Fra

Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slevy, vzpomínky, zbytky.

Pohled na svítání v tropech je soubor krátkých textů pokrývajících dějiny Kuby od vynoření ostrovů z oceánu po konec 60. let 20. století. Nejde o historickou knihu, autor žádné osobnosti nejmenuje, poskytuje pouze vodítka, aby si čtenář sám doplnil, koho má na mysli a kterou událost borgesovsky shrnuje do určujícího přelomového okamžiku, gesta, věty, náhody.

Básnická sbírka ukrajinské autorky. Za svou tvorbu získala několik ukrajinských a mezinárodních ocenění, mimo jiné Literární cenu Vasyla Symonenka. Meruňky Donbasu, autentický výrazný hlas, který vykvetl ve stepi, fatálně poznamenané těžbou uhlí a válkou. Hlas, který Ljuba Jakymčuk (1985) propůjčuje těm, jež nejsou slyšet: horníkům a dělnicím, anonymním obětem průmyslu a válečného konfliktu. Starým ženám a malým dětem, zemřelým i těm, co se nenarodili. Vytváří fantaskní světy, jimž není cizí magie, byť je často černá jako uhelný mour, který lze vydrhnout jenom s kůží.

Halali! huláká nemilosrdný kubánský záškodník Carlos A. Aguilera a po Číně (Teorie o čínské duši, Fra 2009) vyráží na lov do dalšího imaginárního revíru, který popisuje podle skutečnosti tak věrně, až z toho mrazí. Inkoustovou kulovnicí si bere na mušku utopie i anarchismy, totality i absolutismy v podobě groteskních ubuovských postaviček dlouze louhovaných v silném hořkém nálevu z Kafky a Bernharda. A z bezčasí nám povědomé Mitteleuropy, kde Aguilera našel po odchodu do exilu druhý domov, nenápadně čouhají oprýskané karibské fasády. Genealogickým stromem oblomovských zrůd prorůstá i dlouhá linie tamních diktátorů. Protože absurdní mechanismy nenasytné moci jsou všude stejné. Prozaik, básník a esejista Carlos A. Aguilera (1970 v Havaně) objevil svět literatury asi ve dvanácti letech. Od té doby věděl, že se chce stát spisovatelem. V letech 1997–2002 patřil mezi vedoucí postavy skupiny Diáspora(s), která vydávala stejnojmenný undergroundový politicko-literární časopis. Uvažování těchto autorů o vztahu intelektuála a státu neušlo pozornosti totalitní moci. V roce 2001 obdržel Aguilera stipendium německého PEN klubu. Kubánské úřady ho do Evropy pustily až na nátlak starostky Bonnu. Po několika pobytech v různých německých městech nakonec zakotvil natrvalo v Praze. V češtině mu vyšla Teorie o ?ínské duši (Fra 2009) a zastoupený je také v antologii Zápisky z mrtvého ostrova. Kubánská skupina Diáspora(s) (Fra 2007).

Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů. V ohňostroji slovních hříček, přesmyček a palindromů se řítí se třemi truchlivými tygry v kabrioletu po havanském nábřeží, osvětleném blikajícími neony nočních klubů a barů 50. let, vdechuje slaný mořský vzduch a radostně se opájí slastnou závratí noci a svobody. A vyznává se z lásky k životu, k jazyku, ke knihám, k filmům, k hudbě, k inteligenci – a také k Havaně a krásným ženám.

Mladá učitelka potkává první den cestou do práce muže. A právě ve vlaku prožije s charismatickým otcem od rodiny podstatnou část vášnivého vztahu. Se svým nadhledem nás přivádí jak do světa středoškoláků, tak do hlubin své duše, ve které se potýká s novou životní rolí. Dánská autorka Tine Hoeg (1985) se prosadila velmi netradičním stylem. Emocemi a významem obtěžkané úsečné komentáře a myšlenky řadí do krátkých, až básnických strof. Píše o naprosto všednodenních prožitcích bez balastu verbální psychologizace a popisů, přesto jdou její texty hluboko pod kůži. Za románový debut Přistoupili prosím (Nye rejsende, 2017), získala dánskou cenu za debut Bogforums Debutantpris. Podle prvotiny i druhého románu Tour de Chambre (2020) vznikla divadelní představení v dánském národním divadle Det Kongelige Teater. Roku 2022 vyšel její třetí román Hlad (Sult) o tom, co s člověkem, umělcem a tělem udělá léčba neplodnosti. Filmovou adaptaci připravuje Netflix (2025). Romány jsou částečně autobiografické a okamžitě se staly bestsellery. V roce 2022 obdržela Tine H?eg za svou tvorbu Cenu Edvarda P.

Pchjongjangská akvária jsou prvním osobním a literárně zpracovaným svědectvím o životě v Severní Koreji, které bylo na Západě publikováno, a nepokrytě ukazuje absurdní a vylhané kulisy této poslední bašty stalinismu. Její autor sugestivně vypráví vlastní životní příběh od návratu rodiny z japonské emigrace v polovině šedesátých let, několikaletého pobytu v prominentní pchjongjangské čtvrti přes desetileté uvěznění celé rodiny v koncentračním táboře Jodok až k propuštění a úspěšnému útěku přes Čínu do Jižní Koreje. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a vzbudila nebývalý ohlas.

Na pláži pod obratníkem Raka se potulují mladí chlapci, vykonávají služby odvozené od pohybu slunce po obloze a konspirují, jak by se z jeho moci vymanili. V Kodani IT konzultant zmešká pracovní schůzku a místo toho se nechá svést bledým mladíkem, který ho zasvětí do obchodování s deriváty, děsivé ekonomiky, která převzala moc nad světem financí. Starý muž zkroušený smutkem se zamiluje do podivného předmětu v poušti; zatímco je jeho žena na koncertě v Las Vegas, on se pokusí s objektem splynout. Ve městě, jež by se dalo nazvat Londýnem, se tři lidé snaží utvořit rodinu, jsou ovšem pod tlakem závislosti, nedostatku financí a dítěte, které je na cestě. Vědomě či nevědomě se všichni podílejí na zániku tohoto světa, a to přípravami na ten příští.

Kde končí vzpomínky a traumata našich rodičů, lidí, kteří žijí kolem nás, a kde začínají naše vlastní? Dokážeme před nimi utéct? Iquela, Felipe a Paloma se o to pokusí a ze stejného výchozího budu se každý z nich vydá svou vlastní cestou. Alia Trabucco Zerán (1983) je chilská spisovatelka žíjící mezi Santiagem de Chile a Londýnem, držitelka Fullbrightova stipendia. Její debutový román La Resta (Odpočet, 2014) byl podle deníku El País jedním z nejlepších literárních nejlepších debutů roku 2015 a dostal se do užšího výběru na Mezinárodní Bookerovu cenu 2019. Druhý roman Las Homicidas (2020) získal knižní cenu Britské akademie 2022. Román Limpia (2022) je v současné době překládán do 13 jazyků.

Proč modelovat budoucnost světa, když nám vlastní život protéká mezi prsty? Čestný a bezúhonný bruselský úředník se plánovaně ztratí v časovém oknu své služební cesty do Asie. Jeho osobní život je prázdný, ten pracovní má absurdní náplň, přesto odhodlaně vyráží odhalit okolnosti pokoutných zakázek. Vše se však obrací proti němu, prohrává i ve zcela banálních záležitostech – dostat se v noci do hotelu, připojit se k internetu, dovolat se domů, najít chvilku klidu na toaletě. Jean-Philippe Toussaint nás celou tou tajemnou, kafkovskou nepohodou provází, jen abychom s ním mohli dospět k tomu, co je mezi životem a smrtí nejpodstatnější.

Matka byla v životě spisovatele a filozofa Rolanda Barthese tou nejdůležitější postavou. Den po její smrti, 25. října 1977, si začal vést Deník smutku. Psal jej perem, někdy tužkou, na papírové lístky (papír rozstříhaný na čtvrtiny), které potřeboval mít neustále na pracovním stole. Najdeme tu odkazy na souběžně psané dílo Světlá komora, k němuž ho ponoukla jedna z maminčiných fotografií, nebo i sen napsat proustovský román Vita Nova, kde by z ní učinil postavu. V první řadě je ale tento intimní dokument spouštěním žebříku do propasti posledních tří let, o které ji přežil.

Charkov. Začátek devadesátých let. Studentské byty, fotbalové stadióny, nádraží, továrny… Tři kamarádi hledají čtvrtého, aby mu sdělili smutnou zprávu o smrti jeho otčíma. Mají na to dvaasedmdesát hodin, celé tři deštivé letní dny – v cestě jim ale stojí moře alkoholu a taky trocha smůly. Začíná nezapomenutelné putování po průmyslových periferiích města, hledání svobody a smyslu života. Groteskní příhody se mísí s filozofickými úvahami a absurdním humorem, aby dohromady vytvořily opojný a tak trochu třaskavý koktejl. Serhij Žadan ve svém prvním románu Depeche Mode (2004) neopakovatelným způsobem zachytil atmosféru postsovětské Ukrajiny, která právě vykročila po trnité cestě ke kapitalismu.

Obsáhlý svazek přináší prózy Karla Miloty, nalezené v jeho pozůstalosti. Nejrozsáhlejší je román Hora, který Karel Milota začal psát na sklonku 60. let a přepracoval v letech 90., kdy ho již téměř dokončil. Jde o mrazivý příběh z počátku 50. let, v němž autor mistrně kombinuje vlastní strhující děj z úryvky z dobového tisku, lteratury či filmových týdeníků... Moderní, dechberoucí próza o jednom z nejděsivějších období českých dějin, kdy smrt doslova visela ve vzduchu. Následuje próza Pohřeb, ucelený, strhující fragment románu Moller, popisující vznik a průběh druhé pražské defenestrace a vznik českého stavovského povstání, próza Symfonie v modré a dva jedinečné, ucelené fragmenty románu Oblouk, zachycující sebevraždu architekta bechyňského mostu, obviněného z kolaborace s nacisty. Milota se v knize představuje jako jeden z největších českých prozaiků druhé poloviny 20. století.

Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. Je to zvláštní, hraniční počin na pomezí prózy, poezie i konceptuálního psaní. Kniha je věnována Praze, ale nejedná se o místopis nebo nostalgickou vzpomínku. Praha Olšovskému vstoupila do žil i nervových vláken a uvnitř této oběhové soustavy se proměnila v zázračné místo, které člověka osvítí.

Ukrajinský spisovatel Artem Čech byl povolán do armády v roce 2015 a strávil na Donbasu v zákopech téměř rok. Po návratu do civilu napsal sbírku miniaturních povídek či esejí Bod nula (2017) jako reflexi všeho, co viděl a zažil. Jedná se o úvahy o sobě samém, intelektuálovi z hlavního města, jenž je ze dne na den vržen do prostředí, které by si sám nikdy nevybral, a sbližuje se s lidmi z naprosto odlišných sociálních bublin. Výřezy každodenní reality, válečná absurdita, blízkost smrti, šílenství, ale i nečekaná přátelství a drobné radosti skládají dohromady mnohobarevný obraz života vojáka.

Jen pár hodin poté, co Rusko 24. 2. 2022 vojensky napadlo Ukrajinu, sedla reportérka Adéla v Praze do auta a vyrazila do války. A protože se její kolegové fotografové báli, vydaly se tam s ní dvě trans ženy, které znala sotva pár hodin. Divoká jízda plná adrenalinu, estrogenu i testosteronu, nekorektnosti, upřímnosti, intimity i válečné reality. Strhující směs publicistiky, výsostně krásné literatury a intimního deníku, z níž mrazí.