Epocha strana 95 z 107

Už jsme si zvykli dívat se s odstupem na věci, které se sté dávno i nedávno. Jako by se nás netýkaly. Jako by minulé děje byly souvislým napínavým příběhem, který sledujeme v divadle nebo v televizi. Jistě, je to praktické a dokonce zábavné. A nabyté znalosti můžeme uplatnit ve vědomostních soutěžích našich televizních stanic, nebo alespoň při luštění křížovek. Dá se říct, že těch posledních šedesát miliónů let se pořád něco děje. Od vzniku primátů můžeme počítat čas, který se nás přímo týká - ale jak se v tom má jeden vyznat. Moudří tvůrci z našeho středu sice zanechali mnoho rad a návodů, člověk je však, zdá se, nepoučitelný, a dělá stále stejné chyby. Malou exkurzí do velkých dějin lidstva byl seriál Jak to, že jsme tady?, psaný v letech 1977 až 1981. Neměl tehdy jiné ambice, než jednou týdně lehkou formou trochu poučit a pobavit čtenáře Dikobrazu. Od srážky mlhovin, přes pračlověka a starý Egypt až po objevení Ameriky, francouzskou revoluci a parní stroj.Autoři zamíchali do obecně

Už jsme si zvykli dívat se s odstupem na věci, které se sté dávno i nedávno. Jako by se nás netýkaly. Jako by minulé děje byly souvislým napínavým příběhem, který sledujeme v divadle nebo v televizi. Jistě, je to praktické a dokonce zábavné. A nabyté znalosti můžeme uplatnit ve vědomostních soutěžích našich televizních stanic, nebo alespoň při luštění křížovek. Dá se říct, že těch posledních šedesát miliónů let se pořád něco děje. Od vzniku primátů můžeme počítat čas, který se nás přímo týká - ale jak se v tom má jeden vyznat. Moudří tvůrci z našeho středu sice zanechali mnoho rad a návodů, člověk je však, zdá se, nepoučitelný, a dělá stále stejné chyby. Malou exkurzí do velkých dějin lidstva byl seriál Jak to, že jsme tady?, psaný v letech 1977 až 1981. Neměl tehdy jiné ambice, než jednou týdně lehkou formou trochu poučit a pobavit čtenáře Dikobrazu. Od srážky mlhovin, přes pračlověka a starý Egypt až po objevení Ameriky, francouzskou revoluci a parní stroj.Autoři zamíchali do obecně

Už jsme si zvykli dívat se s odstupem na věci, které se sté dávno i nedávno. Jako by se nás netýkaly. Jako by minulé děje byly souvislým napínavým příběhem, který sledujeme v divadle nebo v televizi. Jistě, je to praktické a dokonce zábavné. A nabyté znalosti můžeme uplatnit ve vědomostních soutěžích našich televizních stanic, nebo alespoň při luštění křížovek. Dá se říct, že těch posledních šedesát miliónů let se pořád něco děje. Od vzniku primátů můžeme počítat čas, který se nás přímo týká - ale jak se v tom má jeden vyznat. Moudří tvůrci z našeho středu sice zanechali mnoho rad a návodů, člověk je však, zdá se, nepoučitelný, a dělá stále stejné chyby. Malou exkurzí do velkých dějin lidstva byl seriál Jak to, že jsme tady?, psaný v letech 1977 až 1981. Neměl tehdy jiné ambice, než jednou týdně lehkou formou trochu poučit a pobavit čtenáře Dikobrazu. Od srážky mlhovin, přes pračlověka a starý Egypt až po objevení Ameriky, francouzskou revoluci a parní stroj.Autoři zamíchali do obecně

Kniha je osobním svědectvím vynikajícího australského kronikáře, vycházejícím převážně z autorova válečného deníku a z článků, které napsal jako válečný dopisovatel u Třetí armády pod velením generála George Pattona. Byl při oficiální německé kapitulaci. Byl u toho, když se celý svět dovídal o hrůzách koncentračního tábora v Buchenwaldu. Viděl některé ukrutnosti spáchané na německém obyvatelstvu jeho ruskými přemožiteli. A těm, kteří četli jeho zprávy, poskytl ještě něco více – s pochopením a citem se pokusil posoudit sporné otázky morálky, které přineslo vítězství a následující vývoj. Chtěl také, aby si budoucí pokolení vzalo z toho ponaučení. V závěru se také zamýšlí nad tím, že nacismus může najít živnou půdu „téměř ve všech zemích světa“, kde k tomu dozrají podmínky. Cesta dobyvatelů, zařazená mezi nejlepší australská díla napsaná ve dvacátém století, zůstává svěží a je čím dál aktuálnější.

Kniha je osobním svědectvím vynikajícího australského kronikáře, vycházejícím převážně z autorova válečného deníku a z článků, které napsal jako válečný dopisovatel u Třetí armády pod velením generála George Pattona. Byl při oficiální německé kapitulaci. Byl u toho, když se celý svět dovídal o hrůzách koncentračního tábora v Buchenwaldu. Viděl některé ukrutnosti spáchané na německém obyvatelstvu jeho ruskými přemožiteli. A těm, kteří četli jeho zprávy, poskytl ještě něco více – s pochopením a citem se pokusil posoudit sporné otázky morálky, které přineslo vítězství a následující vývoj. Chtěl také, aby si budoucí pokolení vzalo z toho ponaučení. V závěru se také zamýšlí nad tím, že nacismus může najít živnou půdu „téměř ve všech zemích světa“, kde k tomu dozrají podmínky. Cesta dobyvatelů, zařazená mezi nejlepší australská díla napsaná ve dvacátém století, zůstává svěží a je čím dál aktuálnější.

Kniha je osobním svědectvím vynikajícího australského kronikáře, vycházejícím převážně z autorova válečného deníku a z článků, které napsal jako válečný dopisovatel u Třetí armády pod velením generála George Pattona. Byl při oficiální německé kapitulaci. Byl u toho, když se celý svět dovídal o hrůzách koncentračního tábora v Buchenwaldu. Viděl některé ukrutnosti spáchané na německém obyvatelstvu jeho ruskými přemožiteli. A těm, kteří četli jeho zprávy, poskytl ještě něco více – s pochopením a citem se pokusil posoudit sporné otázky morálky, které přineslo vítězství a následující vývoj. Chtěl také, aby si budoucí pokolení vzalo z toho ponaučení. V závěru se také zamýšlí nad tím, že nacismus může najít živnou půdu „téměř ve všech zemích světa“, kde k tomu dozrají podmínky. Cesta dobyvatelů, zařazená mezi nejlepší australská díla napsaná ve dvacátém století, zůstává svěží a je čím dál aktuálnější.

Co by to bylo za detektivku, kdyby nebyla o vraždě?! V této knížce řeší celý tucet vražd svérázný detektiv – inspektor Houdek, muž ve věku, o kterém se říká, že mládí je pryč a do důchodu daleko. Inspektor Houdek by si už dávno zasloužil vyšší funkční zařazení, nebýt ovšem jeho otevřenosti, prostořekosti a smyslu pro humor, které jeho nadřízeným není příliš po chuti. Pokud tedy máte rádi dobré detektivní povídky a máte-li i smysl pro humor, začtěte se do povídek jako je třeba Smrt nymfomanky, Smrt na sjezdovce či Smrt a scrabble. Známý český spisovatel, který píše detektivky pod pseudonymem Michal Fieber, si už získal řadu čtenářů – a také sošku Havrana, která se každoročně uděluje za nejlepší povídky tohoto žánru. Knížka 12x vražda je ideální čtení na dovolenou.

Co by to bylo za detektivku, kdyby nebyla o vraždě?! V této knížce řeší celý tucet vražd svérázný detektiv – inspektor Houdek, muž ve věku, o kterém se říká, že mládí je pryč a do důchodu daleko. Inspektor Houdek by si už dávno zasloužil vyšší funkční zařazení, nebýt ovšem jeho otevřenosti, prostořekosti a smyslu pro humor, které jeho nadřízeným není příliš po chuti. Pokud tedy máte rádi dobré detektivní povídky a máte-li i smysl pro humor, začtěte se do povídek jako je třeba Smrt nymfomanky, Smrt na sjezdovce či Smrt a scrabble. Známý český spisovatel, který píše detektivky pod pseudonymem Michal Fieber, si už získal řadu čtenářů – a také sošku Havrana, která se každoročně uděluje za nejlepší povídky tohoto žánru. Knížka 12x vražda je ideální čtení na dovolenou.

Perfektní zločiny a skvělá menu patří k sobě jako kuřecí stehýnko a husí kůže. Povídky v této knize jsou o jídle či z kuchařského prostředí a dokazují, že dokonalý zločin a dokonalá bašta patří k sobě jako hlad a žízeň. Vražda na vidličku je záležitost pro labužníky, milující detektivky. Příběhy doplňují skvělé recepty, od klasických až po exotické. Takže Dobrou chuť.

Jak se zachovat, když se na zahradě znenadání objeví skutečný bůh? Co počít, když doma přechováváte duši mrtvého? A co dělat, když se probudíte a zjistíte, že jste omylem procitli o den později? A co teprve, když se dozvíte, že dívku, kterou milujete, střeží žárlivý duch? Dvanáct povídek navozuje ty nejnepravděpodobnější situace, téměř surrealisticke vize, jejichž rozuzlení je šokující, jindy varovné, někdy zábavné a někdy také plné smutku a zoufalství.

Perfektní zločiny a skvělá menu patří k sobě jako kuřecí stehýnko a husí kůže. Povídky v této knize jsou o jídle či z kuchařského prostředí a dokazují, že dokonalý zločin a dokonalá bašta patří k sobě jako hlad a žízeň. Vražda na vidličku je záležitost pro labužníky, milující detektivky. Příběhy doplňují skvělé recepty, od klasických až po exotické. Takže Dobrou chuť.

Kniha s podtitulem i Osudný březen 1939 - pohled do zákulisí /i je mnohostranně pestrým zobrazením doby, kdy jedna země v srdci kontinentu před zraky pouze přihlížejícího světa přišla o svobodu a o vše, co jí bylo vlastní. Časově je rámec děje sevřen obdobím od Vánoc 1938 do dubna 1939, kdy se příchodem do Prahy ujal funkce říšský protektor Konstantin von Neurath.

Dne 7. května 1915 byl v Atlantiku po zásahu torpédem, vypuštěným z německé ponorky, potopen osobní parník, jehož zkáza přinesla smrt 1200 lidem. Tato loď se jmenovala Lusitanie. Nejnovější publikace zkušené a renomované britské historičky o zkáze zaoceánského parníku Lusitánie je první knihou, která se zabývá těmito událostmi v jejich celém historickém kontextu, a také první, která staví jejich lidský aspekt na ústřední místo. Diana Prestonová využívá zpráv přímých účastníků a daří se jí představit reálné lidi, přiblížit přepych luxusního parníku Cunardovy společnosti na cestě z New Yorku, a hrůzu jeho posledních minut. Autorka použila britské, americké i německé archivní materiály a odpovídá na mnoho nevyřešených kontroverzních otázek, které Lusitanii obklopují: Proč nedbala Cunardova společnost varování, že loď bude cílem německého útoku? Byla Lusitania obětována, aby byli Američané vtaženi do války? Co skutečně bylo obsahem nákladního prostoru Lusitanie? Byl verdikt o úkladné vraždě, vynesený den po potopení lodi, oprávněný? A ovlivnilo výsledek první světové války skutečně to, že se německý císař rozhodl ukončit po mezinárodním odsouzení potopení lodi neomezenou ponorkovou válku? Potopení Lusitánie je dosud nejobsažnější a současně velmi čtivá kniha o této tragédii. Vyprávění je podloženo výzkumem podkladů a vrhá dramaticky nové světlo na jednu z nejslavnějších námořních katastrof světa.

Španielsko 1936 až 1939: občianska vojna a zahraničné intervencie. Mnohostranný pohľad na vojnové udalosti španielskej občianskej vojny.

Perfektní zločiny a skvělá menu patří k sobě jako kuřecí stehýnko a husí kůže. Povídky v této knize jsou o jídle či z kuchařského prostředí a dokazují, že dokonalý zločin a dokonalá bašta patří k sobě jako hlad a žízeň. Vražda na vidličku je záležitost pro labužníky, milující detektivky. Příběhy doplňují skvělé recepty, od klasických až po exotické. Takže Dobrou chuť.

Kniha Jaromíra Červenky vás zavede do Bangladéše, tedy do země, která přestože je v podstatě regulérní pevninou, doslova plave na vodách. Ze stránek jednotlivých kapitol vás osloví příběhy lidí, plné překvapení a často velice drsných momentů...stejně jako barvitý popis stále živých islámských tradic i naturelu místního obyvatelstva, tolik odlišného od všech ostatních lokalit. Nechybí ovšem ani situace humorné, tak jak je obvykle přináší sám život, a cestování obzvlášť. Publikace obsahuje také řadu nezbytných dat a informací.