Foibos

Skanzen Vysoký Chlumec je publikace koncipovaná nejen jako průřez lidovou architekturou regionu Sedlčanska, ale především jako průvodce po Muzeu vesnických staveb středního Povltaví, pobočce Hornického muzea Příbram. Přibližuje okolnosti vzniku muzea, postup výstavby i jeho další činnost. Stěžejní část knihy je věnována dvěma desítkám obytných i hospodářských staveb ze 17. – počátku 20. století, které byly do areálu skanzenu postupně transferovány od roku 2000. Autoři jednotlivé objekty detailně popisují, přiblíženy jsou i okolnosti přesunu, stavební vývoj a osudy jejich obyvatel. Výklad doplňuje výkresová dokumentace objektů, historické mapy a množství fotografií původního i současného stavu.

Další z publikací Slavných vil Prahy 6 Hanspaulka představuje výběr významných vil z dosud nepublikované skvělé enklávy rezidenčního bydlení v Praze 6, vilové čtvrti Hanspaulka. Celá obytná čtvrť je součástí katastrálního území Dejvic a je zároveň nejmodernější. Svým rozsahem je celá Hanspaulka jeden z největších celků převážně individuálního bydlení v Praze, přičemž nejmohutnější stavební rozmach zaznamenala v období mezi dvěma světovými válkami, i když i to poválečné svou intenzitou nikterak nezaostávalo. První moderní obytný dům, okázalá vila Richarda Klenky z Vlastimilu, zde vznikl na sklonku první dekády dvacátého století. Ty poslední pak v naprosté současnosti. Mezi stavebníky a architekty hanspaulských vil uvedených na výstavě zaznamenáváme významné architekty jako Antonína Engela, Evžena Liinharta, Ladislava Machoně, Ladislava Lábuse, slavné herce Vlastu Buriana, Lídu Baarovou, sochaře Rudolfa Březu, grafika Jiřího Andrleho a mnohé další. Autoři knihy představují na více jak 264 stranách 53 slavných vil. Navíc je kniha doplněna obsáhlým urbanistickým vývojem celého území, stejně jakož i obsáhlou kapitolou, mapující velký počet původních usedlostí, které tvoří nedílnou součást historie celé enklávy Dejvic. Autorský tým vedl prof. Petr Urlich a Jiří Podrazil k ní pořídil současnou fotodokumentaci.

Publikace tematicky a časově navazuje na publikaci Jože Plečnik. Průvodce po stavbách v České republice, kterou vydal Foibos ve spolupráci se Správou Pražského hradu v roce 2012. Autoři Zdeněk Lukeš a fotograf Jan Gloc zde představují dílo významných českých architektů na Pražském hradě. Otto Rothmayer, žák a spolupracovník slavného Slovince Jože Plečnika rozvíjel jeho nadčasové návrhy v areálu nejvýznamnější české památky. O jeho rovněž mimořádném hradním díle se už tolik neví. Méně je však také známo dílo Pavla Janáka na Hradě, i to, že byl autorem významných rekonstrukcí v éře prezidenta Edvarda Beneše i jeho dvou následníků na prahu padesátých let. Janákovým pokračovatelem byl další významný český projektant Jaroslav Fragner, jehož hradní práce se kryjí s obdobím jistého politického uvolnění v šedesátých letech. Tato publikace tedy alespoň stručně představuje formou architektonického průvodce tyto osobnosti a jejich realizace. V závěru ještě připomíná několik dalších projektantů, kteří se v tomto období – tedy od třicátých do šedesátých let – podíleli na úpravách, jež probíhaly v areálu Pražského hradu, případně v letní rezidenci prezidentů v Lánech nebo oboře Hvězda v Praze-Liboci, ta tehdy byla rovněž spravována Hradem. Knížka s bohatou obrazovou dokumentací navazuje na komorní výstavu na toto téma v prostoru pod nedávno obnovenou Plečnikovou vyhlídkou v zahradě Na Valech, pořádanou rovněž v době významných výročí narození, resp. úmrtí jmenovaných architektů.období roku 2017.

Tato knížka, kterou připravilo nakladatelství FOIBOS BOOKS představuje sondu do pozoruhodného urbánního prostoru Prahy, souboru vilových staveb v Praze-Bubenči, tvořících výjimečnou enklávu v městské aglomeraci. Z architektonického hlediska nejzajímavější je etapa, předcházející první světovou válku. V těchto obdobích a zvláště na přelomu 19. a 20. století se konstituoval nový společenský statut vily, ohlašující nový životní styl a také široké kulturní a společenské poslání. Vila byla pojímána jako gesamtkunstwerk, se všemi interiérovými prvky, vnější formou i zahradou. Příběhy bubenečských vil uvádí nejstarší z nich, Lannova vila, postavená v italském duchu s pompejskými interiéry s nástěnnými malbami, jakýsi poetický sen o příjemném životě. Pak se objevuje řada neorenesančních klasicizujících vil a později „moderních“ vil, usilujících o kulturní obrodu společenského života. Připomeňme zde Suchardovu vilu od Jana Kotěry, zvěstování nové doby, nového cítění, nového pravdivého umění. Dnes je skoro neuvěřitelné, jaký kulturní a společenský význam tato a jiné podobné stavby tehdy měly. Nebo nedaleká Koulova vila, která uváděla na scénu vlastenecké lidové motivy. Představovala pokus o národní sloh, podobně jako blízko stojící Jurkovičova vila.. V meziválečném období se do bubenečské čtvrti soustřeďuje nejbohatší klientela, která dává u svých palácových vil přednost reprezentativnímu historizujícímu stylu jak o tom svědčí například vily Petschků. Každá vila je příběh, život, který se v ní odehrává, může být vylíčen jako román. Každá doba do něj vnáší změny, generační, stylové, provozní. Jen si všimněme, jak třeba v meziválečném období přibývaly k domům garáže. Vilová architektura v Praze-Bubenči si i dnes plně zasluhuje pozornost, jak z hlediska historie rezidenční vilové architektury, tak i z hlediska společenských, kulturních a politických událostí a osudů. Autoři knihy představují na více jak 270 stránkách 64 stávajících vil a na devíti dalších stavbách ukazují jak si s nimi doba a osud zahrál hru na mizení. Autorský tým vedl prof. Petr Urlich a Jiří Podrazil k ní pořídil současnou fotodokumentaci.

Publikace Slavné stavby Františka Maxmiliána Kaňky provede čtenáře životem a dílem jenoho z nejvýznamnějších barokních architektů, prvního skutečně českého velikána barokní architektury, titulovaného „in regno Bohemiae edilis famosissimus“, tedy stavitel v království Českém nejznámější. Architekta, který před 250 lety, ve svých téměř 92 letech zemřel. František Maxmilián Kaňka v roce 1723 získává titul císařského architekta a stává se dvorním, skutečně nejvyhledávanějším stavitelem Černínů, Valdštejnů, Pachtů, Trautmansdorfů, Mansfeldů, Vrtbů, pracuje pro řády jezuitů, augustiniánů a cisterciáků. Je přítelem a spolupracovníkem sochaře Matyáše Brauna a malíře monumentálních fresek V. V. Reinera. Publikace na více jak 140 stranách představuje 45 autorových staveb a dalších pět u nichž Kaňkova přítomnost sice není prameně doložena, ale je do určité míry předpokladatelná či pravděpodobná. Seznámí nás například s dostavbou komplexu jezuitského Klementina a kostelem sv. Klimenta rovněž v Klementinu, basilikou sv. Prokopa v Třebíči, kostelem sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře, děkanským kostelem sv. Petra a Pavla v Jesenici. Také s přestavbou Karolina, prelaturou benediktinů na Starém Městě pražském, zámky v Kolodějích, Hoříně, Vinoři, Jemništi, Krásném Dvoře, Duchcově, paláci a dalšími Kaňkovými barokními realizacemi. Doprovod 217 dobových kreseb, plánů, historických i současných fotografií bohatě ilustruje šíři a bohatost architektovy barokní tvorby v Čechách a na Vysočině.

Muzea a galerie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je název průvodce významnými stavbami, v nichž sídlí a působí muzejní a galerijní instituce se svými sbírkami.Publikace nás provede těmito stavbami, o nichž jsme neměli možnost mnohé se dovědět, byť do muzeí a galerií chodíme dost často. Takto souhrnně jsou představeny čtenářům poprvé. Mezi těmi 437 stavbami a objekty uváděnými v publikaci nejsou jen ty, které byly přímo stavěny pro muzejní a galerijní účel, ale seznámíme se zejména s desítkami hradů a zámků, paláců, měšťanských domů, vil i venkovských a dokonce obranných staveb, které jsou dnes se svými muzejními a galerijními sbírkami přístupny veřejnosti. V bohatě obrazově doprovozené knize se dovíme zajímavé informace o jejich architektech, stavitelích a stavebnících a mnohdy stovky let staré historii. 61 autorů pod vedením Jana Galety z Masarykovy univerzity v Brně připravilo bohatou publikaci, která čtenáři přiblíží bohatý vějíř jedinečných stavebních památek naší země.

Návštěvníka Žďáru nad Sázavou zaujme již z dálkových pohledů krystalická hmota architektury někdejšího poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Když pak následně projde prstencem ambitů a vstoupí na nádvoří chrámu, neubrání se pocitu nadpozemské skutečnosti, dojmu jakéhosi tajuplného prostoru mezi zemí a nebem. Toto dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela předčilo podle mnohých znalců dějin architektury vše, co do té doby u staveb tohoto typu vzniklo v Čechách a v celé střední Evropě. Autoři publikace Zelená hora s podtitulem Žďársko Jana Santiniho, profesoři dějin umění a architektury Jiří Kroupa a Jan Sedlák, ve své publikaci nevěnují pozornost jen Svatojánskému poutnímu kostelu na Zelené hoře, ale také Santiniho stavbám v bývalém cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou, konírně a jízdárně, Opatské aule v prelatuře kláštera, Dolnímu hřbitovu, hospodářskému dvoru „Lyra“ u Bránského rybníka a dalším. Představují také sakristii hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice ve městě a Santiniho stavby na Žďársku - chrám sv. Václava Zvoli, panský hostinec s dvorem v Ostrově nad Oslavou, kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové nebo farní kostel v Obytčově. Texty jsou doplněny krásnými fotografiemi současného stavu historického centra a na konci je opět zařazena mapka s jednotlivě vyznačenými stavbami.