Galén strana 48 z 54

Jedno z prvních úsloví, se kterým se setká každý student medicíny, praví: Mrtví učí živé. Medicína v dnešní době využívá mnoho nových technologií, intervenční a zobrazovací metody, robotické operace, molekulární testy. Pro lékaře však jedním z nejúčinnějších nástrojů poznání a poučení zůstává pitva, která je starší než většina operačních výkonů. Pitvy poskytly v dějinách medicíny všem generacím lékařů nejvíce poznatků pro pochopení stavby a funkce lidského těla ve zdraví i nemoci. Po staletí se zásadně nezměnily a jsou stále „živým mostem“ mezi dávnou minulostí a dneškem. Tato populárně naučná kniha tří lékařů nabízí procházku historií poznávání lidského těla. Je určena široké čtenářské veřejnosti, která hledá informace a poučení o tématu v dnešní době poněkud nepohodlném a odsouvaném, ale dotýkajícím se s neodvratitelnou jistotou v nějaké podobě každého člověka.

Náš přední psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. (* 1939), připravil po pěti letech od vydání knížky Babičku potrkal jelen druhý výbor ze svých esejů, sloupků, komentářů i zamyšlení, které publikoval v odborných časopisech nebo na svém blogu. Obsahem jsou jako vždy jeho bezprostřední reakce na události kolem nás. Autor nám přibližuje medicínu i témata, v nichž se lékařské vědy proplétají s jinými oblastmi, s politikou, morálkou, vědou i občanstvím jako takovým, a se svým typickým humorem otevírá i témata nepříjemná a bolavá. I kdybychom s některými jeho postřehy nemuseli souhlasit, je rozhodně dobré se nad otázkami, které sobě i nám pokládá, vážně zamýšlet.

Kniha Martina Jarolímka, uznávaného českého odborníka na léčbu schizofrenie, zakladatele a primáře Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, mapuje jeho celoživotní snahu o pochopení a léčbu psychotického onemocnění. Na základě mnohaleté zkušenosti s léčbou pacientů trpících schizofrenií Martin Jarolímek zformoval originální terapeutický přístup, který přibližuje na řadě příkladů. Čtenář získá hlubší pochopení příčin a vnitřních zákonitostí psychotického světa a nahlédne do terapeutické práce s bludy a halucinacemi (hlasy). Autorův komplexní přístup zahrnuje jak farmakoterapii, tak další nezbytné psychosociální intervence. Vedle psychiatrů, zdravotníků, sociálních pracovníků, nemocných a jejich rodin může tato odborně-populární kniha oslovit i širokou veřejnost.

Nová kniha Františka Koukolíka vznikla jako záměr předat vlastní životní zkušenost svým vnoučatům. Autor se v ní pokusil zachytit, čím se zabývá přes půl století. Seskupil tu svá tradiční témata, zformuloval je však stručně a seřadil pro přehlednost podle abecedy. Knihu koncipoval jako mapu cesty za pochopením lidské nátury. Je plná faktů a souvislostí. V úvodní části poznamenává: „Zeptáte-li se mne, o čem knížka je, odpovím: o svobodě.“ Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách prostě příjemná není. Současné velmocenské špičky umějí téměř kohokoli přimět, aby něco udělal proti své vůli. Moc je sladká a dav se nechá snadno zmanipulovat. Byli a jsou lidé, pro něž je závislost na moci silnější, než je závislost na jakémkoli druhu drogy. Výsledkem může být kolaps civilizace. Už se zase schyluje k novým válkám. I v Evropě. Současná Evropa a její kultura jsou znovu ohroženy řízenou invazí náboženských i jiných fundamentalismů. Spolu s autorem nám nezbývá než věřit, že nepřestaneme racionálně uvažovat. Nestalo se to přece ani v těch dosud nejtemnějších staletích. Avšak vynález jaderných zbraní může věčné soupeření o zdroje ukončit i s existencí našeho druhu. Nyní před námi všemi na celé planetě stojí tři jednoduché, ale zásadní otázky: Přežijeme? Dokážeme být dobrými lidmi užívajícími zdravý a současně srdcem prostoupený rozum? Dokážeme být navíc sami sebou? Autor na tyto otázky odpovídá optimisticky: „V první doufám. Druhému bych rád věřil. Třetí bych vám přál.“

Co je to bolest, víme snad všichni. Provází nás celý život, od útlého dětství přes produktivní dospělost až do vysokého stáří. Většina našich bolestí je vysloveně tělesná. Existuje však ještě jeden druh bolesti, a to bolest při různých stavech, poruchách a onemocněních duševních.“ Tak začíná předmluva ke knize MUDr. Heleny Kučerové, zkušené lékařky v oboru psychiatrie s více než čtyřicetiletou praxí jak v lůžkových zařízeních, tak zejména ve vlastní soukromé ambulanci. Autorka publikovala tři monografie, mnoho populárně naučných článků a věnuje se i přednáškové činnosti. Kniha Bolest v psychiatrii je svým tématem ojedinělá. Poskytuje čtenářům průřez psychiatrickými diagnózami se zaměřením na bolestivé stavy pramenící z poruch duševních, nikoli tělesných. Přitom jasně a srozumitelně popisuje základní psychiatrické pojmy a diagnózy, takže jim může porozumět i čtenář nelékař. Autorka neváhá někdy použít vlastní diagnostický výklad, který dokresluje patnáct pacientských kazuistik. Monografii recenzovali dva významní čeští psychiatři, prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D., a MUDr. Radkin Honzák, CSc. Je určena psychiatrům, ale i dalším lékařům, studentům medicíny, psychologům, zdravotním sestrám, pedagogům a může zaujmout i pacienty a jejich rodinné příslušníky. V závěru knihy autorka píše: „Tato knížka je vyznáním lásky k mým pacientům a ostatním lidem, kteří potřebují pomoc, a k mému oboru, který je úžasný a fascinující. Chci, aby si lidé uvědomili, že život je nádherný, i když je provázen bolestí, a někdy je dokonce plný bolesti. Je tu jednak proto, aby nás chránila, a jednak, abychom s ní bojovali. Bolest je výzva…“

Navenek vypadají stejně jako všichni ostatní, ale jejich nitro skličuje neschopnost porozumět okolnímu, pro ně komplikovanému a nevyzpytatelnému světu plnému nepředvídatelných emocí, reakcí a potřeb ostatních lidí. Diagnóza Aspergerova syndromu je v současnosti diagnostikována patnácti dětem z tisíce, mezi nimi výrazně převládají chlapci. Porucha přetrvává do dospělosti a způsobuje svým nositelům velké obtíže v začlenění do společnosti, v rodinných, pracovních i přátelských vztazích. Text Ivety Radkovové je v mnohém zásadní a originální. Na rozdíl od suchopárných příruček a učebnic totiž přináší českému čtenáři unikátní a velice otevřenou zpověď o tom, jak se člověk s Aspergerovým syndromem skutečně cítí a co prožívá, jakým úskalím je nucen každodenně čelit a co by mohlo jeho život ulehčit. Spoluautor knihy Jaroslav Hořejší není jen trpělivým tazatelem. Do knihy přispěl i rozsáhlou studií o příčinách a projevech Aspergerova syndromu, ale především až skandálním textem odhalujícím život Hanse Aspergera a jeho velice pravděpodobnou službu nacismu.

Příběhy o autorově dědečkovi, soukromém lékaři za první republiky, a tatínkovi, primáři za socialismu, jakož i některé události z autorova dětství podávají dílčí svědectví o obou těchto obdobích, jak je prožívaly rodiny dvou generací venkovských lékařů. V časovém oblouku přesahujícím půl století autor sleduje osudy hlavních protagonistů, počínaje studiem medicíny za Rakousko-Uherska přes soukromou lékařskou praxi za první republiky, dramatické události druhé světové války, znárodnění soukromých praxí až po dobu nedávnou. Mozaiku vzpomínek na lékařské předky doplňují archivní fotografie z popisovaných časů.

Publikace obsahuje souhrn praktických rad, jak řešit problémové situace, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat v běžné lékařské praxi, při řízení zdravotnického zařízení nebo provozování soukromé lékařské praxe. Může posloužit i dalším zdravotnickým profesím - klinickým psychologům, klinickým logopedům, fyzioterapeutům, zdravotnickým záchranářům, porodním asistentkám a zdravotním sestrám. Na rozdíl od odborných publikací a článků i komentářů k zákonům, kde výklad či komentář často končí tam, kde začíná skutečný problém, je zde nabídnuto řešení. Řešení i takového problému, který je „na hraně“ a mohou na něj být rozdílné právní názory. Autor se i v těchto složitých a nejasných situacích snaží hledat taková řešení a dávat takové rady, které v praxi obstojí, např. před soudem, a budou prospěšné pro lékaře a další zdravotníky.

Soubor devíti vyzrálých, čtivých povídek představuje poprvé knižně Martina Vokurku jako výrazného současného prozaika. Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. (* 1962) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Od promoce do současné doby pracuje v Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK, nyní jako docent, zástupce přednosty. Vyučuje patologickou fyziologii, věnuje se vědeckému výzkumu, publikuje odborné práce a je rovněž hlavním autorem několika výkladových lékařských slovníků určených odborné i laické veřejnosti a spoluautorem Slovníku nespisovné češtiny. Jeho hlavním dalším zájmem je literatura. Svoji tvorbu - prózu i poezii - dosud publikoval v literárních časopisech tištěných i internetových (Literární noviny, Tvar, Dílna Hostu, Britské listy, Psí víno, Weles, Dobrá adresa, Wagon).

Moderní učební text státnicového oboru navazuje na publikaci motolských autorů Preklinická pediatrie (Galén, 2003 a 2007) a představuje nové a ucelené zpracování pediatrických oborů. Zprostředkovává základní pohled na nejdůležitější oblasti péče o dítě a dospívající, didakticky jasným členěním poskytuje snadný a rychlý přístup ke všem důležitým informacím v zájmu časné diagnostiky, ověřeného terapeutického postupu a dalšího sledování v oblasti primární péče s návazností na další stupně odborné a specializované péče. Publikace obsahuje kapitoly o jednotlivých tělních systémech a subspecializacích pediatrie, pojednává o etiologii a patogenezi, diagnostice a terapii nemocí dětského věku od prenatálního období po začátek dospělosti. Učebnice poslouží jednak studentům lékařských fakult pro pochopení základních principů uplatňujících se v rámci různých chorobných procesů, využijí ji však i lékaři pro základní orientaci v praxi.

Soubor sloupků, který držíte v ruce, představuje creme de la creme mého dlouholetého pravidelného oslovování čtenářů. Za dobu svého šéfredaktorování v Reflexu (1995 až 2008) jsem týden co týden v editorialech adresoval světu své poznámky na jeho okraj a snažil jsem se ho vnímat v celé šíři a pestrosti. Své názory jsem tam pod titulkem Osmý den zveřejňoval i poté, co jsem redakci opustil. Na svém novém působišti v Literárních novinách jsem své názory nepřestával formulovat a postupem času mne začalo stále více čtenářů oslovovat v tom smyslu, že bych své texty měl sebrat do knihy, že by si jimi docela rádi někdy listovali.

Tak jsem již zpátky v Kolumbii, třicet hodin čtyřmi různými autobusy z Quita až do Medellínu. Policejní kontroly hledají drogy a zbraně, po zuby ozbrojené motohlídky vyhledávají ozbrojence, ukrutné vedro, jedna hořící pneumatika, a tedy tříhodinové zpoždění… Rovněž nádherná příroda plná gigantických skalisek, vulkánů, jezírek a horské džungle. A báječní, milí lidé na cestě. Zkrátka: typické cestování po Jižní Americe. :-) Tak nějak vypadají e-maily ze země magického realismu od kamaráda, bluesmana „Matea“ Ptaszka. Jako školák objevil v knihovně svého táty knihu o válečných fotografech a od té doby snil o cestě do zemí, kde se něco děje a kde je to horké. Jeho sen tiše ustoupil do pozadí v době, kdy Matěj slavil úspěchy jako uznávaný hráč na foukací harmoniku a bluesový zpěvák, a s pochopením a trpělivostí dál čekal, až se Matěj stane nositelem prestižního světového ocenění pro hráče na foukací harmoniku, napíše oblíbenou učebnici hry na harmoniku, natočí několik úspěšných alb a po létech hraní v duu Ptaszek & Beňa se stane i leaderem vlastní kapely Dobré ráno blues band. Ale pak se sen razantně přihlásil o slovo. V roce 2015 opustil Matěj naše i zahraniční jeviště bluesových klubů a kulturáků a namířil si to se svojí paní do Jižní Ameriky. Svoje zkušenosti a zážitky z prvních měsíců shrnul do knihy o této „Amééérice“: svým nadšeným, vlídným a typicky necestovatelským způsobem nám přibližuje Mexiko, Guatemalu, Nikaraguu, Salvador, Ekvádor a Kolumbii, jak je poznal na vlastní kůži. Země s pro nás drsným podnebím, občas děsivou historií, ale plné skvělých lidí, kteří se každý den perou o život v podmínkách, v nichž by málokdo z nás obstál. A co na to oni? Usmívají se. Nezlomní lidé s velkým srdcem. Vítejte v Latinské Americe!

Publikace si neklade za cíl být vyčerpávající monografií postihující v plné šíři problematiku gastroenterologie a hepatologie, ale chce být přehledným a uceleným zdrojem informací pro rychlou orientaci v klinické praxi. Poslouží také jako základní přehled pro lékaře jiných specializací a jako aktuální shrnutí potřebných znalostí pro pregraduální i postgraduální studenty medicíny. Stručná a moderní příručka, koncipovaná s ohledem na studenty lékařských fakult a lékaře, kteří potřebují nové a přehledně utříděné poznatky o tomto významném oboru medicíny. Dlouhodobé odborné a pedagogické zkušenosti brněnských a královéhradeckých lékařů dávají záruku, že se publikace stane nejen oblíbenou učebnicí oboru, ale i základní praktickou příručkou pro všeobecné lékaře prvního kontaktu. Elektronická verze vydána v roce 2011.

Učebnice poskytuje základní informace o periferním nervovém systému, smyslových orgánech a anatomii kůže. Kapitola Periferní nervový systém zahrnuje popis periferních a hlavových nervů, jejich průběhu, základního větvení a inervačních oblastí. U popisu všech struktur je zdůrazněno topografické a funkční hledisko se zaměřením na využití v klinických oborech. Do kapitoly Autonomní, vegetativní nervový systém byly zařazeny nové údaje o distribuci mediátorů a neuropeptidů v jednotlivých autonomních pleteních a drahách. Nově je rovněž zpracován popis vnitřních autonomních pletení srdce a pánevních pletení. O nové poznatky byly rozšířeny popisy smyslových orgánů a kapitola věnovaná anatomii kůže a jejích derivátů. Velmi významnou součástí textu jsou obrázky, v nichž jsou zdůrazněny základní informace, zatímco méně významné detaily byly potlačeny. Právě s jejich pomocí lze lépe pochopit a studovat podstatné. Kniha je určena především posluchačům lékařství, kterým předkládá systematický popis uvedených struktur, ale poslouží také v bakalářských studijních programech i v ostatních programech zaměřených na zdravotnickou problematiku.

Náš přední psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. (* 1939), připravil již třetí výbor ze svých esejů, sloupků, komentářů i zamyšlení, které publikoval v odborných časopisech nebo na svém blogu v letech 2018 až 2019. Obsahem jsou jako vždy jeho bezprostřední reakce na události kolem nás, ale přibližuje nám i medicínu a témata, v nichž se lékařské vědy proplétají s jinými oblastmi, s politikou, morálkou, vědou i občanstvím jako takovým. Texty z volné trilogie Babičku potrkal jelen (2012), Dědeček potrkal jelena (2017) a Babička potrkala dědečka (2020) podávají zasvěcený - ať již kritický nebo shovívavý - obraz dnešní doby, navíc většinou s charakteristickým humorem. Výtvarného doprovodu se ujal klasik české karikatury Miroslav Barták.

V této útlé knížce je zaznamenán příběh české lékařky Evy Hnízdové, která se v době normalizace rozhodla k emigraci do Velké Británie. V Londýně pak téměř třicet let působila jako rodinná doktorka. Útrapy odchodu z komunistického Československa a těžké začátky za „Kanálem“ jsou dnes, v době otevřených hranic a volného pohybu osob, minulostí. Ale právě proto stojí za to její příběh číst. Připomíná, jak nesmyslný tehdejší režim u nás byl a jakou odvahu a píli museli prokázat ti, kteří chtěli na Západě začít nový život