Gallery strana 4 z 8

Nejznámější písňové texty Jiřího Suchého ze zlaté éry Divadla Semafor doprovázejí naopak dosud málo známé tehdejší koláže grafika Vladimíra Suchánka, v té době čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění v Praze. Osobně se poznali až o několik let později a navázané přátelství trvá dodnes. Knížka si všímá nejen příbuznosti obou jmen - Suchý, Suchánek - ale především spřízněné tvorby, která v sobě nese viditelnou stopu doby svého vzniku - dnes už legendárních šedesátých let.

Velká monografie sochaře Čestmíra Sušky postupně uvádí jednotlivé etapy celého jeho dosavadního díla - od výtvarných a studijních počátků, přes studium na Akademii výtvarných umění v Praze a členství ve skupině Tvrdohlaví, tvůrčí pobyty v USA a založení vlastního sochařského studia Bubec. Zvlášť zvýrazněno je zatím poslední období Suškovy tvorby, které je ve znamení monumentálních svařovaných skulptur, přetvářejících dosloužilé cisterny a podobné industriální objekty. Editor: Jan Dvořák, texty: Jiří Olič, Čestmír Suška, David Vávra a Jan Dvořák. Česky, anglické resumé.

Tato kniha poprvé v české odborné literatuře soustavně pojednává sochařskou i malířskou výzdobu reprezentačních staveb Prahy. Ukazuje, že socha i malba byla tradičně uznávaným partnerem architektury a že bohatství výzdoby staveb rostlo s rozvojem stylů vrcholného a pozdního historismu i se secesí. Bez figurální výzdoby se neobešla ani pozdější reprezentační architektura: Znázorňovala publiku společenské postavení a ideje jejích budovatelů i jmenovité poslání staveb. Kniha se zaměřuje na stavby veřejné v širokém slova smyslu. O koncipování reprezentační architektury rozhodovali její objednavatelé a příslušné výsledky byly ovlivněny mimo jiné vzájemným soubojem architektů i dekoratérů, veřejnou diskusí a regulací výstavby ze strany magistrátu města. K bohatství umělecky dekorovaných staveb přispěly existence historicky samostatných měst Prahy i mohutný rozvoj jejích předměstí. První, nejobsáhlejší část knihy je uspořádána podle poslání staveb a sleduje, jak jejich sochařská i malířská výzdoba napomáhá sdělovat jejich poselství. Druhá část se soustředí na pražská sídla finančních ústavů, které obohatily ikonografii figurální výzdoby o některé motivy, své budovy pojímaly zvláště reprezentačně a svým působením stály za celkovým rozvojem tehdejší pražské architektury. Třetí část knihy shrnuje poznatky o strategii a programech figurální výzdoby reprezentační architektury. Týká se zejména hlavních prvků figurální výzdoby - typických míst jejího uplatnění i bohatství zobrazovaných motivů. Závěrečná část pojednává umělecké dekorace z hlediska jejich autorů. Nabízí přehled vůdčích sochařů i malířů a zdůrazňuje podíl architektů na konceptu figurální výzdoby. K autorům této knihy: Roman Prahl (*1949) je profesorem v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se hlavně výtvarným uměním od konce 18. do počátku 20. století. Publikoval časopisecky i knižně množství prací z tohoto období a byl rovněž autorem mnoha souvisejících výstav. Patří po řadu let k pořadatelům mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Čechách a editorům jejich sborníků. Koncipoval několik významných kolektivních monografií, na nichž se jako autor podstatně podílel. Patří k nim zejména "Mnichov-Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou" (2012), "Grafika v Praze 1800-1830 a Josef Bergler" (2007), "Umění náhrobku v českých zemích 1780-1830" (2004), "Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern" (2000) a "Volné směry. Časopis pražské secese a moderny" (1993). Petr Šámal (*1977) působí v pražské Národní galerii a v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Zabývá se výtvarným uměním i architekturou 19. století a počátku 20. století. V posledních letech se soustřeďuje k vizuální kultuře Prahy. Na toto téma publikoval řadu článků a studií. Je editorem a spoluautorem vícedílné knižní edice o domech jednotlivých částí Prahy a o jejich výzdobě. Ta začala vycházet v roce 2006 a je české kulturní veřejnosti již dobře známa.