově a v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. V dubnu 1956 byl propuštěn a později i plně rehabilitován, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce. Otu Hromádka jsem znal jako odvážného a samorostlého člověka a revolucionáře od narození. Chtěl, aby se všechny křivdy, kterých byl svědkem, napravily do důsledků. – Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc. Poznali jsme se blíže s Otou Hromádkou v roce 1967. Od studentských let byl rebelem a v důsledku toho v trestní oblasti „recidivistou“ politických provinění. V procesu v padesátých letech mu hrozila smrt. Ve své knize vzpomínek se sarkasmem popisuje své životní zkušenosti. Co napsal, je vtipné, moudré a čtenáře zaujme. – prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž třetí vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami dlouho zabývali a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), zpracovali dílo, jež přehlednou a čtivou formou nabízí mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Novela s prvky vědecké a společenské fikce, která ve třech volně navazujících příbězích popisuje jednu z mnoha možností vývoje umělé inteligence a jejího vlivu na formování lidské společnosti. Čas budoucí přináší znepokojivou představu budoucnosti, v níž lidstvo dosáhne dlouho očekávaného světového míru, leč kvůli nedokonalé povaze člověka jej opět odmítne.