Fra strana 5 z 9

Proč by člověka měla zajímat cesta za pravdou a poznáním muže, jenž žil před pětadvaceti stoletími, v době tak odlišné od té dnešní? Odpověď je jednoduchá: protože buddhismus je zároveň filosofií, náboženstvím, životním názorem, způsobem vnímání okolního

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše? O jednom takovém posvátném řetězci vypráví román Adély Knapové (1976) Slabikář. Zdá se až neskutečné, jak se v jejím příběhu nabaluje jeden nepevný charakter se zamlženou myslí na druhý, jak dobře tahle síť zla funguje. Ale skutečnosti se to velmi podobá. Protože takhle to funguje, takoví jsme. Poznáváte se? Ovšem tohle není dokument, tohle je román. Románová pravda o slepé víře.

Jeden z nejosobnějších a nejčtivějších textů slavného francouzského esejisty. Japonsko jako systém znaků, nikoli pouze navštívené, ale čtené jako kniha. Důvěrné setkání autora se světem, který se před ním otevírá stránku po stránce. Roland Barthes proniká do utajeného smyslu japonské kuchyně, divadla, nádraží, pokoje nebo obyčejného balíčku s pronikavostí zamilovaného člověka. Vyznání a zároveň poetická meditace o tom, co všechno nám sdělují věci a gesta, když jsme připraveni správně číst.

Po kultovních Chlípnicích přichází Královna Barbara, druhý román Poláka Michała Witkowského (1975). Ze socialismu se děj přesouvá do raných devadesátek a na scénu přichází Hubert, bisexuální vyděrač, kmotr a šmelinář, který tak miluje zlato a perly, že mu okolí začne přezdívat Barbara podle jedné legendární polské královny. Postava Huberta je pro Witkowského loutkou, pomocí níž se ironicky vrací k mnoha průvodním jevům politického přelomu, který máme ještě všichni v živé paměti: veksláci a bony, langoše z přívěsu, zastavárny a novozbohatlíci, podnikatelské baroko, letadlové hry, praní peněz.

Továrna na mucholapky je metaforou světa, v němž má lidský život menší cenu než život hmyzu. Děj románu nás zavádí do soudní síně, kde probíhá fiktivní proces, v němž mrtví soudí někdejšího pána nad jejich osudy, předsedu Judenratu lodžského ghetta Chaima Rumkowského. Tento obratný podnikatel a organizátor dokázal během krátké doby přeměnit ubohé lodžské ghetto v perfektně fungující průmyslový podnik. Byl to cynický kolaborant, nelítostně vykořisťující své židovské spolubratry, nebo tragický hrdina, který se navzdory osudu snažil zachránit životy většiny? Za cenu krvavých obětí, otrocké práce v nelidských podmínkách a životů starých a nemocných lidí a dětí mladších deseti let se mu však podařilo pouze o pár měsíců prodloužit agonii ghetta a sám skončil tak jako většina jeho poddaných: smrtí v plynových komorách. Andrzej Bart (1951), polský romanopisec a scénárista. Autor románu Rien ne va plus (1991), za nějž obdržel Cenu Kościeleckich, a dalších próz: Pociąg do podróźy (Chuť cestovat, 1999), Don Juan jeszcze raz (Ještě jednou Don Juan, 2006) nebo parodie na detektivku Piąty jeździec Apokalipsy (Pátý jezdec Apokalypsy, 1999). Bestsellerem loňského roku se stal jeho román Rewers (Druhá strana mince, 2010), který byl rovněž zfilmován.