Fra strana 2 z 9

Text, který může zklamat polykače příběhů, ale jejž je radost číst: nejvyšší jazyková vytříbenost, kultivovanost výrazu, brilantní surfování na špici verbální vlny - Alexandra Berková. Prozaický debut mladé autorky. Obálka Kristýna Moješčíková.

Důsledný výbor z díla patrně nejzajímavějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral. Obálka Cédric Demangeot, přeložil, uspořádal a doslov napsal Petr Zavadil.

Co asi dal malý Fanda rodičům do postele? Grafikovi časopisu hrozí vyhazov. Pomůžeš mu? Koho tak vášnivě líbá žirafa Žužu? Jak to vypadá na Marsu během sněhové bouřky? Martin Kubát vám přináší pokračování úspěšného dokreslovacího sešitu (Nejkrásnější kniha ČR 2011), který rozvíří dětskou fantazii. Sešit je určen všem dětem, které nudí tradiční omalovánky

Bývalý katolický kněz se musí vypořádávat nejen se svou novou rolí manžela a otce, ale také s tajemnými esemeskami od neznámého odesilatele. V rámci pátrání se vrací nejen k tomu, co jeho odchodu ze služby bezprostředně předcházelo, ale i ke svému dětství a napjatému vztahu s otcem. Vyzrálý debut Veroniky Bendové (1974) se zamýšlí nad různými podobami víry i modloslužebnictví v naší době.

Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Básník Petr Borkovec (1970) civěl vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. V Milostných básních civí jinak, víc na tělo, takže vidí blíž, ale hůř. S úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt, tma nebo chuť na sex. Upřímný jako zatím nikdy, v surovějším stavu než hmota slov, kterou hněte.

Souborné vydání tří posledních básnických knih básnířky Violy Fischerové (1935-2010) doplněné o nedokončenou sbírku Hrana. Předkonec (2007), Písečné dítě (2007), Domek na vinici (2009) spolu s Hranou představují v úplnosti silné a překvapivé pozdní tvůrčí období jedné z nejvýznamnějších českých básnických osobností posledních desetiletí. Obálka Linda Antalová.

Pokud měla kniha Je večer, vypusťte Čerta! (Fra, Nejkrásnější kniha ČR 2009) vyjadřovat peklo, tak pokračování této knihy pod názvem Čistka zas očistec. Ale vypadá to, že opět zůstalo u pekla. Každopádně autorská kniha Martina Kubáta vám pročistí život. Ať už chcete, nebo ne. Česko-anglické vydání. Martin Kubát je grafik a ilustrátor. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Věnuje se autorské knize, je členem skupiny KOPR a výtvarným redaktorem týdeníku A2. Jeho unikátní kniha s názvem Je večer, vypusťte čerta získala ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2008. Na konci roku 2009 ji vydalo v české a anglické verzi nakladatelství Fra.

Básně z let 1995-2010. Zdomácnělí i "tajemní" ptáci se vznášejí nad maloměstským prostředím Jana Frolíka a zaostřují naše vnímání prostoru, střídání času, rytmu. Jsou šifrou, kterou nám básník díky svému citlivému vidění a přesné artikulaci pomáhá odkrýt; aniž by upadl do popisnosti, aniž by ptáky zbavil jejich vzdušného a prchavého tajemství. Jan Frolík (1948 v Kardašově Řečici) vystudoval český jazyk a historii na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (1972). Poté učil - s přestávkou dělnického zaměstnání - na základní škole především v rodišti. Vydal básnickou sbírku Seminář poezie (1991); je zastoupen v zahraničních antologiích evropského haiku. Jako editor připravil antologii textů z minulosti Kardašovy Řečice Zaneste city mé ku klidné Řečici… (2012). Píše rovněž verše pro děti.

Básně v debutové sbírce slovenské autorky Juliany Sokolové jdou až na dřeň. Soustředění, koncentrovaný jazyk; to jediné, co může vyslovit člověk, který je téměř umlčen vahou toho, čím se zabývá. Promluvy na samé hraně mlčení. Juliana Sokolová píše anglicky, sama své básně překládá do slovenštiny. Anglicko-slovenské vydání. The poems in Juliana Sokolová's debut collection are pithy, condensed, concentrated. Concentrated language; the only things that can be said by someone who has been almost silenced by the weight of what they are confronting. Utterances at the very edge of muteness. Juliana Sokolová writes in English and reworks her poems in Slovak; English-Slovak edition. Juliana Sokolová (1981) vyrůstala v Košicích a v Misurate v Libyi. Studovala filozofii na University of York (studium ukončila dizertací o Emanuelu Levinasovi). Věnuje se antické a středověké filozofii, teorii architektury a filmu. Žila a pracovala v Londýně, Prištině, Sarajevu a Berlíně. Od roku 2009 žije v Košicích, kde v současnosti přednáší filozofii na Fakultě umění Technické univerzity.

V Paříži se hrdina zavírá do koupelny, aby mohl po libosti ve vaně číst, poslouchat v rádiu fotbal a hlavně meditovat o tom, jak děsivé je pomyšlení, že čas plyne, taje jako čokoláda a protéká nám mezi prsty jako nekonečný déšť. Nepomůže ani odjezd do Benátek, kde tráví čas převážně v hotelovém pokoji hraním šipek. Je mu nejlíp, když může být sám, svět se mu jeví jako divné, směšné panoptikum. Sebestředný, namyšlený mladík, který neumí vyjít s lidmi, ale dokáže je trefně popsat, se v 80. letech zjevil ve francouzské literatuře jako nový typ literární postavy a Jean-Philippe Toussaint (1957) s ním nastoupil rychlou cestu ke slávě.

Šest slovenských básníků narozených v letech 1942-1977. Architektka náhradních rájů Mila Haugová (pseud. Srna v labyrintu). Nejsmutnější strom ze všech: Rudolf Jurolek. Erik Jakub Groch - Tom Waits slovenské poezie ("intonuje skvěle, i když zvrací"). Valerij Kupka a jeho trochu popuzené františkánství. Vláčné elegie a temné pláče Evy Luky. Báseň jako záběr kamery Nóry Ružičkové. Vybral a uspořádal Petr Borkovec.

V eseji Za fiilosofii fotografie autor odhaluje, jak v oblasti automatických, programovaných a programujících přístrojů nemá lidská svoboda místo, aby ukázal, že i přesto je možné otevřít svobodě prostor. Vilém Flusser se narodil roku 1920 v Praze. V roce 1938 emigroval přes Velkou Británii do Brazílie, kde se v rámci svého vysokoškolského působení věnoval filosofii věd a teorii komunikace. První knihu publikoval v portugalštině. Se svou manželkou Editou se vrátil v roce 1972 do Evropy a usídlil se v jižní Francii. Od listopadu 1989 několikrát navštívil Československo. Po svém druhém veřejném vystoupení v Praze roku 1991 zahynul při těžké autohavárii. Vilém Flusser, který se po návratu do Evropy začal zabývat teorií a praxí nových médií, patří k nejvýraznějším osobnostem postmoderní filosofie. Jeho význam byl rozpoznán nejprve v Německu; knihy, které psal německy, začínaly v Evropě vycházet od poloviny osmdesátých let a jsou dnes pře¬loženy do mnoha jazyků.