Filosofia

Spis, jehož originálu a latinským překladům se dostalo v moderních edicích názvů Physiologus Graecus a Physiologus Latinus, sestavil neznámý řecký autor působící nejspíše ve 2. století v Alexandrii. Využil přitom poznatky o pozoruhodných vlastnostech zvířat, stromů, kamenů a některých postav řecké mytologie, o nichž se dočetl v řeckých, římských, egyptských a dalších starověkých pramenech, a svou kompilaci doplnil citacemi z Písma a alegorickými výklady. Ačkoli toto drobné dílo není významné rozsahem a neoplývá složitými filosofickými myšlenkami, příběhy jeho autora fascinovaly široké publikum, neboť se promítly do řady teologických spisů, jež vznikaly v prvních staletích křesťanství, i do komentářů středověkých exegetů, výrazně ovlivnily několik literárních žánrů středověké literatury a inspirovaly rovněž knižní malíře k poutavým výtvarným interpretacím. Okolnostem vzniku tohoto díla, jeho inspiračním zdrojům, tématům, s nimiž se v něm čtenář setkává, i jeho vlivu na pozdější středověké texty je věnován první, monografický svazek této dvoudílné publikace.

Ve druhém svazku publikace se ke čtenáři dostává překlad latinské verze B Physiologu, doplněný komentářem sledujícím recepci jednotlivých výkladů ve středověké odborné literatuře a v knižní malbě. Ve třiceti sedmi kapitolách zde latinský překladatel představuje několik desítek zástupců přírody, jejichž neobvyklá podoba a pozoruhodné chování či vlastnosti mají křesťanu připomínat Kristovu zvěst a oběť, kterou přinesl pro záchranu lidského rodu, a být mu kladným či záporným příkladem v jeho životě: panter, který k sobě přivádí svým libým dechem všechna ostatní zvířata, je poukazem na Krista, který lahodností své zvěsti přivádí k sobě každého člověka; obludné mořské sirény, které svým omamným zpěvem lákají do své blízkosti námořníky, aby je pak zahubily, jsou zase výstrahou před ďáblem a jeho pokušeními; láskyplné chování dudčích mláďat, která se v dospělosti starají o své staré rodiče, má být pro každého člověka upozorněním na to, že nemá zapomínat na dobré vztahy v rodině; a had, který si zacpává uši, aby neslyšel hlas zaříkávače, je varováním pro ty, kdo jsou hluší ke slovům evangelia. Ze dvou částí, věcné a symbolické, z nichž se skládá každá kapitola, je to tedy právě ona druhá část, která stojí v centru pozornosti autora, jehož titul physiologus neoznačuje toho, kdo se zabývá primárně přírodou a je znalcem rozmanitých přírodních objektů a jevů, nýbrž toho, kdo je spíše exegetou přírody, tedy tím, kdo její jednotlivosti vykládá podle zákonů křesťanské víry a snaží se povznést člověka nad hmotné obrazy a vést ho prostřednictvím poznání přírody k poznání Boha.

Kniha je prvním českým sborníkem překladů vybraných textů z environmentální filosofie. Její ambicí je uvést do této oblasti filosofie a představit přístup, který do centra filosofické analýzy antropogenního rozvratu planetárních ekosystémů staví vztah člověka k přírodě a zkoumá postoje a hodnoty, které jsou v tomto kontextu klíčové. Publikace nabízí paletu deseti textů, které jsou zvoleny tak, aby spolu s úvodní studií editora poskytly hrubý náčrt mapy environmentální filosofie a mohly tak posloužit jako solidní odrazový můstek pro Vaši cestu jejím spletitým a rychle se vyvíjejícím terénem.

Soubor případových studií předních odborníků k podobám jednoho z nejvýznamnějších antických božstev. Řeckou Afroditu, kterou Římané znali jako Venuši, studie analyzují z různých úhlů. Chronologicky obsahují období od antiky až po současnost a vedle historických témat se zabývají i současným uměním a divadelní praxí. Na projektu se podíleli badatelé z různých oborů: klasické archeologie, klasické filologie, religionistiky, dějin umění, divadelní a hudební vědy. Publikace vychází z vědecké konference Afrodita včera a dnes pořádané dne 22. září 2021. Konference navazovala na výstavu Afrodita dnes, kterou pořádala Akademie věd České republiky a Spolek grafických umělců Hollar ve výstavní síni Věda a umění.

Kniha pojednává o neprobádané a v českém kontextu dosud téměř neznámé oblasti Leibnizových matematických studií, o alternativní geometrii zvané analysis situs. Ať už bývá považována za pouhou odnož jeho projektu formalizovaného jazyka, tzv. univerzální charakteristiky, či přímo za její jedinou dokončenou složku, nebo jsou mu přisuzovány úplně jiné původní záměry, tato kniha si klade za cíl vystopovat její možné vlivy speciálně na Leibnizovo pozdní dílo, kdy se u příležitosti korespondence se Samuelem Clarkem ocitla pod palbou kritiky mimo jiné i newtonovská teorie prostoru. Je-li tedy vůbec možné z Leibnizových náznaků, polemik a protikladných vyjádření vypreparovat jeho vlastní teorii prostoru, pak předkládaná kniha objasňuje, jakým způsobem k tomu přispívá právě zohlednění analysis situs.

Monografie předkládá v českém prostředí dosud chybějící komplexní přehled o platónském bádání od konce 17. století po současné trendy, včetně detailních rozborů rozhodujících textů klíčových autorů, relevantních pro studovanou problematiku. Součástí je i v mezinárodním měřítku výjimečný přehled o domácí, poměrně bohatě zastoupené platónské scéně, která je představena v návaznosti na schématické rozdělení hlavních tendencí v bádání mezinárodním. Autorovým hlediskem při výkladu celého oboru jsou hermeneutická východiska jednotlivých škol a společné momenty v metodologii každého z interpretů. Kniha má dvě hlavní části: první představuje novodobé bádání cca do roku 2000 a druhá se pak zaměřuje na hermeneutická východiska a hlavní trendy u současných badatelů. Součástí této druhé části je i sám autor, jeho sebereflexe jakožto platónského interpreta i jeho snaha nabídnout čtenáři možné východisko z hlavních obtíží platónského bádání. Proto je značná pozornost věnována analýze velmi rozšířeného platónského perspektivismu. Právě na jeho základě navrhuje Boháček svůj molekulární perspektivismus jako určitý pokus zohlednit přínos moderního bádání a zároveň pokračovat v současné perspektivistické metodologii.

Kniha editora Petra Kužela přináší první reprezentativní výbor textů filosofa Lubomíra Sochora (1925–1986). Shrnuje texty z různých období jeho tvůrčí činnosti a nabízí průřez takřka všemi tématy, jimiž se tento významný, ale nedoceněný českých myslitel zabýval. Vedle dříve publikovaných studií či esejů jsou do přítomného svazku zařazeny texty, které buď dosud nevyšly tiskem (zpravidla kvůli zásahům tehdejší cenzury), anebo byly publikovány pouze v exilových periodikách či zahraničních odborných publikacích, a jsou tedy obtížně dostupné. Každý z těchto textů dosvědčuje Sochorův otevřený a nedogmatický přístup k marxismu. Jeho analýzy různých, v dějinách marxismu samého často potlačovaných či opomíjených marxistických koncepcí, stejně jako Sochorova pronikavá kritika tzv. „reálného socialismu“ jsou cenným příspěvkem k historii emancipačního myšlení. Dokazují, že zdánlivě zapomenuté či marginalizované myšlenky mohou inspirovat a obohacovat soudobou i budoucí kritickou teorii společnosti.

Zatímco průmyslové společnosti počátku 20. století produkovaly standardizované výrobky, města, organizace a subjekty, v našich pozdně moderních společnostech si ceníme výjimečnosti: jedinečných předmětů, zážitků, míst, jednotlivců, událostí a komunit. Autor zkoumá příčiny, struktury a důsledky takové společnosti singularit, v níž podle něj nyní žijeme. Ta systematicky produkuje nerovnost: trhy jsou založeny na logice vítěz bere vše, pracovní místa jsou polarizována, venkovské regiony zanedbávány a tradiční střední třída je odcizena. Dalším důsledkem singularizace je pak rozmach populismu a agresivního nacionalismu.

Kolektivní monografie celkem patnácti autorů se zaměřuje na život a dílo významného bohemisty, literárního historika Antonína Škarky. První část knihy se věnuje jeho životu, strávenému v podmínkách socialistické vědy: vlivům, které na Škarku působily, raným vědeckým pracím či jeho významu v komeniologii. Ve druhé části jsou uvedeny kapitoly prověřující na vybraných bohemistických tématech (středověká veršovaná kázání, plankty či barokní mystika) postupy jeho kritické a interpretační metody.

Svazek zpřístupňuje badatelům poněkud nedoceněný pramen z počátku 16. stolení. Jde o soupis písemností uložených v archivu České koruny na Karlštejně, který se rozhodly sepsat šlechtické stavy po dokončení zemského zákoníku zvaného Vladislavské zřízení zemské. Vzniklý inventář je v českých dějinách znám pod označením Registrum na deset truhlic s privilegii Českého království. Po bližším prozkoumání dokumentu však pochopíme, že soupis nebyl chápán jako registrační pomůcka, ale vyjadřoval představy českých stavů o státoprávní podobě České koruny. Pro české stavy byl dostupným přehledem práv a privilegiích českého krále, o rozloze České koruny i o smlouvách českých a evropských panovníků. Po obnově České koruny (1490) se české stavy k tomuto státoprávního odkazu lucemburských králů přihlásily a považovaly za svůj úkol, dbát nad jeho dodržováním. Jinými slovy ve jménu „zemského dobrého“ žádaly na panovníkovi, aby daná ustanovení respektoval a dodržoval. Šlo pro ně o jakýsi thesaurus, k němuž bylo možné se vracet, argumentačně se o něho opřít a využít ho, a přístup k němu měl nejen král, ale i představitelé stavů. Smysl pořízení Registra je vysvětleno v obšírné, česky psané předmluvě, která je dedikována králi Vladislavovi II. (1501, 1502). Evidované dokumenty jsou seřazeny podle jejich uložení v „deseti truhlicích“ a zaznamenány formou stručného česky psaného regestu s uvedením ročního data. Rozsah i kvalita zápisů je různá. Praktické důvody patrně vedly stavy k pořízení překladu Registra do němčiny (1503, 1505), ale již bez předmluvy. Soupis se zřejmě opravdu stal zásadním dokladem ke státoprávním poměrům České koruny, o čemž svědčí množství zachovaných opisů pořízených do poloviny 18. století, dnes roztroušených po různých knihovnách a archivech nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. Z českých variant Registra se nám podařilo dohledat 23 rukopisů, německých rukopisů evidujeme deset. Při pokusu o bližší identifikaci evidovaných listin jsme zjistili, že cca 80–85 % písemností zaznamenaných v Registru na deset truhlic je dodnes dochováno v Národním archivu ve fondu Archiv Koruny české. Zdá se tedy, že opatření stavů ohledně zachování podoby středověkého archivu České koruny byla účinná. Vzhledem k tomu, že české regesty byly vytvořeny k latinským či německým originálům, a dále byly přeloženy do němčiny, přináší text i důležité informace k vývoji českého i německého jazyka v kancelářských kruzích. Ze všech naznačených důvodů jsme se proto rozhodli s tímto pozoruhodným dokumentem seznámit nejen širší historickou, ale i bohemistickou a germanistickou lingvistickou obec. Edice respektuje českou a německou variantu Registra a je proto rozdělena do dvou částí. Obě jsou uvedeny shodnou vysvětlující studií a nezbytnými edičními poznámkami. Výchozím textem české varianty je rukopis zachovaný v knihovně zámku Maleč (pod sign. 2026), v edici rukopis A; z německy psaných rukopisů byl za základ edice použit rukopis uložený v Moravské zemské knihovně (sign. MK-037), v edici rukopis C.

V knize vás autor provede cestou zkoumání povahy mysli, mozku a vědomí. Je vaše mysl jen elektrochemickým cirkusem ve vašem mozku? Nebo je tu něco víc? Připravte se na to, že vás autor vtáhne do světa, kde se mysl nachází všude, dokonce i ve stromech, písku na pláži, a nebo třeba ve vašem vysavači. S vtipem a srozumitelností, díky nimž složité filozofické myšlenky zpřístupní i vaší babičce, vás tato kniha zve na intelektuální dobrodružství, které možná změní váš pohled na sebe sama i svět kolem vás. Pokud jste někdy pochybovali o svém místě v kosmu, nebo prostě jen hledáte knihu, která vám rozproudí mozkové závity, právě jste ji našli.

Společným jmenovatelem oligarchů napříč dějinami je, že jsou definováni bohatstvím, které vytváří jejich moc a zároveň je vystavuje hrozbám. Jejich úsilí o bohatství se liší v závislosti na hrozbách, kterým čelí, včetně toho, jak přímo se podílejí na donucování, na němž jsou založeny všechny majetkové nároky, a zda jednají samostatně nebo kolektivně. Z těchto variant vyplývají čtyři typy oligarchie: válečná, vládnoucí, sultanistická a občanská. Vysoce aktuální kniha zkoumá případy oligarchie v různých dobách i na různých místech ve světě. Publikace vychází ve zbrusu nové grafické podobě řady.

Druhá křížová výprava z roku 1421 byla jednou z největších vojenských akcí katolické Evropy proti husitům. Navzdory velkolepým přípravám a účasti tisíců bojovníků tažení selhalo. Otázku, proč se tak stalo, si kladli doboví kronikáři i pozdější historikové. Publikace nabízí dosud nejucelenější zpracování okolností a průběhu druhé protihusitské kruciáty, založené na rozsáhlém studiu pramenů včetně dosud neznámých nebo přehlížených textů. Výprava se ukazuje jako mezník v organizaci, propagaci i strategických úvahách o válce proti husitům.

Český filosof Vítězslav Gardavský pracoval na knize v obtížných pracovních podmínkách během let 1972–1975, kdy mu bylo zapovězeno působit v oboru. Gardavský zde sice navazuje na řadu motivů ze svých předchozích dvou knih (Bůh není zcela mrtev, Naděje ze skepse), nicméně současně rozvíjí, na příkladu starozákonního proroka Jeremiáše, zcela původní úvahy, v nichž se pokouší rehabilitovat „proroka“ – a to nikoli jako osobnost, ale daleko spíše v jeho společenské funkci sociálního kritika. Vydání editora Ivana Landy se opírá o strojopisnou i rukopisnou verzi Gardavského knihy.

Soudobé bádání o počátcích a rozvoji christianizace v zemích středověkého Českého a Polského království představuje dialog mezi historií, archeologií a kulturní antropologií. Christianizace, původně redukovaná na přijetí křesťanství knížaty a jejich družinou, na založení biskupství a arcibiskupství, na fundace klášterů či rozvoj církevní správy, není v této knize chápána jako jednorázový akt. Naopak, dvanáct českých a polských autorů zde christianizaci pojímá jako dlouhodobý a komplikovaný proces, charakterizovaný soupeřením mezi pohanstvím a křesťanstvím, mezi pověrami a pravověřím či jako pozvolnou a mnohdy dosti pokřivenou recepcí modelů západoevropského církevního života ve středověkých knížectvích a královstvích středovýchodní Evropy.

Svazek edičně zpřístupňuje listiny vydávané v letech 1436 až 1620 pro některá česká a moravská vrchnostenská města, jejichž vydavatelé se v nich snažili garantovat budoucí vývoj náboženských poměrů v dané lokalitě. V případě nejstarších dokumentů z 15. a počátku 16. století šlo většinou o listiny katolických vydavatelů (včetně zeměpánů Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského), kteří zaručovali svobodný výkon přijímání podobojí v lokalitách, které se přiklonily k utrakvismu. Naopak v průběhu 16. století mezi vydavateli zcela převládli utrakvističtí a později evangeličtí páni i rytíři, kteří se ve svých vrchnostenských městech nebo městečkách snažili zaručit budoucí výkon preferovaného vyznání. Od osmdesátých let 16. století se objevují rovněž listiny katolických pánů, kteří v zájmu záruky kontinuity katolictví předávali patronátní právo k farním svatyním ve svých městech či na celých panstvích nositelům protireformace (na Moravě olomouckému biskupu, v Čechách představeným jezuitských řádových domů). Právě v době stupňujícího se mezikonfesního napětí mezi léty 1580–1620 byly vydány dvě třetiny studovaných listin, z čehož je patrné, že se je oba tábory snažily využívat k upevnění svých pozic v obou korunních zemích. Svazek edičně zpřístupňuje 75 listin v podobě in extenso, doplněných záhlavním regestem a poznámkovým aparátem. Jeho součástí je úvodní studie, jejíž první část představuje celý soubor studovaných pramenů. Druhá část úvodního textu se je pokouší zasadit do kontextu diplomatické produkce šlechty na sklonku středověku a počátku novověku, věnuje se jejich dobovému uchovávání i samotnému dochování editovaných textů v dnešní době (originály, konfirmace, vidimusy, deskové vklady, neověřené opisy). Samozřejmou součástí úvodního pojednání bude představení edičních zásad. Součástí svazku jsou dále rejstříky (jmenný a místní) a seznam pramenů a literatury. Svazkem dostala řada Archiv český redesign – knihy navazují na původní podobu řady, dostaly ale modernější kabátek, jsou vázány v plátně ad.