Epocha strana 27 z 107

V Dussu přituhuje a nejen kvůli přívalům sněhu a mrazu. Ve vánici se skrývá smrt a nejspíš i něco mnohem horšího. V zasněžených horách se ztrácí bojovníci a něco temného vraždí v ulicích. Ostřílený válečník Cuchenan a jeho společník bard Minangar musí znovu spojit své síly a vypořádat se s temnotou, které dosud nemuseli čelit. Nový příběh ze světa Písně oceli nabízí dobrodružství, akci, humor i vášeň v duchu nejlepších příběhů meče a magie.

Kniha Český stát a náboženství v obdobích krize pojednává o dvou rozdílných obdobích českých a československých dějin – nejprve se věnuje vývoji v zemích České koruny v 16. a 17. století a poté soustřeďuje pozornost na existenční zápas československého katolicismu ve druhé polovině 20. století. První kniha přibližuje období, kdy se čeští protestanté a čeští bratři jako významní představitelé stavovské státnosti utkali s katolickými panovníky, kteří se rozhodli realizovat rekatolizaci českých zemí. První stavovské povstání v roce 1547 ještě spor o katolickou či protestantskou orientaci v českých zemích nerozhodlo. Povstání v letech 1618–1620 za účasti všech stavů soustátí znamenalo v podstatě definitivní mocenský zlom a vítězství katolického panovníka. Druhá kniha analyzuje zápas katolicismu o zachování své existence v lidově demokratickém a socialistickém státu. Autor v knize pojednává zejména o vztazích mezi římskokatolickou církví a lidově demokratickou a socialistickou státností, včetně role Československé strany lidové, a představuje katolictví jako ideovou sílu, která přečkala čtyřicetileté pronásledování a později přispěla k demokratizaci české společnosti.

Chtít řídit Peklo jako firmu není ten nejlepší nápad. Spousta problémů se nakupí, hrozí, že vás zavalí, protože nepružnost a zkostnatělost dosavadního feudálního systému nedovolí převést dobré úmysly do praxe. A nakonec se všichni bývalí přátelé a stoupenci obrátí proti vám, protože dojdou k názoru, že vaše skvělé nápady, ty geniální pokrokové ideje, jim vlastně nejsou po chuti. Je to tak nevděk Peklem vládne a cesta do něj bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak se mrtvoly hromadí, stejně jako další potíže. Z místního problému se stává globální apokalypsa a řešení zmatků je v nedohlednu. A ten, kdo měl být obětním beránkem, stane se sám mstitelem připraveným zúčtovat se samotným Peklem. Jenže Peklo se jen tak nevzdává

Publikace je první knihou o curlingu vydanou v České republice. Prolíná se v ní životopisná linie hráče, funkcionáře a trenéra Karla Kubešky s faktografickou deskripcí sportovního odvětví, které sice dosáhlo olympijského statutu, ale které není v Čechách příliš známé ani populární. Curling je představen jako sport, který obsahuje veškeré životní atributy typu vášně, lásky, nadšení a oddanosti, ale také závisti, prostřednosti, žárlivosti a smutku. Střídmé popisy jednotlivých etap vývoje curlingu u nás se střídají s emotivně laděnými mikropříběhy sportovních okamžiků prožitých na ledě, u pracovního stolu nebo na trenérské lavičce. Umožní čtenáři nahlédnout do zákulisí neobvyklé sportovní aktivity a dokazuje, že vlastně všechno to, co děláme a čemu se věnujeme, má podobné konce, průběhy i začátky. Kniha obsahuje přílohu s pravidly curlingu.

Mezi vojáky 2. čs. samostatné paradesantní brigády působilo několik desítek žen, z nichž mnohé absolvovaly i výsadkový výcvik. Řada z nich se zúčastnila bojů v Karpatech v září 1944, leteckého přesunu na pomoc Slovenskému národnímu povstání a bojů v Nízkých Tatrách za kruté zimy na přelomu let 1944 a 1945. Jejich statečnost, skromnost, obětavost a houževnatost by neměly zmizet pod nánosem času, už pouze proto, že v době 2. světové války byl - s výjimkou Rudé armády - výskyt většího počtu žen mezi výsadkáři pravidelných jednotek naprostým unikátem. Kniha popisuje nejen činnost ženských příslušnic na pozadí historie 2. čs. parabrigády, ale obsahuje i jejich životopisné medailonky, bohatě ilustrované většinou dosud nepublikovanými fotografiemi, reprodukcemi dokumentů a snímky dobových artefaktů. Autoři se také pokusili uvést na pravou míru mnohé legendy a vysvětlit i některé dosud nevyřešené otazníky, mnohdy spojené s osudy celé parabrigády.

Reformy z doby vlády císaře Mucuhita-Meidžiho (vládl 1867–1912) zasáhly většinu oblastí života japonské společnosti a nakonec výrazně přispěly k tomu, že se říše vycházejícího slunce na prahu 20. století zařadila mezi velmoci. Modernizace vedla k aktivizaci japonské zahraniční politiky, jejíž pozornost se zaměřila především na Koreu a Čínu. Po vítězné válce s Čínou v letech 1894–1895 se definitivně prosadil japonský vliv v Koreji, kterou Tokio v roce 1910 anektovalo. Podpisem spojenecké smlouvy s Velkou Británií 30. ledna 1902 získalo důležitou podporu pro měření sil s carským Ruskem, které, stejně jako Japonsko, mělo hlavní zájem v Mandžusku na severovýchodě čínské říše. Vítězství ve válce s Ruskem v letech 1904–1905 katapultovalo Japonsko mezi velmoci, byť jeho zájmy byly zprvu omezené jen na Dálný východ. Po první světové válce se sice západní velmoci pokusily oslabit nové postavení Japonska, to se však nevzdalo svých expanzívních cílů na kontinentě. Překážkou jejich realizace byl také výrazný vzestup nacionalismu v Číně, reprezentovaný především Kuomintangem. Na prahu třicátých let 20. století se Japonsko rozhodlo prosadit své cíle v Číně silou, v roce 1931 začala první fáze jeho přímé agrese, která vyvrcholila obsazením Mandžuska. V roce 1937 Japonsko zahájilo útok do provincií jižně od Velké zdi, který vedl k obsazení významných center střední a jižní Číny. Cíle Japonska koncem třicátých let již překročily rámec Dálného východu, útok na Pearl Harbor v prosinci 1941 znamenal zahájení války se Spojenými státy, jejímž výsledkem byla drtivá porážka Japonska. Cílem této publikace je prezentovat ucelený a pokud možno vyvážený přehled vnitřní i zahraniční politiky Japonska v údobí let 1931–1945.

Člověk se rád chytá stébla reality, pokud ho v rozbouřené řece šílenství zahlédne. Když se to začínalo sypat, ptal jsem se sám sebe: Co se to děje se světem? Jak tohle mohou udělat? Proč to nikdo nezastaví? Ale nakonec zbyla jen jedna, základní otázka: Jsem schopen to přežít? Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa…

Člověk se rád chytá stébla reality, pokud ho v rozbouřené řece šílenství zahlédne. Když se to začínalo sypat, ptal jsem se sám sebe: Co se to děje se světem? Jak tohle mohou udělat? Proč to nikdo nezastaví? Ale nakonec zbyla jen jedna, základní otázka: Jsem schopen to přežít? Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil moje osobní kronika konce světa.

„To se hned lépe v dnešním světě bdí, když po duši nás někdo pohladí.“ V této básnické sbírce najdete to, co každý potřebuje – verše k pousmání, k zamyšlení, pro dobrou náladu, či k tolik potřebnému odpočinku. Básně o lásce, srdci, drobných slzách, lidech, zkrátka… K pohlazení. Svůj příběh i poselství mají všechny.

Jméno Leonid Brežněv zná v České republice skoro každý, včetně těch, kteří se narodili nebo vyrůstali po listopadu 1989. Muž, spojený s likvidací reformního procesu v Československu v roce 1968, ovlivnil životy Čechů a Slováků tak jako málokterý jiný zahraniční politik. A s ním i ti, kteří od poloviny šedesátých do poloviny osmdesátých let v Kremlu rozhodovali o tom, co velmoc jménem SSSR udělá: Alexej Kosygin, Jurij Andropov, Michail Suslov, Andrej Gromyko, Konstantin Černěnko a další. Reportér a publicista Martin Novák poprvé přehledně a z různých pohledů mapuje brežněvovské období, jež nazývá érou “katů Pražského jara”. Řadu míst spojených s Brežněvovým životem a jeho režimem autor navštívil a dlouho shromažďoval dokumenty i svědectví. Popisuje Brežněvovo složité dětství a dospívání na Ukrajině, Stalinův dlouhý posmrtný stín na veškeré dění v Sovětském svazu, dramatické detaily spiknutí proti Chruščovovi, tvrdý boj o pozice v Kremlu, pronásledování a týrání disidentů, marné pokusy o reformování nemocné sovětské ekonomiky. Vedle toho se zabývá také podrobnostmi dialogu mezi Washingtonem a Moskvou v první polovině sedmdesátých let, vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, konfliktem s Čínou, invazí do Afghánistánu či krizí v Polsku v roce 1981.

Kniha Na poslední chvíli je první vzpomínkou účastníka druhého československého vojenského odboje v Edici pamětí Československé obce legionářské. Vyprávění začíná dětstvím v Sovětském svazu a stěhováním na Slovensko, kde se autor vyučil prodavačem. Po vzniku Slovenského štátu pomáhal s přechodem uprchlíků do Maďarska. Jeho činnost nezůstala utajena a v únoru 1940 musel do exilu odejít i on. Přes Jugoslávii se dostal na Blízký východ, kde se stal příslušníkem československé armády. Zapojil se do obsazení Sýrie a bojů u Tobrúku. Posléze se dobrovolně přihlásil ke službě u československého letectva a prodělal letecký výcvik v Kanadě. Od ledna 1945 sloužil u 310. československé stíhací perutě RAF, ale na samém konci války byl při letecké havárii těžce zraněn, skončil v nemocnici a domů se vrátil až v září 1945. Pokračoval ve službě u letectva, do Prahy si přivezl anglickou manželku, ale převzetí moci komunisty v roce 1948 zásadně zasáhlo do jejich života. Miloslav Kratochvíl se rozhodl k druhému odchodu do zahraničí, který se mu za dramatických okolností zdařil.

Vesmír, ve kterém se lidé uchýlili k fanatickému vyznávání největších náboženství, nabízí spoustu skvělých obchodních příležitostí. Zvlášť, když se živíte pašováním zakázaného alkoholu a pornografie. A Daniel Kalandra je v tom zatraceně dobrý. Možná až moc, protože když se sbírají šiky v nové válce, chtějí ho mít vlivní lidé na své straně. A ne neberou jako odpověď. Vítejte v prvním světě Františka Kotlety, kde mír mezi křesťanskými a muslimskými planetami je křehký jako srdce nezletilé alcorské prostitutky. Produkce: Studio Chevaliére, Radka Kopecká, Režie: Helena Rytířová CD, formát MP3, stopáž: 19:43

Vrátíme se do prvních let 20. století a společně zavítáme aviatické dny a týdny v Evropě, a především ve Francii, která tehdy byla nepochybným střediskem rozvoje letectví. Budeme sledovat napínavé soutěže s neopakovatelnou atmosférou a navštívíme několik významných dálkových závodů, které měly dokázat budoucí využití letadel jako dopravního prostředku, a to v době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, zda vzdušné moře ovládnou aeroplány, řiditelné balony nebo vzducholodě. Budeme svědky nejen příběhů s vítězným koncem a provoláváním slávy, ale i příběhů tragických, v nichž odvážní muži na létajících strojích zaplatili cenu nejvyšší. Přeneseme se do nejslavnějšího období průkopníků aviatiky a potkáme známá jména: Alberto Santos-Dumont, Roland Garros, Henry Farman, Louis Blériot, Wilbur a Orville Wrightové. Nevynecháme ani našeho prvního aviatika Jana Kašpara a první létající ženu Boženu Laglerovou. A zmíníme krajany, kteří měli ve Francii, možná překvapivě, ke slavným vzduchoplavcům a aviatikům blízko, například Josefa Mařatku a malíře Václava Radimského. Podařilo se Josefu Mařatkovi vytvořit na doporučení Augusta Rodina sochu Santos-Dumonta? Ostatně o létání se zajímal i slovenský astronom, politik a generál Milan Rastislav Štefánik, na letecké přehlídce v Brescii potkáme dokonce Franze Kafku… Komu z nich se podařilo vzlétnout?

Kniha předního českého autora literatury faktu je dramatickým, čtenářsky přitažlivým a mnoha dokumenty, svědectvími i osobním pátráním obohaceným pohledem nejen na válečné události, ale i do málo známého zákulisí událostí, které rámcově charakterizuje podtitul díla, přičemž si autor klade za cíl nahlédnout téma objektivně a bez jednostranného ideologického balastu. Na počátku dění stál tehdy ozbrojený pokus značné části důstojnictva a části opozičních politických sil svrhnout vládu Lidové fronty, která vzešla z předchozích voleb. Brzy poté však vnitřní konflikt přerostl hranice své země. Do boje se na straně povstalců nejen zbraněmi a vojáky, ale také tajnými službami a nátlakovou diplomacií zapojily fašistické mocnosti Německo a Itálie, zatímco republikány podporoval Sovětský svaz a mezinárodní komunistické hnutí. Krvavá španělská předehra, v níž se u frankistů i republikánů střídaly prohry s vítězstvími, se stala mocenskou zkouškou sil, pohltila statisíce lidských životů, byla u obou válčících stran poznamenána nezměrnou krutostí – a trvala až do jara roku 1939. Onoho osudového roku, kdy jen krátce poté započne jiná válka: ta se zlověstným přídomkem druhá světová.

Reformy z doby vlády císaře Mucuhita-Meidžiho (vládl 1867–1912) zasáhly většinu oblastí života japonské společnosti a nakonec výrazně přispěly k tomu, že se říše vycházejícího slunce na prahu 20. století zařadila mezi velmoci. Modernizace vedla k aktivizaci japonské zahraniční politiky, jejíž pozornost se zaměřila především na Koreu a Čínu. Po vítězné válce s Čínou v letech 1894–1895 se definitivně prosadil japonský vliv v Koreji, kterou Tokio v roce 1910 anektovalo. Podpisem spojenecké smlouvy s Velkou Británií 30. ledna 1902 získalo důležitou podporu pro měření sil s carským Ruskem, které, stejně jako Japonsko, mělo hlavní zájem v Mandžusku na severovýchodě čínské říše. Vítězství ve válce s Ruskem v letech 1904–1905 katapultovalo Japonsko mezi velmoci, byť jeho zájmy byly zprvu omezené jen na Dálný východ. Po první světové válce se sice západní velmoci pokusily oslabit nové postavení Japonska, to se však nevzdalo svých expanzívních cílů na kontinentě. Překážkou jejich realizace byl také výrazný vzestup nacionalismu v Číně, reprezentovaný především Kuomintangem. Na prahu třicátých let 20. století se Japonsko rozhodlo prosadit své cíle v Číně silou, v roce 1931 začala první fáze jeho přímé agrese, která vyvrcholila obsazením Mandžuska. V roce 1937 Japonsko zahájilo útok do provincií jižně od Velké zdi, který vedl k obsazení významných center střední a jižní Číny. Cíle Japonska koncem třicátých let již překročily rámec Dálného východu, útok na Pearl Harbor v prosinci 1941 znamenal zahájení války se Spojenými státy, jejímž výsledkem byla drtivá porážka Japonska. Cílem této publikace je prezentovat ucelený a pokud možno vyvážený přehled vnitřní i zahraniční politiky Japonska v údobí let 1931–1945.

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. Interpret: Kubeš Petr Délka nahrávky: 8 hod. 44 min.