Epocha strana 89 z 89

Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením, a ještě zvrácenějším konáním… Jaká byla realita? Profesionální dráha policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče je lemována především sexuálními vraždami. Případ pětinásobného vraha Hojera či kauza tzv. spartakiádního škrtiče Straky vstoupily už na beztak výrazně zkrvavělý piedestal historie české kriminalistiky. Markovič ale také řešil brutální vraždu v hodkovičském lese – ta svého času inspirovala scénáristu Jaroslava Dietla, stejně jako pozměnila učebnicové kánony o předpokládaném pachatelově profilu. Dozvíme se také nelítostnou pravdu o dvojnásobné vraždě v Prokopském údolí. O vraždě v restauraci U dvou koček, jež vyústila v soudní maratón. O psychopatu Vocáskovi, prvním doživotním odsouzenci, který se dnes snaží prodrat na svobodu. Navštívíme místa činu, pitevny, psychiatrická zařízení… Zasvěceným průvodcem nám bude Lovec přízraků.

„Může pravda zmizet?“ Odpověď na tuhle otázku je schovaná líp než tělo luxusní šlapky, než nedopalek doutníku na večírku nekuřáků. A stojí o ni vůbec někdo? V ulicích Práhu, města, které přežilo válku, pravda zajímá málokoho. Prostí lidé tu žijí v bázni a pokoře, aby na sebe neupozornili všemocná evangelia, která rozhodují o životě a smrti. A v temných uličkách přežívají ti, kterým v žilách koluje probuzená moc. Jsou opovrhovaní a zatracovaní. Kvůli nim město nespí. Kvůli nim se umírá. Štěpán Kastner na tohle všechno zvysoka kašle. Za zadkem má vlivného otce a před sebou dráhu nicnedělání a obrážení prážských výčepů. Pak ale stačí docela nevinné rozhodnutí – a on zjistí, že za pozlátkem barů číhá ďábel. A ten si servítky nebere. Tak co, odvážíte se překročit práh?

Himálaj. Zvláštní svět podivuhodné, podmanivé krásy, kde na vrcholech osmitisícových štítů snad skutečně leží klíče od nebeských bran. Svět barevný a pitoreskní, v mnoha ohledech neznámý, ale vždy usměvavý a přátelský. Svět, kde se jako v magickém kaleidoskopu prolínají drsné a nezkrocené přírodní síly, exotická kultura i sugestivní hlasy dvou významných náboženských a filosofických systémů, buddhismu a hinduismu. Každá myšlenka něco ovlivní, každý čin zanechá stopu na bílé pláni možných událostí. Tam vysoko v Nepálu jako by lidské osudy byly skryty a přítomny v každém okamžiku času, v každém slunečním paprsku, v každé dešťové kapce či sněhové vločce, která se jako slza snáší k zemi z modré a bílé závrati himálajského nebe. Byla jsem tam šťastná. Óm maní padmé húm.

Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, s ním má velké plány. Ne takové, jaké by měla matka Tereza, spíš takové jako Amin, řezník z Ugandy. Je tady ale jeden muž. Voják, zrazený a zabitý, přesto kupodivu stále živý a plný touhy si to vyřídit s každým bohem, který se mu postaví do cesty. Nejdřív ale musí zjistit, proč přežil místo toho, aby hnil na břehu řeky okusován potkany. A pak? Pak už jen musí najít nejvyššího z bohů, který se podle zlovolné šeptandy dal na křesťanství. Bez jeho pomoci totiž novou vládkyni bohů nikdy neporazí. A Ježíšek se bude zlobit…

Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti i marného hledání smyslu života uprostřed šedi a nomenklaturního morálního marasmu.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tehdy stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.

Existují miliardy planet vhodných pro život, a přesto vesmír zůstává pustý. Kam se poděly všechny mezihvězdné civilizace? V hlubinách nekonečného kosmu číhá zlo, jaké si lidé ani nedokážou představit. Myslíte si, že historie je jen souhrou za sebou jdoucích náhod? Předpokládáte, že geniální lidé ovlivňující dějiny jsou dílem přírody a statistiky? Omyl! Za všemi důležitými událostmi lidské historie stojí šedé eminence, které trpělivě pozorují, hodnotí a zasahují. Předurčují životy čerstvě narozených dětí, dohlížejí na nás, řídí naše kroky i vývoj. Jsou tu pořád. Stály za vznikem jaderné bomby, zasadily se o vytvoření jahodového müsli a donutily Evropskou unii zakázat příliš výkonné vysavače. Jak vznikly? Proč to dělají? To zatím nikdo neví. Stala se z nich mytická stvoření, vystupující snad jen v prastarých slovanských bájích. Jsou to temní strážci, často považovaní za příbuzné samotného ďábla. Jejich úhlavní nepřítel? Firma Electrolux, prachové filtry ve ventilaci a rasa super inteligentních chobotnic útočící na planetu Zemi. Vesmírné invaze jsou snad ještě horší než helikon.

Samurajové byli vojenskou vrstvou zásadním způsobem formující dějiny Japonska. Od druhé poloviny 12. století vedly jednotlivé rody těchto japonských válečníků proti sobě nesmiřitelné války. Japonsko tak periodicky zažívalo výbuchy násilí následované obdobími míru a relativní stability. Na konci 15. století se však země propadla do anarchie a války každého s každým. Po století krvavých konfliktů bylo Japonsko opětovně sjednoceno třemi velkými válečníky – Odou Nobunagou, Tojotomim Hidejošim a Tokugawou Iejasuem. Následující období bylo naprostým kontrastem k předchozím neutuchajícím válkám, Japonsko zaznamenalo více než čtvrt tisíciletí trvající mír. Dosáhlo toho však také za cenu izolace země. Když si však Spojené státy a evropské velmoci vynutily otevření Země vycházejícího Slunce, otřáslo to jejím politickým systémem. Vnitřní konflikty provázející obnovení moci císaře (restaurace Meidži) znamenaly definitivní tečku za dominancí samurajů, jež trvala více než 800 let. Během tohoto dlouhého období bylo Japonsko svědkem vzestupu a následného úpadku a pádu mocných rodů, nesčetných bitev a obléhání, příběhů věrnosti a statečnosti, ale také zrady a neschopnosti. Samurajové tak dodnes představují významnou součást japonských dějin a stále hrají významnou roli v japonské i světové kinematografii a literatuře. Dědictví jejich válek je tak živé i dnes.

„Použij cokoliv, co funguje, a přežij!“ – to je heslo lovců nadpřirozených monster. Benedikt je samotář, který se s loveckou organizací Azyl nerozešel v dobrém. Ale když je v sázce život jeho bratra, je připravený zatnout zuby a spolupracovat s kýmkoliv, jen aby našel lék. Sourozenci se vydávají do tajemného Vietnamu, kde ve stínu džungle číhají neznámé nestvůry.

Děs a nevíra? Tento příměr bohatě naplňují případy bestiálních sériových vrahů. Na čtenáře čeká role detektiva, prosívajícího staré spisy a kriminalistické "pomníky". Dočká se niterných zpovědí, ale taky umných lží, rozehrávajících drama snahy uniknout katově oprátce. Pronikne do ponurého ticha piteven, neurotické atmosféry vazebních cel, do nevypočitatelného mikrosvěta psychiatrických pokojíků. Úspěšný scénárista televizních detektivních filmů a také autor literatury faktu z oblasti kriminálních případů a psychologie zločinu Viktorín Šulc, se dlouhou řadu let s badatelskou vytrvalostí věnoval tématu tuzemské sexuální vraždy. Nyní vypravuje případy nahromaděné v časovém oblouku zhruba jednoho století od první republiky do současnosti. Snaží se vždy o originální analytický průnik, nicméně jakoby na půdorysu napínavé detektivky či krimi. A - pravda - taky hororu, lepkavé nožičky hrůzy totiž přeběhnou čas od času po zádech i tomu nejkurážnějšímu čtenáři. Některé případy, jejich obludné okolnosti a zvrácené markanty, čekaly dlouhé desítky let v archivech na své zveřejnění. Společně s komentáři zkušených kriminalistů plk. Markoviče a plk. Valeriána tak na čtenáře čeká senzačně, ale přesto profesionálně zpracovaná historie tuzemské sexuální vraždy. Fakt, že někdo úmyslně připravil svého bližního o život kvůli mamonu, z nenávisti nebo ze žárlivosti je jistě odsouzeníhodný, nicméně ve své pokřivené logice jaksi pochopitelný. Ale sexuální vražda? Snaha o detailní poznání motivu, který vzklíčil ze zrůdných pachatelových tužeb, z nás činí carrolovské Alenky, toporně kráčející k zrcadlu - však také jdeme nahlédnout do světa věru vydařených potomků markýze de Sada... Kniha o děsu k nevíře, nicméně napsaná s literární bravurou, napínavá literatura faktu s přesahem strhujícího románu, potěší všechny zájemce o kriminalistickou a psychiatrickou vědu, ale také každého čtenáře, který touží po "něčem jiném". Viktorín Šulc (1951) - Vystudoval FAMU. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize o nejlepší detektivní scénář titulem Muž, který vycházel z hrobu, na kontě má další televizní filmy Agentura Puzzle, Všichni musí zemřít, Škodná, Hrobník a Stín smrtihlava. Napsal také několik scénářů pro seriál Kriminálka Anděl. Kniha Příští stanice: Smrt získala cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka v roce 2004. Jiří Markovič (1942) - K policii nastoupil v roce 1964. Objasněním vraždy na Hostivařské přehradě se dostal do pražské mordparty, kde deset let pracoval jako vyšetřovatel, v roce 1986 se stal jejím šéfem. Do důchodu odešel koncem roku 1999. S Viktorínem Šulcem napsal knihu svých profesních memoárů Lovec přízraků (Epocha, 2008). Luboš Valerián (1957) - K policii nastoupil v roce 1976. Působil jako vyšetřovatel, zpracovával vesměs závažné násilné trestné činy na území Severomoravského kraje. Dnes je vedoucím odboru obecné kriminality. Je dopisovatelem Kriminalistického sborníku. Spolu s Viktorínem Šulcem napsal knihu svých profesních memoárů Bratrstvo tajných hrobů (Epocha, 2006).

Proč vzniklo vědomí a je evoluční výhodou bytosti zvané člověk? Je vědomí schopností prožívat realitu takovou, jaká je? Je vědomí vlastností hmoty? Jaký je rozdíl mezi vědomím biologickým, anorganickým a vědomím umělé inteligence? Je vědomí, vnímání, myšlení a zpracování informací pouze doménou mozku? Nebo je vědomí součástí univerza? Klást si obdobné otázky můžete v podstatě do nekonečna, neboť stávající znalosti týkající se vzniku a fungování vědomí jsou stále v plenkách. Zatímco fyzika, zejména kvantová, matematika a exaktní vědy obecně pádí mílovými kroky od teorie k teorii posouvajíce znalosti kupředu, poznatky o tak zásadním a fenomenálním aspektu života, jakým je vědomí, jako by vědce nepřitahovaly. Jak se zdá, hůře je na tom už jen filozofie, která jako by strnula. Albert Einstein popsal vědomí jako nedílnou součást vesmíru a měl za to, že vědomí prostupuje vším. Stejnou filozofii zastávali přívrženci panpsychizmu, jakými byli Thales, Platón, Spinoza, Leibniz, Russell. Naproti tomu solipsizmus považuje lidské vědomí za vedlejší vlastnost myšlení a mozek za jediného objektivního zpracovatele informací o světě kolem nás. Jeho zastánci byli Descartes, Schopenhauer, Newton, Sartre. Neurobiologové přísahají na tezi, že vědomí je produktem mozku. Psychiatři a psychologové si už tak jisti nejsou. Když k tomu přičteme záhadu možnosti vzniku vědomí umělé inteligence, vyskytne se příležitost uchopit tuto látku a popasovat se s ní, například formou povídek. S jejich závěry nemusí čtenář vždy souhlasit.