Fra strana 10 z 10

Výběr z díla anglického esejisty, filozofa, básníka, překladatele a spoluzakladatele básnické skupiny imagistů .

Proč by člověka měla zajímat cesta za pravdou a poznáním muže, jenž žil před pětadvaceti stoletími, v době tak odlišné od té dnešní? Odpověď je jednoduchá: protože buddhismus je zároveň filosofií, náboženstvím, životním názorem, způsobem vnímání okolního

Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět. Jurij Andruchovyč (1960, Ivano-Frankivsk) je v současnosti nejznámější ukrajinský spisovatel; básník, prozaik, esejista a překladatel. Je autorem básnických sbírek Nebe a náměstí (1985), Středměstí (1989), Exotičtí ptáci a rostliny (1991), Exotičtí ptáci a rostliny s přílohou „Indie“ (1997, 2002), Písně pro mrtvého kohouta (2004) a výběru Dopisy na Ukrajinu (2013). Mezi prozaickými díly zaujímají ústřední postavení romány Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993, česky 2015), Perverze (1996), Dvanáct obručí (2003), kniha Tajemství (2007) a Lexikon intimních měst (2011). Andruchovyčova esejistika doposud vyšla ve třech sbornících Dezorientace v krajině (1999), Ďábel se ukrývá v sýru (2006) a Zde leží Fantomas (2015). Je spoluautorem knihy Moje Evropa (2004, česky 2009, spolu s Andrzejem Stasiukem). Jeho texty byly přeloženy a vydány v Polsku, Německu, Kanadě, Maďarsku, Finsku, Rusku, Srbsku, USA, Itálii, Slovensku, Švédsku, Španělsku, Česku, Bulharsku, Chorvatsku a Bělorusku. Andruchovyč je nositelem řady literárních ocenění, mezi jinými Lipské knižní ceny pro evropské porozumění (2006), Literární ceny střední Evropy Angelus (2006) a Ceny Hannah Arendtové za politickou myšlenku (2014).

Továrna na mucholapky je metaforou světa, v němž má lidský život menší cenu než život hmyzu. Děj románu nás zavádí do soudní síně, kde probíhá fiktivní proces, v němž mrtví soudí někdejšího pána nad jejich osudy, předsedu Judenratu lodžského ghetta Chaima Rumkowského. Tento obratný podnikatel a organizátor dokázal během krátké doby přeměnit ubohé lodžské ghetto v perfektně fungující průmyslový podnik. Byl to cynický kolaborant, nelítostně vykořisťující své židovské spolubratry, nebo tragický hrdina, který se navzdory osudu snažil zachránit životy většiny? Za cenu krvavých obětí, otrocké práce v nelidských podmínkách a životů starých a nemocných lidí a dětí mladších deseti let se mu však podařilo pouze o pár měsíců prodloužit agonii ghetta a sám skončil tak jako většina jeho poddaných: smrtí v plynových komorách. Andrzej Bart (1951), polský romanopisec a scénárista. Autor románu Rien ne va plus (1991), za nějž obdržel Cenu Kościeleckich, a dalších próz: Pociąg do podróźy (Chuť cestovat, 1999), Don Juan jeszcze raz (Ještě jednou Don Juan, 2006) nebo parodie na detektivku Piąty jeździec Apokalipsy (Pátý jezdec Apokalypsy, 1999). Bestsellerem loňského roku se stal jeho román Rewers (Druhá strana mince, 2010), který byl rovněž zfilmován.

Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět. Jurij Andruchovyč (1960, Ivano-Frankivsk) je v současnosti nejznámější ukrajinský spisovatel; básník, prozaik, esejista a překladatel. Je autorem básnických sbírek Nebe a náměstí (1985), Středměstí (1989), Exotičtí ptáci a rostliny (1991), Exotičtí ptáci a rostliny s přílohou „Indie“ (1997, 2002), Písně pro mrtvého kohouta (2004) a výběru Dopisy na Ukrajinu (2013). Mezi prozaickými díly zaujímají ústřední postavení romány Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993, česky 2015), Perverze (1996), Dvanáct obručí (2003), kniha Tajemství (2007) a Lexikon intimních měst (2011). Andruchovyčova esejistika doposud vyšla ve třech sbornících Dezorientace v krajině (1999), Ďábel se ukrývá v sýru (2006) a Zde leží Fantomas (2015). Je spoluautorem knihy Moje Evropa (2004, česky 2009, spolu s Andrzejem Stasiukem). Jeho texty byly přeloženy a vydány v Polsku, Německu, Kanadě, Maďarsku, Finsku, Rusku, Srbsku, USA, Itálii, Slovensku, Švédsku, Španělsku, Česku, Bulharsku, Chorvatsku a Bělorusku. Andruchovyč je nositelem řady literárních ocenění, mezi jinými Lipské knižní ceny pro evropské porozumění (2006), Literární ceny střední Evropy Angelus (2006) a Ceny Hannah Arendtové za politickou myšlenku (2014).

Proč by člověka měla zajímat cesta za pravdou a poznáním muže, jenž žil před pětadvaceti stoletími, v době tak odlišné od té dnešní? Odpověď je jednoduchá: protože buddhismus je zároveň filosofií, náboženstvím, životním názorem, způsobem vnímání okolního

Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět. Jurij Andruchovyč (1960, Ivano-Frankivsk) je v současnosti nejznámější ukrajinský spisovatel; básník, prozaik, esejista a překladatel. Je autorem básnických sbírek Nebe a náměstí (1985), Středměstí (1989), Exotičtí ptáci a rostliny (1991), Exotičtí ptáci a rostliny s přílohou „Indie“ (1997, 2002), Písně pro mrtvého kohouta (2004) a výběru Dopisy na Ukrajinu (2013). Mezi prozaickými díly zaujímají ústřední postavení romány Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993, česky 2015), Perverze (1996), Dvanáct obručí (2003), kniha Tajemství (2007) a Lexikon intimních měst (2011). Andruchovyčova esejistika doposud vyšla ve třech sbornících Dezorientace v krajině (1999), Ďábel se ukrývá v sýru (2006) a Zde leží Fantomas (2015). Je spoluautorem knihy Moje Evropa (2004, česky 2009, spolu s Andrzejem Stasiukem). Jeho texty byly přeloženy a vydány v Polsku, Německu, Kanadě, Maďarsku, Finsku, Rusku, Srbsku, USA, Itálii, Slovensku, Švédsku, Španělsku, Česku, Bulharsku, Chorvatsku a Bělorusku. Andruchovyč je nositelem řady literárních ocenění, mezi jinými Lipské knižní ceny pro evropské porozumění (2006), Literární ceny střední Evropy Angelus (2006) a Ceny Hannah Arendtové za politickou myšlenku (2014).

Továrna na mucholapky je metaforou světa, v němž má lidský život menší cenu než život hmyzu. Děj románu nás zavádí do soudní síně, kde probíhá fiktivní proces, v němž mrtví soudí někdejšího pána nad jejich osudy, předsedu Judenratu lodžského ghetta Chaima Rumkowského. Tento obratný podnikatel a organizátor dokázal během krátké doby přeměnit ubohé lodžské ghetto v perfektně fungující průmyslový podnik. Byl to cynický kolaborant, nelítostně vykořisťující své židovské spolubratry, nebo tragický hrdina, který se navzdory osudu snažil zachránit životy většiny? Za cenu krvavých obětí, otrocké práce v nelidských podmínkách a životů starých a nemocných lidí a dětí mladších deseti let se mu však podařilo pouze o pár měsíců prodloužit agonii ghetta a sám skončil tak jako většina jeho poddaných: smrtí v plynových komorách. Andrzej Bart (1951), polský romanopisec a scénárista. Autor románu Rien ne va plus (1991), za nějž obdržel Cenu Kościeleckich, a dalších próz: Pociąg do podróźy (Chuť cestovat, 1999), Don Juan jeszcze raz (Ještě jednou Don Juan, 2006) nebo parodie na detektivku Piąty jeździec Apokalipsy (Pátý jezdec Apokalypsy, 1999). Bestsellerem loňského roku se stal jeho román Rewers (Druhá strana mince, 2010), který byl rovněž zfilmován.