Fra strana 8 z 10

Básně v debutové sbírce slovenské autorky Juliany Sokolové jdou až na dřeň. Soustředění, koncentrovaný jazyk; to jediné, co může vyslovit člověk, který je téměř umlčen vahou toho, čím se zabývá. Promluvy na samé hraně mlčení. Juliana Sokolová píše anglicky, sama své básně překládá do slovenštiny. Anglicko-slovenské vydání. The poems in Juliana Sokolová's debut collection are pithy, condensed, concentrated. Concentrated language; the only things that can be said by someone who has been almost silenced by the weight of what they are confronting. Utterances at the very edge of muteness. Juliana Sokolová writes in English and reworks her poems in Slovak; English-Slovak edition. Juliana Sokolová (1981) vyrůstala v Košicích a v Misurate v Libyi. Studovala filozofii na University of York (studium ukončila dizertací o Emanuelu Levinasovi). Věnuje se antické a středověké filozofii, teorii architektury a filmu. Žila a pracovala v Londýně, Prištině, Sarajevu a Berlíně. Od roku 2009 žije v Košicích, kde v současnosti přednáší filozofii na Fakultě umění Technické univerzity.

Básně z let 1995-2010. Zdomácnělí i "tajemní" ptáci se vznášejí nad maloměstským prostředím Jana Frolíka a zaostřují naše vnímání prostoru, střídání času, rytmu. Jsou šifrou, kterou nám básník díky svému citlivému vidění a přesné artikulaci pomáhá odkrýt; aniž by upadl do popisnosti, aniž by ptáky zbavil jejich vzdušného a prchavého tajemství. Jan Frolík (1948 v Kardašově Řečici) vystudoval český jazyk a historii na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (1972). Poté učil - s přestávkou dělnického zaměstnání - na základní škole především v rodišti. Vydal básnickou sbírku Seminář poezie (1991); je zastoupen v zahraničních antologiích evropského haiku. Jako editor připravil antologii textů z minulosti Kardašovy Řečice Zaneste city mé ku klidné Řečici… (2012). Píše rovněž verše pro děti.

Pokud měla kniha Je večer, vypusťte Čerta! (Fra, Nejkrásnější kniha ČR 2009) vyjadřovat peklo, tak pokračování této knihy pod názvem Čistka zas očistec. Ale vypadá to, že opět zůstalo u pekla. Každopádně autorská kniha Martina Kubáta vám pročistí život. Ať už chcete, nebo ne. Česko-anglické vydání. Martin Kubát je grafik a ilustrátor. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Věnuje se autorské knize, je členem skupiny KOPR a výtvarným redaktorem týdeníku A2. Jeho unikátní kniha s názvem Je večer, vypusťte čerta získala ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2008. Na konci roku 2009 ji vydalo v české a anglické verzi nakladatelství Fra.

Souborné vydání tří posledních básnických knih básnířky Violy Fischerové (1935-2010) doplněné o nedokončenou sbírku Hrana. Předkonec (2007), Písečné dítě (2007), Domek na vinici (2009) spolu s Hranou představují v úplnosti silné a překvapivé pozdní tvůrčí období jedné z nejvýznamnějších českých básnických osobností posledních desetiletí. Obálka Linda Antalová.

Souborné vydání tří posledních básnických knih básnířky Violy Fischerové (1935-2010) doplněné o nedokončenou sbírku Hrana. Předkonec (2007), Písečné dítě (2007), Domek na vinici (2009) spolu s Hranou představují v úplnosti silné a překvapivé pozdní tvůrčí období jedné z nejvýznamnějších českých básnických osobností posledních desetiletí. Obálka Linda Antalová.

Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Básník Petr Borkovec (1970) civěl vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. V Milostných básních civí jinak, víc na tělo, takže vidí blíž, ale hůř. S úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt, tma nebo chuť na sex. Upřímný jako zatím nikdy, v surovějším stavu než hmota slov, kterou hněte.

Bývalý katolický kněz se musí vypořádávat nejen se svou novou rolí manžela a otce, ale také s tajemnými esemeskami od neznámého odesilatele. V rámci pátrání se vrací nejen k tomu, co jeho odchodu ze služby bezprostředně předcházelo, ale i ke svému dětství a napjatému vztahu s otcem. Vyzrálý debut Veroniky Bendové (1974) se zamýšlí nad různými podobami víry i modloslužebnictví v naší době.

Text, který může zklamat polykače příběhů, ale jejž je radost číst: nejvyšší jazyková vytříbenost, kultivovanost výrazu, brilantní surfování na špici verbální vlny - Alexandra Berková. Prozaický debut mladé autorky. Obálka Kristýna Moješčíková.

Důsledný výbor z díla patrně nejzajímavějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral. Obálka Cédric Demangeot, přeložil, uspořádal a doslov napsal Petr Zavadil.

Po kultovních Chlípnicích přichází Královna Barbara, druhý román Poláka Michała Witkowského (1975). Ze socialismu se děj přesouvá do raných devadesátek a na scénu přichází Hubert, bisexuální vyděrač, kmotr a šmelinář, který tak miluje zlato a perly, že mu okolí začne přezdívat Barbara podle jedné legendární polské královny. Postava Huberta je pro Witkowského loutkou, pomocí níž se ironicky vrací k mnoha průvodním jevům politického přelomu, který máme ještě všichni v živé paměti: veksláci a bony, langoše z přívěsu, zastavárny a novozbohatlíci, podnikatelské baroko, letadlové hry, praní peněz.

V básních své druhé sbírky rozvádí Jakub Řehák (1978) poetiku prvotiny Světla mezi prkny (Fra 2008), která "zaujala novostí jazyka i vidění světa, v němž se příkladně svobodná imaginace spojuje s jedinečným osvětlením syrové, každodenní reality" (Petr Král). V Pasti na Brigitu se smyslnost obrazů vyvinula do rozměrů nového mýtu, podmanivého a drsného. Práce, výživa, právo, sex, vědění, válka podle jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků. Obálka František Matoušek.

Texty Ondřeje Buddeuse (1984), šéfredaktora časopisu Psí víno, bez šifer a expresivních metafor či rozvolněné obraznosti vyprávějí příběhy a pečlivě navozují situace, kterých se čtenář může bezprostředně zúčastnit. Bohaté narativní strategie! Poezie akcentující fakta a komunikativnost! Hra, dynamika a tajemství našich dní! Obálka Mapy Google.

Povídky jednoho z nejlepších kubánských exilových prozaiků klamou tělem. Místy až klasický střih často praská ve švech pod náporem krutých a silných vášní, které zmítají jejich postavami. Jeden z nejlepších kubánských exilových spisovatelů směl na Ku bě uveřejnit pouze jedinou povídku - v patnácti letech. Těžký život se odrazil i na jeho psaní. Aby sám nezešílel, musel je usměrnit do strohé formy. Přesto se najde málo autorů, kteří v sobě dokázali najít tolik pochopení pro narušené lidi.

Současná polská poezie svým způsobem připomíná všežravá zvířata, v jejichž žaludku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné předměty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k trávení, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a zároveň vyloučit) všechno, představuje se čtenáři jako druh bezedného archivu skutečnosti. Nutnost uspořádat tento archiv je úkolem pro autora i pro čtenáře.

Studentské párty ve Vídni a mrtvý Ind, bary, benzínky a nádraží, opuštěné továrny a nečekané reflexe, nepravý Lennon a život na cestě - na cestě po střední Evropě i mezi hornickými městečky Donbasu - to jsou povídky Serhije Žadana (1974), autora řady básnických sbírek i několika románů, jednoho z nejúspěšnějších ukrajinských spisovatelů současnosti. Poznejte paradoxy postindustriální společnosti evropského západu - s jejími bohémy, imigranty, alkoholiky a intelektuály - očima postmoderního básníka z východu. Zakousněte se do Big Macu. Serhij Žadan (1974) patří v současnosti mezi nejčtenější a nejoblíbenější ukrajinské spisovatele. Přes své relativní mládí si dokázal vydobýt postavení "žijícího klasika". Jeho první sbírkou byl Výbor citátů (1995), zatím poslední, desátá, nese název Lili Marlen (2009). Sbírka povídek Big Mac (2003) představovuje jeho první pokus v oblasti prózy. Brzy následovaly romány Depeche Mode (2004), Anarchy in the UKR (2005), Hymna demokratické mládeže (2006) a zatím nejnovější román Vorošylovhrad (2010).

Koncem padesátých let se na francouzském lyceu v Tangeru potkají dva dospívající chlapci Mamed a Ali a stanou se z nich přátelé. Jejich vztah, který trvá asi třicet let, je protkaný drobnými nedorozuměními, společně prožívaným utrpením, ale také žárlivostí a zradou - planoucí přátelství se podobá spíše milostnému příběhu, který však špatně končí. Oba postupně odhalují vlastní verzi událostí a my zjišťujeme, že každý prožil úplně jiný příběh. Naivitě jednoho odpovídá zničující egoismus druhého. Bylo snad jejich přátelství pouhým nedorozuměním? Román Poslední přítel patří rozhodně k nejlepším dílům posledního desetiletí a Tahar Ben Jelloun jím jen potvrdil své výlučné postavení v současné světové literatuře. Tahar Ben Jelloun (1944) se narodil v marockém Fesu a patří k nejznámějším maghribským spisovatelům. V Maroku vystudoval filozofii, v Paříži pak studoval sociální psychiatrii. V současné době působí a žije v Paříži i v Tangeru. Jeho literární kariéra začala v šedesátých letech, kdy publikoval v marockých novinách a časopisech své básně a politicky orientované články. V roce 1973 mu byl ve Francii vydán první román Harrouda, kterým se zapsal do širšího povědomí čtenářů. Česky dosud vyšla novela Tichý den v Tangeru (2002) a knihy Tati, co je to rasismus? (2004) a Posvátná noc (2007, vše Dauphin).