Garamond strana 25 z 38

Existuje souvislost mezi vraždou válečného hrdiny rozřezaného na kusy, podezřelými aktivitami věhlasného kaligrafa, záhadným zmizením sbírky nefritů a nejasnostmi v manželství obchodníka s čajovými konvicemi? Zatímco v jeho podprefektuře padají hlavy, soudce Ti se snaží zjistit, co skrývá choť dovozce čajových konvic, překrásná paní Li. Jako by samotné vyšetřování těchto vražd nestačilo, mandarína každou noc povolává přízrak a vyžaduje způsobný pohřeb. S rozplétáním příze této navýsost čínsky důmyslné zápletky ctihodnému soudci Ti pomáhá jeho věrný pobočník Tao Kan, nenapravitelný kapsář neschopný opustit svědkův příbytek s prázdnými kapsami.

Kapitoly rabiho Eliezera (Pirke derabi Eliezer), zvané též Barajta rabiho Eliezera, patří mezi nejpozoruhodnější díla v midrašické tradici a jeden z nejčastěji citovaných midrašů v rabínské a midrašické literatuře (cituje ho často např. Raši nebo Nachmanides). Autor zůstává v anonymitě a jednotlivé proslovy klade do úst legendárním nebo imaginárním rabínům. Za místo vzniku se považuje Itálie, někteří historici podle odkazů na islám umisťují vznik Kapitol do Palestiny, podle jiných by se dalo usuzovat i na byzantský původ. V židovské tradici se za zdroj textu sepsaného v 8.-9. století považuje učení rabína Eliezera ben Hyrkana. Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester. Autor se ponejvíce inspiroval Mišnou, Jeruzalémským Talmudem a starými midraši (Midraš Raba), ale i pobiblickou a apokryfní literaturou. Midraš vykládá a tvůrčím způsobem rozvíjí, komentuje a často mysticky interpretuje Tóru a rozehrává spletitou hru nových významů.

Když tajemník Švédské akademie udílel Patricku Modianovi Nobelovu cenu za literaturu, nazval ho Marcelem Proustem naší doby. Modiano se ve své tvorbě věnuje tématům paměti, ztráty, identity a hledání a všechna jeho díla jsou variací na stejnou zkušenost: jeho vlastní. Rodokmen je vzácnou příležitostí odhrnout závoj fikce a nahlédnout příběh pro všchny milovníky Paříže, jenž stojí na počátku těch ostatních. V těchto poutavých pamětech Modiano vypráví o svérázném životě svých rodičů za německé okupace, o svém dětství v domácnosti plné cirkusových umělců a gangsterů poválečné Paříže i o dospívání, kdy pro něj bylo zásadní seznámení s matčiným přítelem Raymondem Queneauem. I když Modiano přiznává, že na paměť se nedá vždy spolehnout, s bolestnou jasností si vybavuje nejpalčivější momenty svého mládí, včetně smrti svého desetiletého bratra. Modianovy vzpomínky na prvních jedenadvacet let jeho života v Paříži jsou opravdovým darem pro čtenáře jeho románů, k nimž nabízejí jedinečný klíč. Patrick Modiano (nar. 1945), přední francouzský prozaik a držitel Nobelovy ceny za literaturu i prestižní francouzské Goncourtovy ceny. Jeho romány se zpravidla odehrávají v Paříži a vyprávějí o lidských osudech poznamenaných historickými událostmi (zabývá se především německou okupací a antisemitismem, ale také obdobím 50. a 60. let ve Francii či událostmi během Alžírské války). Pro jedinečný rytmus a minimalistický styl se jeho dílům ve Francii přezdívá petite musique („malá hudba“). V českém překladu zatím vyšly jeho romány Rodný list, Ulice temných krámků, Takoví hodní hoši, Mládí, Dora Bruderová a román pro děti Katka Krátkozraká.

V září 2017 se neurolog Michel La Van Quyen probudil s ochrnutu polovinou obličeje. Lékři stanovili jako diagnózu přepracování a předepsali absolutní klid. Autor popisuje blahodárné účinky ticha, v němž byl ponořený a které mu pomáhalo postižení vyléčit. Zkušenost ho inspirovala k rozsáhlému výzkumu a s pomocí neurologie objasňuje přístupným způsobem, co víceméně všichni instinktivně tušíme: pohroužíme-li se do akustického, ale i vizuálního, podnětového či myšlenkového ticha, náš mozek přejde do velmi zvláštního režimu. A právě toto odpojení mu pomáhá v regeneraci a při vyplavování toxinů, které způsobují různá neurodegenerativní onemocnění. Ticho ve všech svých formách navíc příznivě ovlivňuje kreativitu, zlepšuje paměť, a dokonce nám pomáhá při budování vlastního já. Autor pomocí vědy potvrzuje přesvědčení velkých myslitelů Východu i Západu, že ticho má ohromující moc, a je jen na nás, abychom jí využili.

V druhém díle Krutých příběhů sladké Francie se opět vracíme do země středověkých vesniček, gotických katedrál, levandulových polí a skvělé gastronomie. Kniha poutavým a zábavným způsobem vypráví příběhy a dramatické osudy, které se odehrály v jihofrancouzské Provenci nebo na rozeklaných útesech bretonského pobřeží. V tomto druhém díle krutých příběhů z francouzské minulosti i současnosti se například dozvíme, jak to bylo se záhadnou bestií, která zardousila v Gévaudanu několik desítek lidí, co si měl počít král, pokud mu hrozila impotence, jaký osud postihl nevěrné francouzské princezny a je-li pravda, že Vilém dobyvatel přivázal manželku k oslímu ocasu a nechal ji vláčet ulicemi města. Kniha zcela určitě potěší všechny, kdo mají rádi Francii, chtějí si oživit své vzpomínky nebo se plánují do této krásné země vydat.

Ernst Hanfstaengl, navzdory dvoumetrovému vzrůstu přezdívaný Putzi („prcek“), se ve 20. letech stal Hitlerovým pianistou a důvěrníkem. Jeho život je dalším neuvěřitelným příběhem, který napsala druhá světová válka. Narodil se americké matce a německému otci roku 1887 v Mnichově, poté žil v bohémském New Yorku, kde obchodoval s uměním a ve volném času se věnoval hudbě. O deset let později se seznámil s Hitlerem, finančně ho významně podporoval a hrál mu na piano Wagnera, kdykoli si to Hitler přál. Výstřední muž se širokými kulturními obzory vzbuzoval žárlivost nacistů, zejména Goebbelsa a Goringa, ve skutečnosti snil o spojenectví Německa se Spojenými státy. Hitler ho jmenoval v roce 1933 vedoucím říšského oddělení pro zahraniční tisk, ale po čtyřech letech Hanfstaengl upadl v nemilost a v obavě o život byl nucen z Německa uprchnout. Přes Švýcarsko se dostal do Anglie, odkud ho vyhnal Churchill, a pak do Spojených států, kde se stal hlavním Rooseveltovým zdrojem informací o Hitlerovi. Ernsta Hanfstaengla považovali jedni za neškodného šaška, druzí za zrádce a jednoho z architektů zla. Putzi byl po válce omilostněn a zemřel v roce 1975 v Mnichově.

„Tak už leť!“ volá chlapec odkojený marvelovskými filmy na Spidermana stojícího na střeše čtyřpatrové budovy, zatímco jeho otec ne sebevraha křičí: „Nedělejte to!“ Bezdětný pár soustřeďuje své nezměrné rodičovské city do jednoho adoptovaného štěněte. Osamělý miliardář se rozhodne skupovat cizí narozeniny. Dystopická verze Ameriky se ocitá ve válce s Mexikem a Trumpova vláda ve svém třetím funkčním období láká náctileté Američany do armády pomocí videohry. Etgar Keret je v kontextu celosvětové literatury vskutku jedinečný úkaz. Ve dvaadvaceti povídkách jednoho z nejoblíbenějších izraelských autorů současnosti, jenž nepřestává hýřit bizarními nápady, jdou ruku v ruce nejvšednější situace s fantaskními představami a srdceryvné chvilky s cynickým humorem. Postavy se potýkají se záludnostmi rodičovství a války, s omamnými látkami a dorty, pamětí a láskou. Jejich osudy se nikdy neubírají očekávanou cestou a nepřestávají překvapovat, bavit a dojímat. Etgar Keret (1967) se narodil v Ramat Gan a nyní žije v Tel Avivu, kde přednáší na filmové fakultě místní univerzity. Proslul především svými postmoderními povídkami, píše ale i komiksy a filmové scénáře. Jeho krátký film Královna červené srdce (Malka Lev Adom, 1996) vyhrál několik festivalových cen ve světě i domácího izraelského Oscara. Je nositelem francouzského rytířského Řádu umění a literatury a za své knihy byl oceněn několika literárními cenami, včetně Sapirovy ceny právě za sbírku povídek Tak už leť. V češtině dosud vyšly sbírky Létající Santini, Najednou někdo klepe na dveře a Sedm dobrých let.

Mladá žena Vigdis Adelais původem z prosperující křesťanské rodiny se zamiluje do Davida Todrose, syna rabína a studenta ješivy. Jejich životní příběh je o to složitější, že se odehrává v katolické Francii jedenáctého století. V touze po společné budoucnosti se Vigdis se vzdává svého pohodlného života a pár prchá z města s pronásledovateli v patách. Na jihu Francie se formuje první křížová výprava a z příběhu zakázané lásky se stává putování napříč kontinenty. Na základě dvou fragmentů z Káhirské genízy – archivu uchovávajícího více než tři sta tisíc rukopisů a dokumentů uložených v horní komoře synagogy ve Staré Káhiře – vytvořil Stefan Hertmans pozoruhodné dílo, v němž s téměř tisíciletým odstupem zrekonstruoval tragický příběh milenců, jimž hvězdy nepřály. Hertmans umně proplétá fakta s fikcí a se stylistickou vynalézavostí barvitě líčí středověkou společnost.

Kdo je tajemný zabiják s trojzubcem, který vraždí občany Pu-jangu? V tchangské Číně roku 669 soudce Ti spravuje vzkvétající město na Velkém císařském průplavu. Když krásná konkubína dovozce západních koberců zmizí ze svého příbytku, kde ve vší diskrétnosti přijímala milence, soudci Ti je hned jasné, že ji stihnul tragický osud. Na seznamu podezřelých figurují tři velmi různí muži, kteří se navzájem neznají. Soudce Ti doufá, že během cesty lodí odhalí v jednom z nich pachatele. To ale nepočítal s tím, že se nalodí i jeho Druhá paní, která se sama pouští do pátrání na vlastní pěst. Neochvějného vyšetřovatele, který zná lépe své zločince než vlastní domácnost, čeká plavba plná překvapení… Frédéric Lenormand (nar. 1964) je francouzský spisovatel historických a detektivních románů a literatury pro děti a mládež. Vystudoval ruský, anglický a italský jazyk a následně pokračoval ve studiu na Institutu politických studií v Paříži a na Sorbonně. Během devadesátých let získal za své historické romány a detektivky řadu různých ocenění, proto se začal literární dráze věnovat naplno. Vedle série detektivních případů z období Francouzské revoluce se rozhodl psát nové příběhy čínského soudce Ti a stal se tak pokračovatelem slavného Roberta van Gulika.

Kniha Ester, Kniha Rút, Pláč Jeremiášův, Píseň písní, Kniha Kazatel Pět svátečních svitků tvoří součást třetí části Tanachu, kterým jsou Spisy. Svitky jsou čteny při židovských svátcích: Píseň písní se čte o Pesachu a na šabat chol ha-moed, Kniha Rút se čte o svátku Šavuot, Pláč Jeremijášův (Ejcha) se čte 9. avu, Kniha Kazatel o Sukotu a Kniha Ester o svátku Purim. Dvojjazyčné, hebrejsko-české vydání, vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Blažek a v překladu vrchního zemského rabína Karola Efraima Sidona. Z hebrejštiny přeložil Karol Efraim Sidon

Neuvěřitelný příběh apačského stopaře ze speciálních jednotek americké armády a francouzského válečného fotografa. Přátelství, které vzešlo z pekla vietnamské džungle. Autor knihy Válečný reportér, fotograf Patrick Chauvel, vypráví příběh pozoruhodného přátelství s Apačem jménem Sky Eyes. Tento stopař speciálních amerických jednotek, z poloviny indián, z poloviny Skot, se stal pro osmnáctiletého válečného reportéra z Francie nejdříve přízrakem a později nerozlučným druhem. Poté, co oba přežili neřešitelné situace ve vietnamské džungli, pokračuje spirála jejich šíleného dobrodružství v Paříži a končí v Arizoně na území indiánů z kmene Čirikavů. „Jednou budeš vyprávět můj příběh,“ řekl ve Vietnamu Sky Eyes francouzskému fotografovi, a tak se po 35 letech i stalo.

Málokdo umí tak inspirativně mluvit o Starém zákonu jako biblista a starozákoník Jan Heller (1925-2008). Jeho legendární a dnes už nedostupné dílo Tři svědkové rozebírá tři starozákonní texty, Exodus 12, Izaiáš 52-53 a žalm 22 v souvislosti s novozákonní zvěstí a Ježíšem z Nazaretu. Na základě teologicko-lingvistického rozboru těchto tří textů Jan Heller dokazuje, že pesachové události a hod beránka při východu židů z Egypta, Izaiášův služebník a ponížený z kap. 52-53 a žalmistovo volání opuštěného předznamenávají koncepci novozákonní zvěsti, představovanou o mnoho století později Ježíšem z Nazaretu.

Byla zamýšlena jako císařova konkubína, ale ještě než stačila své poslání naplnit, zemřela na dně útesu poblíž soukromé vily prince Atsuhiry. Palác skandál zakryl. O pár měsíců později se do případu zaplete Akitada, protože jeho nejlepší přítel je obviněn ze spiknutí proti císaři. Podaří se mu postupně odkrývat okolnosti záhadné smrt konkubíny, ale zároveň se vystavuje nebezpečí on i jeho bezprostřední okolí. Akitada, obklopený herci od vyvrženců a vrahů až po šlechtičny sloužící ve vnitřních komnatách císařského paláce, se ponoří do temných palácových tajemství. Nejdříve ale musí prozkoumat role, které v této společnosti hrají ženy. Nové pokračování příběhů Akitady Sugawary nás opět přenáší do Japonska 11. století, kde se tento úředník císařské správy bude muset pustit do nebezpečného vyšetřování. Autorka předkládá nejen strhující vyprávění plné zvratů, ale i poučný pohled na dobové zvyky a poměry Japonska.

Knihu chasidských příběhů a osudů z doby holokaustu tvoří vyprávění, které zapsala autorka Yaffa Eliach na základě přímých svědectví a skutečných zážitků osob, které zasáhla katastrofa šoa. V souboru najdeme povídky realistické, popisující tvrdou a hrůznou skutečnost, i povídky fantastické a mystické, v nichž je chasidský pohled na svět tou hlavní skutečností. Hlavní postavy osmdesáti devíti příběhů reagují na okolní svět a utrpení svým vlastním, specifickým způsobem, v němž je vidět snaha přetvořit nesnesitelnou skutečnost do fantaskního chasidského světa a tím reagovat na ukrutnou skutečnost, která je obklopovala. Americký spisovatel Chaim Potok nazval knihu „otevřeným oknem do zapečetěného světa chasidů“. Tyto skutečné i zázračné příběhy jsou hlubokým vhledem do duší těch, kteří své utrpení dokázali přetavit v surovinu pro své obnovené životy. Yaffa Eliach (1935-2016) byla americká historička, spisovatelka a vysokoškolská pedagožka, zakladatelka Center for Holocaust Studies v Brooklynu, kde po celý život shromažďovala autentické nahrávky rozhovorů a fotografie přeživších holokaust.

Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme však šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy's, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem; nebo Ester, svéhlavou matku rovněž z chasidské komunity, která obhajuje nutnost tabu a hádá se s Margot o ultraortodoxní výchově a vzdělání, a objeví se dokonce i královna Matylda. V Minjanu se ale setkáme také s Margot Vanderstraeten v nejlepší formě: někdy je vážná, někdy lehkovážná, sem tam ironická, ale vždy se s upřímným zájmem snaží svým světským způsobem navázat kontakt se sousedy, kteří v jejím blízkém okolí vedou tak odlišné životy.