Fra strana 9 z 10

Koncem padesátých let se na francouzském lyceu v Tangeru potkají dva dospívající chlapci Mamed a Ali a stanou se z nich přátelé. Jejich vztah, který trvá asi třicet let, je protkaný drobnými nedorozuměními, společně prožívaným utrpením, ale také žárlivostí a zradou - planoucí přátelství se podobá spíše milostnému příběhu, který však špatně končí. Oba postupně odhalují vlastní verzi událostí a my zjišťujeme, že každý prožil úplně jiný příběh. Naivitě jednoho odpovídá zničující egoismus druhého. Bylo snad jejich přátelství pouhým nedorozuměním? Román Poslední přítel patří rozhodně k nejlepším dílům posledního desetiletí a Tahar Ben Jelloun jím jen potvrdil své výlučné postavení v současné světové literatuře. Tahar Ben Jelloun (1944) se narodil v marockém Fesu a patří k nejznámějším maghribským spisovatelům. V Maroku vystudoval filozofii, v Paříži pak studoval sociální psychiatrii. V současné době působí a žije v Paříži i v Tangeru. Jeho literární kariéra začala v šedesátých letech, kdy publikoval v marockých novinách a časopisech své básně a politicky orientované články. V roce 1973 mu byl ve Francii vydán první román Harrouda, kterým se zapsal do širšího povědomí čtenářů. Česky dosud vyšla novela Tichý den v Tangeru (2002) a knihy Tati, co je to rasismus? (2004) a Posvátná noc (2007, vše Dauphin).

Něco mezi Moliérem a Woody Allenem, psal tisk po vydání románu Adam Haberberg Francouzky Yasminy Rezy, spisovatelky a světoznámé autorky divadelních her. Jde o text čtivý, humorný a dostatečně živý, až divoký. Sleduje osudy sedmačtyřicetiletého Adama Haberberga, nespokojeného, neboť nedoceněného spisovatele, otce dvou malých dětí. V době, kdy se potýká s depresí z neúspěchu a nemoci, se setkává s bývalou spolužačkou, pro něj v tu chvíli naprosto odpudivou osobou. Jak se jen mohlo stát, že Adam Haberberg přijal její pozvání a vydal se k ní domů na večeři? Yasmina Reza (1959) je francouzská spisovatelka a dramatička. Její hry obdržely řadu ocenění. K nejznámějším patří Kumšt, Třikrát život a Bůh masakru, které byly přeloženy do desítek jazyků a jsou součástí repertoáru mnoha divadel po celém světě včetně těch českých. V roce 1987 obdržela Moli?rovu cenu pro nejlepšího dramatika za Rozhovory po pohřbu. Totéž ocenění obdržela v roce 1995 za hru Kumšt. Ta získala řadu cen i v jiných zemích.

Povídky v knize Malé příběhy přinášejí mistrovské karikatury figurek a postav lidí monstrózních či davových, představujících duchaprázdnou pokleslost naší doby. Nuska se zde představuje jako jazykový suverén a virtuóz, který si mistrně pohrává se všemi vrstvami upadlé mluvy dneška. Nové setkání s jedním z nejoriginálnějších českých autorů přináší velké čtenářské potěšení - Malé příběhy jsou skutečnými malými literárními skvosty.

Patnáct různých příběhů, patnáct různých hrdinek, které se často jeví jako jedna a tatáž osoba. Soukromá dramata na pozadí převratných společenských změn ve střední Evropě na konci 20. století. Krisztina Tóthová (1967), jedna z nejznámějších a nejuznávanějších maďarských autorek současnosti, zavádí čtenáře do důvěrně známého světa, jenž je stejně jako celé toto období plný nejistot, vášní, nadějí i zklamání. Čáry a linky obsažené v podtitulu každé povídky se postupně skládají do podoby čárového kódu, symbolu nedosažitelnosti západního životního stylu v komunistické společnosti, a vytvářejí obraz současného Maďarska, vylíčený s mimořádnou věrností.

Debut mladého básníka Kamila Boušky (1979), člena skupiny Fantasía. Bouškovu poezii známe dosud jen fragmentárně. Ve sborníku skupiny Fantasía, jíž je členem, publikoval rozlehlejší básně, v nichž se nechával unášet proudem slov a imaginace. Otiskl také komornější verše, v nichž vyzkoušel svoje vlastní řešení bytového interiéru, tolik rozšířeného v české poezii posledních let. Naposledy se objevily ukázky z nového cyklu Rozemnutá země, jakési osobní variace mýtu o stvoření světa. - Vzhledem k energii, s níž promlouvá v různých variantách Bouškův osobitý hlas, i vzhledem k tomu, že některé z jeho básní zmíněnou bytovou poetiku pozoruhodně nabourávají a demontují, je pro mě vydání Bouškovy prvotiny Oheň po slavnosti záslužným a očekávaným počinem - Jonáš Hájek. Kamil Bouška (1979) se narodil v Kladně, dětství prožil v Kralupech nad Vltavou. Vystudoval religionistiku na Univerzitě Pardubice. Žije v Praze, pracuje jako knihovník. Je spoluzakladatelem básnické skupiny Fantasía (spolu s Adamem Borzičem a Petrem Řehákem), publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin 2008). Se skupinou pravidelně veřejně vystupuje (např. Roxy/Nod, Cross Club, KD Mlejn, Café Fra). Básně otiskl v časopisech Souvislosti, Tvar, Listy aj. Oheň po slavnosti je jeho prvotinou.

Na povídkách Pasáže Sylvy Fischerové (1963) se mi líbí, jak se v nich to mnohé, co autorka ví a zná ze své práce odborné, ústrojně spojuje s tím, co je vlastní jen beletrii: s působivě zachyceným detailem a s přesným záznamem viděného či slyšeného. Naléhavost některých povídek (Dálov, Otcové) svědčí o tom, že musely být napsány, že v nich nejde "jen" o literaturu, ale o životně důležité zachycení něčeho osobně podstatného, co autorka nemůže nechat odplynout ze své paměti jen tak do nenávratna zapomnění. Sylva Fischerová - oceňovaná dosud především jako básnířka - se touto knihou zařazuje mezi nejzajímavější české prozaiky současnosti - Jan Šulc. Básnířka a prozaička Sylva Fischerová se narodila 5. listopadu 1963 v Praze. Po počátečních studiích filozofie a fyziky na FF UK a MFF UK v Praze vystudovala klasickou filologii na FF UK (1985-1991). V současné době pracuje v Ústavu řecky?ch a latinsky?ch studií na FF UK (věnuje se především řecké literatuře, filozofii a náboženství). Žije v Praze. Debutovala básnickou sbírkou Chvění závodních koní (1986), po které následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavy? koleno (2005) a Anděl na okně (2007). V roce 2005 vydala sbírku povídek Zázrak. Její básně i prózy byly přeloženy do celé řady jazyků a otištěny v časopisech a almanaších, dva knižní vy?bory z básní byly publikovány ve Velké Británii, soubor povídek Zázrak vyšel v překladu do polštiny. Sylva Fischerová píše také pro děti (Júla a Hmy?za aneb Cesta do Juliiny země, 2006).

Výbor z dramatických textů rakouského básníka Ernsta Jandla (1925-2000), které napsal ve spolupráci se svou celoživotní partnerkou, básnířkou Friederike Mayröckerovou. V devíti rozhlasových a divadelních hrách se objevuje to, co je na Jandlovi charakteristické a fascinující: permanentní experimentování a hra s jazykem, slovní humor, deformace řeči, vytváření zkomolenin, neologismů a umělého dialektu. Utvářením i destrukcí řeči v ústech interpreta vyrůstají podobenství, která postihují univerzální otázky lidské existence, nebo ostře ironický obraz rakouského nacionalismu.

Výbor z dramatických textů rakouského básníka Ernsta Jandla (1925-2000), které napsal ve spolupráci se svou celoživotní partnerkou, básnířkou Friederike Mayröckerovou. V devíti rozhlasových a divadelních hrách se objevuje to, co je na Jandlovi charakteristické a fascinující: permanentní experimentování a hra s jazykem, slovní humor, deformace řeči, vytváření zkomolenin, neologismů a umělého dialektu. Utvářením i destrukcí řeči v ústech interpreta vyrůstají podobenství, která postihují univerzální otázky lidské existence, nebo ostře ironický obraz rakouského nacionalismu.

Výbor z dramatických textů rakouského básníka Ernsta Jandla (1925-2000), které napsal ve spolupráci se svou celoživotní partnerkou, básnířkou Friederike Mayröckerovou. V devíti rozhlasových a divadelních hrách se objevuje to, co je na Jandlovi charakteristické a fascinující: permanentní experimentování a hra s jazykem, slovní humor, deformace řeči, vytváření zkomolenin, neologismů a umělého dialektu. Utvářením i destrukcí řeči v ústech interpreta vyrůstají podobenství, která postihují univerzální otázky lidské existence, nebo ostře ironický obraz rakouského nacionalismu.

Fenollosův text není pouhým pokusem o filologický výklad, nýbrž studii základů veškeré estetiky. Fenollosa při svých zkoumáních málo známého umění narážel na dosud neznámé motivy a na Západem dříve nepoznané principy, a byl tak mnohdy přiveden k myšlenkovým postupům, jež už mezitím začaly v novém západním malířství a básnictví přinášet plody. Byl tedy průkopníkem, aniž by o tom kdy věděl a aniž to jiní věděli o něm. (Ezra Pound) Česko-anglické vydání.

Fenollosův text není pouhým pokusem o filologický výklad, nýbrž studii základů veškeré estetiky. Fenollosa při svých zkoumáních málo známého umění narážel na dosud neznámé motivy a na Západem dříve nepoznané principy, a byl tak mnohdy přiveden k myšlenkovým postupům, jež už mezitím začaly v novém západním malířství a básnictví přinášet plody. Byl tedy průkopníkem, aniž by o tom kdy věděl a aniž to jiní věděli o něm. (Ezra Pound) Česko-anglické vydání.

Antologie představuje beletristickou (prozaickou a básnickou) tvorbu pětašedesáti autorů, kteří vstoupili do české literatury po roce 1989 a prvně knižně publikovali v rozmezí let 1995-2004 (Hana Andronikova, Jan Balabán, Blumfeld 2001, Václav Böhmsche, Milan Děžinský, Miloš Doležal, Jiří Dynka, Vít Erban, Petr Fabian, Martin Fahrner, Martin Fibiger, Jaroslav Formánek, Josef Formánek, Radek Fridrich, Jiří Hájíček, Tomáš Hrách, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Petra Hůlová, Igor Chaun, Blažej Ingr, Vít Janota, Františka Jirousová, Natálie Kocábová, Tomáš Kolský, Vojtěch Kučera, Karel Kuna, Tomáš T. Kůs, Patrik Linhart, Roman Ludva, Petr Maděra, Igor Malijevský, Radek Malý, Daniel Micka, Tomáš Míka, Štěpán Nosek, Arnold Nowicki, Milan Ohnisko, Petr Pazdera Payne, Marcela Pinterová-Stárková, Kateřina Piňosová, Gabriel Pleska, Tomáš Přidal, Tereza Riedlbauchová, Kateřina Rudčenková, Jaroslav Rudiš, Oscar Ryba, Viktorie Rybáková, Tomáš Řezníček, Miroslav Salava, Viki Shock, Kateřina Sidonová, Bruno Solařík, Martin Stöhr, Jan Suk, Šimon Šafránek, Milan Šedivý, Petr Španger, Josef Štochl, Pavla Šuranská, Jonáš Tokarský, Bogdan Trojak, Miloš Urban, Mnoháček Zgublačenko, Anna Zonová). Uspořádali Radim Kopáč a Karolína Jirkalová. Doslov Jan Suk.

Antologie představuje beletristickou (prozaickou a básnickou) tvorbu pětašedesáti autorů, kteří vstoupili do české literatury po roce 1989 a prvně knižně publikovali v rozmezí let 1995-2004 (Hana Andronikova, Jan Balabán, Blumfeld 2001, Václav Böhmsche, Milan Děžinský, Miloš Doležal, Jiří Dynka, Vít Erban, Petr Fabian, Martin Fahrner, Martin Fibiger, Jaroslav Formánek, Josef Formánek, Radek Fridrich, Jiří Hájíček, Tomáš Hrách, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Petra Hůlová, Igor Chaun, Blažej Ingr, Vít Janota, Františka Jirousová, Natálie Kocábová, Tomáš Kolský, Vojtěch Kučera, Karel Kuna, Tomáš T. Kůs, Patrik Linhart, Roman Ludva, Petr Maděra, Igor Malijevský, Radek Malý, Daniel Micka, Tomáš Míka, Štěpán Nosek, Arnold Nowicki, Milan Ohnisko, Petr Pazdera Payne, Marcela Pinterová-Stárková, Kateřina Piňosová, Gabriel Pleska, Tomáš Přidal, Tereza Riedlbauchová, Kateřina Rudčenková, Jaroslav Rudiš, Oscar Ryba, Viktorie Rybáková, Tomáš Řezníček, Miroslav Salava, Viki Shock, Kateřina Sidonová, Bruno Solařík, Martin Stöhr, Jan Suk, Šimon Šafránek, Milan Šedivý, Petr Španger, Josef Štochl, Pavla Šuranská, Jonáš Tokarský, Bogdan Trojak, Miloš Urban, Mnoháček Zgublačenko, Anna Zonová). Uspořádali Radim Kopáč a Karolína Jirkalová. Doslov Jan Suk.

Antologie představuje beletristickou (prozaickou a básnickou) tvorbu pětašedesáti autorů, kteří vstoupili do české literatury po roce 1989 a prvně knižně publikovali v rozmezí let 1995-2004 (Hana Andronikova, Jan Balabán, Blumfeld 2001, Václav Böhmsche, Milan Děžinský, Miloš Doležal, Jiří Dynka, Vít Erban, Petr Fabian, Martin Fahrner, Martin Fibiger, Jaroslav Formánek, Josef Formánek, Radek Fridrich, Jiří Hájíček, Tomáš Hrách, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Petra Hůlová, Igor Chaun, Blažej Ingr, Vít Janota, Františka Jirousová, Natálie Kocábová, Tomáš Kolský, Vojtěch Kučera, Karel Kuna, Tomáš T. Kůs, Patrik Linhart, Roman Ludva, Petr Maděra, Igor Malijevský, Radek Malý, Daniel Micka, Tomáš Míka, Štěpán Nosek, Arnold Nowicki, Milan Ohnisko, Petr Pazdera Payne, Marcela Pinterová-Stárková, Kateřina Piňosová, Gabriel Pleska, Tomáš Přidal, Tereza Riedlbauchová, Kateřina Rudčenková, Jaroslav Rudiš, Oscar Ryba, Viktorie Rybáková, Tomáš Řezníček, Miroslav Salava, Viki Shock, Kateřina Sidonová, Bruno Solařík, Martin Stöhr, Jan Suk, Šimon Šafránek, Milan Šedivý, Petr Španger, Josef Štochl, Pavla Šuranská, Jonáš Tokarský, Bogdan Trojak, Miloš Urban, Mnoháček Zgublačenko, Anna Zonová). Uspořádali Radim Kopáč a Karolína Jirkalová. Doslov Jan Suk.

Reprezentativní výbor z básní Joyce Mansourové (1928-1986), které byly vytvořeny v 50. a 60. letech 20. století, představuje našim čtenářům jednu z nejosobitějších básnířek minulého století a věčnou múzu všech surrealistů. Výbor uspořádali a přeložili Erik Lukavský, Jan Gabriel a Pavel Řezníček. Doslov napsal Jan Řezáč. Reprodukce na obálce Josef Kotzian.

Reprezentativní výbor z básní Joyce Mansourové (1928-1986), které byly vytvořeny v 50. a 60. letech 20. století, představuje našim čtenářům jednu z nejosobitějších básnířek minulého století a věčnou múzu všech surrealistů. Výbor uspořádali a přeložili Erik Lukavský, Jan Gabriel a Pavel Řezníček. Doslov napsal Jan Řezáč. Reprodukce na obálce Josef Kotzian.