Epocha strana 85 z 107

Zkušený a renomovaný autor literatury faktu líčí barvitě dramatické osudy Josefa Moulise, právníka a československého legionáře, který byl za první světové války zajat tehdejšími bolševickými orgány a odsouzen k smrti. Rozsudek však nebyl vykonán a Josef Moulis se vrátil do vlasti. Po celou dobu První republiky byl veřejně činný v mnoha funkcích. Po okupaci Československa 15. března 1939 se okamžitě postavil na stranu těch, kteří proti hitlerovské agresi bojovali. Byl členem odbojových organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme a V boj . Ilegální činnost odbojových organizací byla však prozrazena, Josef Moulis byl zatčen a nejvyšším nacistickým soudem odsouzen k smrti. 6. října 1943 byl druhý rozsudek vykonán. Příběh dokládají citace z deníků, dopisů a motáků, které z něj činí poutavý a zajímavý dokument nejen doby, ale i hrdinství jednoho člověka.

Zkušený a renomovaný autor literatury faktu líčí barvitě dramatické osudy Josefa Moulise, právníka a československého legionáře, který byl za první světové války zajat tehdejšími bolševickými orgány a odsouzen k smrti. Rozsudek však nebyl vykonán a Josef Moulis se vrátil do vlasti. Po celou dobu První republiky byl veřejně činný v mnoha funkcích. Po okupaci Československa 15. března 1939 se okamžitě postavil na stranu těch, kteří proti hitlerovské agresi bojovali. Byl členem odbojových organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme a V boj . Ilegální činnost odbojových organizací byla však prozrazena, Josef Moulis byl zatčen a nejvyšším nacistickým soudem odsouzen k smrti. 6. října 1943 byl druhý rozsudek vykonán. Příběh dokládají citace z deníků, dopisů a motáků, které z něj činí poutavý a zajímavý dokument nejen doby, ale i hrdinství jednoho člověka.

Příběh knihy je znepokojujícím otazníkem nad smyslem lidského života a osudem předurčené existence.

Příběh knihy je znepokojujícím otazníkem nad smyslem lidského života a osudem předurčené existence.

Výraz přátelé se zvláštními výhodami vyjadřuje vztah osob opačného pohlaví, kteří nechtějí, aby jejich poměr přerostl v lásku. Nejde o cynické poskytování svobody v partnerském vztahu, nevázanou promiskuitu, ale o snahu, aby jejich vztah nebyl zmítán v bouři extází od zamilovanosti k hádkám a rozchodům. Aby jej nepokazil sex, žárlivost, ani marná snaha, aby ten pocit blaženosti trval na věky. Masako miluje Gina láskou japonské ženy ctící autority a pravidla, a žádá na něm, aby akceptoval jejich vztah jako vyšší druh přátelství. Gino si po peripetiích s jinými ženami uvědomí, co k Masako cítí, a stojí jí po boku i v nemoci. Masako přichází o vzpomínky a část vědomí, a Gino si uvědomuje křehkost hranice, na které stojí lidské ego, a pomíjivost hodnot i života. Přitom je přesvědčen, že životní strázně v poměru k radostem, nehrají nikdy podstatnou roli, a odmítá první Buddhovu pravdu, že život je utrpení. V bohatých dějových zápletkách, při nichž jsou konfrontovány evropské a orientální hodnoty a kultura, se Gino vypořádává s tragickou smrtí matky, zmizením otce a vytvořením vlastní identity.

Na konci července 1914 podepsal František Josef I. manifest Mým národům, který byl jakousi dvojtečkou před čtyřletým infernem světové války. V té chvíli mohl bilancovat svou více než pětašedesátiletou vládu (1848-1916), ve které se začalo naplňovat závěre

Na konci července 1914 podepsal František Josef I. manifest Mým národům, který byl jakousi dvojtečkou před čtyřletým infernem světové války. V té chvíli mohl bilancovat svou více než pětašedesátiletou vládu (1848-1916), ve které se začalo naplňovat závěre

Dokument připomíná některá známá fakta, ale obsahuje i dosud nezveřejněné podrobnosti o tom, jakým způsobem se televizní pracovníci podíleli na informacích o vývoji politických událostí v letech 1968 a 1969. Autor jako jeden z dosud žijících televizních aktivních účastníků té doby využil pro dokument písemné záznamy svých kolegů techniků, své archivní písemné doklady, fotografie a dopisovou dokumentaci televizních diváků, aby připomněl rádo zapomínanou a nadšenou podporu většiny obyčejných lidí pro tehdejší politiku socialismu s lidskou tváří. Po násilné sovětské okupaci v srpnu 1968 dochází k poznání, že naděje lidí na svobodu, budou nejen vinou okupantů, ale i domácích kolaborantů postupně, ale spolehlivě zmařeny. Připomíná proto také názory některých diváků, konzervativních komunistů, kteří redaktorům televize za jejich činnost, zvláště v srpnových dnech sovětské okupace a v době do konce roku 1968, hrozili dokonce fyzickým násilím. V závěru, z pohledu nově nabité svobody po roce 1989, klade otázky, zda by se náš polednový vývoj v roce 1968 mohl dál rozvíjet k demokracii, nebýt násilné vojenské okupace a zda sovětští generálové nesledovali i jiné cíle, než zlikvidovat pro ně nebezpečný politický vývoj v Československu.

V předvečer spojenecké invaze do Normandie v červnu 1944 pozval generál Omar Bradley, velitel 1. U.S. Army, velitele 2. praporu Ranger podplukovníka Jamese E. Ruddera na schůzku, při které ho podrobně zasvětil do invazních plánů a seznámil ho s úkoly, jaké čekají jeho jednotku. Sám o jejich splnění dost pochyboval: "Ještě nikdy žádný velitel nedostal tak beznadějný úkol." A Rudder o této schůzce po letech prohlásil: "Já jsem myslel, že si dělá srandu." Jak se ukázalo, žádná sranda to nebyla. V čele první vyloďovací vlny v úseku Omaha měl 2. prapor Ranger dobýt a zlikvidovat německou dělostřeleckou baterii na mysu Pointe du Hoc, která svými dalekonosnými děly ohrožovala průběh vylodění jak v úseku Omaha, tak v sousedním úseku Utah a navíc i vyloďovací flotilu na moři. Zdánlivě běžný bojový úkol byl však ztížen až k nemožnosti skutečností, že baterie byla umístěna na skalnatém výběžku, z vnitrozemí chráněna minovými poli a zátarasy ostnatého drátu, od moře pak skalní stěnou, třicet metrů vysokou, spadající kolmo do moře. Sami Němci tuto stranu považovali za naprosto nepřístupnou a soustředili se hlavně na obranu proti případnému útoku z vnitrozemí. Na Pointe du Hoc se vylodilo 225 příslušníků 2. praporu Ranger, po třech dnech krvavých bojů muže proti muže jen devadesát jich bylo schopných zdržet v ruce zbraň. Při 40. výročí vylodění v Normandii prezident Reagan ve svém projevu na Pointe du Hoc řekl: "Za mnou je památník, který symbolizuje to ohromné úsilí, a tady přede mnou jsou ti, kdo to dokázali." Dobytím mysu Pointe du Hoc boj nekončil a 2. prapor Ranger čekala ještě dlouhá bojová cesta napříč Německem a německá kapitulace 8. května 1945 zastihla 2. prapor Ranger v Československu, v Plzni a v Dolní Lukavici u Přeštic.

Známé a oblíbené dílo z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází podruhé ve své historii se všemi původními ilustracemi - kreslenými Mistrem Nepraktou knize na míru. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953-55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců - pétépáků. Dodejme, že kniha, respektive jejích 17 kapitol "prvního dílu" vyšla poprvé v nakladatelství Vysočina v roce 1969 a dalších dvacet let se příběhy "druhého dílu" mohly šířit jen ústním podáním nebo opisováním. Kompletního vydání se text dočkal až po změně politických poměrů v roce 1990. Román Černí baroni byl rovněž úspěšně zfilmován v roce 1992 (režie: Zdeněk Sirový; scénář: M. Švandrlík, Z. Sirový) a v roce 2002 byl v brněnském studiu České televize byl natočen jedenáctidílný seriál, doplněný o příběhy z dalších románů: Říkali mu Terazky a Pět sekyr poručíka Hamáčka. Vázané s přebalem. formát 150x215, 480 stran s více než 100 černobílých ilustrací

První svazek znovuobnovené EDICE MAGNET nabízí ucelený pohled na události posledních dnů a hodin druhé světové války v Českomoravském prostoru. Agonie v podobě teroristických a zastrašovacích akcí v českomoravských vsích a městech byla absurdním paradoxem k situaci v Remeši, kde po podpisu kapitulace generál Alfred Jodl pravil: „Pánové, po tomto podpisu dává se německý národ a německá branná moc na milost a nemilost nepříteli. V této poslední hodině mohu jen doufat, že vítězové k nám budou plně velkomyslní.“ Velkomyslnost však byla mnohým velitelům wehrmachtu operujícím v protipartyzánských akcích v Českomoravském prostoru po boku speciálních oddílů SS cizím pojmem. Třešť, Ploština, Prlov, Velké Meziříčí jsou toho krvavým důkazem. Zkušený autor literatury faktu, který je zároveň jedním z posledních, kdo osobně hovořil s lidmi přeživšími tragédie výše jmenovaných míst nejen o jejich příbězích, ale také o hrdinských i nehrdinských činech, o obyčejném strachu i neobyčejné nenávisti, aby pak vše literárně spojil v jeden příběh dravcovy kruté agonie.

Greg Honberg už ví, kdo ho dostal do kybernetického pekla, v jehož podzemí musí čelit zmutovaným programům, disponujícím ostrými zuby, drápy, plazmovými zbraněmi a eliminačními granáty. Smysl jeho života se smrskl do jediného slova: pomsta. Strůjci jeho o

Greg Honberg už ví, kdo ho dostal do kybernetického pekla, v jehož podzemí musí čelit zmutovaným programům, disponujícím ostrými zuby, drápy, plazmovými zbraněmi a eliminačními granáty. Smysl jeho života se smrskl do jediného slova: pomsta. Strůjci jeho o

Nedávno proběhl na televizních obrazovkách film Bolero, natočený podle scénáře Markéty Zinnerové. Líčil skutečnou událost, brutální vraždu slovenské studentky Ludmily Cervanové v červenci 1976. Za tento skutek bylo počátkem osmdesátých let odsouzeno sedm obžalovaných mladíků k dlouholetým trestům. Po roce 1989 ovšem díky rozsáhlé prezidentské amnestii vyšli na svobodu, dokonce vysoudili nemalé odškodné za údajné omyly v soudním řízení. V roce 2004 byl však proces obnoven a tresty potvrzeny, přestože odsouzení svou vinu popírali. Případ Ludmily Cervanové patří ke strašidelným kauzám československé, resp. slovenské justice. Jeho vyšetřování vázlo v důsledku různých obstrukcí, angažovali se v něm političtí činitelé, pásli se na něm senzacelační novináři. Pozůstalí museli čelit výhrůžkám, osočování a ústrkům, ale především se vyrovnat s krutou skutečností ztráty blízkého člověka. Ač se o tomto případu během uplynulých let hojně psalo, je tato kniha první autentickou veřejnou výpovědí osoby, již krutá vražda postihla nejvíce. Napsala ji sama matka zavražděné Ludmily. Vylíčila v ní život své dcery až do tragického okamžiku jejího únosu skupinou mladíků, mnohočetného znásilnění a posléze násilné smrti, jež měla zabránit prozrazení pachatelů. Průběh vyšetřování a soudní proces včetně rozsudků věcně popisují texty policejních a soudních protokolů. V závěru knihy promlouvá oběť ke svým vrahům

Nedávno proběhl na televizních obrazovkách film Bolero, natočený podle scénáře Markéty Zinnerové. Líčil skutečnou událost, brutální vraždu slovenské studentky Ludmily Cervanové v červenci 1976. Za tento skutek bylo počátkem osmdesátých let odsouzeno sedm obžalovaných mladíků k dlouholetým trestům. Po roce 1989 ovšem díky rozsáhlé prezidentské amnestii vyšli na svobodu, dokonce vysoudili nemalé odškodné za údajné omyly v soudním řízení. V roce 2004 byl však proces obnoven a tresty potvrzeny, přestože odsouzení svou vinu popírali. Případ Ludmily Cervanové patří ke strašidelným kauzám československé, resp. slovenské justice. Jeho vyšetřování vázlo v důsledku různých obstrukcí, angažovali se v něm političtí činitelé, pásli se na něm senzacelační novináři. Pozůstalí museli čelit výhrůžkám, osočování a ústrkům, ale především se vyrovnat s krutou skutečností ztráty blízkého člověka. Ač se o tomto případu během uplynulých let hojně psalo, je tato kniha první autentickou veřejnou výpovědí osoby, již krutá vražda postihla nejvíce. Napsala ji sama matka zavražděné Ludmily. Vylíčila v ní život své dcery až do tragického okamžiku jejího únosu skupinou mladíků, mnohočetného znásilnění a posléze násilné smrti, jež měla zabránit prozrazení pachatelů. Průběh vyšetřování a soudní proces včetně rozsudků věcně popisují texty policejních a soudních protokolů. V závěru knihy promlouvá oběť ke svým vrahům

Mnoho z nás mívá nejrůznější nepříjemné pocity. Někdy značně bolestně prožíváme určité události v určitých situacích, v nichž se ocitáme. Každá taková chvíle mění kvalitu našeho života tak, jak si pochopitelně nepřejeme. Proč tomu tak je a kdo nebo co to způsobuje? Tato knížka naznačuje některé z možných odpovědí na oprávněně položenou, zdá se, podstatnou otázku. Novinka z pera autorky titulu "Poslední dny Jana Palacha" vznikla z podnětu klientů její terapeutické praxe, kteří si přáli mít podporu po ruce častěji, než jen při návštěvách její poradny. MUDr. Zdenka Kmuníčková učí své klienty vidět skutečnost v sobě i v okolí, učí je používat své duševní síly ke změně postojů, kterými si škodí. Její způsob terapie je nezvyklý, pro obě strany náročný, nicméně častokrát úspěšný i tam, kde jiná pomoc selhává.