Fra strana 7 z 10

Novou prózu nekorektního marginála české literatury opět nelze žánrově ani tematicky zaškatulkovat. Skupina postarších hospodských pobratimů, ajťáci, grafici, filozofové života, vede řeči. Ironicky a bez servítků glosují dění v sobě i kolem sebe, zamilovávají se jako zamlada, toulají se báječnou Prahou, v profláknutých lokálech píší poblouzněné sms a někteří končí tak, jak si zřejmě zasloužili. Radost ze života je nakažlivá do chvíle, než realita rozbije svět iluzí, v němž žijeme.

Při vyslovení jména Miloslava Topinky (1945) čtenáři poezie špicují uši. Jeho nezaměnitelný rukopis, který se nechává tisknout na papír jen zřídka, protože na sebe klade mezní nároky, pevně rozkročený mezi barokním memento mori a současnými astrofyzikálními teoriemi, kontaminovaný lidovými říkačkami i vypjatým viděním Arthura Rimbauda, sycený pouštním pískem i věčnými sněhy velehor, fyzicky rozstříhaný a sypaný na bílou stránku s jasnozřivým vědomím, se probouzí. Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní potvrzující, že Topinka je měsíční balvan, který patrně jen shodou okolností dopadl do české kotliny.

Druhá básnická kniha Kamila Boušky, autora oceňované prvotiny Oheň po slavnosti (Fra 2011), za kterou získal dvě nominace v rámci cen Magnesia litera. Chrlené obrazy zániku a černoty – a zároveň jejich nervní rozhánění, dokud se „nerozezní ptačí zpěv a vzplanou jarní ohně“.

Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.

Co asi dal malý Fanda rodičům do postele? Grafikovi časopisu hrozí vyhazov. Pomůžeš mu? Koho tak vášnivě líbá žirafa Žužu? Jak to vypadá na Marsu během sněhové bouřky? Martin Kubát vám přináší pokračování úspěšného dokreslovacího sešitu (Nejkrásnější kniha ČR 2011), který rozvíří dětskou fantazii. Sešit je určen všem dětem, které nudí tradiční omalovánky

Všude rukopisy. V taškách, na stole, v redakční poště, v kavárně při čtení, v kavárně po čtení, ve schránce v obálce (pondělí ráno) a tak. A v každém druhém nějaká perla. Ty perly! Nespím kvůli nim; nespíme, neodpočíváme, nikdy. Lovci perel v noci. Lovci perel cestou z práce. Lovci perel ve vnitrozemí. Toto je jejich edice. A taky jen pro ně, možná. Nová řada nakladatelství Fra Sešity bude představovat aktuální básnické, prozaické i esejistické texty z pera debutantů i zkušených autorů. První svazek obsahuje devatenáct básní, které vybrali a uspořádali Michal Rydval, Erik Lukavský a Petr Borkovec. Sešity budou vycházet několikrát do roka. Prodávat se budou za 39 korun. David Voda, Jan Buryánek, Karel Urianek, Matěj Lipavský, Tomáš Fűrstenzeller, Jonáš Hájek, Jakub Řehák, Alžběta Michalová, Petr Borkovec, Kamil Bouška, Tašo Andjelkovski, Michal Rydval, Kristina Láníková, Kateřina Rudčenková, Martina Blažeková, Ondřej Lipár, Milan Děžinský, Zuzana Lazarová, Aleš Kovář

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi je klíčovou prací Barthesova středního období. Sestává se ze sledu stylizovaných biografických fragmentů, ve kterých se úvahy o vlastní subjektivitě a tělesnosti prolínají s teoretickým myšlením. Vymezuje se zde tak oblast psaní a uvažování, která s postupem času začíná být

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi je klíčovou prací Barthesova středního období. Sestává se ze sledu stylizovaných biografických fragmentů, ve kterých se úvahy o vlastní subjektivitě a tělesnosti prolínají s teoretickým myšlením. Vymezuje se zde tak oblast psaní a uvažování, která s postupem času začíná být

Ve druhé sbírce Kristiny Láníkové (1988) jde, jak píše básník Elsa Aids, o práci na zpřítomnění přilehlého. Láníková především eviduje věci a slova při tom používá jako odřezky. V nekonečném kolážování světa jako by ji vedlo výtvarné gesto vycvičené obsesí Autorka studuje na AVU v Praze v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Debutovala sbírkou Opatření na noc (2014). Vystupuje v hudebně-performačním duu Mooncup Accident.

Fabio Montale odešel od policie a jeho přítelkyně Lola ho opustila. Zahálčivému čtyřicátníkovi dny pomalu plynou v domku na okraji Marseille s výhledem na moře, dokud za ním nepřijde jeho krásná sestřenice Gélou, že se jí ztratil syn. Jeho tělo se brzy najde vedle mrtvoly alžírského historika, který uprchl do Francie. Do čeho se to synovec zapletl? Kdo mohl spáchat tak ohavný zločin? Druhý díl kultovní marseilleské trilogie volně navazuje na Totální chaos. Černý román poznamenaný předměstskými bouřemi a násilím prostupují nádherné poetické momenty a šťávu mu dodávají rázovité marseilleské postavy s typickou mluvou a uměním žít, pít a jíst, až se čtenáři sbíhají sliny a dostává neodolatelnou chuť vypravit se na jih.

V eseji Za fiilosofii fotografie autor odhaluje, jak v oblasti automatických, programovaných a programujících přístrojů nemá lidská svoboda místo, aby ukázal, že i přesto je možné otevřít svobodě prostor. Vilém Flusser se narodil roku 1920 v Praze. V roce 1938 emigroval přes Velkou Británii do Brazílie, kde se v rámci svého vysokoškolského působení věnoval filosofii věd a teorii komunikace. První knihu publikoval v portugalštině. Se svou manželkou Editou se vrátil v roce 1972 do Evropy a usídlil se v jižní Francii. Od listopadu 1989 několikrát navštívil Československo. Po svém druhém veřejném vystoupení v Praze roku 1991 zahynul při těžké autohavárii. Vilém Flusser, který se po návratu do Evropy začal zabývat teorií a praxí nových médií, patří k nejvýraznějším osobnostem postmoderní filosofie. Jeho význam byl rozpoznán nejprve v Německu; knihy, které psal německy, začínaly v Evropě vycházet od poloviny osmdesátých let a jsou dnes pře¬loženy do mnoha jazyků.

V eseji Za fiilosofii fotografie autor odhaluje, jak v oblasti automatických, programovaných a programujících přístrojů nemá lidská svoboda místo, aby ukázal, že i přesto je možné otevřít svobodě prostor. Vilém Flusser se narodil roku 1920 v Praze. V roce 1938 emigroval přes Velkou Británii do Brazílie, kde se v rámci svého vysokoškolského působení věnoval filosofii věd a teorii komunikace. První knihu publikoval v portugalštině. Se svou manželkou Editou se vrátil v roce 1972 do Evropy a usídlil se v jižní Francii. Od listopadu 1989 několikrát navštívil Československo. Po svém druhém veřejném vystoupení v Praze roku 1991 zahynul při těžké autohavárii. Vilém Flusser, který se po návratu do Evropy začal zabývat teorií a praxí nových médií, patří k nejvýraznějším osobnostem postmoderní filosofie. Jeho význam byl rozpoznán nejprve v Německu; knihy, které psal německy, začínaly v Evropě vycházet od poloviny osmdesátých let a jsou dnes pře¬loženy do mnoha jazyků.

Jeden z nejosobnějších a nejčtivějších textů slavného francouzského esejisty. Japonsko jako systém znaků, nikoli pouze navštívené, ale čtené jako kniha. Důvěrné setkání autora se světem, který se před ním otevírá stránku po stránce. Roland Barthes proniká do utajeného smyslu japonské kuchyně, divadla, nádraží, pokoje nebo obyčejného balíčku s pronikavostí zamilovaného člověka. Vyznání a zároveň poetická meditace o tom, co všechno nám sdělují věci a gesta, když jsme připraveni správně číst.

Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena. Jana Šrámková (1982 ve Vysokém Mýtě) vystudovala Evangelikální teologický seminář a Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde v současnosti vyučuje tvůrčí psaní. Po debutu Hruškadóttir (2008), oceněném Cenou Jiřího Ortena, vydala knihu pro děti Putování žabáka Filemona (2010). Příležitostně recenzuje beletrii pro A2 a Respekt. Žije v Praze.

Šest slovenských básníků narozených v letech 1942-1977. Architektka náhradních rájů Mila Haugová (pseud. Srna v labyrintu). Nejsmutnější strom ze všech: Rudolf Jurolek. Erik Jakub Groch - Tom Waits slovenské poezie ("intonuje skvěle, i když zvrací"). Valerij Kupka a jeho trochu popuzené františkánství. Vláčné elegie a temné pláče Evy Luky. Báseň jako záběr kamery Nóry Ružičkové. Vybral a uspořádal Petr Borkovec.

Básně v debutové sbírce slovenské autorky Juliany Sokolové jdou až na dřeň. Soustředění, koncentrovaný jazyk; to jediné, co může vyslovit člověk, který je téměř umlčen vahou toho, čím se zabývá. Promluvy na samé hraně mlčení. Juliana Sokolová píše anglicky, sama své básně překládá do slovenštiny. Anglicko-slovenské vydání. The poems in Juliana Sokolová's debut collection are pithy, condensed, concentrated. Concentrated language; the only things that can be said by someone who has been almost silenced by the weight of what they are confronting. Utterances at the very edge of muteness. Juliana Sokolová writes in English and reworks her poems in Slovak; English-Slovak edition. Juliana Sokolová (1981) vyrůstala v Košicích a v Misurate v Libyi. Studovala filozofii na University of York (studium ukončila dizertací o Emanuelu Levinasovi). Věnuje se antické a středověké filozofii, teorii architektury a filmu. Žila a pracovala v Londýně, Prištině, Sarajevu a Berlíně. Od roku 2009 žije v Košicích, kde v současnosti přednáší filozofii na Fakultě umění Technické univerzity.