Epocha strana 34 z 107

Málokdo tušil, jak dramaticky se Československo změní, když v roce 1927 v prezidentských volbách zvítězil Bohumil Němec, Rudolf Beran se stal ministerským předsedou a izolacionisté převzali v zemi vládu. Poznejte zevnitř to, co je dnes označováno za nejrozsáhlejší sociální experiment, a seznamte se s osudy lidí, kteří pocítili dopady Krumlovského programu na vlastní kůži.

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce.

Konec světa předpovězený mayským kalendářem nenastal. Země se dál otáčí kolem své hvězdy a lety do vesmíru jsou stále extrémně nákladné a technologicky náročné. V časech, kdy se rakety s potížemi dostanou tak akorát na oběžnou dráhu, nabídne jistá entita lidstvu mezihvězdnou loď. Řídicí systém lodi, autonomní software ženského pohlaví, svéhlavý a velice lidský, si ze všech možných kandidátů na pilota zvolí jednoho poněkud No, na první dobrou byste si ho nevybrali. Společně nabídnou své služby planetě Zemi. Chaos z toho vyplývající se dal čekat. To, co ve vesmíru objevili, však rozhodně ne

Bitva svedená 15. července 1410 u Grunvaldu byla jednou z největších rytířských střetnutí evropské-ho středověku. Proběhla během války mezi polsko-litevskou unií, v jejímž čele stál král Vladislav II. Jagiello, a řádem německých rytířů. V této „Velké válce", jak jí nazvali soudobí kronikáři, ukončila polská vojska a jejich spojenci expanzivní politiku řádu v severovýchodní Evropě. Celá Velká válka s křižáky se odehrála v letech 1409-1411 a měla kromě bitvy u Grunvaldu několik základních etap a dramatických událostí. Vedle hlavních postav Vladislava II. Jagiella, polského krále, a Vitolda, velkoknížete litevského, zde čtenář najde také osudy dalších politiků, vojevůdců a velmistrů. Zvláštní pozornost věnuje autor řádu německých rytířů v Prusku a vnitřnímu vývoji litevského velkoknížectví. S nadhledem hodnotí osudnou porážku křižáků a slavného grunvaldského vítěze. V roce 2010 oslavovalo Polsko 600 let od události, která se stala takřka symbolickým mezníkem národních dějin. Vítězství u Grunvaldu dodnes vyvolává emoce a v minulosti bylo často politicky zneužívá-no. Pohleďme blíže na tuto dramatickou událost, které se v hojném počtu na obou stranách zúčastnili i válečníci ze zemí Koruny české.

Bývalo zvykem války vyhlašovat. Tato kniha ale pojednává o válce nevyhlášené. Došlo k ní bezprostředně po „řádně vyhlášené“ první světové válce. Vítězné mocnosti rozhodly o rozdělení rakousko-uherské monarchie na několik států. Patřilo k nim i Československo, vzniklé připojením Slovenska k historickým zemím Koruny české. Poražené Uhersko se však nechtělo po staletí okupovaných „Horních Uher“ vzdát. Boje tam trvaly od začátku listopadu 1918 až do počátku roku 1920. Na jaře 1919 se jich zúčastnila i maďarská Rudá armáda a československé legie. Nakonec museli bolševici ustoupit… Boj o Slovensko označují historikové právem za válku. Nebyla sice vyhlášená, ale padly v ní stovky vojáků a mnoho tisíc jich bylo raněno i pohřešováno. Byly použity lehké i těžké zbraně, pancéřové vlaky, letadla. A přesto o této válce málokdo u nás ví. Nedávný režim na ni vyhlásil embargo. Důvod? Čs. dobrovolníci přece bojovali proti bolševikům. A to byl smrtelný hřích! Kniha Dušana Tomáška tedy pojednává o jedné z „třináctých komnat“ minulého režimu. Je vybavena dobovými fotografiemi, archivními doklady, mapkami bitev, podrobným kalendářem, rozkazy velitelů, medailonky hlavních aktérů atd. a seznamuje čtenáře s bílými místy naší nedávné historie.

Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho

Česká historie – oblíbené téma Miloslava Švandrlíka – je v jeho podání vždy trochu za hranou pojetí, jež známe ze školy. Ani v příběhu knížete Břetislava a sličné Jitky tomu není jinak. Humorista se moc neohlíží na Kosmovo hodnocení politiky přemyslovských vládců a Jitku nám líčí jako nepříliš cudnou řeholnici svinibrodského kláštera. V takové interpretaci se jeví i státnická moudrost jako zajímavá fraška, zinscenovaná pro uklidnění mezinárodní zápletky a po mnoha staletích též pro pobavení publika.

Publikace poutavě a uceleně představuje jednu z nejtemnějších kapitol moderních světových dějin: likvidaci osmanských Arménů aghet mladotureckou diktaturou. Autor systematicky a na základě důkladného studia pramenů rozebírá příčiny aghetu (mj. přítomnost diktatury jedné politické strany, nastupující geopolitický řád národních států a světovou válku rozdmýchávající násilí v bezpříkladném rozsahu), jeho průběh i následky. Skrze dobové dokumenty a výpovědi přeživších i svědků z řad cizinců (misionářů, velvyslanců, představitelů zahraničních institucí) umožňuje čtenáři lépe se vcítit do událostí, jež v roce 1915 vyvrcholily genocidou Arménů. Autor neopomíjí ani tak složité a zároveň citlivé téma, jakým je vztah politiky a paměti při pokusech uznat genocidu nebo ji naopak popřít. V neposlední řadě kniha představuje také české reflexe arménských událostí v soudobém tisku a v díle humanisty a cestovatele Karla Hansy.

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jako by se vytrácel její tragický začátek, a sice přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale zejména fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu vrazila dýku do zad překvapivým útokem. Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války Autor v publikaci analyzuje její příčiny, které sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce Centrálních mocností v první světové válce obnoveno jako jednolitý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda, která nakonec na podzim roku 1939 vyvrcholila zákeřnou likvidací polské nezávislosti.

Barvité líčení série dramatických námořních střetnutí britské a francouzské flotily v prvním období Francouzské revoluce. Doba počátečního chaosu, převratných změn v organizaci námořnictva, úvodních malých i větších střetnutí, rytířských soubojů na vlnách i mnoha jiných událostí přinášejících velícím admirálům doslova noční můry vyvrcholila na jaře 1794 několikadenní námořní bitvou. A ve hře bylo hodně konvoj 116 lodí plných zásob plující ze Spojených států do Francie zmítané revolučním kvasem, a hlavně - nedostatkem téměř všeho. O tučnou kořist proplouvající jim takřka pod nosem měli však eminentní zájem také Britové

Mesopotamis, město gigantických rozměrů poháněné párou. Město, kde tisíce chrámů chrlí do ovzduší saze a potrubním systémem sviští kryptexové depeše. Město orlojů, po jehož obvodu se jako rafičky hodin otáčejí prstence lokomočních okruhů. Město zbudované na konci digitálního věku, kdy se hrstka přeživších uchýlila do kolébky civilizace - mezi řeky Eufrat a Tigris. Město, jehož představitelé nemilosrdně dohlížejí na to, aby se megalopole znovu nevystavila ničivým hrozbám pokroku: Všemi prostředky udržují civilizaci ve stadiu před objevem elektrického proudu. Pětatřicetiletý hodinář Noam Baars si v chudém pouštním distriktu přivydělává výrobou telegrafických zařízení a jejich prodejem na černém trhu. Při útěku před všudypřítomnými hlídači se připojí k odbojové skupině vedené ženou jménem Sariah Davi. Začíná zběsilá, stovky mil dlouhá dobrodružná cesta napříč městem, jeho minulostí i budoucností. Cesta, která nevyhnutelně směřuje k Babylónu a k nebezpečí, jaké této jediné civilizaci hrozí Nebo snad není jediná?

Afghánistánu se po sérii neúspěšných britských tažení v minulém a předminulém století přezdívá hřbitov metropolí. Účastí na kontroverzních velmocenských operacích dobových spojenců se zde v posledních čtyřech dekádách angažuje také Praha. V první den sovětské okupace Afghánistánu roku 1979 byl z československého exilu do prezidentského paláce v Kábulu Moskvou dosazen komunistický předák Babrak Karmal. Po sovětském stažení a ovládnutí země militantními islámskými skupinami, které se ve své době těšily podpoře Washingtonu, okupovaly po 11. září hřbitov metropolí zase Spojené státy spolu s Velkou Británií. Do čela Afghánistánu dosadily amerického občana Hamída Karzajího. To, co začalo jako válka proti Al-Káidě, se ale rychle změnilo v permanentní válku proti pastevcům a vesničanům, kteří nechápou důvod přítomnosti cizích vojsk v jejich zemi a odmítají se s tím smířit. Praha vysílá naše vojáky do Afghánistánu od roku 2002 a celkově se jich zde v několika turnusech vystřídalo sedm tisíc. Praktický efekt celé této „křížové výpravy“, jak ji předvídavě hned týden po 11. září nazval americký prezident Bush, zůstává přinejmenším sporný. Svět dnes není bezpečnější a ani Afghánistán se stabilizovanou a prosperující zemí nestal.

Druhé, doplněné vydání knihy autora, který sám působil v libyjské džamáhíríji pět let v přelomové době, kdy naše vztahy s touto zemí procházely dramatickou změnou. Miroslav Belica vedl po listopadu 1989 zastupitelský úřad Československa v Tripolisu a z této pozice měl možnost nakouknout pod pokličku mnohým zkreslovaným či zamlčovaným kauzám (Lockerbie, československý semtex, dodávky speciálu a působení našich vojenských a civilních odborníků v Libyi atd.). S pomocí archivních materiálů, odborné literatury a vzpomínek pamětníků včetně bývalého premiéra Štrougala evokuje jejich skutečný průběh, ale i události pozdějších let, kdy Západ vzal „zreformovaného“ Kaddáfího krátce na milost, aby vzápětí s využitím džihádistů rozehrál partii násilného svržení libyjského režimu. Kniha je doplněna o kapitolu mapující poslední vývoj v rozvrácené Libyi, který přímo volá po vládě pevné ruky. První vydání knihy z r. 2014 bylo oceněno čestným uznáním Ceny Petra Jilemnického za rok 2015 v žánru literatury faktů.

Nový, fotografiemi bohatě vybavený cestopis novináře J. M. Červenky zavádí čtenáře do čtyř netypických lokalit, které dosud zůstávají stranou turistického ruchu. Spolu s autorem tak čtenář navštíví zapovězený Írán, obří a liduprázdnou Sundarbanskou deltu, říši Lo Manthang skrytou za hradbou Himálaje či moderní, překotně se rozvíjející Vietnam. Autor některá z míst navštívil opakovaně, a to i v odstupu mnoha let, což mu dává jedinečnou možnost barvitě glosovat změny, k nimž v těchto zemích v průběhu času došlo.

Během horkého léta roku 1931 otřese neapolskou smetánkou vražda vévodkyně Adriany Mussové z Camparina. Mladá Adriana, provdaná za mnohem staršího vévodu z Camparina, udržovala veřejně vztah s vlivným novinářem Mariem Capecem. Motiv k vraždě má hned několik lidí. Mezi nimi její manžel, velmi nemocný a otřesený neustálou nevěrou své druhé manželky krásné Adriany. Jeho syn Ettore, jenž má pádné důvody nenávidět macechu. I její veřejný milenec, novinář Capece, který ji mohl zabít v záchvatu žárlivosti. Vyšetřování navíc komplikuje rostoucí vliv italských fašistů. Po boku komisaře Ricciardiho stojí i tentokrát věrný praporčík Maione. Plachý vztah s Enrikou prodělá další změny, přičemž se znovu objeví na scéně krásná Lívie, kterou přitahuje jak Neapol, tak Ricciardi. Série o komisaři Ricciardim Tajná schopnost či prokletí komisaře Ricciardiho spočívá v tom, že vnímá poslední slova a pocity obětí násilných smrtí. Díky tomu žije obklopen vidinami zubožených těl a cítí bolest jejich duší, které se dožadují spravedlnosti. Při vyšetřování pracuje bez přestávky a neřídí se předepsanými postupy. Ricciardiho schopnosti vyřešit i ty nejzapletenější zločiny přikládají jeho spolupracovníci až ďábelskou moc a neradi s ním spolupracují. Až na jediného bodrého praporčíka Maiona, který ho oddaně všude doprovází.

Závěr akčních postapokalyptických bestsellerů Spad a Poločas rozpadu Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, nemilosrdný, radioaktivní… V jeho troskách řádí měnitelé – nájezdníci, dobyvatelé, a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Jenže jsou tu lidé, kteří nukleární zimu nechtějí, kteří pamatují staré časy a věří, že tenhle svět ještě stojí za záchranu. „Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl totiž už nikdo, kdo by to mohl udělat za nás,“ říká plukovník Michálek. stopáž: 8:33:10