Epocha strana 32 z 107

Do víru Velké války vstoupil Miloš Sum v létě 1915 v řadách olomouckého zeměbraneckého pěšího pluku č. 13 a o rok později padl do ruského zajetí. Hrabě Józef Potocki si jej jako vyučeného cukráře vybral do kuchyně svého sídla v Antoninách, ale v červenci 1917 Sum dobrovolně vstoupil do československého vojska. Byl zařazen k novému 7. čs. střeleckému pluku "Tatranskému", se kterým prodělal tvrdé boje s bolševiky v roce 1918. Jeho deník však zachycuje zejména roky 1919 a 1920, tedy ostrahu Transsibiřské magistrály a návrat domů přes Kanadu. Autor zachycuje tvrdý život na Sibiři, konflikty s vojenským i politickým vedením, stesk po domově, ale i život obyčejných Rusů a dalších národů Dálného východu. Miloš Sum byl kulturně činný, podílel se na vydávání ilustrovaného časopisu, v plukovním divadle vystupoval jako hlavní představitel ženských rolí a často a rád maloval. Téměř 150 jeho dobových kreseb tak deník doprovází.

Publikace zachycuje vedle vzniku, vývoje a bojového nasazení čs. jednotek na východě zejména osudy řady jejich příslušníků – můžu i žen. Někteří z nich se stali legendárními, další jsou téměř neznámí, většina z nich však postupně a z různých důvodů upadla v zapomnění. Pomocí fotografií, reprodukcí válečných dokumentů a vzácných dobových předmětů z archivů i soukromých sbírek, z nichž významná část nebyla nikdy předtím publikována, je jejich osud opět vynesen na světlo, u některých pak zcela poprvé. Kniha je tak unikátním příspěvkem k poznání našeho vojenského odboje za 2. světové války a zároveň snahou o oživení odkazu našich hrdinů. V pátek 6. října vstoupili čs. vojáci Dukelským průsmykem na půdu vlasti. Kniha vychází u příležitosti 75. výročí této významné události.

Kniha navazuje na dřívější autorovy politologické a filozofické publikace Civilizace na prahu 21. století a Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát. Nová publikace přibližuje organizační formy lidského sdružovacího procesu v dějinném vývoji. Poukazuje na vývojové pohyby a společenské jevy, které provázejí vývoj lidstva. Předkládá alternativy optimální, katastrofické a krizové situace dalšího možného vývoje lidstva. Jedná se o analytický, ale i syntetický pohled na perspektivu lidstva pod stálou hrozbou zbraní hromadného ničení z pozice současné občanské společnosti, tedy na období, kdy lidská společnost dospěla k možnosti sebezničení i hledání nových perspektiv v kosmickém prostoru.

Magie je bezvadná věc. Můžete si přičarovat štěstí, zdraví nebo sukubu, která vám bude po vůli. Ale taky se všechno může v jednom okamžiku zvrhnout a vy proti sobě poštvete síly, které jsou tak staré a temné, že vás mohou přivést k šílenství. Magie tvoří základ fantasy kánonu, ale tahle sbírka vám ukáže, že i tak tradiční téma vás v mnohém dokáže ještě zatraceně překvapit. Předchozí antologie editorské dvojice Hokr–Kyša si prorazily cestu k tisícům čtenářů a ukázaly jim kouzlo české fantastiky. Ve stínu magie jejich představení nové generace českých autorů završuje a vy zkrátka chcete být u toho. Do antologie přispěli: Theo Addair, Roman Bureš, Oskar Fuchs, František Kotleta, Jan Kotouč, Vilém Koubek, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Michaela Merglová, Petra Neomillnerová, Julie Nováková, Mark E. Pocha, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, Zuzana Strachotová, David Šenk, Dalibor Vácha.

Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla - skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak - třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie. Vítejte v magickém světě, který by klidně mohl být tím naším.

Obklopovat se předměty, které si sami vyrobíme, má mnoho výhod. Je možné si zvolit barvy a materiály podle svého vkusu a hodí se do konkrétního interiéru; přitom si můžeme být jisti, že máme originál. Tato kniha obsahu rady a návody, jak takových výrobků dosáhnout. Mimo jiné v ní čtenář nalezne: dekorace z oblasti pletení, háčkování, vyšívání, šití a patchworku; podrobné návody a barevné fotografie ke každému projektu; mini školičky; a mnoho užitečných vzorníků. Obtížnost jednotlivých dekorací je záměrně na různé úrovni, takže publikace vychází vstříc co největšímu počtu tvořivých lidí. Začátečníci ani velmi zkušení tedy nemusí mít strach, že si nevyberou. Kniha kromě originálních nápadů přináší také radost z vydařeného díla, zajímavého dárku, anebo třeba jen z toho, že se člověk naučí něco nového.

Kniha sleduje autorovy osobní zkušenosti s pátráním po posledních svědcích z táborů okamžitého vyhlazení Treblinka a Sobibor. Je vystavěna na základě autorova mnoha-letého výzkumu holocaustu, který započal v roce 2000 návštěvou památníku v Treblince. Právě zde si autor uvědomil, jak málo je v českém prostředí věnováno historii tohoto zřejmě nejvýznamnějšího tábora. Úzkou pramennou základnou se propracoval ke zjištění, že Treblinku přežili jen dva Češi. Jak však ke svému zklamání zjistil, poslední z nich spáchal sebevraždu v roce 1997. Jeho knižní vzpomínky na Treblinku však daly podnět k rozkrytí subtilních okolností, které provázely nejen historii Treblinky, ale i jí typologicky příbuzného tábora Sobibor, odkud se zachránil jen jediný Čech. To vše navzdory nesmírné mortalitě, kterou se oba tyto tábory pyšnily".

Román zachycuje těžké období let 1918-1919, kdy mladé Československo svádělo boj o podobu svých hranic, a to zejména na Slovensku, kde došlo ke krvavé válce s Maďarskou republikou rad. Ta je zde zachycena očima italských legionářů. Prostřednictvím hlavních hrdinů se však čtenář podívá i do srbské armády, navštíví Rusko během bolševické revoluce či nahlédne mezi ruskou emigraci v Paříži. Nechybí ale ani vzpomínky na válečné lásky a poválečná shledání, některá radostná, další smutná. Pronikneme také do tehdejšího společenského života a zjistíme, že ač od popisovaných událostí uplynulo již 100 let, jsou některé stejně jako řada autorových zamyšlení a postřehů aktuální i dnes.

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága - Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území - v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu - do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas - Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.

Osvědčený autor detektivek a literatury faktu uplatňuje ve dvanácti strhujících dramatických příbězích letité zkušenosti z obou těchto žánrů. Zavádí čtenáře do exkluzivních i zdánlivě obyčejných prostředí doma a ve světě, sugestivně popisuje prapodivné zákruty v lidském myšlení i konání a vše vždy završí překvapivou pointou. Jsou to povídky zcela jiné než ty běžné, které začínají u mrtvého těla a končí v policejních poutech. Mnohé napovídají již samotné názvy některých příběhů: Syndrom vyhoření, Palba na nekrytý cíl, Vše, co jste řekli ve tmě... či Neukojitelná. Jedno je jisté: zcela určitě se ve společnosti této knihy nudit nebudete.

Píše se rok 1942 a německá armáda vítězí na všech frontách i díky speciálním vojákům ve svých řadách. Vojákům, kteří jsou prakticky nezničitelní – tedy pokud mají dost cizí krve. A jestli něco v téhle zatracené válce skutečně teče proudem, je to právě krev. Germánský upíří klan se rozpíná do všech stran, jeho nepřátelé jsou vystrašení a prohrávají jednu bitvu za druhou. Zdá se, že mocnou vládkyni Germánů nic nezastaví. Jenže generál Gerhard začíná pochybovat a slovanský upírský klan se tak snadno nevzdává. Navíc Veronika s Janem Bezzemkem mají plán… Tajné války upírů vrcholí monstrózní bitvou, která se zapíše do dějin Bratrstva krve. Po Hustým nářezu, Fakt hustým nářezu, Mega hustým nářezu a prequelu Vlci se jedná o další román ze série Bratrstvo krve…

Nahlédnout za dveře ordinace se jen tak někomu nepovolanému nepovede. Zvědavců se jistě najde dost, obzvlášť nalézá-li se za nimi krásná žena. Leč pohledu voyera je tato příležitost přísně zapovězena, leda že by si takový zážitek nechal zprostředkovat. Mistr Neprakta je určitě jedním z těch, který nás často nechal do toho intimního prostředí nahlédnout. A spisovatel Jiří Noha, jinak pan doktor Švejnoha, nám k tomu na lékaře leccos prozradil.

Existuje spousta příběhů o superhrdinech. Většinou žijí v New Yorku a mají úžasné superschopnosti, které získali fascinujícím způsobem Superman přiletěl z jiné planety, Spidermana kousl radioaktivní pavouk, Kapitán Amerika byl vylepšený tajemnou technologií a Wonder Woman je dokonce dcerou boha a královny Amazonek. Když je váš táta bůh, nebo dostanete radioaktivní mutagenní sérum, tak je vlastně dost snadné být superhrdinou. Jenže jsou superhrdinové, kteří nemají vůbec žádné superschopnosti, ani spoustu peněz jako Batman nebo Ironman, aby si vyrobili skvělé obleky a vybavili se spoustou úžasných technických vychytávek. A právě o takových superhrdinech je náš dobrodružný příběh. Pardon, vlastně o superhrdinkách. Protože jde o dvě holky. A věřte nám, když se do toho pustí, běhal by z nich mráz po zádech i samotnému Hulkovi. Interpret:Janyšková Natálie Délka nahrávky: 2 hod. 19 min.

Smrt císaře Karla VI. v říjnu roku 1740 znamenala pro Evropu zásadní zlom – habsburský rod vymřel po meči a nástupkyní zesnulého panovníka se stala jeho dcera Marie Terezie, vůči jejímž dědickým nárokům navzdory dřívějším dohodám vystoupila značná část evropských monarchů, přičemž tím zdaleka nejbojovnějším byl pruský král Fridrich II. Zápas o rakouské državy zmítal Evropou dlouhých osm let a nejednou hrozilo, že habsburská monarchie pod vedením mladé panovnice bude rozervána na kusy… Komu co řekne Žďár u Trutnova, Zahájí u Českých Budějovic nebo Chotusice u Čáslavi? Přitom svého času to byla místa, o nichž mluvila téměř celá Evropa. Na těchto „polích slávy“, kde zůstaly pod nánosem času zmizelé hromadné hroby a kde doposud někde ještě stojí omšelé památníky, se totiž rozhodovalo o její budoucnosti, stejně jako v bojích o Prahu anebo třeba u Dettingenu v Německu, Mollwitzích ve Slezsku či poblíž Fontenoy ve Flandrech. Jeden anonymní autor letáku tuto válku nakreslil jako okamžik, kdy se na mladou rakouskou arcivévodkyni sesype řada evropských vládců, aby z ní servali všechno, co má na sobě. A ono to tak bylo. Jenže tahle „sukně“ se nemínila „kalhotám“ vzdát. Byla rozhodnuta udržet všechno, co podělila po svém otci, císaři Karlovi VI. Vedle Slezska hlavně Čechy a Moravu, odkud pocházelo mnoho „bezejmenných“ mužů, kteří kvůli tomu pro ni bojovali a umírali, anebo jí sloužili jinak jako třeba Václav Antonín hrabě Kounic, kterého tato doba zrodila.

Vypuknutí války zastihlo Josefa Dudka na prázdninách po absolvování 3. ročníku učitelského ústavu. Prvním odvodem však kvůli oční vadě neprošel a mohl dostudovat. Ztráty na bojištích ale rostly, takže v létě 1915 nastoupil vojenskou službu i on. Oční vada již nebyla překážkou. Byl poslán do Rakouska k důstojnickému výcviku. Zde se poprvé setkal s protičeským postojem některých nadřízených i kolegů. V lednu 1916 odjel na východní frontu, kde se záhy zranil, načež ho ale podezírali ze simulace. Již v květnu tak byl poslán na frontu do Itálie. V létě se však opět stěhoval na východ, kde bylo potřeba zastavit ruskou ofenzivu. V dubnu 1917 se vrátil na italskou frontu. Všude se ale setkával s nekompetentností a laxností nadřízených důstojníků a jejich rostoucí nedůvěrou ke všemu českému. V květnu 1917 ho zajali Italové. V zajetí se seznámil s myšlenkou boje za čs. samostatnost. Tyto zkušenosti ho – spolu s rostoucím nepřátelstvím německých a maďarských kolegů – nakonec zavedly do řad čs. vojska, s jehož 34. střeleckým plukem prodělal slavný boj na Doss Altu a válku o Slovensko v létě 1919.

České země byly v důsledku svého pevného včlenění do habsburské monarchie nuceny sdílet s ní všechny její válečné strázně. Platí to i o prusko-rakouských válkách, jejichž dramatické děje se odehrávaly převážně na území Slezska, Moravy a Čech. Pruský král Friedrich II. zahájil vpádem do Slezska koncem roku 1740 tzv. Slezské války, jejichž výsledkem bylo odejmutí Kladska a Slezska z historického celku českých zemí. Za Sedmileté války, rozpoutané po necelém desetiletí míru, potvrdil svou územní loupež a ani v následné nepříliš dlouho trvající Bramborové válce nedosáhlo Rakousko navrácení ztracených území. Nedořešený spor o vedoucí postavení v Německu pak čekal na své rozuzlení téměř celé století. Rozhodla jej až válka, kterou Prusko rozpoutalo v roce 1866. Skončila drtivou porážkou Rakouska v jednom z nejdramatičtějších a nejkrvavějších vojenských střetů devatenáctého století v bitvě u Hradce Králové a po ní následným rychlým ústupem zdecimované rakouské armády. Byla to poslední z řady prusko-rakouských válek, či spíše poslední fáze jedné a téže dlouhodobé války o nadvládu v Německu, jejímž definitivním důsledkem bylo vybudování imperiální německé říše.