Filosofia strana 18 z 20

Ražba mince, jako základního platebního prostředku v rámci domácí i zahraniční směny, je v období raného středověku chápána jako jeden ze základních atributů státnosti. Otázkám spojeným se zahájením českého mincovnictví je věnována pozornost našich i zahraničních badatelů již bezmála 250 let. Hledání počátků ražby domácí mince připomíná detektivní příběh s množstvím indicií, ale jen s nepatrným množstvím přímých důkazů. Základním pramenem poznání nejen počátků českého mincovnictví, ale rovněž ekonomických procesů probíhajících v rámci širšího prostoru raně středověké střední Evropy, zůstávají, při nedostatku písemných pramenů, nálezy mincí. Ty jasně dokládají, že již před zaražením domácí mince byla v obchodním styku v Čechách využívána s rostoucí intenzitou mince cizí. V průběhu 9. století to byly denáry ražené v mincovnách karolínské říše, od počátku 10. století mince z bavorských mincoven. Jsou důkazem, že se Čechy postupně stávaly součástí širšího ekonomického prostoru západní Evropy. Je proto logické, že rostoucí moc přemyslovského státu a jeho politické a kulturní ukotvení vedly v určitém okamžiku vývoje k nutnosti zahájení ražby vlastní mince. Kniha Jiřího Lukase a Jana Videmana přináší nový pohled na užívání a funkci ražené mince v Čechách v průběhu 9. a 10. století a na základě prokazatelných skutečností odpovídá na otázky spojené se zaražením domácí mince. Koriguje rovněž některé obecně přijímané téze a staví před čtenáře nový obraz počátků českého mincovnictví. Její významnou součástí je vedle detailního soupisu a popisu raně středověkých mincovních depotů, ukrytých v průběhu 50.70. let 10. století v oblastech střední a severní Evropy, rovněž katalog českých denárů tzv. staršího bavorsko-švábského (devítibodového) typu, ražených v Praze v průběhu 70. let 10. století. Minting coins, as a basic means of payment within both domestic and foreign exchange, is understood as one of the basic attributes of a statehood in the period of the Early Middle Ages. It is therefore not surprising that the issues associated with the launch of the Bohemian coinage have been the focus of both our and foreign researchers for almost 250 years. The search for the beginnings of the local coinage reminds a detective story with many clues, but only a small amount of direct evidence. The basic source of knowledge not only of the beginnings of the Bohemian coinage, but also of economic processes taking place within the wider area of early medieval Central Europe, remain, in the absence of written sources, coin finds. These clearly prove that even before the domestic coin was minted, foreign coins had been used in trade in Bohemia with increasing intensity. During the 9th century, these were the deniers from the mints of the Carolingian Empire and from the beginning of the 10th century, coins from the Bavarian mints. They prove that Bohemia gradually became part of the wider economic area of Western Europe. It is therefore logical that the growing power of the Přemyslid state and its political and cultural anchoring led, at a certain point of development, to the need to start minting its own coin. The book by Jiří Lukas and Jan Videman brings a new perspective on the use and function of coins in Bohemia during the 9th and 10th centuries and, based on demonstrable facts, answers questions related to the start of the local coinage. At the same time, it corrects some generally accepted theses and presents the reader a new image of the beginnings of the Bohemian coinage. In addition to a detailed inventory and description of early medieval coin hoards, hidden during the 950s and 970s in the areas of Central and Northern Europe, its important part is also a catalogue of the Bohemian deniers of the so-called older Bavarian-Swabian (nine-point) type, minted in Prague during the 970s.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce/Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o postkomunistické" situaci v dalších částech světa. Aktuální ročník Kontradikcí reaguje na stávající akademickou debatu a otázky spojené s přehodnocováním a znovupromýšlením historie disentu. Kontradikce se hlásí k novému zkoumání politického myšlení, které se objevilo ve východní a střední Evropě před radikálními změnami v roce 1989. Autorky a autoři Kontradikcí vycházejí z předpokladu, že i uvnitř disentu vznikala řada socialistických politických koncepcí a že marxistický disent není pojem, který by představoval contradictio in adjecto. V rámci takového tázání jim jde zejména o politické myšlení, o obsahy kritik, programů a vizí a o jejich filosofickou relevanci.

Cílem knihy je poprvé uceleně představit české odborné veřejnosti jeden z prvních latinsky psaných raně křesťanských hagiografických textů, slavné Umučení svatých Perpetuy a Felicity (Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis), a zejména jeho recepci v písemnictví rané církve, a to od doby jeho sepsání na počátku 3. století po století páté, kdy v dílech Aurelia Augustina a jeho pokračovatelů zájem o tento spis vrcholí. Toto vyprávění obsahovalo řadu revolučních či potenciálně podvratných prvků, jež byly v rozporu s dobovými sociálními i teologickými konvencemi. S průběhem doby tak byla stále častěji pociťována potřeba normalizovat tyto aspekty původního textu, díky nimž sice získal svou proslulost, ale jež v nových dobových historických i teologických kontextech pozvolna přestaly odpovídat měnícímu se ideálu svatosti. Kniha, již lze na obecné úrovni chápat rovněž jako sondu do způsobu, jak se v průběhu doby měnil koncept svatosti ruku v ruce se změněnou nábožensko-historickou situací a jak na tuto změnu reagovaly církevní autority, je doprovozena českým překladem všech Augustinových i pseudo-Augustinových kázání na svátek obou mučednic.

Kniha chce předvést Bolzanovo dílo jako důkladné, stále živé a v mnoha ohledech předbíhající svou dobu. Vedle příspěvků Marty Vlasákové, Pavla Materny, Petra Vopěnky, Kateřiny Trlifajové, Jiřího Fialy, Heleny Lorenzové a Petra Urbana sborník obsahuje první český překlad Bolzanova článku o trojrozměrnosti prostoru a překlady tří bolzanovských rukopisů Jana Patočky.

Kniha zahrnuje první český překlad spisu „O nebytí čili O fysis“ ve variantě MXG a dále řecký originál; její hlavní náplní je však podrobný komentář tohoto spisu a interpretace ojedinělého a neprávem opomíjeného filosofického díla Gorgii z Leontín. Výsledkem je obraz spisu jako pozoruhodného polemického díla na špičce dobové filosofie.

Sborník zahrnuje třináct příspěvků českých a polských medievistů věnovaných problematice zbožnosti a hereze v pozdním středověku. Hlavní pozornost je v něm věnována městské religiozitě, kazatelství, klatbám, užívání amuletů v rámci lidové zbožnosti, poutn

Kniha umožňuje hlubší porozumění sporům o ospravedlnění a zakládání ústavy a tak zaplňuje mezeru, která se objevila v aktuálních diskuzích o ústavě v mnoha evropských zemích. Autory knihy jsou renomovaní profesoři: Frank Michelman (Harvard University), bývalý prezident Americké společnosti pro politickou a právní filozofii a Alessandro Ferrara (Universita di Roma – Tor Vergata, Řím), prezident Italské společnosti pro politickou filozofii.

Tzv. druhá scholastika je dnes považována za samostatný kulturně-dějinný fenomén, který je třeba studovat s nemenší intenzitou než antickou nebo středověkou filosofii. Čtenáři předkládaná publikace představuje v česko-slovenském kulturním prostoru pr vní monografické zpracování základních metafyzických otázek jednoho z hlavních představitelů této epochy, španělského teologa, filosofa a právníka Františka Suáreze (15481617). Výklad Suárezových názorů je zasazen do kontextu hlavních proudů středov ěké scholastiky (tomismus, scotismus, nominalismus). Při zkoumání těchto otázek, jakými jsou předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie, individuace a univerzálie, je využívaná téměř veškerá relevantní sekundární literatura.

Společenská dynamika pražského jara byla mnohem vrstevnatější a otevřenější než pařížský květen 1968 nebo než listopadové události roku 1989. Kniha se zaměřuje na opomíjené dimenze pražského jara, které na něj vrhají jiné světlo a přinášejí jiný pohled než ten, s nímž se běžně setkáváme v polistopadových českých a slovenských pracích. Jsou v ní představeny reformy týkající se podnikové demokracie, samosprávného soudnictví, zrušení politických, od společnosti odtržených elit a další myšlenky a počiny pražského jara. Jako jedinečný rys pražského jara vykresluje vzájemné výměny mezi vládnoucí mocí, expertními týmy a společenskými hnutími. Díky nim reformy přecházely v revoluci, která od základu proměňovala státní socialismus. Tváří v tvář dnešním krizím se události pražského jara stávají novým inspiračním zdrojem.

Jedna z mála klasických knih z oblasti sociální filosofie 20. století, v níž autor zkoumá vznik, přeměnu a rozklad měšťanské veřejnosti v souvislostech vývoje moderní společnosti. Publikace vychází v novém vydání v lehce upraveném překladu Aleny Bakešové a Josefa Velka.

Svazek obsahuje kompletní soubor publikovaných článků významného českého logika a filozofa Pavla Tichého, který patří mezi nejoriginálnější a nejkontroverznější osobnosti moderní filozofické logiky. Kniha umožňuje sledovat vývoj Tichého názorů, které vyústili ve zformování systému Transparentní intezionální logiky (TIL). Obsahuje rovněž řadu břitkých polemických článků přetištěných z prestižních mezinárodních časopisů. Články, které Tichý během svého života publikoval, jsou roztroušeny po mnoha časopisech a sbornících. Značná část svazků obsahujících Tichého práce je v tuzemských knihovnách nedostupná. Souborná publikace Tichého textů tak bude mimořádně vítaným a dlouhodobě cenným přínosem pro českou a slovenskou logiku a filosofii. Kniha byla připravena ve spolupráci s novozélandským nakladatelstvím Otago University Press.