Epocha strana 41 z 107

Publikace se zabývá historií šumavské hranice v letech 1948–1949 a je rozdělena do dvou částí stejného rozsahu. V první z nich jsou zaznamenány příběhy několika známých osobností, jež zde hranice úspěšně překročily (Ferdinand Peroutka, Eliška Hašková Coolidge…), dále zde autor líčí přestřelky mezi emigranty a strážci hranic a zabité z obou táborů. Druhá část, nazvaná Studená hodina, je věnována tzv. vimperskému případu, tj. soudu s civilisty a esenbáky z června 1949, kteří pomáhali uprchlíkům hlavně v okolí Kvildy. Je zde vyvrácen falešný mýtus kolem filmu Král Šumavy – ve skutečnosti opak byl pravdou, protože celá zdejší stanice SNB s uprchlíky spolupracovala. V naprosté většině případů byly použity dosud nepublikované archivní materiály.

Kapitán Vicente patří ke zkušeným námořníkům a také k těm, kdo přežili válku svobodného města Lekanty s Asmánskou říší. Vicente má teď před sebou plavbu s neznámým nákladem a za zády ošklivou minulost. Souhrou okolností na něj čeká podivný drahokam zvaný Rudá tanečnice, po němž mnozí touží. Mezitím se v Lekantě splétají intriky, v jejichž síti se zmítá Celandrina, dcera významného obchodníka obviněného z vraždy. Vicente může být dívčinou záchranou. A ona jeho smrtí.

Blíží se střet s vojskem temnot. Marobud má málo vojáků a naděje na vítězství je malá. Kroana drží mocnou zbraň, ale je otázkou, komu přinese zkázu. Její vlčí duch bloudí v říši tmy a obsah starodávné věštby se naplňuje. Vstoupí démoni, strašliví Prvorození, do světa lidí? Kroana a její přátelé budou muset riskovat mnohem víc a odvážit se i do zapovězených míst.

V Marobudově království se nic významného neděje, je klid a překrásná nuda. Jenže to je pouhé zdání. Na jednom místě čeká na svůj návrat zapomenuté zlo, temnota proniká do světa lidí a ničí životy. Prastará kletba se probouzí k životu a Kroana ztrácí víc, než si kdy myslela. I víc, než by si pomyslel čtenář. Naštěstí se i mrtví mohou vrátit k životu.

Jak těm, kteří chtějí, třebas jen z pohodlí svého obýváku, nakouknout až kamsi za zakřivený horizont, bezpečně tak navštívit pár exotických míst a dozvědět se i cosi zajímavého o nepříliš dostupných lokalitách – či právě naopak – povahám nepopiratelně odvážnějším, tedy dobrodruhům, kteří se rozhodnou vyrazit sami a po vlastní ose právě do oněch tolik vzdálených míst – všem těmto čtenářům je určena knižní novinka cestovatele a píšícího fotografa Jaromíra Červenky.

Plástev A30, jedna z mnoha v přelidněném světě zastavěném do výšky několika set metrů, není příjemným místem pro život. Navíc ji ohrožuje nádor hnědého moru, který hrozí pohltit jadernou elektrárnu a způsobit tak katastrofu nesmírných rozměrů. Existuje ovšem muž, který je schopen toto neštěstí odvrátit. Jmenuje se Kastor Clark a před určitým časem unikl z plástve a žije mezi svobodnými lidmi v Alpském údolí. Za daných okolností je však povinen přispěchat na pomoc. Ani jeho neobyčejné schopnosti však nedokážou zabránit totálnímu výpadku Mocného Dijonu, centrálního výpočetního systému. Je třeba jej znovu spustit, ale to dovede jen jediný člověk, Cornelius Zwada. Avšak jediné, co se o něm ví, je to, že před nedávnem zmizel…

Jak těm, kteří chtějí, třebas jen z pohodlí svého obýváku, nakouknout až kamsi za zakřivený horizont, bezpečně tak navštívit pár exotických míst a dozvědět se i cosi zajímavého o nepříliš dostupných lokalitách – či právě naopak – povahám nepopiratelně odvážnějším, tedy dobrodruhům, kteří se rozhodnou vyrazit sami a po vlastní ose právě do oněch tolik vzdálených míst – všem těmto čtenářům je určena knižní novinka cestovatele a píšícího fotografa Jaromíra Červenky.

Zemi obsadili mimozemští agresoři, tzv. kartani. Invaze proběhla hladce, takže se emzáci domnívají, že mají situaci pod kontrolou. Netuší, jak hluboce se mýlí. Tahle modrá planeta má totiž už pěknou řádku staletí své vlastní pány. Jen se většinou drží v pozadí… Říkají si Bratrstvo krve - tajná organizace upírů, tvorů o dost rychlejších, silnějších a nemilosrdnějších než kterýkoliv člověk, takže zabít je není vůbec jednoduché. Pročež kartani mají velký problém, Houstone. A tak, zatímco obyčejní lidé dál prožívají své obyčejné životy, emzáci a Bratrstvo krve si jdou po krku. A běda tomu, kdo se jim připlete do cesty. A tak začíná šílená jízda plná krve, utrhaných končetin a mrtvých těl všeho druhu. Prostě Hustej nářez… Kotletův román je nabitý akcí a adrenalinem. Jeho děj uhání zběsilým tempem, takže hlavní hrdina skoro ani nemá čas, aby se pořádně napil (krve). Musí sebou totiž pořádně mrsknout, pokud chce stihnout všechna dobrodružství, která na něj autor nastražil.

Pero da Covilha (asi 1450-asi 1530) byl portugalský diplomat a vyzvědač, označovaný za krále špionů - sloužil celkem čtyřem králům. V roce 1487 byl vyslán do Orientu v rámci strategického plánu najít cestu z Evropy do Indie. Přes Středozemní moře až do Adenu jej doprovázel Afonso de Paiva, jenž měl najít bájnou říši kněze Jana, kýženého spojence křesťanů proti muslimům. Paiva zemřel, aniž svou část úkolu splnil, a tímto úkolem byl pověřen da Covilha. Postupně se dostal do Etiopie, ale když se chystal k návratu, zemřel císař a jeho nástupce už mu nedovolil ze země odjet. Když k etiopskému dvoru v roce 1520 dorazilo portugalské poselstvo, setkalo se s krajanem, považovaným za mrtvého. Byl bohatý, vážený, ale ne příliš šťastný. Poslal ještě po vyslancích do Portugalska obsáhlou zprávu o Etiopii a víc o něm v Evropě nikdo neslyšel. Zprávy P. da Covilha pomohly nasměrovat portugalský výboj do Asie přibližně na dalších padesát let. Přispěl také k osvobození Evropanů od iluzí o mytickém knězi Janovi. Byl vynikající operativec a analytik, nikdy neopustil svou službu a nikdy nebyl protivníky odhalen. Neobjevil sice žádnou dosud neznámou zemi, ale našel všechno, co hledal. Na jeho příkladu se lze i dnes poučit o významu, jaký má pro diplomaty, zpravodajce či obchodníky znalost místní kultury a jazyka a jak efektivní může být zpravodajská služba malé země, je-li dobře organizovaná a řízená.

Historie sovětsko-finských válek je u nás málo známou či dokonce neznámou skutečností, a přitom se jedná o zajímavý a velice dramatický pohled nejen na osudy malého národa ve vztahu k velkému sousedovi – Rusku a posléze Sovětskému svazu, ale i k jiné velmoci – Německu. První ze tří válek začala již v roce 1918, kdy přes Leninovu proklamaci o právu Finska na nezávislost sovětská vláda podnítila ve Finsku občanskou válku a za intervence Rudé armády se snažila připoutat zemi k sobě. V roce 1939 následovala další fáze bojů, a to po požadavcích Sovětského svazu na odstoupení některých strategicky významných území. Následovala druhá, tzv. zimní válka, ve které byli Finové přes hrdinný odpor nakonec donuceni k uzavření míru a splnění Stalinových územních požadavků rozšířených o válečné reparace. Finsko poté přijalo nabízenou německou pomoc, aby nakonec využilo německo-sovětské války k vojenským akcím po boku wehrmachtu. Proběhlo tak třetí dějství sovětsko-finských válek, které svým způsobem navazovalo na dávnou historii rusko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu i vzpomínek a deníků tak před čtenářem defilují jak velké osobnosti, včetně Mannerheima, Stalina či Hitlera, politiků a generálů všech zúčastněných zemí, tak i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války.

„Bojiště skýtalo hrůzný pohled. Byly tam obrovské skládky nespotřebované munice a tu a tam hromady min. Mrtvoly polských a německých vojáků, někdy spojených ve smrtelném objetí, ležely všude a vzduch byl plný pachu hnijících těl. Byly tam převrácené tanky s přetrženými pásy a jiné, které stály jakoby připraveny k útoku a jejich děla dosud mířila ke klášteru. Svahy vrchu, zejména tam, kde palba nebyla tak silná, pokrývalo neuvěřitelné množství vlčích máků, jejichž červené květy podivně ladily s touto scénérií…“ Tak zachytil polský generál Władysław Anders, jehož vojáci v květnu 1944 vztýčili vlajku vítězství nad rozvalinami benediktinského kláštera na hoře Monte Cassino, své dojmy z bojiště. Téměř půl roku se Spojenci marně pokoušeli dobýt cassinský hřeben, uzlový bod německé obranné linie, stojící v cestě jejich postupu k Římu. Ani odstup sedmi desetiletí ale nezmírnil palčivou naléhavost otázek po smyslu náletu, který proměnil jedno z nejstarších středisek evropské kultury v moře sutin, po strategické ceně desetitisíců zmařených lidských životů, po smyslu celého toho krvavého střetnutí. Odpovědi na ně hledá i tato kniha.

Hudba vládne světem, jak v Mořičvílu, tak v pohoří Vrcholy. Občas někdo uspořádá festival, občas zmanipulovaný volební mítink. Mataharis z toho má bolavou hlavu, Stuart objevuje kouzlo hry na kytaru, tajemní Pindrušoidi vplouvají na scénu, tlustý muž s bradavicí vydírá, koho může, a kondor Ríša se nestačí divit. Třetí návštěva světa Mořičvílu přináší dvě novely – Pro vlastní dobro a Otevřte sa, mraky. O hudbě, víře a občasném šílenství okolo nás. Dvě humoristické fantasy novely z prostředí populárního autorova cyklu Mořičvíl.

Hlavní hrdinka této knihy Kateřina Horáčková prožila nesnadný život. Pocházela z dobře situované rodiny, avšak zamilovala se do nemajetného houslisty. A rozhodla se spojit s ním svůj život navzdory odporu svých rodičů. Ti se jí za neposlušnost odměnili vyděděním. Po boku milovaného muže Kateřina vystuduje konzervatoř, získá práci učitelky hudby a založí rodinu. V těsných poměrech zvládne porodit a vychovat tři chlapce. Osud ji však tvrdě zkouší nevyléčitelnou nemocí jejích dětí a ztrátou nejbližších lidí. Kateřina vše překoná a nevzdá se. Žije dál pro své děti a ve vzpomínce na lásku svého života. Příběh statečné ženy napsala Marie Magdalena Horňanová (nar. 1920) podle skutečnosti - svou hrdinku dobře zná. Sama musela překonat mnoho překážek a nesnází ve svém životě včetně nacistické perzekuce. Pochází ze slovenské Žiliny, vzdělání (gymnázium, konzervatoř, FFUK - obor hudební vědy a PedFUK - obor hudební výchovy a psychologie) absolvovala převážně v Praze, v níž nakonec zakotvila. Během studia porodila a vychovala tři děti. Poté vyučovala hudbě (hře na klavír) na Vyšší hudební pedagogické škole, kvůli politické obstrukci, jež roku 1953 postihla jejího manžela i ji, odešla do Lidové školy umění. Zde vytrvala až do důchodu. Literární zkušenosti sbírala již od mládí, ty první získala v publicistice. Knižní tvorbě se věnuje až v posledních letech a čerpá náměty ze svého života a ze života blízkých lidí. Dosud jí vyšlo čtvero knih: Neobyčejný život (2005), Blechy v kožichu (2006), Nechtěná msta (2009) a Povídkování o chybování (2010)

Autor, známý sexuolog, cestuje do Afriky, Austrálie, Číny a Chile. Vypráví o tom se svým osobitým nadhledem, jímž dokazuje, že zatímco o sexu lze mluvit a psát velmi racionálně, romantická láska jako exploze v bazaru emocí nemá s racionalitou nic společného. Také proto se ještě nikdy a nikde nesešel vědecký kongres o lásce. Čtyři cesty, čtyři kontinenty. A erotika jako ten pátý. Navždy neprobádaný. Naštěstí.

Autor, známý sexuolog, cestoval do Afriky, Austrálie, Číny a Chile. Vypráví o tom se svým osobitým nadhledem, jímž dokazuje, že zatímco o sexu lze mluvit a psát velmi racionálně, romantická láska jako exploze v bazaru emocí nemá s racionalitou nic společného. Také proto se ještě nikdy a nikde nesešel vědecký kongres o lásce. Čtyři cesty, čtyři kontinenty. A erotika jako ten pátý. Navždy neprobádaný. Naštěstí.

EDICE TRAUMATA VÁLKY, jejíž první svazek Vám právě nabízíme, představuje nové pohledy na vojenské konflikty, jejichž traumatizující dopad lze sledovat i desítky let po jejich ukončení. Příběhy obětí, svědků a zločinců zrcadlí hluboké společenské otřesy, které zejména Evropě přinesla válka. Odborně pojaté publikace se zabývají také každodenním životem „malých“ jednotlivců stižených válkou, a to na pozadí přelomových událostí starého kontinentu. Prvé pokusy s hromadným usmrcením lidí za pomocí pojízdných plynových komor uskutečnili nacisté v roce 1939. Nejprve umírali duševně a mentálně postižení Němci a Rakušané, uprostřed války už byly vybíjeny celé tábory sovětských zajatců a civilistů. Plynové vozy se staly vrcholem mobility a efektivnosti nacistického vyhlazovacího systému. Statisíce lidí byly zavražděny v polském Chelmnu, běloruském Malém Trostinci či srbském Bělehradě, aniž by se jich musela dotknout ruka vrahova. Organizované smrti neunikly ani lidické děti, tisíce československých Židů, nebo stovky pacientů psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně. Zvrácená tvořivost technologů konečného řešení fascinuje svojí jednoduchostí a chladnokrevnou účinností. Mnohé ze spáchaných zločinů se naplno vyjevilo až po desetiletích, během soudních procesů s dopadenými pachateli, kteří ale až příliš často unikli zaslouženému trestu.