H+H strana 2 z 9

Poeův Havran byl do češtiny přeložen již více než čtyřicetkrát. Přesto se další generace překladatelů pokoušejí o nový překlad této zásadní básně moderní světové poezie. Jedním z nich je Michael Grúz, absolvent angličtiny a češtiny na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Jeho překlad Havrana je pozoruhodný, rytmicky přesný, téměř hudebně znějící. Překladatel doplnil nový výbor z díla Edgara Allana Poea o autorovy další známé i méně povědomé básnické texty. Výtvarný doprovod tvoří s verši dobře souznívající ilustrace Marie Nováčkové, které povyšují tento svazek do bibliofilské podoby. Michael Grúz knihu doprovodil studií o básníkovi a Jan Suk esejistickým a komparatisticky pojatým doslovem.

Soubor literárně historických studií, ve kterých autor podává nástin vývoje slovenské prózy. Důraz klade především na její poetiku. Porovnává rovněž prozaický kontext český a slovenský. Interpretace začíná u jedinečného počinu Jozefa Ignáce Bajzy a končí u příslušníků generace Vincenta Šikuly. Další studie jsou věnovány např. historické novele J. M. Hurbana, románům Terézie Vansové, Martina Kukučína, Márie Topolské, Ivana Hudce, Dobroslava Chrobáka, Ladislava Balleka aj. Knihu doprovází studie slovenských literárních historiků Zoltána Rédeye a Lubomíra Plesníka Tvaroslovné prieniky do slovenskej prózy. Svazek doplňuje Slovník méně známých pojmů, věcný a jmenný rejstřík.

Dramatika, hra a tvořivost podává formou přístupnou nejširší veřejnosti pedagogické, ale i rodičovské, informace o současné dramatické výchově, jejím pojetí a praktickém uplatňování ve školách i v zájmové činnosti. Publikace se zabývá otázkou, co tvoří podstatu dramatické výchovy, jaké jsou její hlavní principy, co je její látkou, jak probíhá proces v dramatické výchově a jaký je jeho význam, popisuje užívané metody a uspořádání lekce. Věnuje se i dětskému a mládežnickému divadlu, jeho specifice a vztahu k dramatické výchově jako celku. Text doplňuje pohled do předhistorie a historie dramatické výchovy, od středověké výuky latiny přes divadlo jezuitů a piaristů, práci J. A. Komenského a dětské divadlo 19. a 20. století, zabývá se i vznikem dramatické výchovy v USA ve 20. letech 20. století. Na to navazuje zásobník her a cvičení s popisy různých typů improvizací. V závěru knihy najde čtenář záznamy uskutečněných projektů a lekcí s různými věkovými skupinami od mateřské školy po středoškoláky, jejichž autory a pedagogy byli absolventi oboru učitelství dramatické výchovy na DAMU v Praze. Knížka může dobře posloužit i jako orientace pro uchazeče o studium oboru, popřípadě i pro některé skupiny studentů středních i vysokých nepedagogických škol.

O jiskře duše a obrazu ticha

O jiskře duše a obrazu ticha

V nové básnické sbírce zůstává Petr Mikeš věrný lakonickým, sevřeným a výmluvným gnómicky lyrickým útvarům a miniaturám, jaké se pravidelně objevovaly v jeho předešlých básnických knihách Starý dům nebo Jen slova. V nich i v Dvojdomí se rád uchyluje ke klasické formě haiku, která je pro jeho tvorbu příznačná. Soubor lyrických zápisků a poznámek má skutečně dvojdomý charakter. Obsahuje reflexi přítomnosti i nenávratně odplývajících minulých okamžiků, ale také básníkova dvojího domovského zázemí olomouckého a pražského a rovněž českého prostoru v konfrontaci s italským, který ztvárnil např. v knize Benátské iluminace předcházející tomuto svazku pokorné a tiché poezie.

Otevřená zpověď výsostného básníka a současně esejistický román s traktáty a autobiografickými rysy. Strhující příběh expresivní lásky i hluboké samoty protkaný nonkonformními úvahami o lidských vztazích a šrámech z nich povstávajících. Kniha je autorovým glejtem, osobní konfesí, do níž vrývají stopu odplynulý čas i přítomný okamžik. Zároveň je předkládaný text meditací o možnostech a hranicích tolerance praktikované v etickém smyslu, ale také v metafyzickém nástinu naší prchavé existence. Miloš Vodička je znám především jako lyrik, autor desítky básnických knih, z nichž nejvýraznější je kompozice Čarodějnice z Blois. V nakladatelství H&H vydal také knihu memoárů Wilsonova mlžná komora.

Další kniha básníka, filosofa a esejisty Jana Suka (1951) je souborem aktuálních textů o krizi hodnot, možném konci západní civilizace a o "čase nad propastí". Navazuje volně na autorovy esejistické svazky Krysy v Hadrianově vile (2004) a V aréně prachu, stínů a večerů (2010), ale liší se od nich výraznou koncentrací na problematiku současného globálního a virtuálně koncipovaného světa. Proč nás existenčně ohrožují úřady a státní aparát, proč žijeme uprostřed technických vymožeností, které se nám vymkly z rukou, proč je domnělým vrcholem současného umění do formaldehydu naložený žralok Damiena Hirsta a proč je na billboardu supermoderní gril nazýván "svatým grálem"? Pronikavé, básnivě laděné, ale rovněž velmi kritické texty hledají odpověď na tyto a jiné složité otázky vztahující se k přítomnosti. Jako záchytné body k vytříbeným esejům připojuje Suk jména filosofů, teologů, literátů, skladatelů, malířů, filmových režisérů, jejichž obraz světa konfrontuje se svým.

Nejnovější kniha jednoho z největších současných amerických historiků Fritze Sterna, jeho osobní paměti, je zároveň jakousi pamětí století - svědectvím nebývalých a překotných proměn Německa od posledních dnů Výmarské republiky až po současnost. Ústředním tématem jeho práce je snaha o objasnění vzniku a vzestupu národního socialismu v Německu. Druhou oblastí bádání Fritze Sterna je historie židovské komunity v Německu a vzájemného působení židovské a německé kultury, kterou on sám nazývá "židovsko-německou symbiózou". Fritz Stern strávil dětství, až do roku 1938 - kdy byla jeho rodina nucena odejít do exilu, v atmosféře sílícího národního socialismu. Ve Spojených státech vystudoval a začal učit německou historii. Po válce se pracovně vracel do Evropy, studoval v archivech Německé demokratické republiky, vyučoval v západním Berlíně, účastnil se první německé historiografické polemiky v roce 1964 a v badatelské činnosti v rodné zemi pokračoval i po jejím sjednocení. Sternův pozoruhodný osud, jeho odborné vzdělání a zkušenosti, osobní přátelství s vůdčími německými politiky a intelektuály, občanská angažovanost ruku v ruce s vypravěčským nadáním, poskytují čtenářům - slovy kritičky jednoho amerického deníku - "historicky cenný dokument o šťastném životě v těžkých časech". Přeložila Jana Spurná.

Polský spisovatel Stanisław Lem se těší oblibě u našich čtenářů již půl století. Do češtiny byla přeložena značná část jeho knih s tematikou z oblasti sci-fi. Nová polská studie o Lemovi, jejímž autorem je Wojciech Orliński přichází s neotřelou myšlenkou jak uspořádat knihu o spisovateli, aby zachytila přehled jeho tvorby i autobiografické údaje a byla zajímavá a nekonvenční. Jednotlivé kapitoly rozvádějí vždy heslo obsažené v nadpise a jsou uspořádány abecedně. Jsou doplněny odkazy k dalším kapitolám, které daný námět rozšiřují a tematicky spojují v celek. Tak postupně získá čtenář souhrnný přehled celého Lemova díla i údaje o jeho životě. Nechybějí ani ohlasy domácích i zahraničních kritiků, pojednání o filmových zpracováních Lemových děl, chronologický přehled jeho spisů a přehled přeložených knih do češtiny. Spolu s doplňujícím ilustračním materiálem tvoří Orlińského kniha celek, který bude zajímavou četbou nejen pro čtenáře, kteří Lemovo dílo znají, ale i pro ty, kteří zatouží jeho povídky a romány poznat. " Pokud tato kniha někoho nakazí bacilem fascinace Lemem, bude to pro mě důkazem toho, že mělo smysl ji napsat," říká Orliński ve své předmluvě ke knize.

Kniha a CD s původnímí písničkami v angličtině, určenéd ětem do 8 let.

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, "utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.