H+H strana 2 z 7

Americký medievalista Haskins je považován za jednoho ze zakladatelů významné historické školy Nová historie, těšící se na Novém kontinentě dodnes podobné vážnosti jako v Evropě francouzská škola Annales. Kniha o Normanech je jednou ze dvou jeho nejvýzna

Portrét operního díla významné osobnosti, jež přes svůj nesporný vklad do dějin hudby stále zůstává ve stínu svého slavného soka W. A. Mozarta. Muzikologická literatura na téma Antonio Salieri není – na rozdíl od populárních zpracování nepodložené legendy

Publikace připravená k nedožitým 80. narozeninám choreografky, tanečnice a pedagožky Aleny Skálové, svým uměleckým působením spojené především s pražským souborem Chorea Bohemica, seznamuje poprvé souhrnně kulturní, uměleckou ale i širší veřejnost s touto výraznou osobností české kultury. Alena Skálová svým živým dílem ovlivnila pohled na lidové taneční umění tím, že sáhla hluboko k jeho historickým kořenům a objevila nová, dosud neznámá témata a umělecké zdroje. V jejich choreografickém a jevištním zpracování uplatnila svůj mimořádný choreografický talent a umělecký cit. O tom svědčí velké úspěchy její tvorby nejen u nás, ale i v zahraničí. Kniha přináší v bohatém výběru a chronologickém uspořádání fotodokumentaci choreografické tvorby Aleny Skálové, doplněnou vzpomínkami spolupracovníků a přátel ze všech období jejího života a všech jejích činností a výběrem z dobových kritik a dokumentů včetně textů Aleny Skálové. Editor textové části Viktor Bezdíček, editor obrazové části Helena Pěkná.

Básník a prozaik prožil v dětství v obci Slověnice na Vlašimsku. Na Pedagogické fakultě V Českých Budějovicích vystudoval češtinu a dějepis. Od roku 1986 žije v Benešově, kde vyučuje na gymnáziu. V roce 1995 publikoval básnický debut Archeologie svědomí.

Antalogie současné maďarské poezie. Uspořádala Lucie Szymanowská.

Monografie představuje v současnosti pozapomenutého historika, který byl za první republiky kritizován z obou stran politického spektra a po roce 1948 definitivně umlčen. Historik Jan Slavík (1885-1978) patřil mezi nejvýraznější osobností českého dějepisectví v meziválečném období. Od mládí se věnoval problematice slovanských, především ruských dějin, roku 1925 se stal ředitelem Ruského historického zahraničního archivu při ministerstvu zahraničí. Jeho studie založené na srovnání ruské revoluce s průběhem a výsledky předcházejících revolucí se staly trvalým obohacením historické vědy. Podnětný Slavíkův přístup se projevil zejména v nejúspěšnějších knihách Lenin (1934) a Leninova vláda (1935). Ruské revoluci věnoval Slavík i obsáhlou publicistickou činnost.Zároveň Slavík jako nejvážnější oponent svého učitele Josefa Pekaře a kritik pozitivistické faktografičnosti Gollovy školy z pozic sociologického výkladu dějin, který podal Max Weber a u nás T. G. Masaryk, výrazně zasahoval do otázek smyslu a pojetí českých dějin, zejména husitství.Jako temperamentní publicista Slavík často zasahoval do politických otázek. V třicátých letech vystupoval proti nastupujícímu fašismu a hájil čs. politiku před výpady Henleinovy strany, po II. světové válce protestoval proti zavádění nových totalitních metod, což mu vyneslo zatčení v únoru 1948 a dlouhodobé umlčení, které trvalo, s výjimkou období Pražského jara, až do jeho smrti.