Epocha strana 88 z 89

Vesmír není laskavý. Dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce. Pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Europy se rozprostírá tajuplný oceán. Skupina vědců s nadšením zahajuje jeho průzkum, aniž tuší, čemu stane v blízké budoucnosti tváří v tvář. Temné vody ukrývají zahnívající tajemství a vyslance lidstva očekává poznání, že nejen život, ale i smrt mohou nabývat ve vesmíru netušených?podob. Království plynného obra není místem pro slabé...

Kde jinde hledat cenné rady na cestu než u autora, který již třikrát abvolvoval pěší pouť do Santiaga de Compostela. Kromě poutavého a vtipného cestovního deníku najdete v druhé části knihy podrobný návod, jak na to. Co si zabalit do batohu, jaké si pořídit vybavení, kde spát, co jíst, jakou aplikaci si nahrát do mobilu a mnoho dalších zkušeností, které se vám budou hodit, pokud se také hodláte vydat na cestu. A jestli jste o tom zatím neuvažovali, tak po přečtení této knížky zaručeně začnete.

Uspořádání společnosti i záruka práv skupin a jednotlivců procházejí v historii vývojem. Obdobně je to i s jejich vnímáním a ideologickými či politickými (i vojenskými) boji za jejich změnu. Obsah pojmů se vyvíjí nejen podle toho, do které politické, ekonomické a sociální skupiny člověk patří, ale i podle doby, ve které žije. Nepřicházejí však samy o sobě, automaticky, ale bývají výsledkem násilných (zřídka nenásilných) bojů. Mění se uspořádání společnosti i pohled na svobodu a demokracii (liberální a konzervativní) a způsob jejich prosazování i geopolitické hodnocení jednotlivých států. Lidé si kladou otázku, zda může vytváření (mnohdy striktních) mantinelů přispívat k demokratizaci, svobodě a humanizaci jednání člověka. Hledání smyslu existence, respektive postupu evoluce, si klade z různých úhlů i tato kniha. Možnost, respektive nutnost, volby „komplikuje“ život člověka, uzavírá či otevírá (ne)zvratnost perspektivy další existence i její podobu.

V osudech Milana Malého se spojují dramatické události naší vlasti ve 20. století. Naštěstí se jeho vzpomínky podařilo zaznamenat a nyní vám je přinášíme v knižní podobě. Jeho příběh nám dává možnost nahlédnout do života vojenského pilota, jehož odvaha a odhodlání jsou nezbytné nejen pro vlastní přežití, ale také pro osvobození své země. Začátkem a zároveň vrcholným okamžikem jeho anabáze byl útěk z pracovního tábora v Německu v roce 1940 a riskantní přechod přes Alpy, zde projevil svou velkou osobní odvahu a mimořádné dovednosti. A to vše v pouhých 16 letech! Následovalo zařazení do čs. armády, služba u Tobruku, přijetí do RAF a následný výcvik na stíhacího pilota. Radostný návrat domů byl však zastíněn událostmi po komunistickém převratu, kdy na něj čekalo propuštění z letectva a období ústrků. Až po sametové revoluci se dočkal zaslouženého ocenění za svou službu vlasti. Jeho poutavý příběh je doplněn téměř třemi stovkami unikátních fotografií a dokumentů.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.…

Pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Europy se rozprostírá tajuplný oceán. Skupina vědců s nadšením zahajuje jeho průzkum, aniž tuší, čemu stane v blízké budoucnosti tváří v tvář. Temné vody ukrývají zahnívající tajemství a vyslance lidstva očekává poznání, že nejen život, ale i smrt mohou nabývat ve vesmíru netušených podob. Království plynného obra není místem pro slabé...

V osudech Milana Malého se spojují dramatické události naší vlasti ve 20. století. Naštěstí se jeho vzpomínky podařilo zaznamenat a nyní vám je přinášíme v knižní podobě. Jeho příběh nám dává možnost nahlédnout do života vojenského pilota, jehož odvaha a odhodlání jsou nezbytné nejen pro vlastní přežití, ale také pro osvobození své země. Začátkem a zároveň vrcholným okamžikem jeho anabáze byl útěk z pracovního tábora v Německu v roce 1940 a riskantní přechod přes Alpy, zde projevil svou velkou osobní odvahu a mimořádné dovednosti. A to vše v pouhých 16 letech! Následovalo zařazení do čs. armády, služba u Tobrúku, přijetí do RAF a následný výcvik na stíhacího pilota. Radostný návrat domů byl však zastíněn událostmi po komunistickém převratu, kdy na něj čekalo propuštění z letectva a období ústrků. Až po sametové revoluci se dočkal zaslouženého ocenění za svou službu vlasti. Jeho poutavý příběh je doplněn téměř třemi stovkami unikátních fotografií a dokumentů.

Proč vzniklo vědomí a je evoluční výhodou bytosti zvané člověk? Je vědomí schopností prožívat realitu takovou, jaká je? Je vědomí vlastností hmoty? Jaký je rozdíl mezi vědomím biologickým, anorganickým a vědomím umělé inteligence? Je vědomí, vnímání, myšlení a zpracování informací pouze doménou mozku? Nebo je vědomí součástí univerza? Klást si obdobné otázky můžete v podstatě donekonečna, neboť stávající znalosti týkající se vzniku a fungování vědomí jsou stále v plenkách. Zatímco fyzika, zejména kvantová, matematika a exaktní vědy obecně pádí mílovými kroky od teorie k teorii, posouvajíce znalosti kupředu, poznatky o tak zásadním a fenomenálním aspektu života, jakým je vědomí, jako by vědce nepřitahovaly. Jak se zdá, hůře je na tom už jen filozofie, která jako by strnula. Albert Einstein popsal vědomí jako nedílnou součást vesmíru a měl za to, že vědomí prostupuje vším. Stejnou filozofii zastávali přívrženci panpsychizmu, jakými byli Thales, Platón, Spinoza, Leibniz, Russell. Naproti tomu solipsizmus považuje lidské vědomí za vedlejší vlastnost myšlení a mozek za jediného objektivního zpracovatele informací o světě kolem nás. Jeho zastánci byli Descartes, Schopenhauer, Newton, Sartre. Neurobiologové přísahají na tezi, že vědomí je produktem mozku. Psychiatři a psychologové si už tak jisti nejsou. Když k tomu přičteme záhadu možnosti vzniku vědomí umělé inteligence, vyskytne se příležitost uchopit tuto látku a popasovat se s ní, například formou povídek. S jejich závěry nemusí čtenář vždy souhlasit.

Oldřich Španiel patří k významným, ale téměř zapomenutým osobnostem československých nejen vojenských dějin. Vstoupil do nich jako voják rakousko-uherské armády, v zajetí se přihlásil do československých legií v Rusku a na podzim 1917 se přepravil do Francie. Po válce pokračoval v armádní kariéře, po okupaci v roce 1939 se zapojil do svého druhého odboje, zpočátku jako vojenský přidělenec v jemu dobře známých Spojených státech amerických, na samém konci války se podílel na osvobozování vlasti. Ovšem ani jemu se nevyhnuly čistky po únoru 1948. Poté se věnoval sepsání rozsáhlých pamětí na první světovou válku, ze kterých přinášíme dvě části, kde vzpomíná na své působení u vojenské mise v Americe. Ta sem dorazila v červnu 1918 za účelem náboru krajanů do naší armády ve Francii. První svazek popisuje příjezd, setkání s prof. Masarykem a společné propagační turné po východních státech, včetně návštěv největších krajanských center New Yorku, Chicaga či Pittsburghu. Text doplňuje na sto dobových fotografií.

Děs a nevíra? Tento příměr bohatě naplňují případy bestiálních sériových vrahů. Na čtenáře čeká role detektiva, prosívajícího staré spisy a kriminalistické "pomníky". Dočká se niterných zpovědí, ale taky umných lží, rozehrávajících drama snahy uniknout katově oprátce. Pronikne do ponurého ticha piteven, neurotické atmosféry vazebních cel, do nevypočitatelného mikrosvěta psychiatrických pokojíků. Úspěšný scénárista televizních detektivních filmů a také autor literatury faktu z oblasti kriminálních případů a psychologie zločinu Viktorín Šulc, se dlouhou řadu let s badatelskou vytrvalostí věnoval tématu tuzemské sexuální vraždy. Nyní vypravuje případy nahromaděné v časovém oblouku zhruba jednoho století od první republiky do současnosti. Snaží se vždy o originální analytický průnik, nicméně jakoby na půdorysu napínavé detektivky či krimi. A - pravda - taky hororu, lepkavé nožičky hrůzy totiž přeběhnou čas od času po zádech i tomu nejkurážnějšímu čtenáři. Některé případy, jejich obludné okolnosti a zvrácené markanty, čekaly dlouhé desítky let v archivech na své zveřejnění. Společně s komentáři zkušených kriminalistů plk. Markoviče a plk. Valeriána tak na čtenáře čeká senzačně, ale přesto profesionálně zpracovaná historie tuzemské sexuální vraždy. Fakt, že někdo úmyslně připravil svého bližního o život kvůli mamonu, z nenávisti nebo ze žárlivosti je jistě odsouzeníhodný, nicméně ve své pokřivené logice jaksi pochopitelný. Ale sexuální vražda? Snaha o detailní poznání motivu, který vzklíčil ze zrůdných pachatelových tužeb, z nás činí carrolovské Alenky, toporně kráčející k zrcadlu - však také jdeme nahlédnout do světa věru vydařených potomků markýze de Sada... Kniha o děsu k nevíře, nicméně napsaná s literární bravurou, napínavá literatura faktu s přesahem strhujícího románu, potěší všechny zájemce o kriminalistickou a psychiatrickou vědu, ale také každého čtenáře, který touží po "něčem jiném". Viktorín Šulc (1951) - Vystudoval FAMU. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize o nejlepší detektivní scénář titulem Muž, který vycházel z hrobu, na kontě má další televizní filmy Agentura Puzzle, Všichni musí zemřít, Škodná, Hrobník a Stín smrtihlava. Napsal také několik scénářů pro seriál Kriminálka Anděl. Kniha Příští stanice: Smrt získala cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka v roce 2004. Jiří Markovič (1942) - K policii nastoupil v roce 1964. Objasněním vraždy na Hostivařské přehradě se dostal do pražské mordparty, kde deset let pracoval jako vyšetřovatel, v roce 1986 se stal jejím šéfem. Do důchodu odešel koncem roku 1999. S Viktorínem Šulcem napsal knihu svých profesních memoárů Lovec přízraků (Epocha, 2008). Luboš Valerián (1957) - K policii nastoupil v roce 1976. Působil jako vyšetřovatel, zpracovával vesměs závažné násilné trestné činy na území Severomoravského kraje. Dnes je vedoucím odboru obecné kriminality. Je dopisovatelem Kriminalistického sborníku. Spolu s Viktorínem Šulcem napsal knihu svých profesních memoárů Bratrstvo tajných hrobů (Epocha, 2006).

Japonští středověcí válečníci – samurajové – se stali jedním ze symbolů Země vycházejícího slunce. Jejich zobrazení v nesčetných filmech, knihách či komiksech jim propůjčilo téměř mytickou podobu neohrožených bojovníků, jejichž meče rozsévaly smrt na bitevních polích. Realita však byla mnohdy jiná než moderní představivost. I samurajové byli pouze lidmi z masa a kostí. Příběh samurajů proto tyto legendární bojovníky představuje v trochu odlišném světle. Nevyvrací pouze pověsti, jež okolo samurajů vznikly, ale především představuje japonské válečníky v jejich co nejvěrnější podobě. Autor se proto zabývá nejen dějinami samurajů, jejich válečným uměním či zbraněmi, ale i jejich soukromým životem, každodenností, náboženskými představami a duchovním světem. Současně čtenáři přináší barvitý obraz světa, v němž samurajové žili, bojovali a umírali. Světa, který tolik fascinuje generace čtenářů a fanoušků po celém světě.

Sebevražední teroristé, bomby v hrncích i pytlících od mouky, miny, které mohou být nastraženy kdekoliv, rakety přilétající odkudkoliv a islamisté toužící po trofeji s vlaječkou NATO na uniformě. To všechno byl čajový dýchánek proti tomu, co na Martina Fridricha čeká v Praze. Akce, která měla vydělat dost peněz pro partu afghánských veteránů, se zvrtla a diamanty milionové hodnoty zmizely v rukou neznámých útočníků, z nichž každý je silnější a nebezpečnější než rota mudžáhedínů. Jenže tady jde o miliony, jasný? Je třeba povolat do zbraně staré přátele a získat kořist zpět. Ať si je v tom třeba magie, tlupa vlkodlaků nebo někdo mnohem, mnohem mocnější… Nietzsche kdysi prohlásil: Bůh je mrtev! Známému bruntálskému intelektuálovi Františku Kotletovi se tato teze natolik zalíbila, že se rozhodl ji předložit široké čtenářské obci ve dvou svazcích. A aby se ujistil, že bůh je skutečně mrtev, ještě ho pro jistotu nejméně dvakrát dorazil. Jistota je jistota.

Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácenějším konáním… Jaká byla realita? Profesionální dráha policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče je lemována především sexuálními vraždami. Případ pětinásobného vraha Hojera či kauza tzv. spartakiádního škrtiče Straky vstoupily už na beztak výrazně zkrvavělý piedestal historie české kriminalistiky. Markovič ale také řešil brutální vraždu v hodkovičském lese – ta svého času inspirovala scénáristu Jaroslava Dietla, stejně jako pozměnila učebnicové kánony o předpokládaném pachatelově profilu. Dozvíme se také nelítostnou pravdu o dvojnásobné vraždě v Prokopském údolí. O vraždě v restauraci U Dvou koček, jež vyústila v soudní maratón. O psychopatu Vocáskovi, prvním doživotním odsouzenci, který se dnes snaží prodrat na svobodu. Navštívíme místa činu, pitevny, psychiatrická zařízení… Zasvěceným průvodcem nám bude Lovec přízraků.

Studie představuje komplexní pohled na vývoj českého politického stranictví v 19. a 20. století, do jehož rámce autor zasazuje své úvahy a pohledy na dějinný společenský vývoj na teritoriu českých historických zemí. Velká pozornost je pak věnována období postkomunismu, přechodu od socialistické státnosti k demokracii a tržní ekonomice, rozpadu Československa na dva samostatné státy a formování české politické scény. Nejedná se jen o hledání společenských, politických a sociálních souvislostí, ale autor též hodnotí vývoj české společnosti a její politické reprezentace během uplynulých desetiletí, osvětluje faktory probíhající ekonomické i morální krize a předestírá možné perspektivy vývoje české společnosti.

Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí, nacházejících se na palubě. Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň ve světle nově objevených faktů vyvrací některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku. Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci, ale i o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit to co následovalo po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn „ženy a děti první“.

„Může pravda zmizet?“ Odpověď na tuhle otázku je schovaná líp než nedopalek doutníku na večírku nekuřáků. A stojí o ni vůbec někdo? V ulicích Práhu, města, které přežilo válku, zajímá pravda málokoho. Prostí lidé tu žijí v bázni a pokoře, aby na sebe neupozornili všemocná evangelia, která rozhodují o životě a smrti. A v temných uličkách přežívají ti, kterým v žilách koluje probuzená moc. Jsou opovrhovaní a zatracovaní. Kvůli nim město nespí. Kvůli nim se umírá. Štěpán Kastner na tohle všechno zvysoka kašle. Za zadkem má vlivného otce a před sebou dráhu nicnedělání a obrážení prážských výčepů. Pak ale stačí docela nevinné rozhodnutí – a on zjistí, že za pozlátkem barů číhá ďábel. A ten si servítky nebere. Tak co, odvážíte se překročit práh?